Prednasky

Planetární geografie
doporučná literatura:
Úvod do studia planety Země. R. Brázdil a kol., SPN 1998
Matematická geografie. – II - , SPN 1981
Planetární geografie. Čapek R, Praha 1997
Matematický zeměpis a kartografie. Tichý O., Švec R., SPN 1965
Planetární geografie€
Věda o velikosti, tvaru a pohybech Země a důsledcích těchto vlivů na krajinnou sféru, o určování a měření času a polohy bodů na Z povrchu.
Soubor poznatků o stavbě a vlastnostech Země ve vesmíru s ohledem na geografické důsledky. Postavení Země ve vesmíru – určuje to, co je právě na zemském povrchu.

PG úzce navazuje na jiné disciplíny→ geodézie – věda o určování a měření přesného tvaru Země
→ Geologie
→ Geofyzika
→ Astronomie
Vývoj poznatků o Zemi a vesmíru
Nejstarší civilizace – znalost kalendáře, slunečních hodin, předpovědi zatmění…
1000let PNL – vypouklý štít z něhož vytékají vodní toky
- 8. – 6.st. PNL - Thales z Milétu – Měsíc osvětlen Sluncem; Anaximandros – Země = válec zavěšený v centru hvězdné sféry
-5. – 4.st. PNL- Pythagoras – kulatá Země; Aristoteles – Důkazy o kulatosti Země, geocentrický systém
-3. – 2.st. PNL- Aristarchos – heliocentrický systém; Eratosthenés – stanovil velikost Země
-1. – 2.st. NL- Klaudius Ptolemaius – souhrnné práce o geografii, později zachované a využívané v arabském světě
-1. tisíciletí- Země jako plochá deska
-8.st a dále- opět Země koule – Mikuláš Koperník (1473 – 1543) základy heliocentrického systému
Vymezení krajinné sféry v rámci geosfér
prostor průniku exo- a endogenních vlivů
endo- vlivy – gravitace a geotermální energie
exo- vlivy – gravitace vesmírných těles, zářivá energie Slunce
Země je natolik hmotná, že dokáže udržet atmosféru.
Otázka, která se může objevit u zkoušky: V jaké intenzitě svítí Slunce na určitých místech Země, dráha Slunce, délka dráhy…
- hranice krajinné sféry podle Nováka:
– dolní hranice = Mohorovičičova plocha diskontuity (kvůli pohybu litosférických desek → dlouhodobý vliv → horizontální diferenciace souše a mořského dna – pozn. nejnižší mocnost zemské kůry je na dně oceánů, konkrétně středooceánský hřbet)
- horní hranice = asi 30km n.m. = horní hranice stratosféry
Otázka: Kde se vzal v atmosféře kyslík, typy kyslíku (tlení – z O3 vzniká O2)
2. Vesmír
- stáří 18mld. let → dnešní teorie předpokládají, že na začátku byl tzv. Velký třesk
- vesmír nemá počátek
- dá se předpokládat závěr vesmíru (teď období rozpínání) → do budoucna za několik mld. let gravitační chaos
2.1. Stavba, objekty a vzdálenosti ve vesmíru
galaxie – naše galaxie Mléčná dráha → v ní je naše Sluneční soustava (30tis. Světelných let od středu galaxie). Mléčná dráha má tvar plochého disku. Celá SS obíhá okolo středu galaxie – Ľ miliardy let je 1 galaktický rok.
mlhoviny (zředěná mezihvězdná hmota)
temná hmota (to, co neznáme) – tvoří asi 23%
slunce – hvězdy typu našeho Slunce - hlavně vodík; jaderná syntéza (spojování molekul)
bílí trpaslíci - malého rozměru (asi jako planety), ale s hmotností asi jako Slunce. V nitru bílého trpaslíka je vysoká hustota, až miliarda kg·m-3 , vysoký tlak - atomy jsou proto zbaveny elektronů a tvoří tzv. degenerovaný plyn. Vzhledem k malé cz/heslo/20155-absolutni-hvezdna-velikost" absolutní hvězdné velikosti lze pozorovat pouze blízké bílé trpaslíky
supernovy - , která náhle zvýší svou jasnost až stomiliónkrát. Ke vzplanutí supernovy dojde, když teplota v nitru hvězdy převýší 3 miliardy stupňů. Přitom dochází k syntéze těžkých prvků a k intenzivnímu výronu záření a hmoty. V vzplane supernova přibližně jednou za několik století (v minulém tisíciletí to bylo v letech 1006, 1054, 1572 a ).
pulsary - puls a kvasar, rotující neutronová hvězda s rozměry nepřevyšujícími 3 km, vysílající pravidelně impulsy elektromagnetického záření v periodách od několika tisícin sekundy do několika sekund. Perioda je charakteristická pro každý pulsar, s časem se pomalu prodlužuje. Dosud bylo objeveno více než sto pulsarů, některé se podařilo ztotožnit se zbytky po výbuchu supernov. Vyskytují se zejména v blízkostí galaktické roviny ve vzdálenostech 500 až 1000 parseků.
černé díry - Kolapsar - zbytek po gravitačním kolapsu hvězdy s hmotností větší než 2 hmotnosti pedie.seznam.cz/heslo/95182-slunce" Slunce, při kterém se poloměr hvězdy zmenší pod poloměr daný její hmotností. Podle obecné teorie relativity dojde k takovému zakřivení prostoročasu, že z černé díry nemohou unikat žádné hmotné částice ani . Černé díry lze identifikovat pouze na základě jejich gravitačního působení na jiná tělesa (například jako složku dvojhvězdy). V současné době je snaha ztotožnit některé rentgenové zdroje z černých děr (například Cyg X-1).
- AU – astronomická jednotka – střední vzdálenost ze Země ke Slunci
- Ly - Světelný rok – vzdálenost, kterou urazí světelný paprsek za dobu 1 roku ve vakuu
- pc – parsek – vzdálenost, z níž vidíme AU pod úhlem 1 vteřiny
2.2. Galaxie – představují nashromáždění stovek miliard hvězd, dle tvaru se dělí na:
eliptické – nashromáždění hvězd ohraničené rotačním elipsoidem
spirálovité – Mléčná dráha (cca 200miliard sluncí), ramena vybíhající ze středu se nikdy nesrazí
nepravidelné
galaktický rok – 250mil.let
objekty G – hvězdy, planety, komety, asteroidy, velká část hmoty přechází do podoby zhroucené hvězdy – černá díra
2.3. Hvězdy
vznikají shlukováním hmoty (díky grav. síle) → jaderná reakce = vodík→ helium = září; po vzniku vesmíru vznikaly první hvězdy, ze zbytků prvotních hvězd vznikaly další hvězdy; hvězdy = „továrna na prvky“ – prvky se přeměňují na těžší
naše Slunce nevzniklo na začátku vesmíru, ale až druhotně
vývoj hvězd závisí na počáteční hmotnosti (po vyhoření H2 začne Slunce zvětšovat svůj objem)
hmotnost Slunce x8 → konec hvězd výbuchem, intenzita záření při výbuchu pozorovatelná na denní obloze → supernova
velká hmotnost → hvězda se hroutí svou gravitací → černá díra
pulsary – pravidelné záblesky elektromag. Záření → zánik hmotných hvězd
2.4. Hvězdná sféra a zdánlivá nebeská klenba, příčiny vjemu zdánlivé nebeské klenby
Příčiny vjemu zdánlivé nebeské klenby
objekty nízko nad obzorem (horizontem) porovnáváme s objekty na povrchu
nižší propustnost vzduchu nad obzorem
Důsledky vjemu zdánlivé NK
objekty u obzoru se zdají 4x větší než tytéž u zenitu
hvězdy se jeví blíže než odpovídá skutečnosti
2.5. Základní astronomické pojmy
zenit a nadir – kolmice proložená místem pozorovatele protne hvězdnou sféru ve dvou bodech v Z a N, v nadhlavníku a podnožníku (když tam, kde stojím spustím kolmici, tak tam kde protne hvězdnou sféru – nahoře zenit, dole nadir)
pól světový severní a jižní - zemská osa protíná hvězdnou sféru ve dvou bodech = PSS a PSJ
obzor topocentrický a geocentrický
– topocentrický se vztahu k jednomu konkrétnímu bodu na Zemi (když obzor pozorujeme z místa, kde se nacházíme)
geocentrický se vztahuje k celé Zemi (chápe Zemi jako malý bod, jako kdybychom stáli ve středu Země)
rovina prolozena mistem pozorovatele(stredem zeme) protne hvezd sferu v topocentrickem(geocentrickem )obzorniku
meridián – rovina proložená místem pozorovatele, zenitem a světovým pólem protíná hvězd. sféru polokružnicí nazývanou místní poledník = meridián
světový rovník – rovina rovníku protíná hvězdnou sféru kružnicí nazývanou SR; kdybychom stáli na pólu je světový rovník a světový obzor by se nám zdál totožný, když jsme na rovníku, je rovina vůči obzoru skloněna o 90o
jižní bod – meridián na průsečíku s rovinou obzoru vymezí jižní bod
jarní a podzimní bod – průsečík roviny ekliptiky a roviny rovníku (tam kde se protíná rovina světového rovníku a světového obzoru)
2.6. Orientace na obloze
Obzorníkové souřadnice
výška hvězdy (nad rovinou obzoru – od 0° - tj. východ – do 90° - tj. kulminace), úhel měřený po výškové kružnici
azimut hvězdy – úhel, který měříme po obzoru směrem od jižního bodu ve smyslu otáčení hod. ručiček po průsečíku výškové kružnice roviny obzoru (tj. vzdálenost od bodu, měříme po horizontu)
základní rovinou je rovina obzoru
výška a azimut se během dne mění → proto rovníkové souřadnice (deklinace a h. úhel se během dne nemění)
Rovníkové souřadnice
deklinace – úhel na deklinační kružnici od roviny rovníku po průsečík s hvězdou (měříme výšku hvězdy nad rovníkem na deklinační kružnici, ta prochází světovým pólem)
hodinový úhel – v rovině rovníku od jeho průsečíku s meridiánem po průsečí s deklinační kružnicí
O: Kde je sluníčko v den jarní rovnodennosti, když jsme na S pólu? (asi na obzoru…()
- deklinace Slunce – nabývá hodnot mezi 23,50 až -23,50 – obratníky; určuje, kde je Slunce v nadhlavníku.
3.1. Sluneční soustava – rozložení planet
a) vnitřní – malé planet