Cvičení

CHOV I. -
VÝŽIVA ZVÍŘAT - cvičení 1.
• celkem 5 cvičení
• zápočet je formou testu, bude se týkat pouze výživy zvířat (místnost A 22)
•doporučená literatura:
Jílek, F.: Biologické základy chovu hospodářských zvířat (2000)
Tyleček, J.: Výživa a krmení hospodářských zvířat (1992)
Kacerovský, O.: Výživa a krmení hospodářských zvířat I. (1989)
Čermák, B.: Výživa a krmení hospodářských zvířat II. (1989)
Kováč, M.: Výživa a krmenie hospodárských zvierat (1989)
Kacerovský, O.: Zkoušení a posuzování krmiv (1990)
Mudřík, Z., Kodeš, A., Hučko, B.: Krmivářské poradenství (2002)
Témata cvičení
1)Zkrácené rozbory krmiv, analytika krmiv
2)Rozdělení krmiv, ukázky a poznávání běžných krmiv
3)Krmná aditiva, doplňky biofaktorů, minerální doplňky a premixy krmiv
hodnocení krmiv, stravitelnost, biologická hodnota bílkovin, využitelnost energie, jednotky produkční hodnoty krmiv
4)Krmné směsi, normy, ukázka výpočtu krmné dávky
5)Zápočet
Výživa zvířat:
soubor fyziologických a biotechnologických pochodů spojených s přijímáním, trávením, vstřebáváním a intermediálním metabolismem pro udržení životních funkcí (záchova) a pro produkci
vědní disciplína, která se zabývá studiem procesů spojených s příjmem, trávením, vstřebáváním, metabolismem, a využitím živin (záchova a produkce) v živém organismu
Živina - chemicky definovatelná látka
Krmivo – substrát (látka) rostlinného, živočišného, minerálního či syntetického původu, který obsahuje živiny v přijatelné, stravitelné a využitelné formě
Rozbory krmiv
Pro zajištění optimální potřeby živin je nutné znát živinové složení krmiv a jejich kvalitu
Údaje o složení krmiv je možné získat z
databází krmiv
katalogu krmiv
laboratorním rozborem
Odběr vzorků:
!! Je nutné získat reprezentativní vzorek o správném objemu a kvalitě!!
Dělení vzorků (hmotnost nebo objem jsou stanoveny normou):
Dílční vzorek (podle množství krmiva se stanoví kolik vzorků a odkud se budou brát
Hrubý vzorek (při menším množství vzorkovaného krmiva je možné ho vynechat)
Konečný vzorek (je dostatečně promíchaný- reprezentativní, hmotnost či objem odpovídá požadavkům pro laboratorní zpracování)
Laboratorní vzorek (svým množstvím odpovídá potřebám laboratorních analýz)
Rezervní vzorek- část konečného vzorku určená pro novou nebo další zkoušku
Kontrolní vzorek- pro kontrolu přesnosti práce laboratoře
Úprava a uchovávání vzorků před analýzou:
vysoušení (u krmiv s vyskovým obsahem vody- pivovarské kvasnice)
-mražení
lyofilizace (hluboké zmražení až na –80 stupňů a následné odpařování ve vakuu)
mletí (částice menší než 1mm)
odtučnění (u krmiv s vysokým obsahem tuku- lněné semínko)
skladování krmiva (u nezmražených vzorků v uzavřených nádobách, v suchu, do 25 stupňů, popř. chladnu a temnu
Makroskopické hodnocení krmiva
hodnocení na základě smyslů
porovnává se krmivo se standartem kvalitního krmiva
hodnotí se barva, vůně, pach, konzistence, struktura, vlhkost a výskyt nečistot
možnost také zjistit poškození plísněmi nebo skladištními škůdci
rychlé avšak subjektivní, nutno získat zkušenosti a doplnit alespoň chemickou analýzou
Mikrobiologické hodnocení krmiva
jedná se hlavně o konzervovaná vlhká objemná krmiva a semena rostlin
zjištění přítomnosti a množství:
pozitivně působících mikroorganismů
patogenních organismů
Toxikologický rozbor krmiva:
provádí se v případě podezření na přítomnost látek zdraví škodlivých (toxinů)
tyto látky jsou především produktem plísní, jejich zvýšený obsah lze očekávat v krmivech zapařených a uskladněných ve vlhkém prostředí za přístupu vzduchu
Chemický rozbor krmiva:
neobjektivnější způsob získání informací o živinách v krmivu
Typy chemických rozborů:
a) kompletní rozbor
výhodou je získání velkého množství informací o krmivu
nevýhodou je vysoká cena a náročnost na laboratorní vybavení
b) zkrácený rozbor
provádí se pouze základní stanovení
nižší cena
menší množství informací
Výsledky analýz se uvádějí: v původní hmotě x ve 100% sušině
Přepočtové faktory sušiny:
výsledek v původní hmotě = S/100
výsledek ve 100% sušině = 100/S (S= sušina vzorku)
Stanovení sušiny
Sušina – všechny živiny, kromě vody, které krmivo obsahuje
Čím více sušiny krmivo obsahuje, tím delší je jeho skladovatelnost
(čerstvé pivovarské kvasnice x sušené pivovarské kvasnice)
Vlastní stanovení sušiny – vysoušením při 105°C
Pokud má krmivo více jak 15 % vody, je nutné ho nejdříve předsušit při 60°C
Stanovení popelovin a nerozpustného písku
Popeloviny – zůstatek minerálních látek po spálení původního vzorku
Provádí se spalováním v muflových pecích při 550° C
Nerozpustný písek – zbytek popelovin nerozpustných v 10% HCl
Stanovení N podle Kjeldahla(destilační metoda podle Kjeldahla)
základní operace:
mineralizace biologického materiálnu
destilace- oddělení amoniaku od mineralizátu
stanovení amoniaku
Výsledky: obsah dusíku
obsah dusíkatých látek (NL nebo Nx6,25) (Faktor 6,25 vychází z toho, že bílkoviny v průměru obsahují 16%N)
Stanovení vlákniny
Většinou se používá metoda stanovení podle Henneberga-Stohmana
Princip spočívá ve dvoustupňové hydrolýze za přesně stanovených podmínek
Postup stanovení:
1) Navážení vzorku (přesnost na 0,0001 g)
2) Hydrolýza pomocí 5% roztoku H2SO4
3) Promytí vzorku destilovanou vodou
4) Hydrolýza pomocí 5% roztoku KOH
5) Promytí vzorku destilovanou vodou
6) Usušení hydrolyzátu při 105°C a zvážení
Spálení usušeného hydrolyzátu při 550°C a jeho zvážení
Stanovení hrubého tuku
Stanovení tuku v krmivech je vysoce významné z hlediska vysoké energetické hodnoty
Základní metodou stanovení tuku je extrakce podle Soxhleta
K extrakci se používají různá organická rozpouštědla
nejčastěji petrolether
Postup stanovení hrubého tuku
Zvážení vysušených baněk s přesností na 0,0001 g
2) Navážení vzorku do extrakční patrony s přesností na
0,0001 g
3) Vlastní extrakce na Soxhletově nebo Twisselmannově
extraktoru
4) Vysušení baněk s vyextrahovaným tukem
5) Zvážení vysušených baněk s vyextrahovaným tukem
s přesností na 0,0001 g
Stanovení brutto energie
Provádí se spalováním vzorku v kyslíkové atmosféře v adiabatickém kalorimetru
Hodnota BE se zjistí pomocí teplotního rozdílu chladící vody před a po spálení vzorku

Chov I- výživa zvířat- cvičení 2
Krmiva a jejich dělení:
Krmiva jsou
látky rostlinného, živočišného, minerálního popř. syntetického původu, které zvířata tráví a využívají k zachování životních potřeb a k produkci
zdrojem látek (živin) důležitých k zajištění výživy zvířat
Dělení krmiv:
podle původu
rostlinná= zelená krmiva, siláže a senáže, seno, okopaniny, zrna obilovin, semena luskovin, zbytky po zpracování obilovin, olejnin apod…..
živočišná= mléko, moučky (krevní, masové, masokostní, rybí, kafilérní)
minerální= krmný vápenec, krmná sůl, kostní moučky, minerální krmné přísady
syntetická= vitamíny, aminokysleliny
podle způsobu získávání na krmiva
statková= objemná i jadrná krmiva vyrobená v zemědělském podniku (zelená píce, siláže, seno, zrno obilovin)
obchodní= krmné zbytky po zpracování rostlinných a živočišných produktů určených pro výživu lidí (šroty, otruby, živočišné moučky)
podle obsahu bílkovin a sacharidů na krmiva
bílkovinná, kdy podstatnou část organické hmoty tvoří dusíkaté živiny (extrahované šroty, semena luskovin, živočišná krmiva, jetel, vojtěška)
polobílkovinná, kdy na složení organické hmoty se podílí stejnou měrou dusíkaté látky i sacharidy (pšeničná krmná mouka, jetelotráva, vojtěškotráva)
sacharidová, kdy podstatnou část organické hmoty tvoří sacharidy (zrno obilovin, okopaniny, melasa, kukuřice, slunečnice)
podle koncentrace živin
objemná= zelená krmiva, siláže a senáže, seno, okopaniny, sláma
jadrná= zrna obilovin, semena luskovin, krmné zbytky průmyslu mlýnského, olejnářského, sušená krmiva rostlinného i živočišného původu
OBJEMNÁ KRMIVA:
Objemná krmiva dělíme podle jejich charakteristických vlastností do tří základních skupin na šťavnatá, suchá a vodnatá
objemná krmiva šťavnatá
Skupinu těchto krmiv charakterizuje: vysoký obsah vody do 85%, nízký obsah sušiny do 15%, nízký obsah živin. K objemným šťavnatým krmivům rostlinného původu řadíme: zelenou píci, siláže a senáže, okopaniny a odpady při jejich sklizni a zpracování. Tato krmiva využíváme především k zajištění výživy přežvýkavců, omezeně ve výživě prasat.
zelená píce: je nepřirozenějším zdrojem živin pro skot, ovce, kozy, králíky a koně, b malochovech i pro prasata- Ve výživě zvířat se používá v čerstvém nebo konzervovaném stavu. Obsah živin závisí na vegetační fázi v době sklizně. Optimální obsah živin mí zelená píce v době na začátku květu (jeteloviny) nebo na začátku metání (trávy)
pastevní a luční porosty: ve výrobním typu bramborářském a horském mají velký význam. V pastevních a lučních porostech jsou zastoupeny hodnotné i méně hodnotné trávy, jeteloviny a byliny. Vyšší podíl jetelovin zvyšuje obsah dusíkatých látek, vyšší podíl trav zase jejich energetickou hodnotu
pastevní porosty- jsou nejpřirozenějším krmivem pro všechny kategorie chovného skotu. Nejvhodnější výška porostu pro spásání zvířat je pro skot 7-12 cm, pro ovce 4-6 cm.
luční porosty- jsou hodnotným krmivem pro skot, ovce, kozy a koně. Luční porost se sklízí v době, kdy většina trav je ve vegetační fázi metání a ranné trávy jsou na začátku květu
pícniny na orné půdě: do této skupiny krmiv zařazujeme: jeteloviny, jetelotravní směsky, obilniny, luskoviny, luskovinoobilní směsky a ostatní pícniny
vojtěška- je pro výživu zvířat jednou z nejlepších pícnin
jetel- pěstuje se především ve vyšších výrobních oblastech
jetelotravní směsky- zaujímají rozhodující plochu směsky trav s jetelem lučním ve výrobní oblasti bramborářské
silážovaní krmiva: siláž je šťavnatá objemná píce konzervovaná kyselinami vznikajícími v silážované hmotě činností bakterií, především bakterii mléčného kvašení. Příznivé dietetické účinky má kvalitní siláž zkrmovaní v optimálních dávkách, doplněna krmivy příznivě dieteticky působícími (čerstvá zelená píce, seno, okopaniny)
a) kukuřičná siláž: typické sacharidové krmivo, používané jako základní pro celoroční krmení skotu. Při použití dělené sklizně je možné vyrobit tyto silážované produkty: silážovanou drť zrna se sušinou 70% s obsahem vlákniny
2-3%
silážovanou drť palic se sušinou 55-70% s obsahem vlákniny
3-5%
silážovanou drť palic a listenů 45-60% s obsahem vlákniny
7-10%
silážovanou slámu se sušinou 25-35% s obsahem vlákniny
10-15%
Orientační dávky siláže v kg/ks a den o sušině do 35%:
Skot: dojnice (20-30), mladý chovný (10-20), výkrm (15-35), plemenný býk (10-15)
Ovce, kozy: bahnice (1-3), mladé chovné (1-2), výkrm (1-2), beran (1-2)
Koně: klisna (5-10), hříbě (2-5), tažní (10-15), hřebec (-)
Prasata: prasnice (1-2), běhouni (1-2), výkrm (1-2), kanec (2-4)
Objemná krmiva suchá:
skupinu objemných krmiv suchých charakterizují tyto vlastnosti: vysoký obsah sušiny (nad 85%), nízký obsah vody (do 15%), vysoský obsah vlákniny (2,5-45%). K objemným suchým krmivům rostlinného původu řadíme: seno, slámu, kukuřičná vřetena, slupky semen, plevy. Tato krmiva se využívají ve výživě přežvýkavců (skot, ovce, kozy) a koní
seno: zelení píce konzervovaní přirozeným sušením nebo dosoušením. Seno rozdělujeme podle druhu pícniny, ze které se vyrábí na: luční, jetelové, vojtěškové, jetelotravní a vojtěškotravní. Výživná hodnota sena kolísá v závislosti na vegetační fázi v době sklizně, povětrnostních podmínkách, popřípadě způsobu dosoušení či sušení. Sušení se ničí vitamín C a snižuje obsah betakarotenu, seno obsahuje vitamín C. (?). Seno můžeme zkrmovat nejdříve za 4-6 týdnů po sklizni
Orientační dávkování sena v kg/ ks a den
Skotdojnice telata mladý chovnývýkrmbýk
luční 3-10 0,5-3 3-5 3-10 3-10
vojt.,jetel. 2-8 0,5-3 3-5 3-10 3-10
Ovce (kozy)bahnice jehňatamladé chovnévýkrm beran
luční 0,5-2 0,1-1 1-2 0,5-2 0,5-2
vojt. 0,5-2 0,1-0,5 0,5-1,5 0,3-1,5 0,5-2
Koně klisna mladí chovní tažní hřebec
luční 3-10 0,5-5 3-10 3-10
3) Objemná krmiva vodnatá
:
většinou jde o odpady z potravinářského průmyslu, mají velmi nízký objem živin, typický příklad jsou lihovarské výpalky, syrovátka, atd.
JADRNÁ KRMIVA
Jadrná (koncentrovaná ) krmiva se vyznačují vysokou koncentrací živin a energie, nízkým obsahem vlákniny a vysokou stravitelností.
Používají se především ve výživě monogastrických zvířat – prasat a drůbeže, kde jsou součástí kompletních krmných směsí.
Ve výživě přežvýkavců doplňují obsah dusíkatých látek a energie v krmných dávkách složených z objemných krmiv, pro doplnění chybějících živin a energie, především pro tvorbu produkce.
Do skupiny jadrných krmiv je možno zařadit: zrna obilovin, semena luskovin a olejnin, sušené zbytky potravinářského průmyslu ( mlynářského, olejářského, pivovarnického a sladařského, mlékárenského, masozpracujícího.)
1) Zrno obilovin

Zrno obilovin může být používáno ve výživě zvířat k přímému zkrmování jako samostatné krmivo nebo v krmných směsích, kde tvoří 50-90% všech komponentů.
Zrniny jsou zdrojem energetických živin, zastoupení škrobu je asi 55 -70%. Obsah dusíkatých látek je nížší (10 -12%), s nížší biologickou hodnotou bílkovin (s nedostatkem lyzinu a metioninu). Mají nízký obsah minerálních látek, zejména vápníku, obsah fosforu a draslíku je vysoký. Z vitamínů obsahuje zrno vitamíny skupiny B, vitamín E, obsah ostatních vitamínů je nízký.
- Pšenice
:má ze všech obilovin nejvyšší obsah dusíkatých látek a poměrně vysokou energetickou hodnotu. Pšenice je pro výrobu krmných směsí nejdůležitější obilovinou, je vhodná pro všechny druhy a kategorie zvířat.
- Kukuřice
: zrno kukuřice má ze všech obilovin nejvyšší energetickou hodnotu, ale menší obsah dusíkatých látek. Dusíkaté látky obsahují bílkovinu zein (40%), která má nízký obsah lysinu, metioninu a tryptofanu, proto je biologická hodnota dusíkatých látek nízká.
Kukuřici je možno zkrmovat všem druhům zvířat. Nejvíce je zastoupena v krmných směsích pro drůbež (50%). Barvivo kukuřice příznivě ovlivňuje zabarvení vaječného žloutku a kůže u brojlerové drůbeže. Nepříznivý vliv na kvalitu vepřového sádla (žluté, měkké).
- Oves
: Oves obsahuje vysoké procento vlákniny (9-16%), která je soustředěna především v obalových vrstvách zrna. Má poměrně vysoký obsah tuku ( 4-5 %). Stravitelnost živin je nižší než u ostatních obilovin . Vyznačuje se příznivým dietetickým působením.
Je specifickým krmivem pro koně a plemeníky, neboť pozitivně ovlivňuje jejich temperament a pohlavní činnost. Tento účinek je přisuzován alkaloidu aveninu a glykosidu koniferinu. Je vhodným krmivem pro skot, ovce, koně. Pro vysoký obsah vlákniny se oves nezařazuje do krmných směsí pro drůbež .
- Ječmen:
zrno ječmene jako sacharidové krmivo je vhodné pro všechny druhy zvířat. Drůbež nesyntetizuje ve svém organismu enzym glukanázu, proto je využívání ječmene, který obsahuje beta glukany, omezeno. Ječmen se nejlépe uplatní v krmných směsích pro výkrm prasat (60-80%), neboť pozitivně ovlivňuje kvalitu masa a sádla. U dojnic se jeho zařazení do krmné dávky projeví zvýšenou kvalitou mléka a másla.
- Žito:
žito má stejnou krmnou hodnotu jako ječmen, ale vyznačuje se horšími dietetickými vlastnostmi. Ke krmení se používá omezeně.Přednostně se využívá pro potravinářské účely. Navíc v porovnání s ostatními obilovinami má nízké výnosy.
2) Semena luskovin
Luskoviny se používají buď k přímému zkrmování nebo k výrobě krmných směsí jako zdroj dusíkatých látek( 19-25%). V dusíkaté složce jsou obsaženy i látky s nepříznivými dietetickými účinky ( alkaloidy obsahující kyanovodík), které při vyšších dávkách
vyvolávají poruchy v činnosti trávicího ústrojí , snižování užitkovosti a příznaky otrav. Stravitelnost živin je vyšší než u obilovin. Luskoviny mají vyšší obsah minerálních látek než obiloviny, více vápníku, mají také vyšší obsah vitamínů skupiny B a vitamínu E.
Luskoviny zkrmujeme až za dva měsíce po sklizni.
3) Semena olejnin
Semena olejnin se používají pro přímé zkrmování omezeně (např. pro zpěvné a okrasné ptáky).
Lněné semeno má vysoký obsah tuku (33%), zkrmuje se pro příznivé dietetické účinky. Obsahuje látky, které v horké vodě bobtnají a vytváří sliz, který působí dieteticky příznivě. Ve formě nápoje se zkrmuje dojnicím před porodem a po porodu v dávce do 1kg. Lněné semeno se používá též ve výživě koní.
Řepkové semeno se používá jako zdroj energie v krmných dávkách skotu ( do 1 kg). V současné době, kdy jsou vypěstovány odrůdy řepky prakticky bez glukosinolátů a kyseliny erukové, je možné využívat i v krmných směsích semene obsahuje asi 40% tuku.
4) Krmné zbytky potravinářského průmyslu


Krmné zbytky průmyslových závodů, zpracovávajících zemědělské produkty, se rozdělují podle odvětví průmyslu, ve kterém byly získány, na:
• krmné zbytky průmyslu mlynářského
• krmné