Cvičení

CHOV PRASAT
50% podíl na trhu má Čína
21% podíl na trhu má EU
11% podíl na trhu má USA
Světová produkce masa 85 milionů tun za poslední rok (tzn1,15 miliard ks prasat)
V ČR je v současnosti cca 3 milionů ks, prasnice cca 250 000.
Na osobu a rok připadá cca 80kg masa (z toho 40% vepřového masa).
Živě narozených selat na prasnici a rok připadá průměrně 20 – 25 ks, z toho odchovaných je 18,5 ks (úhyn tedy kolem 10%)
Průměrný denní přírůstek : 750g
Konverze krmiva (spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku živé hmotnosti) cca 3 kg
Průměrná porážková hmotnost v ČR: 110kg
Průměrné procento zmasilosti je: cca 55 %
Váha narozeného selete: 1,5 – 1,8 kg
Březost = vývoj plodu (u prasnice trvá 3 měsíce, 3 týdny a 3 dny)
Mezidobí = od porodu do porodu (u prasnice trvá min. 150 dnů)
Servise perioda = od porodu do zabřeznutí
Počet vrhů 2,2 – 2,4 ročně, počet selat 12 – 14 ks (5. vrh je nejlepší)
Inseminace = umělé oplodnění (u nás z 80 – 85%), provádí se po 12 hodinách po zjištění říje
Reinseminace = opakovaná inseminace tímž plemeníkem, provádí se po dalších 12 hodinách
Období říje = období, kdy může dojít k zabřeznutí (interval mezi dvěma říjemi je cca 21 dní; příznaky říje: „kanec prubíř“ - vyhledává)
Připařování: 5 – 6 měsíc, min 120 kg (optimum 140 kg), u kanců o 3 měsíce později (kolem 9 měsíce)
Odstav selete = odstranění selete od přítomnosti matky (28 dní, časný odstav selete „ČOS“ v 21 dnech), při odstavu váží sele cca 8 kg
Výhody chovu prasat
vysoká jatečná výtěžnost (81%)
vysoká plodnost (12 – 14 selat ve vrhu)
racionální výkrm
vysoká sušina masa (30 – 50 %) – ovlivňuje výrobu kvalitních uzenin
vysoká růstová schopnost (sele zdvojnásobí svojí porodní hmotnost do 10 dnů)
rychlá jatečná zralost (5 – 6 měsíců), ranost (doba za kterou zvíře dosáhne jatečné zralosti)
vedlejší produkty:
krupon – kůže obdelníkového tvaru ze zad (vepřovice – kozačky, kabelky, rukavice)
štětiny – rejžáky, kartáče, štětce, smetáky
krev – hlavně na domácích zabijačkách ()ztrácí na průmyslovém využití (rychle se kazí, po 12 hodinách nesmí být na pultu)
žlázy – s vnitřní sekrecí (vylučují do organismu hormony), brzlík, nadledvinky, štítná žláza, vaječníky, pankreat-slinivka břišní (produkuje do těla inzulin) – využití ve farmacii
tradice české kuchyně
Nevýhody chovu prasat:
produkce kejdy (je jí moc) – zatěžuje půdu dusíkem a amoniakem.
nacházíme nové způsoby zpracování – bioplyn.
tuhá část – granule (hnojivo, krmiva)
tekutá část – hnojení fotbalových hřišť
prase je konkurent v obilovinách (monogastr) – spotřebuje značné množství obilovin
nemoci – viry, bakterie, endoektoparazité (vnější parazité – tasemnice, škrkavky), ektoparazité (vši, blechy, svrab), prasečí mor (likvidační pro chovatele, při výskytu v chovu se všechna prasata musí vybít, stáj se asanuje a nesmí se po dobu 3 let chovat žádná zvířata), prasečí chřipka, PRRS – prasečí reprodukční a respiratorní syndrom (projevy: prase začne modrat)
FILOGENIE
do jakého systému zařadit živočišný druh prase a z jakých předků pochází
5 rodů:
štětkoun
prase pralesní
prase bradavičnaté
prase zakrslé
prase (latinsky: „sus“)
8 druhů rodu „sus“
1. prase divoké evropské
2. prase středozemní- vyšlechtěna současná kulturní plemena prasat
3. prase žíhané (páskované, asijské)
4. prase bradavčité
5. prase japonské
6. prase čínské
7. prase indické
8. prase vousaté
PLEMENÁŘSKÁ PRÁCE:
Definice
zootechnicko-organizační a ekonomické opatření vedoucí k všestrannému zvyšování užitkovosti hospodářských zvířat
Dílčí části plemenářské práce
Komponenty plemenářské práce
výběr (selekce)
kontrola užitkovosti a dědičnosti
bonitace
připařovací výběr (volba vhodné dvojice zvířat k páření)
Metody plemenitby
zootechnické členění
čistokrevná plemenitba (jedinci stejného plemene)
křížení (jedinci různých plemen)
genetické členění
metody využívající podobnost rodičů a potomků
metody využívající heterózní efekt
Plemenářské programy
selekční programy
hybridizační programy
Ad. I. – Komponenty plemenářské práce
Selekce – výběr
Základním procesem zušlechťování zvířat. Je umožněna proměnlivostí znaků a vlastností. Základním efektem selekce je změna genových frekvencí.
Předpoklady úspěchu selekce:
velký počet zvířat
velká plodnost
ranost (doba za kterou dosáhne jatečné zralosti)
velká proměnlivost selektovaných znaků
soulad podmínek prostředí
kvalifikace pracovníka
úroveň selekčního programu
Druhy selekce:
přírodní
umělá
negativní
pozitivní (ponechání jedinců se kterými jsem spokojen)
hromadná
skupinová
1. skupina – na reprodukci
2. skupina – čekatelé na reprodukci
3. skupina – na výkrm
Metody selekce:
na jeden znak:
direkcionální – chci populaci posunout určitým směrem (ne průměrní jedinci)
stabilizační – chci aby co nejvíce jedinců bylo pokud možno stejných (průměrní jedinci)
disruptivní – provádí se testy na kladné a záporné znaky (procento zmasilosti, výška hřbetního tuku)
na více znaků:
tandemová – jedná se o selekci dle více znaků pro jednoho jedince
dle nezávislých výběrových úrovní – znaky se neovlivňují
dle selekčních indexů (simultánní) – výstupy ze selekčních programů dle kterých se pak řídí selekce
Kontrola užitkovosti a dědičnosti
Zjišťují velkost užitkovosti u selektovaných vlastností a stanoví plemennou hodnotu.
KU zjišťujeme fenotypovou hodnotu zvířete a zpětně odhadujeme genotypovou hodnotu zvířete.
Dnes pomocí animal modeu (AM) a BLUP:
zahrnuje širokou populaci
očišťuje od různých vlivů
Fenotyp = vnější projev znaků jedince
Genotyp = soubor genů
Heritabilita (h2)= dědivost – udává poměr mezi působením genotypu a prostředím
0,1 – 0, 4 nízká heritabilita
0,4 – 0,6střední heritabilita
0,6 – 1,0vysoká heritabilita
Dědičnost = jev, při kterém se rodiče a potomstvo chovají stejným způsobem v podobných podmínkách
Bonitace:
Cílem je hodnocení zvířat a úrovně chovu.
Klasifikace zvířat a stanovení PH na základě:
stanovení TKZ (typ, kvalita, zevnějšek)
hodnocení zvířete pomocí modelu
Zhodnocení podmínek chovu
Stanovení individuálního připařovacího plánu
Prování výběrová komise.
Připařovací výběr:
Volba dvojice zvířat k páření.
Výběr se provádí dle podobnosti zvířat:
homogenní (při tvorbě chovných linií = „rodin“, linii zakládá vynikající plemeník nebo vynikající plemenice svými vlastnostmi vyčnívající nad průměr)
heterogenní (při korekci některé vlastnosti)
Ad. II. – Metody plemenitby
Zootechnické členění metod plemenitby:
Čistokrevná plemenitba
náhodné páření
liniová plemenitba, rodinová
meziliniová plemenitba
osvěžení krve – jednorázové připaření zvířete téhož plemene pocházejícího z jiného prostředí nebo z odlišných životních podmínek
příbuzenská plemenitba – nežádoucí jev
úzká
střední
vzdálená
Křížení
Užitkové – diskontinuitní – tří a více plemenné (nejpoužívanější v ČR)
Pozměňovací
zušlechťovací
přilití krve (cílem je zlepšení některé důležité užitkové vlastnosti; jako zušlechťující plemeno se používá to, které má vlastnost velmi dobře utvářenou; důležité je, že podstata zušlechťovaného plemena zůstává zachována; příklad: meishan – 20 a více ks ve vrhu)
meliorační (účinnější než přilití krve, protože zušlechťovací plemeno se používá po 2 až 3 generace, takto vzniklí jednici se potom páří mezi sebou)
kombinační (jde o vytvoření zcela nového plemene, znaky dvou či více výchozích populací jsou kombinovány za vzniku nové populace)
Mezidruhové - bastardizace
HE (heterozní efekt) = efekt křížení (genetický zisk)
Genetické členění
Metody využívající podobnosti rodičů a potomků
čistokrevná plemenitba
pozměňovací křížení
Metody využívající HE se selekcí na kombinovatelnost
meziliniová plemenitba (křížení linií)
opakovaná selekce (rekurentní selekce)
opakovaná reciproká selekce (reciproká rekurentní selekce)
Metody využívající HE bez selekce na kombinovatelnost
užitkové křížení
mezidruhové křížení
Ad. III. – Plemenářské programy
Selekční programy
Plemenářsko-organizační opatření v podmínkách velké populace zvířat za účelem maximálního vzestupu produkce.
Dvě strany programu
biologická – maximalizace genetického zisku
ekonomická – na podkladě ziskových funkcí se provádí optimalizace programu
Hybridizační programy
Jsou plemenářské plány ve kterých dominuje:
efekt křížení – heterozní efekt
efekt selekce není významný
Cíl: tvorba optimálního jatečného produktu odpovídajícího požadavkům spotřebitelů, zpracovatelů a producentů.
Jateční hodnota: kvalitativní a kvantitativní vyjádření jatečného těla
3. Mezidruhové
Přilití krve.
Meliorační.
Zušlechťovací

Kombinační
Převodné
2. Pozměňovací
Střídavé.
Rotační.
Jednoduché.
Tří a více plemenné.
Zpětné.
Diskontinuitní
Kontinuitní
1. Užitkové

Chov slepic
Užitkový typ
vyjadřuje zaměření užitkovosti
Ukazatel
Typ slepic
Nosný
Masný
Živá hmotnost slepic v dospělosti (kg)
1,7 – 2,3
3,5 – 4,5
Živá hmotnost kohoutů v dospělosti (kg)
2,0 – 2,5
5 - 6
Věk dosažení pohlavní dospělosti (týdny)
18 - 20
23
Délka snáškového cyklu (týdny)
48 - 64
34 – 40
Počet snesených vajec (ks)
250 - 340
150 – 170
Hmotnost vajec (g)
58 - 63
63 – 66
Spotřeba krmiva na kus a den (g)
100 - 125
140 - 160
Chov slepic nosného typu
produkce zaměřená na konzumní vejce (k tomu vhodné prostředí/ustájení)
klecové systémy (ve Švýcarsku zakázané)
Ukazatel
Nosnice
Bělovaječné
Hnědovaječné
Živá hmotnost slepic na začátku snášky (kg)
1,2 – 1,3
1,4 – 1,7
Živá hmotnost slepic na konci snášky (kg)
1,6 – 1,7
1,9 – 2,3
Věk dosažení pohlavní dospělosti (týdny)
18
19 – 20
Počet snesených vajec (ks)
290 - 340
250 – 300
Průměrná hmotnost vajec (g)
59
62
Spotřeba krmiva na kus a den (g)
100 - 115
110 - 125
hnědovaječné – vyšší požadavky na vápník (v potravě)
Odchov kuřic
(délka inkubace u kuřat je 21 dnů)
- sexování v líhních (UCH pouze kuřičky – bez kohoutků!), sexuje se většinou jednodenní drůbež ihned po vylíhnutí
- vyrovnání teploty na úroveň dospělé 7.-10.den
- vývin termoregulace, 3.-6. týden (41°C)
- okamžitý příjem krmiva
- podmínky odchovu přizpůsobeny podmínkám chovu

DOMESTIKACE, TRÁVENÍ, EXTERIÉR,
TERMINOLOGIE CHOVU SKOTU
Dvořáková
Domestikace (zdomácnění)
chov zvířat – prvně zaznamenán v Asii
10 tis. let př.n.l. – doba primitivního zemědělství (zdomácněn vlk, ovce, kozy)
od 8 tis. př.n.l. – tur a prase
Vlivy působící na zdomácnění
1. prostředí
odezněla doba ledová
20 tis. let př. n. l. – vyšší teplota = růst plodin prospěšných člověku i zvířatům, nejvýznamnější faktory = teplota, vlhkost
chovaná zvířata si udržela svoji vysokou konstituční pevnost, plodnost a adaptační schopnost = odolnost
2. geografické rozšíření zvířat
- v závislosti na zdrojích potravy, nejdříve zdomácněny druhy nenáročných na prostředí i na zajištění krmiv, menšího vzrůstu a se stádovými formami chování
3. společensko – historický vývoj člověka
- z lovce zemědělec, zpětnou vazbou domestikace zvířat, která ovlivnila nové výrobní vztahy a společnosti a umožnila její rozvoj
Průběh domestikace
1. zajetí
- člověk lovec zemědělec přestává kočovat = možnost „chovu“
- prostorové omezení, krmení zvířat člověkem, zjišťování možností využití jejich přirozených vlastností
2. ochočování
- aktivní ovlivňování chování zvířat (výběr uvnitř druhu) – hospodářské využití jejich vlastností
3. vlastní domestikace
- chování druhů, které byly hospodářsky nejvýhodnější – vědomé ovlivnění reprodukce, proces domestikace nelze považovat za ukončený
(u některých druhů nebyla intenzita selekce výrazná nebo započala teprve nedávno – husa berneška, bažant, antilopy)
Domestikační změny
změny morfologických a fyziologických vlastností v návaznosti na chovný cíl se dělí:
změny požadované – odpovídají potřebám chovatele
změny doprovodné – důsledek selekčního tlaku nebo genových vazeb
změny nežádoucí – souvislost s nevhodnými formami chovu a šlechtění
Morfologické změny
velikost – hmotnost těla
brachycefalie – zkrácení obličejové části hlavy
barva srsti, síly kůže
růst svalové i tukové soustavy
změny na vnitřních orgánech – zvětšení zažívací soustavy, srdce, rozvinutí dýchací soustavy
(u skotu s vyšším podílem osvalení došlo ke vzniku masných plemen)
Fyziologické změny
prodloužení doby páření nebo pravidelné intervaly v průběhu celého roku
zvýšení požadované produkce nebo změny požadované produkce (mléko a maso)
změny v činnosti nervové soustavy
výběrem docházelo k histologickým změnám stavby těla
Chování zvířat: snižuje se pohlavní pud, snižují se mateřské instinkty, změny vztahu k člověku
Trávení u skotu
dutina ústní – promíchání potravy se slinami
hltan – společný orgán trávicí soustavy a dýchací soustavy
jícen
žaludek – uložený za jícnem
u přežvýkavců je složený z předžaludků a vlastního žaludku
předžaludky –bachor, čepec a kniha
bachor
80 – 120 l v tělesné dospělosti, vyplňuje celou levou polovinu břicha, stěna bachoru 0,5 cm
v bachoru se nacházejí bakterie, které rozkládají výživné látky krmiv na volné mastné kyseliny, amoniak, aminokyseliny
mikroorganismy představují 10% z celkového tekutého obsahu bachoru
jsou zde obsaženy bakterie, které enzymaticky štěpí složité a jednoduché cukry, kyseliny a dusíkaté látky
činností mikroorganismů se štěpí bílkoviny krmiv a dochází k syntéze bakteriální bílkoviny (organismus je pak využívá jako vlastní zdroj dusíkatých látek)
k tvorbě bakteriální bílkoviny je třeba dostatek lehce stravitelných sacharidů v krmné dávce
v bachoru žijí také nálevníci – hlavně tráví vlákninu
bachorové mikroorganismy kryjí zvířeti potřebu bílkovin z 20 – 30%
čepec
ústí do něj bachor, je nejmenší, hromadí se v něm potrava rozdrobená přežvykováním
kniha
leží na pravé straně břicha, ústí do slezu (= vlastní žaludek)
Ani jeden z těchto žaludků neprodukuje žádné šťávy!
objemná krmiva se zpracovávají a tráví mikroorganismy v předžaludcích a v menší míře ve slepé střevě
největší význam má trávení celulózy činností mikroorganismů = celulolytické bakterie
přeměna bílkovin a nebílkovinných látek činností mikroorganismů
v předžaludcích se potrava promíchává a po zpracování mikroorganismy se posouvá k dalším trávicím dílům
čím častější změny v krmných dávkách – změny v užitkovosti atd.
Přežvykování (eruktace)
po částečném nasycení se potrava z bachoru vrací po určitých dávkách zpět do ústní dutiny k důkladnějšímu zpracování = přežvykování
vyvrhnutí dávky + přežvykování + opětované spolknutí = přežvykovací cyklus
přežvykování začíná 20 – 70 min. po přijetí potravy
1 přežvykovací období trvá 30 -60 minut a za 24 hodin se opakuje 6-8krát
za 24 hodin se přežvýká 50 – 60 kg bachorového obsahu
potřebuje 50 – 60 kg krmné dávky
žaludek – slez
objem 10 – 20 l, na přední spodině dutiny břišní, obsahuje žláznatou sliznici
potrava přichází do slezu natrávená chemickými procesy mikroorganismů, zde se promíchá s žaludeční šťávou a rozkládá se
nejvýznamnější součástí žaludeční šťávy je enzym PEPSIN, který částečně tráví bílkoviny na aminokyseliny
v období mléčné výživy se vylučuje enzym CHIMOZIN, který sráží mléko
enzym lipáza rozkládá tuk na glycerol a vyšší mastné kyseliny
Terminologie – chov skotu
Zootechnická taxonomie popisuje a třídí živé organismy do přirozených skupin
základní jednotkou je DRUH
Podjednotkami – Plemeno, Ráz, Kmen, Chov, Linie, Rodiny
Plemeno = skupina zvířat téhož druhu, stejného fylogenetického původu s určitými znaky a vlastnostmi, je schopna tyto znaky a vlastnosti přenášet na potomstvo
Plemenný typ = souhrn znaků a vlastností určujících příslušnost zvířete k danému plemeni
Užitkový typ = souhrn morfologických a fyziologických vlastností daných určitému užitkovému směru (mléčný, masný, kombinovaný)
Plemenný standard = (ideální zvíře daného plemene) ideální obraz znaků a vlastností daného plemene (vyjadřující souhrn požadavků na chovný cíl v dané etapě) TRUE TYPE – ve spojení s mléčnými plemeny
Tělesný rámec – velikost tělesného rámce
velký 140 a více
střední 130 – 140 cm
malý do 130 cm
mléčný typ – šikmý tvar těla, žebra šikmá při pohledu shora k páteři
masný typ – žebra kolmo, obdélníkový tvar těla
konstituce – stupeň zdraví, na základě morfologie a fyziologie organismu, projevuje se schopností reagovat na podněty z vnějšího prostředí (posouzení podle habitu, komplexe, temperamentu)
tvrdá, pevná
jemná
hrubá
lymfatická
slabá
habitus – tvarové znaky daného jedince podmíněné anatomií, histologií organismu (svalový – muskulární, dýchací – respiratorní, výkrmný – sugestivní, mozkový – cerebrální)
komplexe – schopnost adaptace na vnější podmínky, jejich případné změny z hlediska chovného prostředí, z hlediska složení krmné dávky (funkce vnitřních orgánů)
typy:
se zvýšenou oxidační činností (spojen s dýchacím habitem)
s průměrnou oxidační činností
se sníženou oxidační činností (výkrmový habitus)
temperament – stupeň dráždivost a reaktivnosti nervové soustavy na podněty z vnějšího prostředí
živý x klidný
ohnivý, nervózní x apatický
kondice – současný tělesný stav zvířete (výživa, ošetřování, využívání
chovná, pracovní, pastevní, závodní (vykasaná, dobře osvalená), výstavní (harmonická tělesná stavba), výkrmná, hladová (nežádoucí – zvířata jsou vyzáblá, koukají jim kosti)
Požadavky na exteriér
vysoká výkonnost
ty znaky, které ukazují na výkonnost v určitém znaku se označují jako známky užitkovosti
mléčná plemena – velké vemeno, silné a klikaté mléčné žíly
výkrm – krátký a silný krk, široký hřbet a rozložitá záď
ustálenost plemenných znaků – jednotlivá plemena se od sebe liší plemennými znaky
pohlavní příslušnost
soulad stavby celého těla – je podmíněn tvarem, velikostí a vzájemnou polohou jednotlivých tělesných partií
porovnáváme rozměry výškové, šířkové, délkové a hloubkové, hodnotí se, zda jsou tělesné rozměry správně formované
zdravá zvířata – mají lesklou a hladkou srst, přiléhavou, jasné oko a výživný stav
Terminologie – kategorie skotu (ve zkoušce!!!)
tele – mládě skotu obojího pohlaví do věku 6 měsíců
jalovice – mladý skot samičího pohlaví od 6 měsíců do otelení
zástavový skot – mladý skot (včetně telat) určený k výkrmu (a tedy k produkci masa)
vysokobřezí plemenice – kráva nebo jalovice ve 2. polovině březosti (od 7. měsíce)
prvotelka – po 1. otelení (do 2. otelení)
kráva – plemenice po 2. otelení
odchov telat – od narození do 6 měsíců věku (mlezivové období, období mléčné a rostlinné výživy)
odchov jalovic – od ž měsíců věku do 5. – 7. měsíce březosti
chov (dojnic, krav bez tržní produkce mléka) – pod lehkým přístřeškem - neustájené
výkrm skotu – zpravidla býčci od 2-6 měsíců do 24 měsíců věku
Označování zvířat
je základ evidence zvířat, která umožňuje vedení údajů a přehledů o užitkovosti, zdraví, plodnosti, věku, růstu a vývinu zvířat
bez správné evidence není možné provádět plemenářskou práci
doložení původů – vliv na cenu zvířete
označení telat – prvotně ihned po narození (páska s číslem na krk), konečné označení do max. 72 hodin po narození – ušní známka)
ušní známka – kód ministerstva zemědělství, země původu, 3 místný kodex, 6-ti místné pořadové číslo zvířete, dnes v ČR má každé zvíře dvě plastové známky
9 – jalovička (žlutá známka), 0 – býček (červená známka)
Další způsoby značení
oficiální
tetování (provádí se zpravidla při odrohování telat)
mikročip ( 2-3cm silný dlouhý implantace u skotu za ucho…)
pracovní
Transpondér- respondér (obojek na kterém je číslo; použití – na dojírnách)
měření užitkovosti, pro stanovení krmné dávky
pedometry (přiděláno na nohu, měří počet kroků)
Ústřední evidence skotu
od 1.1.1999 – systém evidence skotu totožný s EU
zahrnuje zpracování údaj