Prednasky_2006-2007

Vývoj do 2. světové války
Cílem institucí a dohod mezi státy bylo vyřešit problém. Poté zanikly proto, že nebylo v silách problém vyřešit, nebo fungovaly dál a upravovaly si cíle a zaměření (MMF).
Členění institucí:
měnový charakter – MMF
bankovní (finanční) charakter – skupina Světové banky (IBRD a IDA)
Evropská měnová unie a jí předcházející Evropský měnový systém
V rámci EMU vznikl Evropský institut, nyní ECB.
Z hlediska teritoriálního:
regionální – v rámci EU
nadregionální – MMF, BIS, IBRD
BIS sdružuje CB z celého světa, převažují ale evropské.
První formy měnové spolupráce na konci 19. století měly podobu dohod a unií mezi státy:
Latinská mincovní unie (1865) – Francie, Belgie, Švýcarsko, Itálie
snaha o udržení měnového bimetalismu (proti zlatému standardu)
funkci měnového kovu mělo plnit zlato i stříbro v poměru 1:15,5
1878 – rozpad, ražba stříbrných mincí zastavena, proto byl tlak na znehodnocení stříbra => docházelo k odlivu zlatých mincí => vyměňovány
Skandinávská mincovní unie (1872)
usilovali o přechod na standart zlaté mince
dochází postupně v Evropě i USA k přechodu na standard zlaté mince = měn. systém, kde:
jsou raženy jen zlaté mince
další typy peněz (bank, státu) jsou směnitelné za zlato
volný dovoz a vývoz zlata
Výhody:
automatická regulace množství peněz v oběhu
tlak na vyrovnanost platební bilance
fungoval do WW1, kdy byla ukončena ražba zlatých mincí a směnitelnost (státy tiskly peníze na financování bojů => neudržela se směnitelnost => hyperinflace, hosp. převrat
Po válce snaha o zavedení zlatého standardu.
Konference 1920 – Brusel, Haag, Janov... => zavádění modifikovaných zlatých standardů:
standard zlatého slitku – bankovky znovu směnitelní za zlato pouze ve slitcích, kdy minimální hmotnost slitku = 12 kg => směnitelné jen pro banky, např. USD, GBP (1925), FRF (1928)
standard zlaté devizy – měna směnitelná za USD, GBP nebo FRF a prostřednictvím těchto směnitelné za zlato
Na počátku 30 let – krize, měny s charakterem standardu silnější,. Vlivem krize státy od zlatého standardu ustupují. I v USA – zlatý standard v původní podobě do 1933 (zlaté mince).
1934 devalvace dolaru => přechod na standard zlatého slitku.
Poslední snaha o udržení zlatého standardu v hospodářské krizi => dohoda o vytvoření zlatého bloku: Belgie, Holandsko, Francie, Švýcarsko, Itálie
Členové vyjadřovali paritu měn ve zlatě, udržovali kurzy. 1936 – rozpad.
Negativní důsledky:
vytvořil se prostor pro zásahy státu do svých peněžních oběhů
státy zavádí devizové omezení, tykající se nákupů a prodejů zahraničních měn a zlata a vyrovnávání pohledávek
pokles důvěryhodnosti v národní měny => využívání clearingových forem platebního styku. Pohledávky a závazky se vyrovnávají v nejdůležitějších měnách => vytváření měnových uskupení kolem měn: librový, dolarový...
Pro bloky charakteristické:
státy udržují pevný kurz měn jednotlivých států vůči hlavní měně, drží v těchto měnách většinu rezerv, ke kompenzaci pohledávek a závazků dochází v těchto měnách.
Problém: státy, které se soustředily na nějakou měnu se uzavíraly sami do sebe => negativní opatření mezi jednotlivými bloky
=> vytvoření trojstranných dohod: Francie + USA + Británie => o odbourání negativních jevů z minulosti, dohody o vzájemné konzultaci devalvací měn.
Ve 2. světové válce dochází k rozpadu již tak špatných vztahů a dohod. 1944 spojenci řeší otázku budoucího uspořádání vztahů.
1.-22.7.1944 – měn. konference v Bretton Woods => o budoucím uspoř. 34 států => 2 návrhy:
Britský plán
Keynesův
Americký plán
Whiteův
- nekladli důraz na zlato
- prosazovali zlato, velké zásoby
- válkou postižené ekonomiky
evropské země jako dlužníci
- válkou téměř nedotčené
USA věřitel
problém ve výši finanční pomoci
prosazování devizových opatření
- proti devizovým opatřením
Výsledkem jednání => vznikl MMF a mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD).
MMF měl řešit měnové vztahy, zaměřen na kursovou politiku, aby v poválečném období fungoval kursový mechanismus => prosazen USA => měny navázány na zlato. Za cíl ml omezování devizových opatření a tlak na volnou směnitelnost. MMF měl poskytovat úvěrovou pomoc jen za účelem vyrovnání deficitů PB. Spolupráce, poradenství v měnových otázkách.
IBRD – cílem bylo poskytovat úvěry na poválečnou obnovu. Obnovu převzal Marshallův plán =>banka se zaměřila na poskytování úvěrů na konkrétní projekty ekonomik.
MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND (IMF)
červenec 1944 – uzavřena dohoda
prosinec 1945 – vystoupila v platnost
březen 1947 – oficiálně začíná IMF fungovat
Sídlo: Washington
IMF je samostatná autonomní organizace, je na základě zvláštních dohod přičleněna k OSN.
IMF je rozhodující místo pro projednávání měnově-finančních otázek, centrum mnohostranného platebního styku, přední regulátor dluhového problému rozvojových zemí.
Cíle:
Při vzniku:
snaha přispět k zavedení kurzového systému, zabraňujícímu prudkým výkyvům devizového kurzu, přispět k udržení stability (=podpora obchodu,...)
pomoci členským státům k posupnému odbourávání devizových omezení a zavádění směnitelnosti měn
poskytování devizových úvěrů s cílem vyrovnat potíže s deficity PB členských zemí
vzájemná spolupráce a konzultace v měnových otázkách
Postupným vývojem na devizových trzích IMF upravuje svoje cíle:
politika v oblasti mezinárodní likvidity = zavedení jednotek SDR (po rozpadu BW – 1971)
regulace rostoucího dluhového problému rozvojových zemí
výzkumně-informační a poradenská činnost
Orgány IMF
Sbor guvernérů – nejvyšší orgán
zastoupeny všechny členské země ministrem financí nebo guvernérem CB (v ČR zastupuje na jednáních IMF ministr financí, na zasedáních skupiny světové banky guvernér – jejich funkce jsou zastupitelné)
schází se jednou ročně
rozhoduje o hlavních otázkách v činnosti fondu – např. změna statutu (cílů), přijímání nových členů, jednotkách SDR, změnách členských kvót
Výkonný sbor
24 výkonných ředitelů + generální ředitel
složení: 8 členů platících největší kvóty má zástupce + Čína + 15 volených členů, kteří zastupují vždy určitou oblast
hlasování probíhá na principu a. s., každá členská země má 250 základních hlasů a za každých 100.000 jednotek členské kvóty má další hlas
Členem se může stát každá země, která zažádá a shoduje se s principy IMF.
Každá země musí splatit členskou kvótu, jejíž výše závisí na ekonomickém potenciálu (HDP), zapojení do ZO (obrat), výši devizových rezerv.
25% musí splatit v USD nebo jednotkách SDR, zbytek může v národní měně.
Podle výše členské kvóty je dáno hlasovací právo, rozsah úvěrů, které může země od fondu čerpat, objem jednotek SDR (pokud dojde k emisi => rozdělena podle kvót)
Další povinnosti:
splácet úvěry
zvolit si a zabezpečovat racionální kursový systém národní měny
snaha odbourávat devizová omezení a zavést volnou směnitelnost
snaha odstraňovat poruchy PB
prosazovat hospodářskou politiku, umožňující stabilní růst ekonomiky při stabilním měnovém vývoji
informační – o stavu ekonomiky, HDP, cenových indexech, PB, ZO, devizových rezervách, mezinárodních investicích, devizových omezeních, jestliže nějaká uplatňuje, držbě zlata...
Pokud země odmítne spolupráci, fond přestane poskytovat úvěry, může být i vyloučen z IMF.
Výhody členství ve fondu:
možnost čerpání výhodných úvěrů v případě problémů s deficitem PB
možnost spolurozhodovat o vývoji mezinárodního měnového systému
členství v IMF je podmínkou pro členství v IBRD
možnost využívat poradenství
Oblasti činnosti
kursová politika fondu
po 2WW nutnost nastavit systém zabraňující výkyvům => BW měnový systém = pevné devizové kurzy = každá země měla stanovený pevný korz vůči USD, který byl směnitelný za zlato ve slitcích => měny měly zlatou paritu. Členské země měly povinnost udržovat kurz k USD v oscilačním pásmu ± 1%.
pokud státy chtěly re-/devalvovat měnu o více než 10% =>nutnost konzultovat s IMF
BW přispěl ke stabilitě kurzů především do 50. let -> silná pozice USD -> stabilní kursový systém
problémy na přelomu 50. a 60. let -> slábne pozice USC, USA má vnitřní hospodářské problémy + inflace + ztrácejí odbytiště v Evropě a Asii + pokračuje vývoz kapitálu => oslabení USD
Členské země se snažily zabránit devalvaci USD => 1961 ZLATÝ POOL – fond sloužící k intervenování na Londýnském zlatém trhu s cílem zachovat hodnotu zlata
1968 – rozpuštění poolu, zastavení intervenování, zavedení dvojího trhu se zlatem:
pro oficiální instituce – zachována původní cena (banky) – 35USD/tu
obchodní trh
1971 – devalvace USD z 35 na 38 USD/tu + zrušení směnitelnosti za zlato
1971 – jednotlivé sáty opouští systém pevných kurzů, devalvují, přechod na systém volně pohyblivých kurzů, v prosinci rozšířeno oscilační pásmo ± 2,25 %
1973 – další devalvace na 42,22 USD/tu
od 1971 dochází postupně k rozpadu BW => přechod na volný floating
1976 – mezinárodní měnová konference na Jamice – umožnila oficiální používání volného floatingu, ve svých stanovách omezila funkci zlata, část funkcí, které zlato plnilo, nahrazeno SDR.
po 1976 – úprava stanov fondu
po ratifikaci upuštěno od kursové stability
možnost zvolit si jakýkoliv systém
BW nahrazen Jamajským systémem
Fond se nezabývá kursovou otázkou, řeší jen případné krize.
politika v oblasti rušení devizových omezení
cílem zavádění volné směnitelnosti čl. 8 stanov = taková měna, která nemá žádné omezení při transakcích na běžném účtu PB
ze cca 190 členských zemí má 60% volnou směnitelnost
úvěrová politika
cílem poskytovat výhodné úvěry členským zemím, když se dostanou do problému s deficity PB
má přispět k plynulejšímu mezinárodnímu platebnímu styku, čímž se má přispět ke stabilnímu vývoji devizových kurzů
Úvěrovou pomoc poskytuje ze svých vlastních zdrojů:
vnesené členské příspěvky – množství kvót se zvyšuje, dochází k přijímání nových členů (300 mld. USD)
emitované jednotky SDR – připisovány na účet členských států podle kvót
všeobecná dohoda o zápůjčce (GAB) – dříve; 11 nejvyspělejších zemí se dohodlo, že v případě potřeby půjčí fondu až 17 mld. SDR; později Nová dohoda o zápůjčce (NAB) – zvýšení na 46 mld. USD
bilaterální smlouvy MMF se členskými státy
zlato, které drží fond z dřívějších splátek kvót ve zlatě
Poskytování:
formou swapových operací, buď s SDR nebo národní měnou dlužnické země
země poskytne své jednotky SDR, MMF poskytne volně směnitelnou měnu
při splácení se jí vrací SDR
pokud nemá => domácí => nemění se rozsah úvěrových zdrojů fondu, jen jeho struktura
Typy poskytnutých úvěrů:
běžné facility
spadá sem rezervní tranše – může automaticky čerpat členská země do 25% členské kvóty, není vázáno na splnění žádných podmínek (nákup volně směnitelné měny za ekvivalent)
úvěrová tranše – postupné čerpání 4 po sobě následujících úvěrů po 25% => až 100%, vázané na podmínky, stand-by arangements = provedení opatření, která povedou ke zlepšení PB nebo celkové devizové situace země, např. změna devizového systému.
rozšířená facilita – k financování ještě vážnějších poruch PB, možnost čerpat až do 160%
speciální facility
doplňková finanční facilita
na profinancování výrazných nerovnováh v PB
navazuje na čerpání běžných facilit => politika zvyšování schodku
kompenzační financování
pro rozvojové země, které jsou závislé na vývozu určitého zboží, dochází k výkyvům
do výše 120%, část určena na řešení potravinového problému
financování nárazníkových zásob
rozvojové země závislé na exportu komodity -> na trhu spekulace
překlenutí období, aby nebi závislí na vývozu této suroviny
až 45%
např. ropná facilita 1974-6 pro země závislé na dovozu ropy
facility pro chudé země
původně svěřenecký fond a operace v rámci -> poskytuje úvěry nejchudším členským zemím, až 70%, nebyl úročen, jen manipulační poplatek 0,5% p. a.
facilita podporující růst a redukující zadluženost, využívá 50-60 zemí
dána pravidla pro využívání úvěrů, zadlužení by nemělo přesáhnout 550% členské kvóty
Lhůty splacení:běžných facilit – 3-5 let
speciálních facilit – až 10 let
facilit pro chudé země – až 10 let
řešení globálního problému rozvojových zemí
Snaha vymýšlet úvěry výhodné pro rozvojové země, postupně přišel s další iniciativou HIPC = iniciativa pro silně zadlužené chudé země, má sloužit ke snížení zadlužení s postupným odpouštěním částí dluhů
politika MMF v oblasti mezinárodní likvidity
= stav celosvětových devizových rezerv k objemu celosvětového ZO
na konci 60. let klesl podíl z 60% na 30% (od začátku 50. let), obava z narušení platebního styku a narušení ZO. MMF měl snahu řešit => doplnit devizové rezervy (dominantní postavení USD a zlato). Vztah dolaru a zlata = negativní korelace = růst kurzu USD = pokles ceny zlata => vyrovnává se)
od 1999 v devizových rezervách EURO => plní funkci vyrovnání místo zlata
objem zlata v DR zvyšovat nešel, ostatní se do DR dostává přes deficit platební bilance dané země => musel by být deficit PB v USA => dolar se dostává na kapitálový trh a ostatní země mohou nakupovat možné řešení => yaveden9 alternativních jednotek - 1967 - Rio de Janeiro – SDR
první emise – 1.1.1970, doposud 6 emisí, do oběhu dáno 21,4 mld. SDR, poslední emise 1981 – přes 4 mld. SDR, 1997 projednávána nová emise, ale doposud neproběhla
SDR = bezhotovostní nadnárodní jednotka, emise rozdělena mezi členské země podle členské kvóty
SDR jsou jen v držení členských zemí
v SDR může být splácena kvóta, různé poplatky, platby mezi jednotlivými členskými zeměmi. dále je může používat i 16 institucí
Používají se k vyrovnání salda PB, země s přebytkem poskytne zemi s deficitem její měnu výměnou za SDR. V případě, že by výměna vedla k tomu, že by byl překročen limit, může zamítnout poskytnutí domácí měny
země mezi sebou mohou obchodovat (prostřednictvím promptních nebo swapových operací) a získávat tím volně směnitelnou měnu
operace mezi členy fondu a MMF probíhají také částečně pomocí SDR, 70% SDR drží členské státy, 30% MMF.
SDR se používají jako mezinárodní zúčtovací jednotka = vyjadřuje rezervní pozici fondu, devizové kurzy, výsledky PB. Od konce 70. let je SDR využívaná jako zúčtovací jednotka i v soukromém sektoru – některé banky mohou přijímat depozita, poskytovat úvěry ... v SDR, konkrétní čerpání úvěru ale probíhá v konkrétní měně
vyjádření hodnoty: původně ve zlatě – vyjádřena parita SDR = 0,888671 g (= stejná parita jakou měl v té době USD = 35 USD za trojskou unci zlata, 1:1 k USD)
po zrušení směnitelnosti USD a devalvací (1971 a 1974) přepočítán poměr SDR k USD (SDR větší hodnota než USD)
1974 hodnota SDR určována košem měn (košová jednotka), závisí na vývoji devizových kurzů měn obsažených v koši
původní koš měl 16 měn (1974), které měli největší podíl na MO. V 197