Prednasky

www.wasza.com 1
ZÁKLADY PENĚŽNÍHO VÝVOJE

1. ÚVOD DO NUMISMATIKY
Prameny: hmotné (archeologie) a nehmotné (listiny úřední i neúřední)
Numismatika: donedávna byla definovaná jako pomocná věda historická, dnes je zařazena mezi
základní vědy historické. Zabývá se studiem vzniku, vývojem posláním peněz a jim příbuzných
předmětů.

Etapy peněžního vývoje:
1. předmincovní – premonetární
2. mincovní – monetární
3. pomincovní – postmonetární

2. PŘEDMINCOVNÍ OBDOBÍ
• několik tisíc let – pravěk, starověk
• různé typy předmětů jako platidla; neoficiální, směnný obchod – drahé kovy, distribuce
nedostatkového zboží – kůže, jantar, otroci;
• zisk – tím, že se ovládne nějaké ložisko
• platidla mají určitou hodnotu,některé nemají (mušličky Kaurí – užívají se dodnes v tropech)
• mohly mít tvar užitečného předmětu, ale fce platidla převládala nad fci předmětu – např.
čínské nože
• u nás jako prostředek směny většinou plátno, postupně se oblíbily i kovové předměty, později
i předměty ze zlata a stříbra
• nevýhody: krátká trvanlivost, nemožnost stanovit směnné kurzy, možné monopoly (ovládnutí
nějakého dolu)
3. POČÁTKY MONETÁRNÍHO OBDOBÍ
• Čína a Dálný východ – před 4000 lety vývoj předmětů u kovů (bronz, slitina) – neměly velkou
hodnot
• Antické Řecko:
1) 6. stol. př. n.l. – 1. mince oblast Turecka, dobré předpoklady (konec dálkových
cest, přístavy, dostatek řek na zlato a stříbro)
2) 8. – 7. stol. př. n.l. – se zde platilo odvažováním drahého kovu = elektronu (směs
stříbra a železa) zašívaného do kožených sáčků (zapečetěný)
3) 6. – 5. stol. př. n.l. – pochybnosti o tom, že je v sáčku skutečně správná směs –
elektron je taven do hrudek, postupně se to něj začaly narážet znamení, používaly
se zejména pří dálkovém obchod
4) dochází k prvním bankovním operacím – obchodník uložil sumu peněz a v jiném
městě je mohl zase vyzvednout
4. ŘECKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY
Váčky s elektronovým práškem – elektron je přírodní směs zlata a stříbra, zašity do sáčku a
zapečetěny;
Na ně navazoval litý STATÉR, nejčastěji bez nápisu, z elektronu, rozmanité velikosti a
emblémem (líc – zvířecí, figurální a fantastické motivy, rub – čtvercové prohlubně), pak se
vyráběly jeho 1/3, 1/6, 1/12, 1/24, 1/48 a 1/96 – nejnižší má 0,13g.
• Kroesus – zavedl bimetrický systém (ražba zlatých a stříbrných minci místo elektronu 73 : 27
dílům) → ZLATÝ STATÉR hmotnost je menší o ¼ na 10,9g.
• později smíšení s tvrdým kovem; tvar nepravidelný, na minci byla i značka krále – lví hlava;
později snížil hodnotu i stříbrného statéru také na 10,9 → 1 zlatý statér = 10 stříbrných
statérů
• Perský systém:
1) 1 talent = 25,2 kg = 3000 zlatých darejků
2) 1 zlatý darejek = 10 stříbrných statérů = 2 stříbrné šekely
3) DRACHMA – začátek na ostrově Aikýna 6. stol. př.n.l. = 6,28 g. stříbra
• Athénský systém: drachma = 4, 37 g.; od 4. stol.př.n.l. ražba zlatých a stříbrných mincí; vývoj
padělatelské činnosti (měď místo zlata), emblémem byla amfora a později sova (moudrost) a
bohyně Athény (největší rozkvět)
• Judea: Šimon Makabejský razil šekéry (14,5g.) a půlshekéry, kolem 1. stol. dynastie
Herodotovců jen bronzové ražby
www.wasza.com 2
• Sicilský a jihoitalský systém: ovlivňoval římský systém, drachma = 4,3 g.
• Makedonský měnový systém: (479 př.n.l.) – zlato, stříbro
1) hl. rozkvět za Filipa II. A za jeho syna Alexandra Makedonského – poprvé jsou
raženy portréty panovníků na mince
2) drachma = 3,3 – 4,3 g.
3) 1800 mincoven po n.l. začal klesat
4) systém byl rozšířen až do Asie
5. ŘÍMSKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY
1. fáze do 1. tisíciletí: aes rude – surový rudý kov bez tvaru a označení a byly přijímán na váhu,
navazovalo na užívaní předmincí
2. fáze: aes signatum – označený kov, destička 1000 – 1830 g. se zobrazením dobytku
3. fáze: aes grave: základem byla ŘIMSKÁ LIBRA (327,45g.) = 288 SCRIPULÍ (1,137g.) 1/24 uncie
1. polovina 3. století př.n.l.: základní jednotka LIBRÁLNÍ AS (označený I nebo L) = 12 unciím – litá
mince; Dílčí jednotky Semis (S) = ½ assu, triens (1/3 assu), quadrans (1/4), sextans (1/6), uncia (1/12) –
bronz (líc – božstva, rub – přední část lodi)
269 – 266 př.n.l.: pokles hodnoty assu na 265g. Od té doby až do roku 201 př.n.l. se redukoval na
hodnotu 10 uncií římské libry. Kromě assu byly vydávány i jeho násobky – 2as, 3as, 4as, 5as – 10as,
20as, 30as – 100 as – bronz.
265 – 242 př.n.l.: první stříbrné mince se opíraly o řecký vzor – DIDRACHMY (7,6g.) – líc: bohové, rub:
koně, vlci, dvojčata, desetiny jsou LITRY a razily se i půl-litry z bronzu, později i 1/3 litry;
22 – 187 př.n.l.: důležitá epoch římského mincovnictví, vytvořilo se první vlastní římské mincovnictví, byly
raženy lehčí DRACHMY byly označovaný jako QUADRIGÁTY; Byly raženy první zlaté mince 6 a 3
SCRIPULUM: 6,8g. a 3,4g. 1 SCRIPULUM = 20 SESTERCIÍ = 1/288 ŘÍMSKÉ LIBRY; SESTERCIUS
(nejmenší stříbrná mince) = 1 ½ ASSŮ.
211 př. n.l.: zavedená nová mincovní jednotka: ŘÍMSKÝ DENÁR (4,55 g. později 3,9 g.): (název od
číslovky deny - deset) = 10 ASSŮ, pak 16 ASSŮ; 1 ŘÍMSKÁ LIBRA (327,45) = 72 DENÁRY (později 84),
½ DENÁRU = 1 QUINÁR = 5 ASSŮ
205 př.n.l.: zavedení semilibrálního čísla ( AS se rovná ½ libry), ražba DIDRACHEM v Římě je vzácnější,
nové stříbrné mince – VIKTORIÁTY (2,5 – 3 g.) = ¾ DENÁRU, razil se jen krátkou dobu.
195 př.n.l.: redukována váha bronzových minci, zavedení trientálního čísla (AS se rovnal hmotnosti
TRIENSU)
187 př.n.l.: hlavní mince je denár = 16 assů (r. 130), mince už nejsou lité, ale ražené
109 př.n.l.: zavedeno unciální číslo a potom i semiuniciální -> AS = ½ UNCIE
82 – 23 př.n.l.: nebyly vydávány žádné bronzové mince, hodnota DENÁRU postupně klesá a objevuji Se
NUMMI SUBAERATI (mince, kt. měla měděné jádro potažené plátkem stříbra) a NUMMI SERRATI (měli
zoubkování na okraji)
Od roku 100 př.n.l.: se objevuje označení na mincích SC = SENATUS CONSULTO s jehož souhlasem
byla mince vydána. Mincovna v Římě byla při chrámu bohyně Iunony „Moneta“ z toho vzniklo označení
MONETA pro mince.
1. století př.n.l.: byl zaveden AUREUS (8,2g. zlata) = 25 DENÁRŮM = 100 SESTERCIŮM; v roce 44
př.n.l. usnesl senát, že na lícní straně bude obraz Caesara, od té doby byl na líci obraz panovníka nebo
příslušníka jeho rodiny.Na rubu byly náboženské motivy (Mars, Venuše, Ceres, Neptun, Merkur), nebo
zobrazení světské povahy (Triumfální oblouky, most přes Dunaj atd.)
15 př.n.l.: právo na ražbu zlatých, stříbrných a bronzových mincí měl pouze císař (za Augusta). Augustu
prováděl mincovní reformu, AUREUS měl stejnou váhu (8,2g.), mimo to se začal razit 2-aureus zvaný
BINIO a ½ aureus zvaný ZLATÝ QUINAR, také násobky 4-aureus – QUATERNIO a 8-aureus –
OCTONIO. AUREAU byl ražen z vysoce hodnotného zlata o ryzosti až 96%. Ze stříbrných mincí byl
hlavní DENÁR (za Augusta měl 3,9g. = 16 ASSŮM), pak byli ještě QUINARY ( = 8 ASSŮM). Bronzová
mince byla nejrozšířenější a měla označení SC, tam, kde označení chybělo jednalo se o darovací minci,
kt. výjimečně razil císař. Nejvyšší bronzovou jednotkou byl tzv. VELKÝ BRONZ – SESTERCIUS (27,30g.)
= ¼ DENÁRU = 4 ASSŮM. Dále byl DUPONDIUS = 2ASSŮM a QUADRANS = ¼ ASSŮ
Ve vojenských taženích získali Římané hodně pokladů, což vedlo ke snížení ceny zlata a zavedení
zlatého standardu, základní měnovou a mincovní jednotkou se stal AUREUS, poměr zlata a stříbra je
prvně stanoven na 1:12,5, takže se rozvíjela i stříbrná měna.
1. století: mincovny byly téměř výlučně v Římě, a do 3. století mincovna v Římě pokrývala většinu
oběživa, potom se mincovny rozšířily i mimo Řím.
54 – 68 n.l.: za vlády Nerona dochází ke změnám v hmotnosti zlatých i stříbrných mincí. AUREUS =
7,28g. = 1/45 LIBRY a hmotnost DENÁRU na 3,4 = 1/96 LIBRY. U měděných mincí Nero zavedl
označení I a II pro jednoduší odlišení DUPONDIU od ASSU
198 – 210: za vlády císaře Caracally dochází k významné reformě. Hmotnost AUREU klesla na 6,55g. =
1/50 LIBRY a od roku 214 byla vydávána větší stříbrná mince ANTONINIÁN (5,3 – 4,7g. název byl
odvozen od císařova jména Antoninus, císař je zobrazen s paprskovitou korunou místo vavřínového
věnce) s cílem odstranit peněžní nouzi, nová mince, kt. byla 2-denárem postupně vytlačila DENÁR
www.wasza.com 3
253 – 280: za Galliena a Claudia II byla velká inflační krize, při niž se znehodnotil ANTONINIÁN a
v DENÁRU obsah stříbra poklesl na několik málo procent, mince se razily z tzv. nového stříbra (cín, měď,
olovo a stříbro) ve kt. byl je nepatrný díl drahého kovu, zároveň stoupala hodnota bronzových mincí.
284 – 305: Diocletianus reformoval AUREUS nejprve na 1/70 a pak na 1/60 ŘÍMSKÉ LIBRY a v roce 294
zavedl novou stříbrnou minci ARGENTEUS (3,41g.) = 1/96 LIBRY, DENÁR v té době byl jako početní
jednotka a byl 1/50000 ZLATÉ LIBRY
306 – 337: Reformy Konstantina Velikého, základem nového mincovního systému byla ZLATÁ LIBRA
(327,45g.) obsahovala 72 zlaté mince – SOLIDY (kt. nahradily AUREA, název znamená pevný, dokonalý)
= 1/72 ŘÍMSKÉ LIBRY a měl 4,54g. a byl označován LXXII (72), později se ustálila na 4,4g.
Římské mince se do Čech a na Moravy dostávaly za různých okolností: zejména obchodními styky
s Římany, i jako důsledek vojensko-politických událostí.
6. BYZANTSKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY
• Vysoká úroveň mincovnictví
• Byzantské Solidy platily jako mezinárodní platidlo (Evropa, severní Afrika a Malá Asie)
• Křesťanský vliv
395 – 408: pokračuje mincovnictví dle reformy Konstantina I. Velikého, razili se SOLIDY a pak i třetinka
– TREMISSIS a polovina – SEMISSIS (byla vzácnější). Ze stříbrných minci MILLIARENSE a její
polovina SILIQUA
498: reforma císaře Anastasia I. – ZLATÝ SOLIDUD byl rozdělen na 6000 dílů zvaných NUMMIA, kt.
byly raženy v násobcích jako bronzové mince známé jako FOLLIS. Nejvyšší bronzová hodnota byla 40-
nummia (XXXX) a šlo jich 150 do SOLIDU. V této době bylo v Byzanci jen 3 mincovny
v Konstantinopoli, Nikomedii a Antiochii. Značka mincovny byla uvedená pod symbolem hodnoty.
527 – 565:b Justinián I. vyvrátil říše Vandalů v Africe a Ostrogótů v jižní Itálii a na Sicílii -> vzniklo víc
mincoven. Za něho taky dochází ke změně obrazu vladaře z profilu a objevuje se poprsí zpříma, což se
stalo typické pro další rozvoj v byzantského zobrazení císaře.
7. století: na mincích se objevují řecká písmena
610 – 641: Herakleios I. zavedl nové stříbrné mince: HEXAGRAM (6,78g.) = 6 ŘÍMSKÝCH SCRUPULÍ,
na minci byl zobrazen kříž na třech stupních někdy i na globu. Za Herakleiovců byly bronzové mince ve
špatné a nedbalé ražbě.
697 – 1025: za císaře Basileia II. dochází k zavedení širokých, miskovitě prohnutých zlatých minci
v hodnotě SOLIDU, kt. se v literatuře značí jako NOMISMY.

7. KŘIŽÁCKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY – ½ 15. STOL.
• Zánik Byzance a mincovnictví
• Vliv na říší Sasanovců, přebírali vlivy Byzance
• Ovlivnilo arabské mincovnictví

8. KELTSKÉ MINCOVNICTVÍ
• Vrchol 5. př.n.l – 1. století n. l.
• Kmenové spory, rozšířili se po celé Evropě, proto rozsah jejich mincovnictví byl značný.
• Ražba mincí spadala do pravomoci jednotlivých keltských „králů“, jména se někdy objevuji na
mincích, navazovali na řecké mincovní systémy a řeckou minci.
• VB – Střední Evropa – Balkán – Malá Asie
• Napodobovali Řeky a Římany – jak se jim to hodilo -> „napodobeniny“ - sloužily k růstu trhu,
protože měly stejnou, někdy i vyšší ryzost jako původní. Tím se liší od padělků.
• Postupně docházelo ke komolení napodobenin
• U nás první mincovny na hradištích (oppida) - u Prostějova, u Strakonic
• Rýžování – u nás mince zlaté, dle Řeků, statory X Slovensko – stříbrné (těžba povrchoví), nápisy
BIATEC (neví se co to znamenalo) – obdoba řeckých TETRADRACHEM
• Archeologické nálezy z pozůstatku mincovních činností – keramické destičky, mince, atd.

9. MINCOVNICTVÍ V OBDOBÍ BARBARSKÝCH STÁTŮ
• 6. – 9. stol. v západní Evropě
• Útvary, málo stabilní, ekonomický úpadek
• Mění se – příchody kmenů z východu
• Rozpad jednotné antické civilizační oblastí – odpadají jednotlivé části
www.wasza.com 4
• Tuto krizi v západní Evropě zhoršují zásahy Byzance – tváří se, že chce západ ovládnout –
vojensky toho není schopná – rozbije lokální Barbarskou říši ale není schopná vytvořit nic co by to
nahradilo
• Udržují si: 1) písmo (zkomolenina antických písem); 2) mincovnictví (napodobuje Byzanc – dle
rozsahu – ekonomická vyspělost či primitivnost Barbarských států)
• Nástup Arabů v 6. – 7. stol. – výboje, především do severní Afriky (vytrhnutí severní Afriky
z antického světa – roztržení antiky)
Start Ostrogótů:
• Mocenský vzestup v 6. stol. v Itálii se sídlem v Raveně
• Zlaté, stříbrné a bronzové mince dle byzantského vzoru – bohatá a pravidelná mincovní činnost -
peněžní směna na dobré úrovní, peněžní prostředky jsou plnohodnotné
• Byzanc porazila Ostrogóty (konec 6. stol.)
Langobardi
• Několik knížectví – Benevendsé (Jižní Itálie) a Milan (Severní Itálie – nejdůležitější mincovna)
• Razí zlaté mince – Solid a Tremisy (1/3 Solidu)
Vizigóti (západní Gótové)
• Jího-západní Francie, většina Španělska
• Hl. město – Toledo
• Přeložili Bibli do své řeči a písma
• Největší rozmach 7. – 8. stol.
• Ražba: systém označování mincoven
1) Zlato, stříbro, měď
2) Mince dle Byzance – potom nové typy mincovních obrazů – vizigótští králové
• Oslabena bojem s Byzancí, podlehla náporu Arabů
Vandalové
• Itálie, Řím (dobyli ho) – odešli do severní Afriky a tam ovládli místní starou antickou civilizaci ->
vytvořili vyspělou civilizaci, na konci 6. století je porazili Ostrogóty
• Zlaté, stříbrné, bronzové mince
• Státy zanikly (díky bojům s Araby a Byzancí)
Stát Burgundů
• Povodí Rhóny
• Slabé mincovnictví – Byzantské vzory
• Měnu používali pouze členové Burgundských kmenů, původní obyvatelstvo používalo starou
antickou měnu
Kmen Franků (ovládl část Galie)
• Rozvoj mincovnictví – ovládáni kmenem Merovejců
• Využili spojení s křesťanstvím - vedli války – vytlačili Vizigóty a Burgundy
• Základem byl SOLIDUS a TREBISY (spíš)
•