Prednasky

y: Merkur, Venuše, Země, Mars – jedná se o planety zemského typu (terestrické planety)
- mezi Marsem a Jupiterem je obrovská propast (mezera) s velkým výskytem asteroidů
b) vnější – velké planety: Jupiter, Saturn, Uran, Neptun – mnohem větší, plynný povrch planet
Slunce
- tvoří 99% hmotnosti naší SS
- termojaderná reakce probíhá pouze ve středu Slunce (20milionů0 Kalvína)
- zachytáváme asi jen miliardtinu E, co Slunce produkuje
- jádro dochází k syntéze H2 na He za obrovského tlaku a teplot, při tom se uvolňuje energie, termonukleární reakce
- fotosféra – než energie dorazí z jádra k fotosféře, trvá to dost dlouho; teplota 55000K
- konvekční buňky – jsou místa, kde protéká více tepla a méně tepla, navenek se chladnější místa projevují jako tmavé skvrny
- charakter záření – produkuje elektromag. Záření (0,4 – 0,7μm – viditelná oblast; 400 - 700μm – polovina); necelá polovina dlouho vlnné, necelých 6% připadá na krátkovlnné
3.2. Planety
Merkur – nejbližší a nejmenší, velké kontrasty při rotaci mezi dnem a nocí, je to jako kus kamene, pro život nepřijatelný
Venuše – nejjasnější, označení „Večernice“, „Jitřenka“, má hustou atmosféra z CO2, teplota více jak 7000C
Země
Mars – nejpodobnější Zemi, načervenalá barva, prokázána existence vody, má řídkou atmosféru, relativně malá hmotnost, malá gravitace, vyskytuje se na povrchu největší vulkán sluneční soustavy – Wulkán 26km výška, 50 km šířka, stopy po říční erozi
Jupiter – největší, má prstenec z drobných úlomků (špatně pozorovatelný)
Saturn – nejvýraznější prstenec
Uran – 600Kelvína
Neptun – předpovídaná planeta
Čas oběhu
Střední vzdál. Od Slunce -AU
Rovníkový průměr v km
→ k Zemi
Merkur
88d
0,387
4 879
0,40
Venuše
225d
0,724
12 104
0,97
Země
365,24d
1
12 756
1,00
Mars
1r322d
1,524
6 794
0,53
Jupiter
11r315d
5,206
142 984
11,20
Saturn
29r167d
9,551
120 536
9,47
Uran
84r68d
19,21
51 118
3,75
Neptun
164r282d
30,09
49 528
3,50
3.3. Ostatní tělesa
Měsíce planet:
Mars – má dva měsíce (Deimos a Phobos), nejsou veliké, prapodivné tvary a pohyby…
Jupiter – 4 největší jsou posledním možným útočištěm pro život mimo Zemi, Jupiter je ohřívá svým zářením, počet zhruba kolem 15ti
Asteroidy – označované jako planetky, max. několik 1000km; neznáme je všechny a hlavně neznáme jejich dráhy. Většinou mají velikost pod několik km, pohybují se ale velmi rychle po eliptických drahách (takže nárazová energie – m/v2 by byla i u nepříliš velkého asteroidu ničivá). Vyskytují se hlavně mezi dráhou Marsu a Jupitera.
Komety – jádro = shluk zmrzlého prachu, plynů; velikost asi kolem 1km; v blízkosti Slunce se z jádra strhávají částice – chvoj komety = mrak bordelu ozářený Sluníčkem(. Jádro není pozorovatelné!
Oběžná dráha komet
- periodicita návratu je veliká – až stovky let
Meteoroidy – stále bombardují Zemi. Meteor = jev, kdy meteoroid padá na Zem a hoří v atmosféře, kámen, který dopadne na Zem je meteroit.
3.4. Zákonitosti pohybu těles

- Geocentrický systém – viz 1.2.
- 1543 M.Koperník „O obězích těles nebeských“ – přechod na HelioCentrický systém
- HC systém
- Aristarchos
- M.Koperník – 1543 – věděli, že oběžná doba a rychlost planety je konstantní. Počítají s kruhovými dráhami → Keplerovy zákony
- Keplerovy zákony
1. Planety obíhají kolem Slunce po mírně eliptických drahách – jedním z ohnisek je Slunce.
2. Plochy opsané průvodičem planety jsou za stejnou dobu stejné.
Země v odsluní – 152mil km (červenec – srpen)
v přísluní – 147mil km (prosinec – leden)
3. Poměr druhých mocnin oběžných dob planet je stejný jako poměr x3 jejich velkých poloos (jejich střední vzdálenosti od Slunce).
- Newtonův grav. zákon
- gravitační síla je přímo úměrná součinu hmotnosti těles a nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti těles.
- tělesa jsou k sobě přitahována silou, která je přímo úměrná součinu jejich hmotností a nepřímo úměrná x2 vzdálenosti jejich těžišť
- Doplnit vzorec!!!
3.5. Zdánlivý pohyb objektů na nebeské sféře, zákryty
- Rotace Země a nebeské sféry – Země se točí kolem své osy proti směru hod. ručiček (od západu na východ), nebeská sféra od východu na západ
a) horizontální sféra – pozorujeme tehdy, když jsme na pólech
rovina obzoru splývá s rovinou rovníku, ze sev. pólu neuvidím hvězdy z jižního pólu
mění se deklinace, v průběhu dnes zůstane Slunce stejně vysoko
b) vertikalni sféra – pozorujeme na rovníku, přesun o 900 od pólu
c) šikmá sféra – mezi rovníkem a póly
→ délka dne a noci
v zimě se východ Slunce posouvá k severu
v létě se dráha Slunce posouvá k severovýchodu
sev. a jižní polární den → dny, kdy Slunce vůbec nevyjde nebo nezapadá (tj. při letním slunovratu)
21.12. na sev. pol. Kruhu Slunce nevyjde – čím dál blíž rovníku se bude prodlužovat doba, kdy Slunce nevyjde
- část souhvězdí, která jsou v blízkosti světového severního pólu nezapadají, u svět. Již. pólu nevidíme, ostatní jsou vycházející a zapadající.
Pozice planet
Konjunkce → nebudeme mít Slunce ve výhledu (Slunce, Země, Planeta vnější) x opozice
Kvadratura → Slunce, Země, Planeta → svírají 90°
Pohyb vnější planety:
- v průběhu roků se měnila pozice planet, vnější planta mezi hvězdami opisuje tzv. smyčku
Slunce → kolem něj se pohybuje Země → vnitřní planeta její pozice v lednu…prosince (dráhy neleží v totožných rovinách, svírají úhel)
Pohyby Měsíce
není zde prostředí jako na Zemi, chybí atmosféra → různé objekty tedy dopadají na povrch Měsíce
obíhá od západu k východu; vychází na východě (protože Země rotuje kolem své osy rychleji než Měsíc oběhne Zemi)
doba oběhu kolem Země – siderický měsíc 27,3dne (27dnů a 7hodin); oběhne o 360°, dostane se do stejné polohy vůči hvězdám)
doba od úplňku k úplňku – synodický měsíc 29,5dne (musí urazit dráhu kolem Země delší než 360°;je to tím, že se Země a Měsíc pohybují ještě kolem Slunce, tedy je zapotřebí ještě 2,2dne)
doba od východu k východu – měsíční den (měřen ze Země);24hodin 50min; posune se zhruba o 13° (délková rozdíl je 1°= 4min). Země se otáčí od západu k východu a Měsíc obíhá od západu k východu
vázaná rotace → Měsíc se kolem své osy otočí přesně za dobu jednoho oběhu kolem Země → díky tomu je přivrácen stále stejnou polovinou k Zemi
na povrchu Měsíce prudké změny teplot (až -150°C pod bodem mrazu)
384tis.km obíhá Měsíc od Země
v perigeu 360tis.km
v apogeu 406tis.km
sklon oběžné dráhy Měsíce k ekliptice -5°
Fáze Měsíce
- směr slunečních paprsků je rovnoběžný, měsíc stále jednou polovinou odráží směrem ke Slunci sluneční paprsky
Zákryty kosmických objektů
1) zatmění Slunce
- středy těles S, Z, M leží na jedné rovině
úplně, částečné, prstencové
3 – 4x za 1 rok
ikdyž je nov nedojde k zatmění Slunce, protože sklon dráhy Měsíce k ekliptice je 5°
aby bylo zatmění Slunce, musí být úhlová rovina do 1,5° (vzdálenost)
zatmění Slunce – nastane tma, povrch se ochladí
prstencové zatmění – jsme v místě středu spojnice těch těles, vidíme zářící okraje Slunce – je to způsobeno eliptickou drahou Měsíce – čím blíž je, tím je větší zatmění – úplně nedosahuje stín k Zemi 160km, pohybuje se 35km za minutu, trvá něco přes 7min
2) zatmění Měsíce
- Slunce- Země – Měsíc
- úplné nebo částečné
- 2–3x za 1 rok
4. Země
4.1. Tvar, velikost a hmotnost Země
- hustota Země 5,5g/m3= tj. kg/dm3
- rovníkový poloměr 6378km
- poloměr k pólům 6375km
- průměrný poloměr 6371,11km
- celková plocha 510mil.km2
(souše 149mil.km2; oceán 361mil.km2)
-objem 1083biliónů km3
- hmotnost 5974milionů tun, tj. 5,974*1024tun
(1/5 jádro, 2/3 plášť; 0,8%zemská kůra)
- jaderný rozpad?
TVAR
Aristoteles – důkaz kulovitého tvaru Země – tvar stínu při zatmění Měsíce
- vynoření blížící se lodi na moři
- změna výšky Polárky při pohybu ze severu k jihu
4.1.2. Rozměry Země
měření Eratosthenes – 3.st.PNL – stupňové měření z Alexandrie do Syene
Fernel 1523 – Pařížský poledník 11km
Snellius – poč. 17.století – triangulace – strana a 2 přilehlé úhly → dopočítání ostatních stran
použití trigonometrických bodů 1 řádu – většinou z jednoho bodu vidět 2 zbývající body – určovaly se důležité body na povrchu Země
30.léta 18.st. – měření délky jednoho stupně na poledníku v Peru (110,6km) a v Laponsku (111,5km). Země je méně zakřivená na pólech.
POZDĚJI: odvozen 1 metr – Sévres u Paříže (1799) – 1 desetimiliontová část zemského povrchu
Princip Eratosthenesova měření:
4.1.3. Zjednodušení tvaru Země
- nejpřesněji vystihuje skutečný tvar Země geoid – těleso vymezené vůči atmosféře klidnou vodní hladinou oceánu, zdánlivě probíhající pod pevninou
- méně přesně vystihuje elipsoid:
- trojosý (zvažuje deformaci v rovině rovníku) či rotační – Besselův, Krasovského (2osy), WGS 84 (Světový geotický systém z roku 1984)
- rozměry elipsoidu: r= 6378km (ze střed