skripta

EDICE
UÈEBNÍCH
TEXTÙ
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
."y30

&y0/0.*&
2005
5PNÈÝ
1BWFMLB
."y30
&y0/0.*&
Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
2
Obsah

1 Úvod do makroekonomie ................................................................................................... 3
2 Ukazatele ekonomické výkonnosti..................................................................................... 7
3 Výdaje a rovnovážný hrubý domácí produkt. ................................................................. 18
4 Peníze ............................................................................................................................... 29
5 Agregátní poptávka a agregátní nabídka.......................................................................... 43
6 Hospodářské cykly a ekonomický růst............................................................................. 53
7 Nezaměstnanost................................................................................................................ 63
8 Inflace............................................................................................................................... 74
9 Měnový kurz .................................................................................................................... 90
10 Platební bilance a zahraniční dluh................................................................................. 100
11 Měnová politika - shrnutí .............................................................................................. 107
12 Fiskální politika – shrnutí.............................................................................................. 118
Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
3
1 Úvod do makroekonomie

Hned na úvod této publikace musíme odpovědět na otázku, co vlastně chápeme pod pojmem
„makroekonomie“. Je makroekonomie samostatná vědní disciplína, nebo je součástí nějaké
šířeji pojaté disciplíny? Kdy vlastně došlo ke vzniku makroekonomie, odkdy se člověk zabývá
řešením makroekonomických otázek? Co je středem pozornosti lidí, zabývajících se
makroekonomií, jakých cílů chce makroekonomie dosáhnout? Je studium makroekonomie
prospěšné pouze pro určitý úzký okruh tvůrců hospodářské politiky nebo má i přínos pro
každodenní život „běžného“ člověka?

1.1 Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie
Na otázku, zda je makroekonomie samostatnou vědou, nebo je součástí šířeji pojaté vědní
disciplíny, a to ekonomie, lze odpovědět, že v převládající míře dominuje názor, že ačkoliv
z praktických důvodů rozdělujeme ekonomii na makroekonomii a mikroekonomii, ve
skutečnosti máme pouze jednu vědu, a to ekonomii.

Nejčastěji je ekonomie definována následovně:

Ekonomie zkoumá alokaci vzácných zdrojů mezi alternativní využití.

Ekonomie jako samostatná věda se konstituovala od poloviny 18. století. V té době byla
středem pozornosti ekonomie tvorba a rozdělování bohatství. Soustředění na
mikroekonomické otázky (je nutné však upozornit, že v té době ještě neexistovalo členění na
makroekonomii a mikroekonomii) kulminovalo v poslední třetině 19. století, kdy se do
popředí zájmu ekonomie dostávala teorie spotřebitele, firmy, dílčí či všeobecné rovnováhy.
Teprve ve 30. letech 20. století se v souvislosti s celosvětovou hospodářskou krizí dostávají
do popředí zájmu ekonomie makroekonomické otázky. Samotný pojem „makrokeonomie“,
který je dnes zcela běžně používán, zavedl norský ekonom Ragnar A. K. Frisch v roce 1933.
Rozčlenění ekonomie na makroekonomii a mikroekonomii se dnes přisuzuje zejména J. M.
Keynesovi. Ten ve své nejznámější knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, která
znamenala přelom v ekonomické teorii, v této souvislosti napsal:

…Správné dělení by bylo podle mého názoru rozdělení jednak na teorii jednotlivého
průmyslového odvětví nebo podniku, kde by byly prozkoumány odměny a rozdělování mezi
různými způsoby využívání daného množství zdrojů, a jednak na teorii produkce a
zaměstnanosti jako celku
1
...

Z tohoto citátu již můžeme odvodit, čím se odlišuje makroekonomie od mikroekonomie.

Mikroekonomie věnuje svou pozornost studiu chování individuálních subjektů v ekonomice,
jako je chování spotřebitele či firmy. Studuje dílčí trhy, jako např. trh jednoho konkrétního
výrobku, trh jednoho výrobního faktoru. Mikroekonomie tedy dává odpověď, např. jakou
cenu stanoví monopolní výrobce psacích strojů za svůj produkt, kolik těchto psacích strojů
vyrobí, aby maximalizoval zisk. Mikroekonomie vysvětluje, proč si spotřebitel koupí při
daném důchodu 1 obraz a 3 knihy a ne jinou kombinaci těchto výrobků atd.

1
J. M. Keynes: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. NČAV, Praha 1963, s. 281-282.

Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
4
Makroekonomie se na druhou stranu zabývá ekonomikou jako celkem. Studuje příčiny
vývoje a následné dopady agregovaných proměnných. Studuje tedy zejména
národohospodářský produkt, ekonomický růst, nezaměstnanost, všeobecnou cenovou hladinu
atd.

Pro pochopení rozdílu mezi makroekonomií a mikroekonomií lze použít obrázek č. 1.1, ve
kterém jsou nastíněny některé otázky, které si jednotlivé části ekonomie kladou.



Jak již tedy bylo uvedeno, nelze makroekonomii a mikroekonomii od sebe zcela separovat.
Jsou navzájem silně provázané. Mikroekonomie používá některé proměnné, které
determinujeme v makroekonomii jako dané. Např. si v následujících kapitolách odvodíme
z hrubého domácího produktu disponibilní důchod, který pak mikroekonomie bere v úvahu
při rozhodování spotřebitelů. Na druhou stranu, jestliže makroekonomie vysvětluje např.
dopady snížení daní, musí znát, jak na toto snížení budou reagovat firmy nebo spotřebitelé, a
v této souvislosti se makroekonomie opírá o mikroekonomii.

Význam makroekonomie
Makroekonomie má svůj nezastupitelný význam zejména pro tvůrce hospodářské politiky a
tím i pro celou společnost. Makroekonomie dává tvůrcům hospodářské politiky návody, jak se
vyhnout vysoké míře inflace, jak zabránit ekonomické recesi, jak odstranit vysokou
nezaměstnanost, jakým opatřením podpořit ekonomický růst a s tím úzce související blahobyt
společnosti atd. Makroekonomie však má význam i pro firmy, podnikatele, ale také pro
běžného spotřebitele. Vládní opatření v oblasti makroekonomie (např. zvýšení vládních
nákupů statků a služeb za účelem odstranění nezaměstnanosti) bude mít dopady na odbyt
firem. Změna úrokových sazeb centrální bankou má dopady na investiční aktivitu firem, na
rozhodování o úsporách (a tím i o spotřebě) spotřebitelů atd.
Pozitivní a normativní ekonomie
Ekonomie může nabývat v podstatě dvou podob: pozitivní a normativní.
Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
5
Pozitivní ekonomie je pouhý popis ekonomiky – např. jaký je počet nezaměstnaných, jaké
hodnoty dosahuje hrubý domácí produkt, jaká je míra inflace atd.
Normativní ekonomií chápeme hodnotové soudy. Je to stanovení určité normy, pravidla apod.
Např. měly by se snížit daně, míra inflace je velmi vysoká, stát by měl poskytovat podpory
v nezaměstnanosti apod.

2.1 Makroekonomický koloběh
Ekonomika je systém, kde se střetávají miliony ekonomických subjektů, kde probíhají
miliony transakcí. Komplexní zachycení ekonomiky je tedy prakticky nemožné. Pro základní
pochopení však můžeme zakreslit zjednodušující model – makroekonomický koloběh. Ten je
zachycen na obrázku č. 2.1.

Existují čtyři základní typy makroekonomických subjektů: domácnosti, firmy, vláda a
zahraničí. Mezi nimi probíhají jednak reálné toky (toky zboží a služeb, výrobních faktorů) a
jednak peněžní toky (toky důchodů a plateb).



V horní části makroekonomického koloběhu je zachycen trh výrobních faktorů, na který
přicházejí se svou nabídkou práce, půdy a kapitálu domácnosti. Stranu poptávající na tomto
trhu vytváří firmy, které si tyto výrobní faktory pronajímají a vyrábí pomocí nich svou
produkci. Domácnosti za poskytnutí svých výrobních faktorů dostávají od firem odměny –
důchody, mzdy za výrobní faktor práci, renty za výrobní faktor půdu a úrok za výrobní faktor
kapitál.
Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
6
Spodní část makroekonomického koloběhu zachycuje trh statků a služeb. Firmy, které pomocí
pronajatých výrobních faktorů vytvořily určitou produkci, tvoří stranu nabízející. Domácnosti,
které obdržely důchody za své výrobní faktory, tvoří na trhu statků a služeb stranu
poptávající. Zahraničí je subjektem, který na trhu statků a služeb vytváří jednak stranu
poptávající – ve formě exportu, a jednak stranu nabízející – ve formě importu. Posledním
subjektem je vláda, která na trhu statků a služeb vytváří stranu poptávající.

Kde vláda získá prostředky na nákup statků a služeb, je zachyceno v prostřední části
makroekonomického koloběhu. Své příjmy získává vláda z daní – od domácností a firem.
Část těchto příjmů vláda použije na nákup statků a služeb a zbývající část poskytne zpět
domácnostem v podobě transferů a nebo firmám v podobě dotací.

Základní pojmy
Ekonomie à mikroekonomie à makroekonomie à pozitivní ekonomie à normativní ekonomie
à makroekonomický koloběh à makroekonomické subjekty à reálné toky à peněžní toky

Shrnutí
Î Ekonomie zkoumá alokaci vzácných zdrojů mezi alternativní použití.
Î Ekonomii běžně dělíme na mikroekonomii a makroekonomii.
Î Mikroekonomie se zabývá dílčími subjekty na trhu a zkoumá dílčí trhy.
Î Makroekonomie zkoumá ekonomiku jako celek.
Î Makroekonomickými subjekty jsou: domácnosti, firmy, vláda, zahraničí.
Î Makroekonomický koloběh zjednodušeně zachycuje vzájemné vztahy mezi
jednotlivými makroekonomickými subjekty. Tyto vztahy mohou být v podobě
reálných toků nebo peněžních toků.
Î Pozitivní ekonomie je pouhým popisem stavu. Normativní ekonomie přináší
hodnotové soudy.

Příklady a úkoly
1) Makroekonomie studuje níže uvedené veličiny s výjimkou:
a) exportu a importu mezi Českou republikou a Spojenými státy
b) míru inflace v České republice
c) výši kolejného
d) celkovou produkci České ekonomiky

2) Který z následujících výroků lze zařadit do oblasti pozitivní ekonomie:
a) míra inflace by neměla být vyšší než 8%
b) schodek státního rozpočtu nesmí překročit 3%
c) je potřeba udržovat vyrovnanost mezi exportem a importem
d) míra nezaměstnanosti činí 10%













Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
7
2 Ukazatele ekonomické výkonnosti

V této kapitole se budeme věnovat některým základním makroekonomickým ukazatelům,
kterými můžeme postihnout ekonomickou výkonnost sledované země. Protože v dalších
kapitolách budeme běžně používat pojmy jako např. hrubý domácí produkt, národní důchod,
disponibilní důchod atd., je nezbytné, abychom si hned zpočátku vysvětlili, co tyto ukazatele
znamenají a jakým způsobem je lze zjistit.

2.1 Hrubý domácí produkt
První z těchto ukazatelů je hrubý domácí produkt (HDP). HDP je snad nejsledovanějším
makroekonomickým ukazatelem. Jeho vývoj pro Českou republiku je zachycen na obrázku č.
2.1. Můžeme ho definovat následovně:

Hrubý domácí produkt je tržní hodnota veškerých finálních statků a služeb
vyprodukovaných v dané ekonomice za dané časové období.





















Rozeberme si podrobněji jednotlivé části této definice:

… finálních statků…
Při zjišťování velikosti HDP se musíme vyhnout tzv. dvojímu započítávání, které znamená, že
hodnotu některého statku či služby započítáme vícekrát. Jak by se to mohlo stát? Například
skripta, která právě držíte, jsou vytištěna na papíře. Hodnota těchto skript by se započítala do
HDP. Nesmíme však již samostatně započítat hodnotu papíru (který v tomto případě tvoří
meziprodukt), protože ta už je obsažena v hodnotě skript. Pokud bychom to udělali, HDP by
bylo nadhodnoceno. Z tohoto důvodu započítáváme pouze hodnotu finálních statků, tj. statků,
které slouží ke konečné spotřebě, investicím nebo vývozu. V praxi se problému dvojího
započítávání vyhneme použitím přidaných hodnot. S přidanou hodnotou se seznámíme
později v této kapitole.

0
500
1 000
1 500
2 000
2 500
3 000
1
9
95
19
96
1
9
9
7
19
98
19
99
20
00
20
01
2
0
0
2
20
03
20
0
4
ml
d
.
K
č
nominální HDP reálný HDP

Obr. č. 2.1 Hrubý domácí produkt České republiky
Jedná se o meziroční procentní změny nominálního HDP a reálného HDP (s.c. 1995)
Zdroj: ČSÚ
Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
8
… tržní hodnota…
Finální statky a služby jsou vyjádřeny v tržních cenách, tzn. v cenách, které platí kupující.
Tržní ceny se odlišují od cen, za které prodávají výrobci, tím, že obsahují i nepřímé daně
(DPH a spotřební daně). Použití tržních cen nám umožňuje vyjádřit společnou hodnotu
rozdílných statků. Bez cen bychom asi stěží mohli vyjádřit společnou hodnotu např. rohlíků a
aut. Tím, že používáme tržní ceny, však vznikají obtíže, jakou hodnotu započítat za statky a
služby, které se běžně neprodávají na trzích. V tomto případě musí statistikové odhadnout
jejich hodnotu. Běžným příkladem je např. práce v domácnosti či bydlení ve vlastním domě.
Pokud byste bydleli v pronajatém, museli byste platit nájemné. Jestliže však bydlíte ve
vlastním, poskytujete tuto službu sami sobě. Statistikové pak hodnotu této služby odhadují.

… veškerých…
Pod pojmem veškeré finální statky a služby rozumíme ty, které jsou statisticky zachytitelné.
Obtížnost či nemožnost statistického zachycení může být způsobena různými příčinami.
Jednou z nich může být snaha lidí vyhnout se placení daní. Kromě toho existují činnosti,
které jsou nelegální – např. prodej drog, prostituce atd. Tyto činnosti tvoří tzv. stínovou
ekonomiku. Je však nutné podotknout, že v posledních letech v sobě HDP zahrnuje i odhady
za tuto stínovou ekonomiku.

… v dané ekonomice…
HDP zahrnuje finální statky a služby vyrobené na území daného státu bez ohledu na to, kdo je
vlastník výrobního faktoru. Vlastník výrobního faktoru může být rezident dané země (má
sídlo v dané zemi, ale svou činnost může provádět doma i v zahraničí), nebo může být
nerezident dané země (sídlo má v cizině, a opět může provádět svou činnost v cizině nebo
doma). Do HDP se tedy započítávají finální statky a služby vyrobené jak rezidenty, tak
nerezidenty daného státu. Rozhodující pro zařazení do HDP je, že je vyroben na území
daného státu.

… za dané časové období…
Zpravidla zde myslíme za rok, případně za čtvrtletí. To znamená, že HDP v sobě zahrnuje
pouze finální statky vyprodukované během konkrétního roku (čtvrtletí). Nezahrnují se však
tržní transakce, jako je prodej již dříve vyrobených statků (např. domů, strojů). Do HDP
konkrétního roku (čtvrtletí) by se však např. v případě prodeje již dříve postaveného domu
musela započítat hodnota služby, kterou poskytla realitní kancelář.

2.2 Metody výpočtu hrubého domácího produktu
Hrubý domácí produkt můžeme zjistit třemi metodami:
a) výdajová metoda
b) výrobní metoda
c) důchodová metoda

Výdajová metoda
Výdajovou metodou zjistíme HDP tak, že sečteme všechny výdaje vynaložené na finální
statky a služby. Celkové výdaje na finální statky a služby můžeme rozčlenit následovně:

1) Výdaje domácností na spotřebu ( C )
Výdaje domácností na spotřebu v sobě zahrnují výdaje domácností na:
ƒ statky krátkodobé spotřeby (potraviny, oblečení atd.);
ƒ statky dlouhodobé spotřeby (auta, televizory atd.);
ƒ služby (vzdělání, dopravu atd.).
Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
9
2) Výdaje na investice ( I )
Investice představují přírůstek zásoby kapitálu během daného časového období. Zásoba
kapitálu je celkové fyzické množství kapitálu v ekonomice. Musíme zde upozornit, že pod
pojmem investice zde máme na mysli reálné investice. Nejedná se o investice v podobě
finančních investic (např. nákup cenných papírů). Pokud provedeme finanční investici,
změníme pouze strukturu našeho portfolia, ale reálně nezvýšíme zásobu kapitálu.

Do výdajů na investice zahrnujeme výdaje na investice financované podniky, příp.
domácnostmi.
Můžeme si je dále rozčlenit na:
ƒ investice do fixního kapitálu jsou výdaje podniků na nové závody, stroje a další
vybavení. Je pro ně charakteristické, že v průběhu výrobního procesu dochází k jejich
postupnému opotřebení. Do této položky patří také výdaje domácnosti na nákup domů a
bytů (ostatní dlouhodobé statky patří do výdajů na spotřebu);

ƒ investice do zásob jsou změny v zásobách finálních statků, které jsou určeny na prodej a
zásoby materiálu, který je určen pro další použití ve výrobním procesu. Jedná se o rozdíl
mezi stavem zásob na konci a na začátku sledovaného období. Investice do zásob mohou
být za sledované období pozitivní (zásoby rostou), neměnné nebo negativní (zásoby
klesají).

3) Výdaje vlády na nákupy výrobků a služeb ( G )
Celkové vládní výdaje si lze rozdělit na vládní nákupy statků a služeb a na výdaje na
transfery. Pouze však vládní nákupy statků a služeb připočteme při výpočtu HDP k ostatním
výdajům.
ƒ vládní nákupy statků a služeb se odlišují od transferů tím, že vláda za své výdaje
dostává určitou protihodnotu. Vládní nákupy statků a služeb jsou např. výdaje vlády na
školství, zdravotnictví, obranu, platy státních zaměstnanců atd., ale i investiční výdaje
vlády, např. výdaje na stavbu dálnic, železnic atd.

ƒ transfery – za jejich poskytnutí vláda nedostává žádnou protihodnotu. Jedná se např. o
podpory v nezaměstnanosti, různé sociální dávky, důchody atd. Do transferů se zahrnuje
také platba úroku z vládního dluhu. Jak již bylo uvedeno, výdaje na transfery se
nezapočítávají do celkových výdajů pro výpočet HDP. Důvodem je, že jestliže stát např.
vyplatí podporu v nezaměstnanosti, nezaměstnaný člověk ji použije na spotřební výdaje,
které jsou již součástí HDP.

4) Čistý export ( NX )
Poslední položkou, kterou při výpočtu HDP zohledňujeme příspěvek zahraničí k tvorbě HDP,
je čistý export. Čistý export zjistíme tak, že od celkového exportu (X) odečteme import
(M). Export (vývoz) představuje statky a služby prodávané do zahraničí. Tím, že subjekty
v zahraničí nakupují domácí statky a služby, zvyšují HDP domácí země. Proto se exporty
připočítávají. Import (dovoz) naopak představuje nákup statků a služeb, které byly
vyprodukované v zahraničí. Importované statky a služby pak tvoří část spotřeby domácností,
investic a výdajů státu na nákupy statků a služeb. Protože však nezvyšují domácí produkt,
musí se hodnota importu při výpočtu HDP odečíst.

Výdajovou metodu tedy můžeme shrnout následovně:

HDP = C + I + G +NX
Učební text: Makroekonomie

©VŠEM 2005
10
Obrázek č. 2.3 zachycuje výdajovou metodu aplikovanou na hrubý domácí produkt České
republiky v roce 2004. Její členění je mírně odlišné (odpovídá potřebám statistiků). Podstata
však zůstává stejná.



















Produktová metoda
Při výpočtu HDP pomocí výdajové metody jsme sečítali výdaje na finální statky a služby.
Finální statky a služby jsou produkovány výrobci. Proto můžeme HDP zjistit také tak, že
sečteme tzv. přidané hodnoty všech odvětví v ekonomice.

K vysvětlení přidané hodnoty se vraťme k našemu příkladu skript. Jejich výrobu rozčleníme
na jednotlivé výrobní stupně. Postup je zachycen v následující tabulce:


Spotřeba
meziproduktů
Přidaná