Prednasky_2006-2007

P a udržely kurz vůči ECU
existenci úvěrového mechanismu
zahrnoval 4 druhy úvěrových mechanismů
velmi krátkodobé úvěry – k intervenování na devizových trzích, splatnost 45 dní, úvěry na principu swapových obchodů
úvěry na principu krátkodobé podpory: na krátkodobé problémy s deficity PB, splatnost 3 měsíce
střednědobé finanční pomoci: na vážnější problémy s deficity PB, splat. 2-5 let
dlouhodobé úvěry: na vážnější problémy s deficity PB, splatnost delší než 5 let
EMS splnil cíl, díky jeho fungování došlo ke zlepšení vnější (devizové kurzy) i vnitřní (nízké míry inflace = stabilita cenové hladiny) měnové stability (průměrná míra inflace klesla z 11% v 70. letech na 3% na počátku 90. let), snížení rozdílů inflace mezi členskými zeměmi => podstatné pro fungování ERM.
Vysoká míra inflace se projevuje v tlaku na znehodnocení měny.
1979 – rozdíl mezi největší a nejmenší inflací 16%
do 1986 došlo ke 13 úpravám středních kurzů
1979-1986 – fáze konsolidace
1986 – 1999 – stabilní situace, nové snahy o vytvoření MU, výjimkou stability podzim 1992-1993, kdy došlo k několika měnovým krizím, postiženy slabší evropské měny (FRF, lira, peseta), = tlak na znehodnocení. Spekulanti spekulovali na znehodnocení FRF => odkláněli se k DEM => skutečné znehodnocení FRF (Francie - zvýšení úrokových sazeb, intervence, Německo – v rámci zachování stability udržovala nízkou úrokovou sazbu).
Srpen 1993 – rozšířena OP ± 15% (postrádá prvky systémů pevných devizových kurzů) = snaha odradit spekulanty, zachovat ERM, založit MU.
Díky EMS posílena integrace zbožového a finančního trhu, přibližování hospodářství zemí, přeorientování na politiku stability.
Delorsova zpráva - zpráva skupiny expertů (včetně konkrétních návrhů, jak ve třech etapách dosáhnout cíle jednotné měny ES), vedené předsedou Komise ES Jacquesem Delorsem, z dubna 1989 o nezbytných podmínkách vybudování Hospodářské a měnové unie (HMU) států ES.
podklad pro jednání ES v Hanoveru (plný název Zpráva hospodářské a měnové unie v zemích ES)
považována za 3. pokus o vytvoření měnové unie
stala se závazným dokumentem, který vymezuje jak by měla vypadat, základní organizační principy
2 části:
zhodnocen vývoj v hospodářské a měnové oblasti a důvody, proč nedošlo k většímu pokroku = některé státy se neúčastnily kursového mechanismu nebo měly výjimky, nedocházelo k dostatečné koordinaci v oblasti fiskálních politik
jak by měl proces vypadat dále, specifikováno, že MU by měla být konstituována jako měnová oblast, kde MP bud řízena centrálně a bude používána 1 měna. Aby země mohla vstoupit do MU:
plná a neodvolatelná směnitelnost
liberalizován pohyb kapitálu
zavedení pevných devizových kurzů členských měn bez kursového rozpětí
1.1.1993 – zaveden jednotný vnitřní trh => splněna první a druhá podmínka
K zavedení MU se mělo dospět ve 3 etapách
1. etapa – 1.7.1990 – konec 1993 – mělo dojít k větší koordinaci měnových i fiskálních politik a všechny členské země měly být zapojeny za jednotných pravidel do kursového mechanismu (ale v létě 1993 bylo povoleno širší OP některým zemím),
2. + 3. etapa - popsány povrchně, dořešeny na schůzce v Maastrichtu – 1991 – důvodem schůzky byly i výhrady vůči Delorsově zprávě
Toho, že v Delorsově zprávě bylo uvedeno, že souhlas států s 1. etapou znamená souhlas s dokončením projektu (stěžovala si hlavně GB => OPTING OUT = mohli zůstat mimo a mohli se rozhodnout, jestli vstoupí do MU nebo ne)
Státy přistupující po Maastrichtské dohodě se mohly stát přímo členy MU.
Otázkou bylo, zda vytvoření MU podpoří vývoj hospodářství nebo by mělo být až završením celého integračního procesu. Větší zastání měla druhá varianta.
Na schůzce byla schválena kritéria pro vstup do MU.
Projednány i další věci ohledně smlouvy ES (oblast ZO, soudnictví). Na základě těchto dodatků byl přijat nový název pro ES => EU.
Dohoda byla 7.2.1992 formálně podepsány, v platnost vstoupila 1.11.1993, kdy byla ratifikována parlamenty všech členských států.
etapa – 1.1.1994 – vznikla Evropský měnový institut – předchůdce ECB, mělo přispět větší koordinaci měnové politiky národních CB, hlídat a vyhodnocovat plnění konvergenčních kritérií a tím podporovat konvergenční proces, spolupracovat s členskými OB a doporučit vhodnou měnovou strategii, vybrat nejvhodnější pro budoucí společnou MP a navrhnout nástroje MP. Dále v MS variabilně stanoveno datum vstupu do závěrečné etapy – buď 1.1.1997 nebo v průběhu roku 1999, podle úrovně konvergenčního procesu a maastrichtských kritérií.
Stanovení podmínek vstupu do MU:
fiskální kritéria
státní rozpočet – deficit nesmí přesáhnout 3%HDP
výše státního dluhu nesmí přesáhnout 60% HDP (nebo se bude blížit)
měnová kritéria
míra inflace nesmí přesáhnout o více než 1,5% průměrnou míru inflace ve 3 zemích, které ji mají nejnižší
úrokové sazby (dlouhodobé ze státních CP) nesmí mít vyšší o víc než 2% než je průměrná úroková sazba ve 3 zemích s nejnižší mírou inflace
minimálně 2 roky před vstupem se musí země účastnit ERM II – pevný kurz měny navázaný na EURO + udržovat kurz v oscilačním pásmu ± 2,25%
legislativní kritéria
nezávislé CB
Zhodnocení konvergenčních kritérií
bez problému splněno legislativní kritérium
u měnových shoda, nedocházelo k diskusím
kritizována účast v ERM II - ± 2,25% je neoficiální (oficiální je ±15%, které ale nevede ke stabilitě)
největší diskuse u fiskálních kritérií, země tuší problém, jestliže dojde k problémům fungování MP => FP je jediný nástroj, jak ovlivnit vývoj hospodářství = kritéria ale omezují volnost. Deficity vytvářejí tlak na růst úrokových sazeb a můžou vést k omezení investic v soukromém sektoru => omezení růstu ekonomiky
největší diskuse u státního dluhu, odporuje si s podmínkou 3% deficitu (např. Belgie – SD 120%, aby mohla splnit 60%, musela by 10 let dosahovat při 5% růstu HDP 3%ního přebytku). = > Aby státy mohly splňovat SD, musí dosahovat alespoň nějakého přebytku a mohly pokrýt dosavadní splátky dluhů, aby dále nenarůstaly.
1995 – madridský summit EU – rozhodnuto, že se nepovede splnit termín 1997 => 1.1.1999. Do 1995 se uvažovalo, že společnou měnou bude ECU, Německou nesouhlasilo => EURO, veškeré pohledávky a závazky, které byly vyjádřeny v ECU byly 1:1 převedeny na EURO. Současně rozhodnuto, že MU bude trvat v bezhotovostní podobě 3 roky a 2002 se zavede hotovostní EURO (počítalo se s 6 měsíci, ale stihlo se za 2)
1996 – summit v Dublinu – přijat Pakt stability a růstu, kde členské země deklarovaly, že vytvoření MU berou vážně + závazek, že hlavním cílem MU bude stabilita cenové hladiny, podpora hospodářského růstu. Země se dohodly, že podmínka 3% deficitu je nejen vstupní, ale země musí dodržovat i v průběhu. Pokud neplní => sankce 0,5% HDP uložena jako neúročné depozitum, pokud nedodržováno opakovaně =>depozitum by propadlo jako pokuta.
1997 – summit v Amsterodamu – potvrzen Pakt stability a růstu + diskuse o tom, kdo se opravdu MU zúčastní.
poprvé jasné, že přechod bude postupný („vícerychlostní“), ne všechny země splňovaly kritéria
rozhodnuto, že v 1998 země co nejdříve předají komici údaje o plnění konvergenčních kritérií. 25.3. – komise zveřejnila návrh zemí, které mohou vstoupit do MU (= 11 zemí), GB a Dánsko využili OPTING OUT = neměli chuť vstoupit, Řecko a Švédsko nesplnili konvergenční kritéria. U Belgie, Itálie a Finska přivřeny oči. Musel schválit Evropský parlament, 2.5.1998 se sešly vlády v Bruselu => vznik MU s 11 členy.
31.5.1998 – institut transformován na ECB
2.5.1998 došlo k neformální fixaci kurzů (stávajících bilaterálních kurzů), aby v průběhu roku nedošlo ke spekulacím => odlivu kapitálu
Ke konečné fixaci došlo 31.12.1998 => zanikly devizové kurzy národních měn, zafixované bilaterální kurzy se staly fixními přepočítávacími koeficienty. Oficiálně začíná působit ECB, od 1.1.1999 vzniká Evropský systém CB (ESCB) – sdružuje ECB a všechny národní CB všech zemí EU (ne jen MU) – koordinuje společnou MP a MP zemí, které ještě nevstoupily do MU.
MU v bezhotovostní podobě 1.1.1999 – 1.1.2002 – během 2 měsíců dochází k převodu na hotovostní – od 1.3.2002 zanikly měny = jen EURO.
Důvody zavedení MU
odstranění kursového rizika => o pohybu kapitálu a vývoji EX a IM nerozhoduje vývoj kurzů
úspora transakčních nákladů (cca 0,5% HDP EU)
ceny v ekonomice byly nastaveny v 1 měně => není nutné přepočítávat cenové hladiny => posiluje obchod, sbližuje ceny, posiluje konkurenci => tlak na hospodářský růst
zjednodušení a zrychlení platebního styku
odpadly nepřímé náklady související s kusovými změnami
stačí podnikům držen 1 účet v 1 měně
snižuje nutnost držet větší množství devizových rezerv (nemusejí intervenovat)
volně pohyblivá vůči všem dalším
růst vážnosti EU – protiváha USD
Nebezpečí související se zavedením MU
členské země a CB přišly o devizové kurzy své měny jako nástroj MP (devalvace měny => podpora EX)
zanikla autonomie CB v oblasti ovlivňování MP (jako pobočky ECB) ekonomika se může dostat do problémů, pokud úroková sazby (3,25%) neodpovídá vývoji hospodářství (pro zemi s vysokou inflací je příliš nízká)
teorie optimálních měnových zón (oblastí) – OCA
MUNDELL – ve své teorii uvádí: aby země mohly využívat společnou MU, měly by mít vzájemně synchronizovaný hospodářský cyklus a shodně reagovat na případné vnější hospodářské šoky, které mohou být vystaven. Pokud tyto nejsou splněny, používání společné MP klade velký důraz na pružné pracovní trhy
MC KINNON – OCA je oblast, která vylučuje volatilitu devizových kurzů vůči jakékoliv zemi s níž probíhá ZO (vyráběné zboží by mělo být také realizované uvnitř stejného teritoria)
Měnová politika ECB
předchůdce ECB – měnový institut (do 1994 do května 1999)
sledoval MP v jednotlivých zemích
4 přístupy k MP
MP založená na snaze podporovat ekonomický růst a zaměstnanost v krátkém období a v dlouhém období snaha o stabilní cenovou hladinu (např. Itálie)
PM založená na snaze cílování devizového kurzu (např. Nizozemsko, Rakousko), navázat kurz na stabilní měnu (Marka) a tím přebírat stabilitu německé Bundesbank. Nevýhoda – CB přichází o autonomii MP, nevhodné pro EU, protože neexistuje měna, na kterou by se dala společná měna navázat
monetaristický přístup – cílování peněžní zásoby, mezicílem je peněžní agregát, hlavním cílem stabilní cenová hladina (např. v Německu), dříve nejběžnější, ale ztrácel se vztah mezi agregáty peněžní zásoby a stabilitou cenové hladiny
na počátku většina přechází na cílování inflace – CB explicitně vyjádří stanovený cíl pro vývoj indexu (koridorem, bodově, cílové pásmo), podmínkou je nezávislost CB, vychází z podmíněných prognóz CB, CB působí na krátkodobé úrokové sazby, od 1997 i ČNB
EMI doporučil pragmatický přístup – kombinace 3 a 4. Hlavním cílem je stanovení nejvyšší přijatelné inflace v podobě HICP, jeho nárůst by měl být méně než 2%, nepřímý cíl je, že meziroční nárůst měnového agregátu M3 by neměl přesáhnout 4,5%
Nástroje: operace na volném trhu, hlavní sazbou je 14ti denní repo sazba, sazby s delším horizontem (měsíční), lombardní a diskontní sazba v rámci služeb pro finanční partnery.
PMR – 2%, úročeny repo sazbou (úroky nejsou zdaňovány)
ECB spravuje devizové rezervy, na počátku 1999 každá CB vstupující do EU převedla do ECB rezervy ve výši 50 mil. EUR, spravuje ERM II, v rámci ESCB se snaží o koordinaci MP bank stojících stále ještě mimo
Jednou z možností bylo zachování jednotlivých měn, ale pevných kurzů mezi nimi:
zůstaly by ale transakční náklady na směnu
transparentnost cen b byla menší
nedošlo by k úspoře přímých nákladů, podniky by musely vést účty v několika měnách
důvěryhodnost v unii by byla menší (země by mohly kdykoliv vystoupit.
Protože došlo k zavedení společné měny, která má vliv na růst disciplíny, jakákoliv odchylka je patrná. Snaha udělat konkurenci USD.
Pochybnost zda by mohlo dojít k vyrovnání jednotlivých úrokových sazeb jednotlivých ekonomik, aby byly udržovány pevné kurzy.
Upřednostňována MU se společnou měnou, jen přechodné období 3 let s přepočítávacími koeficienty.
Vstup ČR do MU
výhodné pro mikroekonomiku, firmy budou profitovat – snížení kursového rizika
Veškeré přínosy budou stejné ať už vstoupíme kdykoliv, ale nevýhody závisí na okamžiku vstupu, závisí na připravenosti ekonomiky na vstup = sladění vývoje hospodářského cyklu, úrovně cenové hladiny. Ceny zboží procházejícího ZO jsou srovnatelné, rozdíly jsou v cenách služeb. Nutné je i sladění příjmů (mezd a důchodů), klíčové pro srovnání cenových hladin je, že produktivita práce musí růst rychleji než v EU.
2 cesty k přibližování cenových hladin:
Buď poroste rychleji naše cenová hladina při stabilním kurzu nebo cenová hladina poroste pomaleji při růstu kurzu
EIB
1957 – Římskými dohodam o EHS, postupně se členy stávaly všechny země ES
sídlo v Lucemburku
Nejvyšší orgán: Rada guvernérů (zastoupeny všechny čl. země MF nebo guvernérem CB)
Činnost řídí Správní rada
Cílem je podporovat rychlejší rozvoj zaostalých oblastí, přispívat k modernizaci zastaralých a vytváření nových podniků, rozvoj infrastruktury, podpora menšího a středního podnikání, financovat výstavbu objektů společného zájmu, menší část prostředků může jít i mimo země EU (ale většinou do zemí se smlouvou o přidružení).
Z upsaného kapitálu členské země reálně splácejí 7,5%, zbytek je záruční kapitál na fin. trhu pro výpůjčky, kde banka získává prostředky díky emisi obligací. Snaží se navyšovat kapitál, protože ve stanovách je, že výpůjčky nesmějí přesáhnout 250% ZK.
Projekty posuzuje podle efektivnosti, ale i záruk státu. V případě, že směřuje mimo EU, tak i záruku společenství.
Nefinancuje víc než 50% projektů.
Úrokové podmínky závisí na délce úvěru, úroky jsou pouze na splacení úroků z obligací. Případný zisk jde do rezervního fondu. Marže použita na splacení. Splatnost podle účelu: 10-12 let do průmyslu, 15 let do infrastruktury.
Evropská banka pro obnovu a rozvoj EBRD
15.4.1991 – nejmladší instituce, sídlo v Londýně
cílem bylo urychlit transformaci ekonomik střední a V Evropy => tržní hospodářství
má asi 60 členů, většina evropské země a 2 instituce (EIB a komice EU), členy jsou bývalé země s CPE, země EU, Švýcarsko, USA, Mexiko, Austrálie...
Podporovala privatizaci státního sektoru – vznik soukromého sektoru, vznik nových menších a středních podniků, podpora rozvoje finančního systému (vč. rozvoje KT), infrastruktura, snaha zlepšit živ. prostředí.
Zdroje získává na mezinárodním FT => cizí zdroje, marže neobsahovala jen část na manipulační poplatky, ale i část na zajištění rizik => úrokové sazby, za které poskytovala úvěry, byly nevýhodné => neplnění cíle