Armstrong Strategické řízení lidských zdrojů

Strategické řízení lidských zdrojů (str.50-70)strategické řízení lidských zdrojůintegrovaný přístup k vytváření strategií lidských zdrojů, kt. umožní organizaci dosáhnout jejích cílůpřístup k rozhodování o záměrech a plánech organizace- je to řízení integrované s podnikovou strategií – vertikálně – integrované s podnikovou strategií – a horizontálně – integrované mezi sebou navzájemstrategické řízení lidských zdrojů znamená (podle Henryho a Pettigrewa)použití plánovánílogicky promyšlený přístup k vytváření a řízení systémů personální práce..přizpůsobení aktivit a politiky řízení lidských zdrojů určité jasně formulované podnikové strategiinahlížení na lidi v organizaci jako na „strategický zdroj“ při dosažení „konkurenční výhody“cíle strategického řízení lidských zdrojů měkké SŘLZ – důraz na stránku lidských vztahů na jistotu zaměstnán, soustavný rozvoj, komunikaci, zapojování pracovníků do rozhodování, kvalitu prac. života a jeho vyváženosttvrdé SŘLZ – důraz na užitek, kt. podniku přinesou investice do lidských zdrojůideálně – kompromis mezi měkkými a tvrdými prvkydůvodem pro SŘLZ – lidé vnímají výhodnost existence dohodnuté a srozumitelné základny pro vytváření dlouhod. přístupů k řízení lidí =) je tak dosaženo konkurenční výhody =)firma bude mít kvalitnější lidi než její konkurentise bude rozvíjet a vychovávat jedinečný intelektuální kapitál podnikuse bude rozvíjet kultura povzbuzující v organizaci proces učenína zdrojích založená strategie – týká se zdokonalování intelektuálního kapitálu firmypřístupy ke strategickému řízení lidských zdrojůSchopnosti zdrojů – tento přístup se týká získávání, rozvoje a stabilizace intelektuálního kapitálu; lidské zdroje jsou považovány za hl. zdroj konkurenční výhody; východiskem tohoto přístupu je uznání a ocenění „zásoby know-how“ ve firměStrategický soulad – „model přizpůsobení či propojení“ – tvrdí, že SŘLZ by měla být integrální součástí podnikové strategie a měla by vstupovat do podnik. procesu plánování už ve fázi, kdy k němu docházívertikální integrace – nezbytná, aby SLZ podporovala naplnění podnikové strategie a pomáhala ji definovat - horizontální integrace – aby jednotlivé prvky SLZ spolu navzájem ladilytři hlavní přístupy k vytváření SLZ – Richardson a Thompson Přístup vycházející z nejlepšího postupu / nejlepší praxe (nejlepšího výsledku)- založen na přesvědčení, že existuje jakýsi soubor dokonalejších postupů ŘLZ, kt. povedou k lepšímu výkonu organizace 2) Přístup nejlepšího přizpůsobení neboli „šití na míru“ -založen na přesvědčení, že pro politiku a praxi ŘLZ nemohou existovat žádné univerzální předpisy – všechno závisí na podmínkách a prostředí organizace, na její kultuře a její podnikové strategii 3) „Konfigurační“ přístup - zaměřuje se na hledání specifických konfigurací - bundling – uspořádání „propojených“ postupů v oblasti LZ, kt. zkombinovány budou fungovat efektivněji, než kdyby k sobě neměly žádný vztah=) obecně – neexistuje žádný univerzálně nejlepší postupy, vždy záleží na konkrétní organizaci- nebezpečí spočívá v „mechan