Přednášky TEORIE LITERATURY

TEORIE LITERATURY
TEORIE INFORMACE:
-samostatná věda
-zkoumá, jak je možné přenášet informace
-je součástí teorie literatury, protože literární dílo přenáší informace od autora ke čtenáři
DESTINATEUR(vysílač) vysílá( MESSAGE(vzkaz) ( DESTINATAIRE(přijímač)-přijímá
-message prochází kanálem CANAL (vzduch,…)
-message je zakódována CODE (čeština, francouzština,…)
-pokud je kód jazyk LANGUAGE, tak má- DICTIONAIRE, VOCABULAIRE, GRAMMAIRE
REDONDANCE= to, co je nadbytečné
-např.: hluk, opakování věty,…
-vysílač a vzkaz jsou v kontextu CONTECT+RÉFÉRENT (např.: učebna 20, hodina literatury)
SYSTÉMY KÓDŮ
-jednovýznamové znaky-referují k jedné věci
-význam je jasně definován
-když se kód naučíme, můžeme s informacemi pracovat(na červenou stojíme, na zelenou jdeme)( kód, který si nastudujeme, a pak podle něj fungujeme, všichni si ho vysvětlujeme stejně
KÓD
-uzavřený systém znaků s jasně stanoveným významem
-znaky nefungují samostatně, jen v kódu mají význam
SÉMIOTIKA/ SÉMIOLOGIE
-studium systémů znaků
-zakladatel Ferdinand Saussure
-jak funguje jazyk? Jazyk je struktura( Strukturalistická škola
TEORIE ZNAKŮ
-několik druhů znaků
1) přírodní
-zatáhne se(prší
-není klasický komunikační znak, ale fenomén
2) pchos
-zanechává v prostoru a čase stopu(semafor= tyč)
Référent-co znak popisuje(barvy na semaforu)
Signification-význam svazuje stopu v čase a v prostoru s tím, co označuje(co si vyvodím(zelená-jdu)
-pokud je něco považováno za znak, tak pouze v systému, systém mu dává význam
JAZYK
-2 znaky- SIGNIFIANT-psaná forma
-SIGNIFIÉ –myšlenka, která je signifiantem vyjadřovaná
(vztah mezi nimi je bez logické souvislosti
1) shluk hlásek( vysloveny( dohodli jsme se, co to bude znamenat
-každý jazyk používá jiný lingvistický znak pro nějakou věc
2) znak má lineární charakter-odvíjí se v čase
-vytváří řetězec-vyslovujeme a píšeme to tak, jak to jde za sebou
3) znak nemůžeme volně měnit(stůl je stůl a ne nic jiného)
LINGIVSTICKÉ JAZYKOVÉ ZNAKY
-jazykový systém používáme, abychom mluvili o realitě, ne o jazykovém systému(po přednášce neřešíme morfologii, ale na co půjdeme do kina)
-jazykové znaky popisují věci, které se v realitě neobjevují (vodník)
( dokáže odkázat k něčemu, co jsme neviděli, co neexistuje
X
Jazykový signál
-element v jednom uzavřeném kódu(dopravní značka)
-odkazují k něčemu určitému
IKONY
-reprodukují celou věc, nebo její část, kterou znamenají
=piktogramy
-panáček a panenka = WC
INDEXY
-sami o sobě nic neznamenají, ale ukazují
-šipka (
SYMBOLY-nemají svůj vnitřní smysl, smysl jim dává až použití
-bílá barva= svatba, začátek. v orientu bílá= smutek
SYMBOLY A JAZYKOVÉ ZNAKY MAJÍ:
-DENOTATION-nejobvyklejší významové spojení mezi znakem, a tím na co odkazuje (holubice=mír)
-CONOTATION-významové sémiotické hodnoty, které se k tomuto symbolu v jistém okamžiku přidávají (Venuše= ráno Jitřenka, večer Večernice)
-ke stejnému denotátu, jiná konotace
JAZYK
-nejsou znaky monosémické(jednovýznamové), na rozdíl od ostatních
-slova =polysémická
-znamenají přesně jednu věc, ale jsou polysémická-záleží na kontextu (koruna)
-proto jazyk není úplně kódem
LA LANGUE-systém znaků, které dovolí vytvářet message(vzkaz)
-struktura
LA PAROL-konkrétní použití
-důležité správně použít
LA LANGUAGE-schopnost se pomocí systému vyjadřovat
FCE JAZYKA
-RÉFERENTIELLE(DONOATIVE)-o vztahu
-EXPRESSIVE-mluvčí se ve vzkazu projevuje
-POETIQUE-poetická
-CONATIVE-vysílač apeluje na přijímač
-FATIQUE-snažím se otevřít kanál
-METALINGUISTIQUE-dovoluje o jazyku hovořit
TEORIE LITERATURY
-nauka o způsobech výstavby slovesných(literárních) děl, které mají ustálenou písemnou podobu
-literatura= všechno, co je napsané
Literatura krásná(belle lettre(beletrie)
Literatura umělecká
Literatura věcná(návod na šampón ()
Literatura odborná
Literatura jednací(žádosti, smlouvy, zápisy z jednání, …)
Publicistika-na pomezí věcné, odborné a umělecké
Literatura pro mládež(součástí krásné)
-neexistovala až do počátku 19.století
-intencionální-spisovatel ji napsal přímo pro děti
-neintencionální-původně ne pro děti, ale děti si ji oblíbily(čtou ji jak byla napsána, nebo je přepracována, aby pro ně byla čitelná)
FRANCOUZKSÝ VERŠ
VZNIK A VÝVOJ
-z verše latinského- má jiná pravidla než se pak vytvořili ve francouzském verši
(časoměrný-různý počet krátkých a dlouhých slabik ve verši
-určitý počet stop, v něm různě dlouhé verše
-nejmenší jednotka móra LA MORÉ
-krátká slabika má 1 móru
-dlouhá slabika má 2 móry
(časoměrný systém v latinském verši
-stejný počet slov, ale ne slabik
-rytmický a slovní přízvuk nehraje roli
-systém kvantitativní-kvantita= délka souhlásky(byt- být)
-ve francii se obsahový význam tvoří i otevřeností a zavřeností E a O( TENDER
-od 4.století systém veršů o stejném počtu slabik (SYLABICKÝ
(je jedno jestli dlouhé/krátké, otevřené/zavřené)
-9.století –nejstarší francouzská básnická skladba, která se dochovala LA CANTILČNE DE SAINTE-EULALIE
-různé počty veršů se stejným počtem přízvuků ve slabice
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA FRANCOUZSKÉHO VERŠE
CÉZURA
-dělení v polovině nebo v určité části verše
-CÉSURE
ASONANCE
-zvuková shoda na konci verše, kdy se shoduje poslední přízvučná souhláska
STEJNÝ POČET SLABIK
RÝM

-snaha napodobit antický verš- časoměrný
-časem nahrazen systémem slabičným SYLLABIQUE(počet slabik ve verši je stejný)
17. století
-Racine, Corneil, Moličre
19.století
-Romantismus
-nechtějí poezii takto svázanou pravidly(uvolňují se, vznik volného verše LE VERS LIBRE
(má určitou strukturu, ale hodně nepravidelnou, nevnímáme ji
POJMY FRANCOUZSKÉHO VERŠE
METRUS
-počet slabik udává metrum LE MČTRE
-určitý ideál, vzorec podle kterého se tvoří verše
RYTMUS
-naplnění abstraktivního metra
-nevíme přesně, jak počet slabik spočítat
PROBLÉMY
co dělat s němým E?
-dřív se vyslovovala, proto se počítala do slabik
-němé E se vyslovuje jen tehdy, když jsou před ním 2 souhlásky, které se vyslovují
-nepočítá se, když je na konci slova a následující slovo začíná na samohlásky
-assise au fond –nepočítá se
-Výjimky: nymphe, de
-počítá se když je před H aspiré
-quel honte
-onze a huit se chovají jako H aspiré- zabraňují elizi
-qu´en, j´ai –může se počítat za slabiku, zaleží na potřebě básníka
-enklitické L v imperativu
-dites-le –nepočítá se jako slabika
-němé E se nepočítá pokud je v poslední slabice verše(ženský rým)
-jeune fille, ton coeur avec nous veut se taire
SYNERZE
-dvě souhlásky vedle sebe vyslovené jako jedna slabika
DYEREZE
-dvě souhlásky vedle sebe, vyslovíme je jako dvě slabiky
OUEST-jako jedna slabika
O UEST / ú:est/ jako dvě slabiky
-podle toho jak se to hodí do verše
HIJÁD
-vedle sebe dvě samohlásky, tvoří dvě slabiky
-uvnitř slova se to jako hiát nepočítá
-pokud se potkají na hranici slov= vedlejší hiát(vzniká jen když ho nemůžeme elidovat)
-netvoří nosovky
-nevzniká když nedochází k vázání nevyslovených souhlásek etranger et est-il??????
-nevzniká před H aspiré, před H muelle ano
- et elle, et il – není možné, protože to je jako hiát
Je aime(j´aime -není hiát
Tu ouvres - je hiát
-snažili se mu vyhýbat, dávali ho na konec verše nebo poloverše(před césuru)
Achille aura pour elle impuniment pâli? –hiát, ale nevadí, protože je před césurou, nepočítá se
Tu habit-hiát
Oui-netvoří hiát
STRUKTURA FRANCOUZSKÉHO VERŠE
VNITŘNÍ ČLENĚNÍ
Achille aura pour elle imuniment pâli?
-verš se dá rozdělit na dvě stejné části-poloverš
-přízvuk skupinový AXAN TONIQUE DE GROUP poslední znělá souhláska
-poloverš může být rozdělen do taktů
-LA MESURE RYTHMIQUE
-rytmické uspořádání může být 2,3,4 členné
3členné není césura ale jen t