Geologie tahák

tického součtu získaných bodů se stanoví bonitní třída.
Oběh vody v přírodě
Soubor veškeré vody v přírodě se označuje jako hydrosféra. Tvoří je voda vzdušná, voda oceánů a moří, v jezerech, vodních tocích, v ledovcích i voda podzemní.
Všechny zákonitosti oběhu a stavu vody v přírodě plynoucí z klimatických poměrů i z povahy hornin studuje hydrologie.
Voda se neustále vypařuje a jeho vodní pára vystupuje vzhůru do atmosféry se sráží v drobné kapénky – mlžinky, z nichž se vytvářejí mraky. Atmosférická voda padá na zemský povrch jako déšť, sníh, kroupy. Voda spadlá na pevninu se vodními toky dostává do moře a tak se uzavírá velký koloběh vody.
Pokud se atmosferické vodní srážky dopadlé na pevninu vypaří a znovu se v podobě srážek vracejí k zemi, mluvíme o malém oběhu vody.
Koloběh vody umožňuje nepřetržitou geologickou činnost vody na zemském povrchu, projevující se porušováním hornin, přenášením uvolněných horninového materiálu, jeho usazováním na jiných místech a taky změnu tvarů zemského povrchu.
Vody, které spadnou na povrch souší v podobě srážek, z části stékají po povrchu, z části prosakují do půdy a prostupných hornin, aby jako podzemní vody kolovaly pod povrchem
Typy podzemních vod
Vody vyskytující se pod zemským povrchem jsou podzemní. Největší díl podzemních vod se tvoří z atmosférických srážek, které pronikly do podzemí spolu s prosakujícími vodami vodních toků a vodních nádrží. To jsou tzv. vody vadózní.
Menší díl podzemních vod pochází z vodních par vznikajících z magmatu a pronikajících do povrchových částí zemské kůry – tzv. vody juvenilní. Podzemní vody mohou horninami pronikat póry (průlivem podél puklin a dutinami velkých rozměrů). Tak jsou dány i základní typy propustnosti horninových celků: průlivová, puklinová, kavernásní.
Podle propustnosti rozlišujeme horniny propustné a nepropustné. Při sestupu vody propustnými horninami se vytvářejí pásma podzemní vody:
Podzemní voda v tzv. provzdušnělém (průchozím) pásu tvořené půdní vodou a hlouběji mezilehlou vodou
Podzemní voda ve zvodnělém pásmu, jejíž povrch tvoří hladinu podzemní vody, vzlínáním v kapilárních průlivách vystupuje voda nad hladinu podzemní vody a vytváří kapilární obrubu (třáseň)
Vody proniklé průchozím pásmem propustných hornin se zadržují a vzdouvají na nepropustném podkladě a v propustných horninách vytvářejí nádrž podzemí vody.
Hladina podzemní vody v horninách s průlivovou a puklinovou propustností může být volná nebo napjaté. Na volnou hladinu působí jen atmosferický tlak. Při stlačení volné hladiny nepropustným nadložním krytem, hydrostatickým tlakem nebo tlakem plynů a par přechází volná hladina v napjatou. (tlak je pak větší než atmosferický – artézská voda)
Složení a vlastnosti podzemních vod
Jak fyzikální, tak i chemické vlastnosti vody jsou podmíněny obsahem různých látek a sloučenin ve vodě. Tyto látky jsou buď:
Mechanicky přimíšené anorganické i organické látky ve vodě nerozpustné, jen rozptýlené, které se usazením dají z vody odstranit
Rozpuštěné pevné i plynné látky, které se dostávají do vody z hornin nebo z ovzduší.
Mikroorganismy ve vodě rozptýlené. Mají-li být podzemní vody použity jako pitné, určují se jejich tzv. vnější znaky (pach, chuť, čirost, průhlednost), fyzikální a fyzikálně chemické vlastnosti (teplota, koncentrace vodíkových iontů pH, elektrická vodivost, radioaktivita), chemické složení a provádějí se rozbory bakteriologické a biologické.
Vody říční, jezerní i dešťové jsou měkké. Mají schopnost rozpouštět minerály a horniny. Vůči horninám a mnohým stavebninám jsou tyto vody agresivní. Agresivní jsou i podzemní vody, které obsahují volny CO2 , organické kyseliny nebo větší množství solí silných kyselin.
Stručný přehled geologické stavby ČR
Rozděluje se na
Český masív
Karpatskou soustavu
Prvohory – český masív i karpatská soustava se vyvíjí současně. Střídají se transgrese a regrese moře. Část starých sedimentů i vyvřelin prodělává regionální metemosfézu.
Druhohory - Český masív je souší a jen někdy je pokryt mělkým mořem
Třetihory – karpatská soustava podléhá alpskému vrásnění.
Druhy geologických map
Geologická mapa zobrazuje geologické poměry a stavbu území, jak se jeví na zemském povrchu. Z dobré geologické mapy je možno vyčíst, které horniny vystupují na povrch území, usuzovat o uložných a statigrafických poměrech, tektonickou stavbu území, poučení o výskytu užitkových hornin a nerostů.
Geologické mapy se sestavují z různých hledisek a v různých měřítkách:
Přehledné – 1 : 100 000 – 1 : 200 000
Základní – 1 : 20 000 – 1: 50 000
Podrobné – 1 : 2 000 – 1 : 10 000
Mapy odkryté – při jejich sestavování je kladen důraz na horniny překvarterního podkladu a nebere se zřetel na pokryvy.
Mapy přikryté – v nich jsou vyznačeny i různé pokryvné útvary.
Starší geologické mapy – byly sestavovány jen podle prohlídky území, podle toho , co mohl geolog na povrchu vidět.
Mapy půdních poměrů – obsahují údaje o půdních druzích, horninách předkvartérního podkladu.
V mapách byl vyznačen hlavní skalní podklad páskovou zobrazovací metodou. Bylo využíváno i odstínů barev.
Inženýrskogeologické mapy – vychází z dobré geologické mapy a znázorňuje jak horniny překvarterního podkladu, tak i pokryvy a jejich mocnosti. Vyjadřují různé geodynamické jevy (sesuvy, erozní tvary, krasové jevy) a hlavní hydrogeologické údaje.
Má nejméně 3 listy:
Mapa inženýrskogeologických poměrů
Mapa hydrogeologických poměrů
Mapa dokumentační
Z těchto 3 základních listů je možno sestavit různé účelové mapy rajonové ( např. mapy základových poměrů)
Geologické profily
Slouží k názornější představě o průběhu vrstev a k objasňování geologické stavby studovaného území. Znázorňují zpravidla průběh vrstev a tektonických linií ve svislé rovině.
Rozlišujeme:
Geologické profily měřené – u nichž je větší část plochy profilu v terénu viditelná (odkryvy, kopané šachtice, rýhy, hluboko zaříznutá údolí řek a potoků, výkopové stěny)
Geologické profily sestrojované – z geologických map a na základě dalších informací (vrty, studně, důlní práce).
Pokud jde o orientaci profilů vůči vrstvám skalního podkladu rozeznáváme:
Profily příčné – vedené kolmo na směr vrstev
Profily podélné – vedené ve směru vrstev
Profily šikmé
Geologické profily se zpravidla sestrojují ve stejném měřítku pro výšky i délky.
Je však třeba znát postupnou genezi jednotlivých vrstev a morfologický vývoj údolí.
Kdybychom dobře nechápaly geologicko historický vývoj povrchových vrstev, mohli bychom se dopustit hrubých chyb.
Geologické přípravné práce, metody průzkumu
Geologiko přípravné práce mají různé úkoly a různou povahu, podle toho, ve kterém období uvažované stavby se konají, jaký význam má projektované dílo, jak složité jsou geologické poměry a jak pokročil základní geologický výzkum v širším okolí studovaného stanoviště.
Rozeznáváme:
Předběžný výzkum, konaný v době kdy se pracuje na prvních programových náčrtcích stavby a kdy se hledá vhodné staveniště a připravuje investiční úkol.
Podrobný geologický průzkum – úkolem je vyšetřit spolehlivé podklady pro vypracování technického projektu, stavebních rozpočtů, plánů a pracovních postupů na staveništi.
Provozní geologický průzkum – konaný během stavby, zejména při výkopu stavební jámy a při jiných vykopávkách na staveništi, pro kontrolu závěrů předběžného a podrobného geologického výzkumu a pro detailní potřeby stavby.
Pokladem pro geologické přípravné práce je základní geologický výzkum, který se zabývá hlavně soustavně geologickým a hydrogeologickým studiem a zmapováním území státu. Výsledkem jsou různé geologické mapy vydávané Ústředním ústavem geologickým.
Důkladná znalost geologických poměrů širšího okolí staveniště je důležitá proto, aby se nestavělo na ložiskách nerostných surovin, nezastavovala infiltrace území důležitých zdrojů podzemní vody, neporušoval ochranné oblasti minerálních zřídel apod.
Přehled předkvartérních základových půd podle příslušnosti
Protože různé základová půdy se chovají různě podle svých vlastností a poněvadž tyto vlastnosti jsou dány geologickou povahou horniny, je účelné srovnávat zkušenosi podle geologických podmínek staveniště. Příslušnost hornin na staveništi v určité geologické jednotce by měla již předem u inženýrského geologa i u projektanta vyvolat představu jak se bude založená stavby chovat, jaké budou potíže při stavbě a jak by měl být zaměřen průzkum. Geologický přístup k základovým půdám má tedy regionální charakter.
Horniny krystalinika – na zarovinách českého masívu – obávaný jev je hluboké a nepravidelné zvětrání krystalických břidlic. Hlinito písčnité i slídnatné eluviální zvětraliny jsou velmi stačitelné. Druhým vážným problémem bývá přítomnost měkkých hladových vod. Krystalické horniny v sousedství mladších pánví bývají omezeny zlomy (někdy bývá z těch hornin brněnské vyvřeliny z neogemnímy slíny mofologicky zastřeny).
Algonkické sedimenty – jsou mořského původu a byly rozčleněny do 3 sérií.
Nejstarší (předspiritová) – tvořená komplexe jílovytých břidlic částečně přeměněných na fylitické břidlice a fylity.
Střední (spyritová) – se skládá jednak z jílovitých břidlic s polohami kyzových břdlic a buližníku, jednak z produktů podmořského vulkanismu
Nejmladší (pospiritová) – se vyznačuje neklidnou sedimentací a rytmickým střídáním jílových, prachových a drobných hornin a slepenců.
Středočeské algonkium poskytuje v celku dobré základové půdy a zpravidla stabilní svahy. V úrovních starých parovin jsou hluboko zvětralé na hlinitokamenité eluviální hlíny. Zvětšenou pozornost nutno věnovat podzemním vodám v oblasti přední sírie kde břidlice mívají zvýšený obsah pyritu.
Ordovik – tvoří převážnou část skalního podkladu Prahy. Mocná souvrství jíllovitých břidlic se střídají s polohami písčitými, které jsou vyvinuty jako křemité pískovce a křemence. Je to poměrně pevné souvrství, které odolává derudaci a proto vytváří vyvýšeniny.
Svrchní ordovik – začíná vrstvami vinickými jež jsou vyvinuty jako měkké černo šedé slídnaté břidlice. Jsou náchylné k hlubokému zvětrávání. Jsou málo odolné vůči derudace – vyskytují se hlavně v depresích reliéfu.
Vrstvy záhořanské jsou pevné, převládají písčité břidlice střídají se s pískovci a křemenci.
Nejmladším souvrstvím jsou pelitické břidlice královodvorské s polohami pevných křemenců. Ordovické horniny byly při horotvorných pochodech variských silně zvrásněny a porušeny směrnými a písčitými zlomy.
Dále se projevuje hluboké zvětrávání.
Podzemní vody, zejména puklinové, mají vysoký obsah síranů.
Devouské horniny mají v čechách i na moravě většinou vápencový vývoj s krasovými jevy. Pro zástavbu pečlivě studovat.
Spodní karbon (kulm) – jsou to převážně břidlice, draby, slepence, které poskytují dobré základové půdy. Svahy jsou stabilní. Zvýšenou pozornost věnovat místům,