Vypisky ze skript

EKONOMIKA AGRÁRNÍHO SEKTORU
Boháčková Ivana
ZEMĚDĚLSTVÍ V ČR
(skripta 2010, str. 3 – 17)
13. – 19.stol:
kolonizace – zakládání měst a vesnic – každá vesnice: dědičný pacht
rustikál: půda sedláků
dominikál: panská půda
19.stol. poptávka po potravinách, zavádění stájového chovu, trojpolní systém nahrazen střídavým hospodářstvím (víc brambor, jetelovin)
1918 – 1949
- po první sv.válce Z na poloviční úrovni, fatální nedostatek potravin
- pozemková reforma: - záborový zákon – přídělový zákon – náhradový zákon
- přerozdělena půda velkostatkářů nad 250 ha, přidělena drobným rolníkům, část prodána
Socialismus 1949 – 1989
pozemková reforma: 3 etapy
konfiskace zemědělské půdy Němců, Maďarů, zrádců, konf.okamžitě a bez náhrady
přidělena deputátníkům, zem.dělníkům, vznik státních statků
revize pozemkové reformy – odebráno 94% veškeré půdy s cílem zlikvidovat velkostatky
nová pozemková reforma (Hradecký program) – „půda patří těm, co na ni pracují“
omezení soukromého vlast.půdy na 50ha
výsledkem politických zásahů bylo přerozdělení odňatého vlastnictví mezi drobné zemědělce
"Leninův družstevní plán" u nás - plán kolektivního zemědělství (50. léta)
přechod z individuálního vlastnictví na kolektivní po vzoru Ruska měl 4 stupně:
družstvo I.stupně: společné osevní postupy, spol.práce, vlastnictví půdy zachováno
družstvo II.stupně: individuální ŽV, RV společná =rozorávání mezí, zcelování pozem.
družstvo III.stupně:společná ŽV i RV, výplata určitých důchodů dle vnesené výměry
družstvo IV.stupně: JZD – neexistovaly renty, rolníci odtrženi od svého majetku, mohli vystoupit, ale maj.zůstal v JZD, odměna za práci
před rokem 1989 existovaly tři formy vlastnictví:státní statky
jednotná zemědělská družstva (JZD)
soukromí zemědělci
Reforma vlastnických vztahů v AS po roce 1989
přeměna státního a družstevního vlastnictví soc.typu na vl.soukromé
nadřazení práva vlastnického právu uživatelskému
úprava a narovnání vl.vztahů k půdě a dalšímu maj., kt.byl zkonfiskován/zkolektivizován
3 procesy:
restituce majetku konfiskovaného a združstevněného,
privatizace státního majetku (státních statků)
transformace JZD na družstva vlastníků
Restituce
Zákon č. 229/1991 Sb., novelizace Zákon č. 30/1996 Sb.
vracel se majetek vyvlastněný v letech 1948-1990
232 tis. restitučních nároků, v hodnotě 11 miliard Kč
Předmět restituce:
půda - zemědělská, lesní, zastavěné plochy, rybníky
budovy - obytné, hospodářské
živý i neživý movitý majetek - zvířata, stroje
restituční náhrada v naturální podobě (ne náhrada penězi, ale třeba kráva za krávu)
vracelo se oprávněným osobám - původní vlastníci, popř. jejich potomci (dědicové)
vracely povinné osoby - existující státní statky a JZD
v případě prodání majetku jinému vlastníkovi se to muselo řešit soudně
byrokratické (administrativní) problémy z důvodu velkého rozsahu restitučních nároků
rozdíly byly také podle oblastí
dnes (info 2007) jsou restituce vyřešeny z 99,6 % (soudní spory)
Privatizace
Zákon č. 92/1991 Sb., vyhláška č. 526/1991 Sb.
týkala se pouze majetku státu (ne majetku družstev)
vládní návrh, aby se privatizovalo stejně jako v ostatních odvětvích
Privatizační formy:
veřejná dražba
majetek se veřejně vydražil, dostal ho zájemce, který nabídl nejvyšší cenu
majetek, o který byl zájem (lukrativní majetek - např. zámečky)
zároveň s majetkem získal vydražitel i dluhy
výhody: jednoduchá, transparentní, rychlá
nevýhody: pouze omezený objem majetku
veřejná soutěž
mohli se zúčastnit i zahraniční zájemci
každý zájemce předložil návrh: cenu, jakým způsobem chce cenu splácet (platební podmínky), otázka stávajících pracovních sil, ekologická kritéria
později se brala v úvahu pouze cena
nevýhody: o majetku rozhodovala komise (ovlivnitelná), zdlouhavá jednání, netransparentní (korupce)
přímý prodej
majetek se přímo prodá zájemci při určené ceně
preferovaná nejčastější priv.forma,
výhody: konkrétní vlastník a cena, rychlost, jednoznačnost
nevýhody: problém v ocenění majetku - korupce, prodej pod cenou
majetek, o který byl zájem - tzv. obálková soutěž (zájemci další do obálky svou nabídku ceny a nejvyšší cena vyhrává)
majetek, o který nebyl zájem – oceněn účetní nebo kupní cenou pod úroveň účetní ceny byl nabízen, snaha prodat ho za cokoli (symbolické ceny)
založení a.s.
klasická a.s.
bezúplatný převod
u maj. sociálního charakteru (např. školka, jídelna, bytový fond)
převod na obec
i v rámci podniku se uplatňovalo několik forem privatizace
Organizační stránka privatizace:
probíhala na základě tzv. privatizační projektů
mohl je sestavit kdokoli
rozlišovaly se tři typy:
základní privatizační projekt - povinně ho zpracovalo vedení podniku, obsahoval přehled majetku, ukazatele efektivnosti hosp., návrh na realizaci konkr. formy priv.
konkurenční privatizační projekty – předkládali zájemci
zakladatelské privatizační projekty - zpracoval ho zástupce státu (Ministerstvo zemědělství)
projekty se poslaly na Ministerstvo zemědělství, odtud na Ministerstvo pro státní záležitosti, projekty se třídily a potom je vybírala komise
Problémy privatizace:
proces privatizace byl velmi zdlouhavý:
zpoždění restituce - někdy se stalo, že byl přijat privatizační projekt, a zároveň vznesen restituční nárok, po přidělení se musel majetek vracet restituentovi
byrokracie - velké množství projektů, málo úředníků
Transformace
týkala se zemědělských družstev
maj.JZD se nedal privatizovat jelikož u JZD bylo vlastnictví kolektivní, nikdy nebylo vyvlastněno/zpochybněno, i když bylo nadřazeno právo uživatele(JZD) nad právo vlast.
obsahem zákona byly dva cíle:
přizpůsobit právní poměry družstev obchodnímu zákoníku (přiblížení se zpět vlastnickému práva)
upravení majetkových poměrů v družstvu
Transformační projekt:
pro upravení právních poměrů
byl zpracováván vedením družstva (většinou to nebyly vlastníci)
Hlasování jestli družstvo zůstane družstvem nebo se změní jeho forma na a.s., s.r.o.
oprávněné osoby – družstevníci - vlastníci, vlastníci majetku mimo družstvo, restituenti, kteří si chtěli vzít svůj majetek pryč z družstva
povinné osoby - podnikatelský subjekt, který vzešel z transformace (družstvo, a.s., …)
Podíly na majetku družstva:
problém: rozdělit majetek společně vytvořený za dobu existence družstva = „čisté jmění k rozdělení“
vlastníci - členové - nejtransparentnější skupina
vlastníci - nečlenové - tato skupina dodnes dělá problémy
začali provozovat zemědělství (chtěli si vzít z družstva svůj majetek)
lidé s úzkým vztahem k půdě - "kulaci"
nezačali provozovat zemědělství - nechali majetek družstvu a podíly měly být vyrovnány do 7let
ponechání podílů v družstva
zaměstnanci (nevlastníci - členové)
Celkové jmění družstva
celkové jmění družstva
restituce I.
majetkové vklady členů
čisté jmění
Restituce
x
K rozdělení
50 %
30 %
20 %
čisté jmění k rozdělení - účetní hodnota
R – restit.nároky známé v termínu schvalování transformačního projektu
x - 25% tvoř. podíly - část, kterou si oprávněné osoby mohly odkoupit
50 % … za půdu
30 % … za ostatní vnesený zemědělský majetek
20 % … za odpracovaná léta
Agrární struktura po transformaci:
92 % … fyzické osoby (nejvíce z nich soukromě hospodařící rolníci)
8 % … právnické osoby (ZD, a.s., s.r.o.)
r. 1993 – příprava na vstup do EU, přizpůsobení se „Společné zemědělské politice“, v r. 2004 převzetí „Evropského modelu zemědělství“
2. POSTAVENÍ ZEMĚDĚLSTVÍ V RÁMCI NÁRODNÍ EKONOMIKY
(skripta 2010, str. 18 – 34)
Agrární sektor: - zemědělství - živočišná výroba
- rostlinná výroba
- vodní hospodářství (rybolov)
- lesní hospodářství
- AS je součást agrobyznysu
Agrobyznys:
souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě
celosvětový význam roste, AB zaměstnává cca 50% pracovních sil
představuje více jak 50% světových spotřebitelských výdajů
Zahrnuje:
- dodavatelská odvětví vstupů do Z a potravinářského průmyslu
zemědělskou prvovýrobu
krmivářský průmysl
potravinářský průmysl
zpracovatelský průmysl
veřejné stravování
1. Indikátory postavení AS v rámci národní ekonomiky
podíl Z (AS) na HDP
podíl Z (AS) na zaměstnanosti
podíl Z (AS) na investicích
podíl Z (AS)  na zahraničním obchodě
Podíl Z(AS) na HDP
hrubá přidaná hodnota v tržních cenách: vyjadřuje reál.hodnotu v sektoru vytvořenou a očištěnou od interních a externích vstupů
nepřímým vyjádřením vyspělosti země
od roku 1989 se podíl snižuje 1989: 7,7% - indikátor HZP/HDP
vyspělé státy Z potlačují… čím agrárnější země, tím zaostalejší
Eurostat: metodika EU – HPH - hrubá přidaná hodnota za AS
v ČR do roku 2004 jiná metodika(indikátor) – HZP – hrubá zemědělská produkce a byl sledován indikátor pouze za zemědělství (ne LH, VH)
2008: ČR 2,3%, EU 1,8%, D 0,9% (Eurostat)
Podíl Z (AS) na zaměstnanosti
počet prac. sil v zemědělství ku celkovému počtu prac.sil v národním hospodářství
nabídka i poptávka po pracovních silách značně klesá jak v ČR tak i v EU
Podíl Z(AS) na prac.silách: 2007: Z 3,52%, AS 3,78%
Podíl Z (AS) na investicích
vyjadřuje situaci v obnově a rozvoji hmotného fixního kapitálu v Z (AS) ve vstahu k situaci v národním hospodářství
vysoký podíl investic v roce 1989 více jak 12%, Z byla preferovaná oblast NH
po roce 1990 – dochází k útlumu… vlivem restitucí se majetek vydal a v Z zůstal už jen odepsaný kapitál, opotřebovaný
finanční situace není uspokojivá, proto v rámci EU lze čerpat prostředky ze strukturálních fondů
jak získat peníze do Z:
- půjčit si od banky – není zaručena návratnost! (banka nepůjčí)
- dotace – a) projekt- musí uspět – EU poskytne chybějící část kapitálu
b) PGRLF – podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond – fond zaplatí úroky, zároveň je ručitelem, je to státní akciový podnik, tzn. platí úroky z NAŠICH daní!
investice do Z neklesají tak rapidně… ale investice v ostatních odvětvích rapidně rostou
Podíl Z na investicích: 2006: 2,57% Z, 2,58% AS
Podíl Z (AS) na zahraničním obchodu
odráží zapojení sektoru do celkových zahraničně obchodních aktivit a vlastní ne/úspěšnost.
Z hlediska EU je za ZO považován obchod se státy třetích stran, ne se státy členských zemí
Níže uvedené hodnoty nejsou hodnoty EUROSTATU, ale dle české metodiky
Rozlišujeme: 1) podíl AD na celkovém dovozu
2) podíl AV na celkovém vývozu
3) relace AV k AD
4) podíl AObch. na bilanci ZO
1) Podíl AS na celkovém dovozu
- objem dovozů v AS převyšuje objem vývozů
- kompetitivní komodita: cibule dovezená z Polska bude levnější, než když si ji v ČR vypěstujeme
- podíl AD na D: 2007- 4,9%
2) Podíl AS na celkovém vývozu
- dosahuje vyrovnaných hodnot
- vypovídá o exportní politice AS i o konkurenceschopnosti
- dlouhodobý problém: vývoz s malou přidanou hodnotou, např. vývoz surového dřeva, brambor,… kdybychom zpracovali, prodáme s přidanou hodnotou DRÁŽ
- podíl AV na V: 2007 - 3,9%
3) Podíl agrárního vývozu na agrárním dovozu AV/AD
- dovoz trvale převyšuje vývoz
- podíl AV/AD: 2007 - 83%
4) Podíl AS na bilanci celkového ZO
- u většiny vyspělých zemí je pasivní bilance v AS
- v ČR vysoký schodek: bilance: 2007: - 19701
2. Specifický charakter podnikání v zemědělství
Specifičnost AS:
1. názor: Z se od ostatních liší objektivně, má svá specifika, produkty jsou pro lidstvo nezastupitelné… tzn. Měli bychom co nejvíc podporovat a brát ohledy
nebo
2. názor: Z má sice specifika, ale ne všechy jsou objektivní, … často podnikatelská neschopnost, spoléhání na fin.podporu státu/EU.
V tržní ekonomice by měli být i zemědělci srovnatelní s jinými a neměli by nezvýhodňovat
1) Specifika výrovního procesu v Z
- VP v Z je v podmínkách, kt.nejsou typické pro ostatní sektory
a) závislost na přírodních podmínkách
- přírodní vlivy: klimatické podmínky, půdní podmínky
- ostatní odvozené vlivy: poloha (nadmořská výška, svažitost), velikost pozemků
(rybníky, ochranná pásma, přírodní překážky)
b) biologický charakter výroby
- práce s živými organismy, animalwelfare
- biolog.podstata určuje délku životního a produkčního cyklu
- sdružená výroba: pěstujeme hlavní produkt, ale při tom vyrobíme i produkty vedlejší
Specifika agr.trhů
předmět agr.trhu: horší manipulovatelnost, skladování, omezená trvanlivost, nár. na zprac.
charakter tržních vztahů: odběratelé (zpracovat.prům., potravin., doprava, skladování, marketing)
v zemědělství je DOKONALA konkurence ( mnoho podniků, stejné výrobky, volný trh, stejná cena
v agrobyznysu je NEDOKONALA konkurence
na agr.trzích neplatí utváření tržní rovnováhy tržními silami:
poptávka je určující faktor, pokud nabídka od domácích výr. je neuspokojivá, doplní zahraniční…
vstupují do hry instituce s regulačními opatřeními: brání vstupu zahraničních výrobců na domácí trh, podporují export
regulační opatření jsou nákladná – pokud výrobce nemůže produkovat tolik, kolik by chtěl, je mu to fin.kompenzováno – dotace.
Poptávka je stálá
Nelze připustit výrazné kolísání příjmů i cen zemědělců
Regulace agrárních trhů
na trh vstupuje pouze takové množství, které má svůj odbyt
regulace se vztahuje pouze na produkty určené k potravinářským účelům
Regulace nabídky
množstevní omezení produkce: mléčné kvóty, kvóty na cukr, v ČR spravuje SZIF (Státní zemědělský intervenční fond), v EU tzv. zem.agentury
omezení rozsahu výrobních faktorů: restrikce výrobních faktorů – omezení pěstebních ploch, stanovení přípustného počtu VDJ/ha (hustota hosp.zvířat), nedodržení je sankcionováno, v případě využití pěstební plochy k jiným účelům – zalesnění, zatravnění – finančně kompenzováno
podpora exportu: exportní subvence – dotační nástroj, který má vývozcům kompenzovat rozdíl mezi nižší cenou světovou a vyšší cennou domácí
importní omezení: cla – v rámci EU – cla zrušena, volný obchod,platí jen poplatky, licence, dovozní kvóty, se třetími zeměmi stanovila EU jednotný celní sazebník
Regulace poptávky
omezené možnosti
reklama, osvěta, zvýhodnění určitých skupin obyvatelstva
3. FUNKCE ZEMĚDĚLSTVÍ
(skripta 2010, str. 35 – 45)
zemědělství bylo vždy dodavatelem potravin pro výživu obyv.a surovin pro další zpracování
představuje rozhodující ekonomickou aktivitu pro obyvatele venkova
aktuálně: rostoucí nároky na kvalitu potravin
multifunkčnost: význam i energetické a další nepotravinářské využití
v málo vyspělých zemích – zemědělství důležité, ale plní jen funkci produkční (ne multifunkční)
vyspělé země – v důsledku rozvoje ostat.odvětví ztrácí Z funkci produkční a jsou posilovány ostatní funkce (vazba na životní prostředí, krajinu, venkov…)
v 90.letech si ve vyspěl.zemích lidé uvědomili negativní dopady Z na živ.pr. a zdraví obyvatel a začali se zajímat o krajinu
Tři přístupy k vymezení multifunkčnosti v Z:
hlavní produkce (výstup) je vykonávána cíleně, vedlejší produkce(pozit./negat) vznikají samovolně
výstupy komoditní (pšenice, mléko, tvorba mokřadů), výstupy nekomoditní
produkční, mimoprodukční – v současnosti nejvíce využíván
1. Funkce produkční:
ekonom.aspekt rozděluje půdu na půdo pro produkci a půdu (nekvalitní) – aby byla produkce, musíme zvýšit náklady na vstupy, ty by ale mnohdy mohly převýšit výkupní cenu produkce na ní pěstované
dělení půdního fondu dle využití:
k produkci
oblasti horské a podhorské – pěst.prům.komodit, pastevectví¨
oblasti s nucenou regulací hospodaření – chráněná území
2. Funkce mimoprodukční
definice funkce ve třech variantách:
dva bloky: 1) sociální a demografická f-ce, 2) ekologická a krajinotvorná f-ce
tyto f-ce jsou v současné agr.politice výrazně posilovány, dotace, politika rozvoje venkova
f-ce: sociální, environmentální, krajinotvorná, regenerační, ochranná
půdoochranná, protierozní, vodoochranná, retenční, přírodoochranná, krajinotvorná, rekreační, zdravotní, ochrana kultur.dědictví venkova
Funkce sociální a demografická
vztah AS a osobám zaměstnaným a venkovského obyv., kulturní a společenské aktivity
Z na venkově Nezastupitelné, pomáhá udržovat osídlení venkova
Ekologická a krajinotvorná funkce
více než polovina plochy státu je tvořena zemědělskou půdou
chránit krajinu nelze bez Z
nejvýznamnějším negativem v Z je kontaminace exosféry agrochemikáliemi, degradace půd, erozní procesy a deficit organické hmoty v půdě
Z spolu s lesnictvím produkuje kyslík a fixuje oxid uhličitý – filtruje vzduch, půda s vegetací má význam pro kvalitu podzemní vody
Jedním z trendů současné APol. Je uvádění orné půdo do klidu = přeměna na trvalé travní porosty
Z poskytuje místní služby – zužitkování odpadů, komunál.práce, pronájem půdy, úprava honů
Z utváří architekturu vesnic, ráz krajiny, obohacuje krajinu – kvetoucí pásy luk, archeologické nálezy v Z dala vzniknout vodní díla
Nástroje na podporu ekologické funkce Z:
ekolog. investic, zavádění nejlepších technik, podpora výzkumu a vývoj eko-technologií, zpřísňování eko-limitů, zavedení eko-daní…
3. Trvale udržitelné zemědělství
konvenční
alternativní
integrované
Konvenční (intenzivní) zemědělství
tento způsob jednoznačně dominuje
účelem KZ je maximální a ekonomikcy nejvýhodnější výnos a užitek = zvětšování vstupů materiálů a energií do výrobního procesu:
Používání průmyslových hnojiv
v důsledku intenzivního hnojení miner.hnojivy dochází k ústupu půdních organismů a k destrukci struktury půdy (snížení vsakovací schop.pro vodu), ohrožení erozí
zvýšený obsah dusíku = zvýšení výnosů, ALE N zůstává v půdě, znečišťuje vodu, uniká do ovzduší
Používání pesticidů
chemické látky s toxickými účinky na hubení škůdců a plevele
ovlivňují ekosystém, škodí zdraví lidí i zvířat
Používání těžké mechanizace
tlaky na půdu = porušení vzdušného a vodního režimu půdy
snížení vsakovací schopnosti, zvyšuje erozi
Intenzivní zpracování půdy
negativní vliv na kvalitu humusových látek
Velkovýrobní technologie
velkokapacitní chovy hospod.zvířat=utrpení zvířat, etologie, zdrav.stav
Monokulturní pěstování
působí rušivě na ekologickou stabilitu agroekosystému a ráz krajiny
specializace v rostl.výrobě
Genetická modifikace
nová rizika pro krajinu i zemědělce
Alternativní (ekologické) zemědělství
metody jsou šetrnější k živ.prostředí, zvířatům
produkty jsou hodnotnější než z konvenčního Z
nepoužívají průmyslová hnojiva a syntetické pesticidy
využívají lokální a obnovitelní přírodní zdroje
alter.formy ekol.zemědělství: přírodní, biologicko-dynamické, organicko-biologické, organické a biologické
ekologické zemědělství = zemědělství organické = zemědělství biologické
2008: 0,65% z celkové rozlohy zem.půdy je v zemích, z nichž se podařilo získat data
Integrované zemědělství
vychází z konvenčního způsobu, ale reaguje na jeho negativa, tzn. odstraňuje a eliminuje
základ v integrované ochraně rostlin
druhově pestré osevní postupy
omezení eroze, úniku škodlivin do podzemních vod a jiného znečištění prostř.
odrůdy nenáročné na intenzifikační vstupy, odolné vůči chorobám, škůdcům
mechanické způsoby regulace ztrát na výnosech způsobených plevely - plečk.
průmyslová hnojiva používají na zákl. rozborů jen v nezbytně nutných dávkách
snížení vkladu energie
etika v chovu hosp.zv. - vztah mezi člověkem a zvířetem (už ne honba za vysokou užitkovostí)
Přechod k trvale udržitelnému zemědělství
1993, OSN: Trvale udržitelné zemědělství = systém chránící a zachovávající půsu, vodu, rostlinné a živočišné genové zdroje, systém negradující zivotní prostředí, systé m který musí být zvládnutelný, ekonomiky soběstačný a sociálně akceptovatelný
Trvale udržitelné zemědělství má řadu aspektů:
- ekologické: snaha udržet kvalitu a vitalitu celého agroekosystému – zdraví půdy, rost., lidí
- ekonomické: farmář produkuje dost pro sebe i dost zisku pro krytí nákladů
- sociální: produkce pokrývá základní potřeby společnosti
- adaptabilní: přizpůsobování komunity měnícím se podmínkám farmaření
Cíle a priority:
poskytnutí potr