Prednasky

Mince: obnovení naturální směny – úpadek, zlaté mince používány jako prostředek dálkového
obchodu

10. MUSLIMSKÉ (ARABSKÉ) MINCOVNICTVÍ
• Sídlo: Bagdád
• Severní Afrikou na západ
• Mincovní reforma chalífa Abd al-Malika (696 - 697) vytvořila základy muslimského mincovnictví
• Zlatý DINÁR (4,25 g) – bimetalický systém, vycházel z byzantského ZLATÉHO SOLIDU a
stříbrného DIRHAMU, MARAVEDI (=dva zlaté dináry), stříbrné DIRHEMY (asi 3 gramy), měděné
mince FILS (1 – 9 g.)– napodobení antického modelu, ZLATÝ DINÁR = 10 DIHRAMŮM
• Nápisové mince – bez obrazu (do současnosti)
• 3 g – navázali na Dirhemovské mincovnictví
• Významná role – šířili se celou středomořskou oblastí – dostatek mincovních kovů (severní Afrikou
vedly cesty drahého kovu do Evropy)
• Hledání obchodních cest – procházely střední a východní Evropou – propojení se severní Evropou
• Arabské mince se objevují i v Pobaltí (8. – 11. století)
• Říše Francká hledala prostředky k omezení vlivu Arabů
www.wasza.com 5
Fáze Franckého mincovnictví:
752: KAROLINSKÝ DENÁR – reforma Pipina Krátkého – zkvalitnil Francké mince (264 stříbrných
DENÁRŮ z LIBRY)
793 – 794: – reforma Karla Velikého – zavedl KAROLINSKOU LIBRU (408 gramů – vyrovnání
BAGDÁDSKÉ LIBŘE - 409 gramů) = 20 SOLIDŮ (pouhá početní jednotka) = 12 DENÁRŮ; jedna libra
tedy byla 240 denárů (1,7 gramu). Tento systém se udržel do 20. století (VB - 1978)
• 800: – Karel Veliký korunován v Římě (počátek tzv. DENÁRŮ CÍSAŘSKÝCH) – obnovil
Římskou říši na základě Křesťanství -> to se nelíbilo Byzanci -> vznikla síť mincoven ->
sjednotil mince (společný obraz) -> razilo se na jednom místě – centralizace (omezena po smrti
KV). KAROLÍNSKÝ DENÁR byl velmi jemného provedení, s ověnčeným poprsím panovníka na
líci a chrámem s křížem a nápisem XRISTIANA RELIGIO. Rozšíření denáru do Evropy:
1) Anglie – napodobování
2) Lombarďané – 9. století
10. století: expanze Východobyzancké říše na východ
Polovina 10. století: Magdeburg – Vendické denáry – určeny pro obchod se Slovany – nedbalá ražba
– nečitelné popisy a nápisy, byly lehčí
Konec 10. století: Oto-adelheidské denáry – pro obchod s východními Slovany (Polsko – konec 10.
století; Bavorsko – počátek 10. stol – první mince a polovina 10. století – pravidelná ražba; Čechy –
970; Maďaři po roce 1000). Charakteristickými prvky byly křesťanství, stát a ražba mincí

Vikingové
• Germánské kmeny: Dánsko, jižní Norsko, jižní Švédsko
• Skupina malých království (králové = jaslové)
• Dobré obyvatelné území (do 14. století)
• Výpravy do okolních zemí prováděny třemi směry
1) Island, Grónsko a severní Amerika
2) Po evropském břehu – Anglie, Španělsko a Sicílie
3) Přes Rusko na Byzanc (válka)
• Expanze – proudilo mnoho mincí – pobaltí bylo dlouholetým obchodním centrem – tlak obchodních
spojení = některé české mince máme pouze z nálezů z pobaltí, české mince napodobovaly mince
z Anglie – snaha napodobit mince lukrativní pro Vikingy
• 10. – 11. století – nová jednotka - Severská Marka (hřivna, 218 g., později 210 g.)
• Získali mnoho peněz – bylo pak těžké je uplatnit v oběhu -> ostrov Gotlaud – mnoho nálezů –
peněz (stahované z celé Evropy)
• Pohled na peníze (převládl pak i ve středověké Evropě):
1) Bohatý = mocný – náčelník musí dávat peníze na obdiv (trumfování)
2) Peníze = štěstí
• 11. století – do Pobaltí a Černého moře se dostávají nové kmeny z východu – přerušení
obchodních cest -> oslabení severu – 11. / 12. století. Malé Vikingské státy nejsou
konkurenceschopné
• Instituce: emise v rukou panovníka (8. – 10. století) + snaha o centralizaci
konec 10. – začátek 11. století – soukromníci dostali mincovnická práva (a to církevní instituce –
kláštery a biskupství) určitá suma z celnice – inkasování cel
• Daně – většinou z pozemku, často pronajímány soukromníkům
• Systém AL MARKO – porovnání denárů k libře či marce
•
11. MINCOVNICTVÍ 11. – 13. STOLETÍ
• Rozšíření denárů v Evropě. Začalo téměř všude. -> západní, střední Evropa – rozvoj středověkých
měst – střediska řemeslné výroby, rozvoj obchodu (místní trh, dálkový obchod)
• Roste potřeba mincí a proto roste i počet mincoven. Je nedostatek stříbra a zlato se vyskytuje na
málo místech. Byzanc zkupuje.
• Byzancké solidy ze zlata si udržují kvalitu, ale za to klesá hmotnost denárů a jejich ryzost (Roste
množství mědi a jiných kovů)
• Mincovny nejsou schopny zvětšit objem produkce (kapacita) -> projev ve vzhledu -> vznikají Feniky
a Brakteáty = hmotnost denáru, ale liší se
FENIKY
• Dvoustranná mince z tvrdšího plechu, na jedné straně je obraz méně zřetelný. Opisy byly
zkomolené a později se vyskytovaly jen ornamenty (ani jiného vydavatele), kvůli snížení
vzdělanosti. A to především v jižním Německu, severní Itálii, Švýcarsku a Rakousku
www.wasza.com 6
• Mincovny: 1) Režus (reženské feniky) – napodobovány v mnoha mincovnách; 2) Frýzach – šířily se
na východ, v 11. – 12. století zejména do Uherska a na Balkán

BRAKTEÁTY
• Vyskytovaly se v severním a středním Německu a v Pobaltí. Jednostranné razidlo. Používal se
tenký plech, což vedlo ke zvýšení produktivity práce.
• Jejich hmotnost byla přibližně 1 g. -> průměr se zvýšil na 45 – 50 mm.
• Mince byly nepraktické a lámavé, proto nevyhovovaly podmínkám obchodu, al marco – dle marky –
rozlomí se

• 13. století znamenalo nárůst mincoven ve střední Evropě. Svou mincovnu mělo každé významné
město, knížata, hrabata i biskupství. Na základě toho že se rozšířila mincovní práva kolísala kvalita.
(mince byly bez opisu a nebyla umožněna jejich kontrola)
• Regionální mince byly méně kvalitní. Panovníkem vynucené přijímání.
• Kvalitu ještě snižovalo RENOVATIO MONETAE – panovník nechával mince stahovat z oběhu a
nahrazoval je jinými, ještě méně hodnotnými, a tak nebyla zaručena plná funkce peněz. Užívání
peněz však proniká do každodenního života a jejich využití už není takový luxus.
• Během 13. století se již projevoval neúnosný stav a bylo nutné provést revizi mincí a běžných
prostředků. Díky tomu se prohloubily ekonomické rozdíly v Evropě (vývoj měst) a jednotlivé oblasti
se vyvíjely svým tempem.

12. GROŠOVÉ OBDOBÍ /stříbro/
Věčná měna, rozvoj dálkového obchodu, sjednocení metrologie v Evropě, hledání řádné měny v Itálii a
Francii
13. století: v severní Itálii ustálená velká města (Benátky, Milan, Florenc) -> obchod s Byzanci, první
pokus o ražbu těžší stříbrné mince – GRAŠ BENÁTSKÝ (DENARIUS GROSUS - 1194) = 24
DENÁRŮM (nejstarší dochovaný kurz), ražba se rozšířila do měst v Itálii.
V polovině 13. století: GROŠ = 12 denárů a začal se razit ve většině italských měst (1253 – v Římě)
Francie se stala dalším centrum vývoje groše. Panovník není závislý ne šlechtě a městech
1266: král Ludvík IX razil v Toursu TOURSKÝ GROŠ – (4,2 g. průměr 25mm, téměř ryzí stříbro:
958/1000) – vyrovnal se Byzanci a rozšířil se i do Porýní, Holandska, Velké Británie a Španělska.
Později se v Toursu razily taky ½ a 1/3 GROŠE.
Koncem 13. století: většina Evropy přechází ke GROŠI. (= věčné měny – snaha panovníka udržet
ryzost, stejný obraz i tvar mince)
1300: mincovní reformou byl zaveden PRAŽSKÝ GROŠ (3,95g.), Čechy se staly první zemi v Evropě,
kde dochází k ražbě GROŠŮ, potom se rozšířil do řady evropských zemí.
1231: 1. středověké mince ze zlata AUGUSTALIS (5,25g.) razil Fridrich II. v jižní Itálii. Později byly
raženy i ½ AUGUSTALIS -> napodoboval sicilskou ražbu, která napodobovala Arabskou -> upadl.
1255: se razily ve Florencii zlaté FLORÉNY (3,5 g. Ryzího zlata, na lícní straně byla lilie, což dalo minci
název florén), byly raženy „Al Pezzo“ což je s největší přesností.
1252: v Janově vznikla zlatá mince GENOVINO ale nerozšířila se.
1285: začala ražba zlatých mincí v Benátkách. Opis byl „ducatus“, z něhož pochází název DUKÁTY.
60 - 70. léta 13. století: ve Francii za Ludvíka IX. Svatého se začala razit mince ÉCU d’OR (4,2 g, 12
karátů) – ražba těchto mincí probíhala i v Nizozemí, Španělsku a Portugalsku. Od roku 1360 klesá
hmotnost na 3,8 g. Opis: Král Francouzský, vzniká tak název FRANK (napodobován v řadě
západoevropských států).
• 1327 zlatá mince ve střední Evropě. Mincovna se nacházela v Kremnici. -> ve 14. století dohnala
západní Evropa Byzanc hrubými stříbrnými a zlatými mincemi.
• 1 groš = 12 parvů a 1 parvus = 2 haléře (heller = mince původně z Tyrolska, my jsme tento název
pouze počeštili.
• Po roce 1300 začali lidé platit zlatými a stříbrnými mincemi. Byly 3 druhy platidel.
• Drobná mince byla znehodnocena protože parvus neobsahoval tolik stříbra jako groš. -> Snižování
obsahu stříbra znamenalo zisk pro mincovnu. (daně se platily drobnými mincemi a ve smlouvách se
určovalo čím to bude placeno).
• Státy (Polsko) měly nedostatek zlata a proto nerazili nové mince ale místo toho přerážely groše na
drobné.
• Existovaly 2 mincovní systémy:
1) Český systém: groš vydávaný ve velkém, byl to takzvaný pražský groš a používal
se pro dálkový obchod např. s Ruskem a Balkánem
www.wasza.com 7
2) Uherský systém: fungoval zejména ve střední Evropě a používal zlaté dukáty, a
razil drobné stříbrné mince. (nevyskytovaly se téměř žádné groše). Tento systém
převzalo Rakousko a některé státy v jižním Německu.
• Zlatá mince: RÝNSKÝ ZLATÝ (gulden)– od roku 1386 v Porýní, hmotnost 3,5 g., zlata obsahoval
pouze 3,3 g., ryzost navíc postupně klesala. Okolo roku 1500 měl hodnotu ¾ dukátu. 1 rýnský zlatý
= 60 krejcarů. Po snížení hodnoty krejcaru se snižovala i hodnota r. zlatého. Dukáty naopak měly
pevnou hodnotu. Od roku 1559 se již razily pouze dukáty.
13. POČÁTKY TOLAROVÉ MĚNY
• 15. / 16. století
• Grošová měna se ocitla v krizi. Snižovala se jak hmotnost, tak i množství stříbra v minci.
• Posílila se úloha zlaté mince , na což doplácely statky, které měly zlata nedostatek.
• 1492 byla objevena Amerika při hledání cest do Indie. Bylo tedy umožněno dovážení drahých kovů
a to mělo za následek posílení ražby mincí.
• Hledání nových peněz:
1) Rakousko: Stříbrné doly v Tyrolsku. Od roku 1482 byly raženy FUNDNERY (6,3g)
a od roku 1484 HALBGULDINER (15,8g – polovina rýnského zlatého, byly
nepraktické). Od roku 1486 vznikají nové GULDINERY (31,8g, tloušťka 4mm), ty
se rychle začaly napodobovat. Hodnota se rovnala 60ti krejcarům. Ražba probíhala
pouhé 4 roky a poté se znovu začaly používat FUNDNERY (= 1/5 rýnského
zlatého)
2) Sasko: 1477 Objevena naleziště v Schneeburgu. Začala tak ražba mincí o hodnotě
1/7 zlatého rýnského, což se rovnalo třem grošům. V roce 1500 společná měna
saských knížat. Vnikl tak Lipský mincovní řád, kde 1 rýnský zlatý = 21
schneebergerům. Další byly ZLATNÍKY s hmotností 29g a ryzostní 27,4g. Od roku
1521 je razily hrabata z Manfeldu. Krušnohoří: 1516 – naleziště stříbra. Majitelé
(Schlikové) -> saští horníci = Jáchymov – Schlikové jednali s panovníkem
Ludvíkem Jagelonským o ražbě vlastní mince a uspěli díky úplatku. -> Leden 1520
- získali sněmovní usnesení že mohou razit vlastní minci. Mince odpovídala
saským guldinerům. V usnesení bylo, že z 1/3 zlata se mají razit pravé groše, to se
však nestalo. Říkalo se jim TOLARY (Jáchymovské zlatníky).Ferdinand I.
cílevědomě odstraňoval privilegia českých pánů: V roce 1528 bllll zrušil ustanovení
z roku 1520 a mincovna v Jáchymově se stala královskou. Od roku 1529 začala
ražba TOLARŮ dle Tyrolského modelu, nakonec se však stejně vrátili k Saskému
principu. Od roku 1533 byl Tolar používán běžně. V Čechách i ve Slezku bylo více
mincoven které měly různé metrologické znaky. (Kutná hora – pravé groše,
Jáchymov – saské mincovnictví, Slezko – vlastní pravidla). Ferdinand se stal
říšským panovníkem. Existovalo několik mincovních systémů, Sněm je však
nechtěl sjednocovat.
3) Německo: Za Luthera (období katolíků a protestantů) se stala měna politickou
záležitostí. V roce 1524 – Eslingenský mincovní řád – Pro všechny mincovny v Říši
ustanovil Saský model (1 tolar = 21 grošů = 60 krajcarů). Tento model však
nevyhovoval Ferdinandovi, který tak dostal výjimku na jejímž základě nedošlo
k sjednocení. Po jednání získali Habsburkové vliv ve střední Evropě za to že
pomůžou v boji proti Turkům. V roce 1534 nepřistoupili Sasové na myšlenku
Tyrolského guldineru. Pro roce 1547 získali Habsburkové přesilu nad knížaty se
kterými vedli jednání. 2. polovina 16. století přes Španělsko a Nizozemí proudilo
velké množství zlata a proto upadal význam střední Evropy. V roce 1551 vznik
druhý říšský mincovní řád, který stanovil, že 1 guldiner = 72 krejcarů. Byla
stanovena nová zásada, že guldiner bude obsahovat označení množství krejcarů,
ta však nebyla přijata bezezbytku. 1561, 1566 nové mincovní řády – nedokázaly
prosadit společnou minci, protože Habsburkové chtěli jinou než má říše. V 16.
století roste význam bankovních domů. V německé dynastii bankéřů dokáží
konkurovat Italům. Augsburk, Norimberk – Fugerové, Velersové, Paumgastnesové
= rodiny, které financovaly habsburskou politiku. Měly na to dostatek prostředků a
dostaly za to do pronájmu doly, tím pádem měli monopol na dodávky zlata a
stříbra. Získávají měď na Španělských koloniích a ovlivňují Evropskou politiku. Ve
2. polovině 16. století se oddělují Španělští a Rakouští Habsburkové -> bankéři
zůstávají v chudé Rakouské části a upadá jejich význam. Nejdůležitější oblastí pro
bankovnictví jsou Antverpy, kde jsou politické a náboženské konflikty. Odpor proti
Habsburkům. V mincovnictví se objevují nové typy platidel, které se nazývají
Patagony: stoupá hodnota (2 tolary), rozšíření do střední a východní Evropy.
14. MĚNOVÉ PROMĚNY NA POČÁTKU 17. STOLETÍ
www.wasza.com 8
• Vliv Martina Luthera – reformátor, rozšiřovatel křesťanství = protestantství, teolog. Nově definoval
vztah křesťanů k bohu. Již se nebude zabývat osudem každého křesťana. Učení o predestinaci =
konečná spása světa závisí jenom na bohu, ale člověk musí činit tak, aby se jeho činy shodovaly
s božím záměrem. Kněží a biskupové nejsou potřeba, není potřeba uctívat