přednášky all of them

Mzda za vykonanou práci ovšem nikdy nesmí klesnout pod zákonnou minimální mzdu.
Podnikové kvalifikační katalogy, které slouží k hodnocení a zařazení prací do tarifních stupňů, stupnice mzdových tarifů a příplatky tarifní povahy, tvoří podnikovou tarifní soustavu.
pracovní výkon a chování při práci, konkrétního pracovníka a pracovního kolektivu je hodnocen pomocí norem spotřeby práce, technickohospodářských norem, ukazatelů vnitropodnikového hospodaření, metodiky pro hodnocení pracovníka aj. Odvádění nadstandardního výkonu je stimulováno příslibem poskytnutí pohyblivé složky mzdy, která je určena prostřednictvím mzdové formy. Někdy je pohyblivá část mzdy označována jako výkonová mzda.
tržní cena práce je výslednicí stavu nabídky a poptávky po práci určitého druhu na lokálním, regionálním, národním či nadnárodním trhu práce. Udává rozdíl mezi cenou práce vymezenou podnikovým mzdovým systémem a cenou práce na vnějším trhu.
Tradiční model mzdového systému střední a velké firmy je tvořen tarifní soustavou a mzdovými formami.
Mzdový systém podniku Ekonomika podniku HODNOCENÍ PRÁCE
Hodnocení práce je zjistit relativní rozdíly mezi pracovními činnostmi v podniku, zatřídit je do tarifních stupňů a pak tuto tarifní stupnici používat jako objektivně zdůvodněnou základnu pro stanovení diferencovaných mzdových tarifů.
Metody hodnocení práce se obecně skládají ze dvou kroků:
Nejprve je práce, která je vybrána mezi klíčové práce podniku, popsána podlezpravidla předem vymezených požadavků. Jsou to takové požadavky, které vystihujíkvalifikační náročnost prací a které má být schopen plnit průměrně způsobilý pracovník. Mohou zahrnout odborné znalosti a dovednosti, odpovědnost, náročnost řešených problémů, složitost řízení aj.
Ve druhém kroku se převádí slovní popisy prací do číselného vyjádření, např.v bodech či stupních, což je hledaná hodnota práce.
Popisy práce jsou provedeny sumárně nebo analyticky. Mzdové formy V podnikové praxi rozeznáváme: časovou mzdu, úkolovou mzdu, prémie, odměny a popř. účast na hospodářském výsledku.
Časová mzda se uplatňuje při odměňování činností, pro které nejsou zpracovány výkonové normy, nebo je zájem na kvalitní práci a zvyšování kvalifikace, nebo je to kvůli dodržování předpisů o bezpečnosti práce. Používá se při odměňování dělníků v pomocných a obslužných procesech a technickohospodářských pracovníků. Je-li mzdový tarif v Kč/hod., pak se vypočítá jako součin mzdového tarifu a skutečně odpracované doby v hodinách. Je-li mzdový tarif měsíční, pak je určena v přímé závislosti na skutečně odpracovaném počtu dnů v měsíci.
Úkolová mzda se zavádí na pracovištích, kde jsou stanoveny výkonové normy, předem určeny technologické a pracovní postupy, zajištěny předpoklady pro plynulý prů­běh pracovního procesu, není ohrožena bezpečnost práce a zdraví pracovníka a funguje kontrola jakosti práce. Je vhodná pro hmotnou zainteresovanost výrobních dělníků. Úko­lová mzda od kusu vychází z úkolové sazby, což je peněžní sazba za jednotku odvede­ného výkonu. Výdělek dělníka se vypočítá jako součin úkolové sazby a množství skutečně odvedených kvalitních jednotek.
Prémie doplňuje časovou nebo úkolovou mzdu. Má stimulovat plnění těch aspektů ve vykonávané práci, které nejsou oceněny jinou mzdovou formou. Je poskytována za výsledky práce, které jsou měřitelné nebo vyčíslitelné, jsou pracovníkem či pracovní skupinou ovlivnitelné a pravidelně se opakují ve skladbě pracovních úkolů.
Odměny jsou většinou přiznávány za jednorázové či mimořádné výsledky práce, které jsou charakterizovány slovně hodnotitelnými ukazateli. Produktivita práce Růst produktivity práce je zdrojem ekonomického rozvoje i předpokladem růstu ekonomické a společenské prosperity. Projevem rozvoje podniků a hospodářství je růst jejich produktivity práce. V podnikových podmínkách je zlepšování produktivity práce nezbytným předpokladem pro dlouhodobou úspěšnost. Prostřednictvím zvyšování produktivity práce lze snižovat náklady, ušetřit omezené zdroje, docilovat a zvyšovat zisk. Dobré ekonomické výsledky umožňují zvyšovat mzdy a platy, zlepšovat pracovní podmínky a kvalitu života zaměstnanců. Produktivitu můžeme vymezit obecně, jako poměr mezi výstupy (výrobky a služby) a vstupy (lidé, materiál, energie, kapitál atd.). K růstu produktivity dochází, když nalezneme nové, progresivnější způsoby, jak vstupní činitele lépe využívat při produkci výstupu.
Produktivitu lze vymezit obecným vztahem:
výstupy výrobky a služby
P = =
vstupy lidé, kapitál, materiál, energie atd.
Ekonomika podniku INVESTIČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU
TÉMA č. 10
Investování a druhy investic v podniku
Rozhodování o investicích
Zdroje financování investic
Hodnocení efektivnosti investic
Metody hodnocení investic
Investiční riziko
Portfolio
Ekonomika podniku INVESTOVÁNÍ A DRUHY INVESTIC
Rozlišuje tři základní skupiny investic:
hmotné (věcné, fyzické, kapitálové) investice vytvářející nebo rozšiřující výrobní kapacitu podniku,
finanční investice, jako je nákup cenných papírů, obligací, akcií, půjčení peněz investičním aj. společnostem za účelem získání úroků, dividend nebo zisku,
nehmotné (nemateriální) investice jako nákup know-how, výdaje na výzkum, vzdělání, sociální rozvoj aj. ROZHODOVÁNÍ O INVESTICÍCH
Investiční plán je konkretizován v investičních projektech.
Investičním projektem může být náhrada opotřebovaného zařízení, výměna zařízení za účelem snížení nákladů, zavedení výroby nového výrobku, rozšíření výrobních kapacit, zajištění ekologie výroby aj.
Technicko - ekonomická studie se zabývá věcnou i ekonomickou (finanční) stránkou investičního projektu.
- Z hlediska věcného jde o technickou a výrobní stránku investice (jaké stroje a zařízení mají být obnoveny nebo nově pořízeny, jak mají být výrobní kapacity rozšířeny, kdo zajistí projektovou přípravu a kdo bude dodavatelem, jaký bude časový průběh investice aj.).
- Z hlediska ekonomického jde o posouzení ekonomické efektivnosti investičního projektu a způsobu jeho financování (z vlastních zdrojů, úvěrem od banky).
Podnik může investiční projekt realizovat:
- vlastní investiční výstavbou,
- dodavatelským způsobem,
- koupí,
- finančním leasingem.
Rozsáhlejší investice vznikají investiční výstavbou. Ekonomika podniku ZDROJE FINANCOVÁNÍ INVESTIC
Zdroji financování investic v podniku jsou jednak jeho vlastní zdroje, k nimž patří:
·        odpisy,
·        nerozdělený zisk,
·        výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob,
·        vklady vlastníků, nově vydané akcie,
cizí zdroje, z nichž nejdůležitější jsou:
·        investiční úvěr (půjčka) banky,
·        obligace,
·        splátkový prodej,
·        leasing (nájem zařízení, dopravních prostředků) aj.
dlouhodobé rezervy
rizikový kapitál
dotace
HODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI INVESTIC
Podstatou hodnocení investic je porovnávání vynaloženého kapitálu (výdajů na investici) s výnosy (příjmy), které investice přinese, tj. hodnocení výnosnosti (rentability) investice.
Výnosem z investice je přírůstek zisku (zisku po zdanění) a přírůstek odpisů, které se vrací podniku v ceně prodaných výrobků. Je zřejmé, že přijatelná je taková investice (investiční projekt), jejíž budoucí výnosy převýší náklady na ni vynaložené. Protože jde o delší časové období, musíme vzít do úvahy i působení faktoru času.
Dalšími důležitými kritérii hodnocení efektivnosti investic je rizikovost, tj. stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů, a doba splacení investice (stupeň likvidity investice), tj. doba (rychlost) přeměny investice zpět do peněžní formy.
Při hodnocení investice (investičního projektu) přihlížíme k její:
      - výnosnosti,
       - rizikovosti,
       - likvidnosti (době splacení).
 Postup hodnocení investic sestává z několika kroků:
 - určení jednorázových nákladů na investici (akci, projekt),
      - odhadnutí budoucích výnosů, které investice přinese, popř. rizika,
   - určení „nákladů na kapitál" vlastního podniku, který investici
uskutečňuje,
- výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů (cash flow) aplikování
různých metod ekonomického vyhodnocení investice. Ekonomika podniku
Určení jednorázových nákladů na investici
Odhad budoucích výnosů a rizik
Určení podnikové diskontní míry nákladů na kapitál

ka= Wdkd (1- t) + Wpkp + Ws ks

kde:
ka- průměrná míra kapitálových nákladů podniku
kd- úroková míra pro cizí kapitál (úvěry,dluhopisy)
T - % zdanění podnikových příjmů
kp- míra nákladů na preferenční akcie
ks- míra nákladů na zdržený zisk a základní kapitál
Wd, Wp, Ws – váhy jednotlivých kapitálových složek určené % z celkových zdrojů Ekonomika podniku
Výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů
Metodou diskontovaných cash flow DCF (Discounted Cash Flows)
kde:
SHCF = současná hodnota cash flow v obdobích t
CFt = očekávaná hodnota cash flow v roce t
k = sazba kapitálových nákladů na investici (podniková diskontní míra)
t = období prvního až n-tého roku
n = očekávaná životnost investice v letech
Ekonomika podniku
METODY HODNOCENÍ INVESTIC
metoda výnosnosti investic,
metoda doby splácení,
metoda čisté současné hodnoty,
metoda vnitřního výnosového procenta.
Ukazatel výnosnosti investice
Výnosnost (rentabilita) investice ROI
ROI = Zr/IN
Zr – průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice
IN – náklady na investici

 
 
Metoda doby splácení
Doba splácení je takové období, za které tok výnosů (cash flow) přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici.
DS = náklady na investici/ roční cash flow (roky)
Čím je kratší doba splácení, tím je investice likvidnější, což znamená, že je v ní kapitál kratší dobu vázán.

Metoda čisté současné hodnoty
Čistá současná hodnota investice představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů (cash flow) a náklady na investici
kde:
NPV - současná hodnota investice
SHCF – současná hodnota cash flow (výnosů z investice)
CF – očekávaná hodnota cash flow v období t
IN – náklady na investici
k – kapitálové náklady na investici (podniková diskontní sazba)
t = období 1 až n,
n = doba životnosti investice

 
 
Metoda vnitřního výnosového procenta
Současné výnosy z investice (cash floe – SHCF) se rovnají současné hodnotě výdajů na investici (IN)

SHCF = IN
Ukazatel EVA v hodnocení investičních projektů.

 
 

Ukazatel EVA v hodnocení investičních projektů.
EVA = ∑ [EBITi x (1- t) - Ci x WACC]

 
 

Leasing
Operativní
Finanční
Prodej a zpětný pronájem


 
  INVESTIČNÍ RIZIKO
Jedním ze znaků podnikání je nejistota a riziko.
Investiční riziko je tedy spojeno s pravděpodobností budoucích výnosů: Čím je větší pravděpodobnost nízkých nebo dokonce záporných výnosů (ztráty), tím je investice (nebo jiné rozhodnuto rizikovější.
Analýza rizika tvoří důležitou část hodnocení každého jednotlivého projektu. K jejich určení se u velkých firem vytváří specializované týmy a používají se různé metody (rozhodovací stromy, scénáře, simulace aj.).
Analyzuje se i citlivost očekávaného zisku na jednotlivé faktory, tzv. analýzy citlivosti (sensitivity analysis). Ta u zjištěných rizikových faktorů určuje sílu jejich vlivu na zisk (výsledek hospodaření) projektu.
Dva možné způsoby:
úprava výnosů (cash flow)
úpravou podnikové diskontní míry
Součástí analýzy rizika projektu je i stanovení tzv. operačního prostoru investičního projektu, který vymezuje takové změny rizikových faktorů, v jejichž rámci je projekt ještě přijatelný. Sem patří i stanovení tzv. bodu zvratu (kritického bodu rentability, kritického bodu objemu výroby), minimální ceny, maximálních nákladů atd.,
Ekonomika podniku
PORTFOLIO
Kolekce tržních akcií a ostatních aktiv držených individuálním investorem se nazývá portfolio. Snahou je mít takové složení portfolia, aby jeho výnosnost byla co nejvyšší a riziko co nejnižší. Investor se proto řídí těmito pravidly:
·        - ze dvou akcií (dále budeme hovořit jen o akciích) se stejným rizikem je lepší akcie s vyšší výnosností,
·        - ze dvou akcií se stejnou výnosností je lepší akcie s nižším rizikem,
·        - ze dvou akcií -jedné s vyšším rizikem i vyšší výnosností - se vybere ta, která více vyhovuje vztahu investora k riziku (viz dříve ochota k riziku),
- pokud lze snížit riziko bez snížení výnosnosti, je třeba to udělat.
V předešlé části jsme výnosnost a riziko investice pojímali izolovaně; podstatně složitější je hodnotit výnosnost a riziko celého portfolia. Hovoříme o tzv. portfoliové analýze.
Ekonomika podniku FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU
TÉMA č. 8
Financování podniku
Finanční rozhodování
Druhy financování
Řízení oběžných aktiv a Casf Flow
Finanční analýza jako nástroj řízení
Finanční plánování
Ekonomika podniku FINANCOVÁNÍ PODNIKU
Finančním řízením podniku se zabývá finanční management, který má tyto úkoly:
Získávat finanční zdroje
Rozhodovat o struktuře finančních zdrojů
Rozhodovat o alokaci kapitálu
Rozhodovat o rozdělení výsledku hospodaření
Zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat, plánovat a řídit hospodářskou činnost podniku
PENÍZE
(Cash Flow) Peněžní příjmy VÝROBA Nákup Transformace Prodej
Peněžní výdaje Peněžní toky v podniku práce
materiál
stroje Ekonomika podniku Financování podniku nazýváme rozdělování a získávání fondů.
Financování je ovlivňováno : časem a rizikem
FAKTOR ČASU
budoucí hodnota peněz - úrokování.
BH = SH* (1 + i)n
kde:
BH – budoucí hodnota
SH – současná hodnota
i – úroková míra
n – počet let úročení
(1 + i)n - úročitel
současná hodnota budoucích příjmů a výdajů - odúročení
1
SH = BH*(1 + i)-n nebo BH * ----------
(1 + i)n Ekonomika podniku FAKTOR RIZIKA
Riziko vzniká z vnějších příčin (přírodní katastrofy, hospodářské krize, inflace,
Riziko z vnitřních příčin samotného podniku (chybný odhad poptávky nebo chybné zaměření investice).
Rizikový management
Riziko ztráty vynaložených prostředků se snižuje jejich rozložením do více akcí (vytvářením tzv. portfolia), diverzifikací výrobního programu (neúspěch určitého výrobku je vyrovnán úspěchem výrobků jiných), vytvářením rezervních fondů, pojištěním apod.
Platí:
Čím vyšší je riziko, tím vyšší je i požadovaný výnos. Ekonomika podniku
Všeobecná pravidla pro finanční rozhodování:
preferuje se vždy větší výnos před výnosem menším,
preferuje se vždy menší riziko před rizikem větším,
za větší riziko se požaduje větší výnos,
preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou později,
motivací investováni do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika,
motivací veškerého investování je zvětšení majetku; toto kritérium však není operativní.

Všeobecným kritériem finančního rozhodování cash flow, resp. zisk.
Finanční rozhodování:
taktická,
strategická Ekonomika podniku DRUHY FINANCOVÁNÍ PODNIKU
Podle původu kapitálu rozlišujeme:
Interní financování, ve kterém je zdrojem kapitálu podniková hospodářská činnost, jejímž výsledkem je zisk, resp. odpisy a dlouhodobé rezervní fondy (samofinancování), prostředky uvolněné rychlejším obratem kapitálu aj.
Externí financování, při kterém kapitál přichází z vnějšku, mimo podnik, tj.financování z vlastních zdrojů, dále financování z cizích zdrojů, jako jsou obligace (dlužní úpisy) všech druhů, půjčky (úvěry) všeho druhu.

Další formou vnějšího financování:
- leasing (operativní, finanční a zpětný leasing).
Faktoring je odkup pohledávek faktorskou firmou.
Dalšími inovovanými finančními nástroji :
- zerobondy (půjčky s nulovým kupónem),
- futures (předkupní smlouvy),
- swaps (výměnné obchody na mezinárodních trzích),
- opce (právo nebo povinnost na koupi nebo prodej finančních
titulů,např.akcií, půjček,valut,awapů,futures, apod.)

  Ekonomika podniku
Podle pravidelnosti financování rozeznáváme:
Financování běžné - na běžný provoz podniku, tj. na nákup materiálů, paliva, energie, na výplatu mezd a platů, placení nájemného, přepravného, daní, splácení krátkodobých závazků, vyplácení dividend a úhradu jiných výdajů. Toto financování se převážně týká oběžných aktiv (tzv. pracovního kapitálu);

Financování mimořádné
- financování při zakládání podniku, tj. zajištění peněz na pořízení pozemků, budov, strojů, zásob surovin a materiálů a částek na mzdy a platy do doby,
- při rozšiřování podniku a jeho aktivit (alokace volných fondů do věcných a finančních investic, tj. nákup dalšího výrobního zařízení aj. věcných aktiv, nákup akcií cizích podniků, státních a podnikových obligací, finanční účasti aj.
- financování při spojování nebo sanaci podniku
- financování při likvidaci podniku.
Ekonomika podniku
Financování dlouhodobého majetku:
financování vlastním kapitálem (emisí akcií popř. věcnými vklady),
financování cizím kapitálem (úvěrem bankovním, obchodním, půjčkou, obligacemi, zálohami dodavatelů),
samofinancovaní (financování ziskem, odpisy, popř. dalšími vnitřními zdroji).
Běžné financování
Financování a řízení pracovního kapitálu (working capital management).
Řízení pracovního kapitálu má dva základní úkoly:
 určit potřebnou (optimální, přiměřenou) výši každé položky oběžných
aktiv a jejich celkové sumy,
 určit, jakým způsobem oběžný majetek financovat.
 
Výše oběžného majetku (oběžných aktiv) by měla být optimální.
Určení výše oběžných aktiv:
- analyticky (podle jednotlivých položek oběžných aktiv)
- globálně (podle tzv.obratového cyklu peněz)
 
  Dlouhodobé dluhy Vlastní kapitál Stálá aktiva AKTIVA PASIVA Krátkodobé dluhy PRACOVNÍ KAPITÁL Ekonomika podniku
Způsoby financování oběžných aktiv
- hrubý pracovní kapitál (gross working capital) = hodnota veškerých OA v podniku
- čistý pracovní kapitál (net working capital)
čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobý pasiva
Podíl ČPK na OA by měl dosáhnout 30% až 50%.
dlouhodobý
kapitál
oběžná krátkodobý
aktiva kapitál

Obratový cyklus peněz (OCP) je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků:
1. doba obratu zásob - průměrná doba od nákupu materiálu do prodeje výrobků
průměrná zásoba
DOZ = -------------------------
tržby/360
2. doba obratu pohledávek nebo doba inkasa - doba, kte