Přednášky

zí z programovaného učení)
DALŠÍ POSTUPY – opěrný konspekt, grafy logické struktury STRUKTUROVÁNÍ UČIVA NOVĚJŠÍ PŘÍSTUPY 1) SÉMANTICKÁ PAMĚT – poznatky o slovech
hloubkové zpracování
zpracování shora/dolů, odspoda/nahoru, zpracování reorganizováním 2) Nelineární reprezentace učiva Obecněji použitelné strategie strukturování učiva bez závislostí na obsahu učiva
Uspořádat co nejlépe klíčové pojmy a vztahy a vizualizovat je (abstraktní vnější paměť)
Způsoby strukturování učiva:
Vytváření sítí
Strukturování pojmů
Vytváření schémat
Vytváření map
Rekurentní grafické organizování 1. Vytváření sítí Teoretické východisko: sémantická paměť
Identifikovat klíčové pojmy v textu
Identifikovat nejdůležitější vztahy
Snaha o co nejlepší rozložení a propojení pojmů indikovat, ilustrovat, demonstrovat, podporovat e - evidence být charakteristikou, rysem, vlastností něčeho ch - charakteristika být podobný něčemu, korespondovat s něčím a - analogie klastrová vést k něčemu, vyústit v něco, vyvolávat něco v – vést k… řetězová být typem, druhem něčeho t - typ být částí něčeho č - část hierarchická Typy vztahů při vytváření sítí 2. Strukturování klíčových pojmů Východisko:
teorie čtení textu s porozuměním
Omezená znalost pojmů, postupné objevování vztahů
Čtení textu třikrát:
1. hierarchická kostra
2. charakteristika klíčových pojmů, důležitější vztahy
3. drobnější detaily 3. Vytváření schémat Podobné vytváření sítí
Používání konvenčních symbolů
4. Vytváření map Východisko: teorie učení z textu s porozuměním a teorie zpracování informací typu „shora dolů“
Předpoklad: složení textu z hierarchicky uspořádaných propozic
Propozice – znalostní jednotka složená ze dvou pojmů a vztahu mezi nimi
Používání symbolů POJMOVÉ MAPOVÁNÍ VÝHODY PRO ŽÁKY
Pochopení učiva
Zapamatování učiva
Vybavování učiva
Překodování do podoby, která se lépe pamatuje
Učební strategie
Mentální modely světa
Rekonstruování učiva POJMOVÉ MAPOVÁNÍ VÝHODY PRO UČITELE
Při plánování učiva
Výklad
Testování
Zkoušení
Souhrnný přehled o učivu
Brání mechanickému memorování POJMOVÉ MAPOVÁNÍ NEVÝHODY
Použitelné jen pro znalosti deklarativní, méně procedurální
Nutné žáky dobře zacvičit
Není vhodné pro učivo malého rozsahu
Pro starší žáky vhodnější
Pro vynikající žáky nepodstatné Užití ve škole Vizualizace učiva
Pomocí schémat, grafů, tabulek
Zapojení pravé i levé hemisféry
Uvědomění si vztahů, lepší zapamatování Psychologie inteligence Vymezení pojmu
Druhy inteligence
IQ rozložení inteligence v populaci 1. Inteligence jako přizpůsobení Inteligence je schopnost jedince přizpůsobit myšlení novým podmínkám a životním úkolům, které nelze zvládnout naučenými dovednostmi a návyky. (W.Stern)
Inteligenci definuje jako obecnou schopnost jedince, která se projevuje v účelném jednání, správném uvažování a přizpůsobení prostředí svým možnostem.(D.Wechsler) 2. Inteligence jako schopnost abstraktně myslet
Inteligentní člověk dokáže efektivně používat pojmy a symboly
při řešení nejrůznějších situací a dovede tak přenášet úsporně
zkušenosti, transformovat je, dovede se zbavit závislosti na
konkrétním schématu řešení.W. Mode
3. Inteligence jako vhled a pochopení 4. Inteligence jako schopnost učit se a tempo učení Druhy inteligence E.L.Thorndike (1918)
Teoretickou (abstraktní) –schopnost rozumět a umět zacházet se slovními či
jinými symboly, schopnost rozumět a zacházet s věcmi
Praktická – schopnost zacházet s věcmi
Sociální –schopnost rozumět lidem a umět jednat s lidmi
R.B.Cattell
Fluidní – je nezbytná pro zvládnutí úkolů, které vyžadují přizpůsobení novým
podmínkám a situacím a je determinována především geneticky
Krystalická – se uplatňuje zase v řešení úkolů vyžadujících určité dovedností
a využívajících minulou zkušenost, její formování závisí
především na podnětnosti prostředí 1. Lingvistická inteligence, jazyková
- zahrnuje schopnost rozumět řeči, mluvit, číst a psát.
- vysokou úroveň mají spisovatelé
2. Logicko-matematická inteligence
- projevuje se při vědeckém myšlení zejména při řešení logických
hádanek, problémů, odvozování důkazů a provádění výpočtu
- u filosofů a matematiků
3. Prostorová inteligence
- projevuje se dobrou orientaci v prostoru a snadným vytvářením
vizuálních představ
- architekti, orientační běžci a navigátoři na moři Teorie rozmanitých inteligencí H. Gardnera 4. Muzikální inteligence,hudební
- uplatňuje se při zpěvu, komponováni, dirigování či hře na hudební
nástroje
- u dirigentů, hudebních virtuosů a skladatelů
5. Tělesně-pohybová (kinetická) inteligence
- je schopnost užívat své tělo nebo jeho části k provádění
cílevědomých a obratových pohybů
- tanečníci, sportovci či chirurgové
6. Intrapersonální inteligence
- se projevuje jako schopnost rozumět sobě samému, chápat své
myšlenky, emoce a činy
7. Interpersonální inteligence
- lidé s vysokou úrovní této schopnosti rozumí druhým lidem a
mezilidským vztahům
- psychoterapeuti, učitelé
Další druhy inteligence Emocionální inteligence (D. Goleman)
- Sebedůvěra
- Motivace vlastního jednání
- Vytrvalost
- Kontrola impulsů
- Regulace nálad
- Empatie
- Optimismus
J.D. Mayer a P. Salovey považují za nejdůležitější pět
emočních schopností:
Kontrola vlastních emocí
Poznání vlastních emocí
Poznávaní emocí druhých
Sebemotivace
Zvládání sociálních vztahů, tedy sociální obratnost

Sociální inteligence
- Je determinována interpersonální kompetenci
Uměni jednat s lidmi
Řídit je a vést
Zvládat složité sociální situace
V negativním aspektu se projevuje uměním
manipulovat s druhými lidmi

IQ100 jedinec má vyšší inteligenci, než by odpovídalo věkovému standardu
Průměrný IQ se pohybuje kolem hodnoty 100 a vyjadřuje skutečnost, že mentální věk
odpovídá věku chronologickému.
Hodnota IQ není stálá veličina a může se věkem měnit, obvykle o ± 8 stupně IQ.
W. Stern r.1914 kvocient inteligence: Měření inteligence Inteligence je to, co je měřeno testy inteligence. Francouzský psycholog Alfred Binet
pojmenoval schopnost podat výkon jako mentální věk
inteligence většiny obyvatelstva (68,2 %) se pohybuje kolem průměru v pásmu
podprůměrné a nadprůměrné inteligence
nízká a vysoká inteligence (33,2 %)
velmi nízká a velmi vysoká
inteligence (4,2 %)
extrémně nízká a vysoká
inteligence (0,4 %) Gaussova křivka Těžká MR 20-35 2. Vysoká inteligence 120-139 9. Velmi vysoká inteligence 140 a více 10. Nadprůměrná inteligence 110-119 8. Průměrná inteligence 90-109 7. Podprůměrná inteligence 80-89 6. Hraniční pásmo 70-79 5. Lehká MR 50-69 4. Středně těžká MR 36-49 3. Hluboká MR Pod 20 1. Hodnocení IQ Stupně Stupně inteligence PSYCHOLOGIE TVOŘIVOSTI TVOŘIVOST Schopnost pohotově nacházet nové způsoby řešení problémů
Zvláštní druh myšlení, který se vyznačuje tím, že přináší něco nového
Soubor mentálních dovedností zvládat bariéry
Soubor vlastností osobnosti, které jsou předpokladem pro tvůrčí činnost
Činnost člověka vytvářející nové hodnoty Charakteristika tvořivé činnosti
Novost
Originalita
Užitečnost
Přínos Kreativita se rozvíjí v činnosti,
Ve hře, učení, práci
Každý jedinec disponuje určitou
úrovní kreativity
Kreativita je součástí výchovy
celé osobnosti
Tvořivost, kreativita
Specifická – vědecká, umělecká, technická
Nespecifická – bohatost nápadů, každodenní Tvořivost je podporována
Divergentním myšlením (konvergentní myšlení)
Fantazií
Tvůrčí výkon Čtyři stádia:
Příprava (explorace)
Inkubace (zrání)
Inspirace (iluminace, fáze vhledu)
Verifikace (ověření)
Uskutečňování Tvořivost Obecná nauka o tvořivosti – ponematika
Může být tvořivý každý člověk?
Jak podporovat tvořivé myšlení?
Co brání tvořivému myšlení?
Je tvořivost naučitelná? Tvůrčí schopnosti Senzitivita
Fluence
Flexibilita
Originalita
Produktivita
Konstruktivnost
Přetváření
Transformace
Systematizace
Vyjadřování
Realizace
Rozhodování
Přizpůsobivost
Organizování
Kombinace
Charakteristické znaky tvořivé osobnosti Široké zájmy
Citivé vnímání, senzitivita
Bohatá fantazie
Neautoritativní výchova
Divergentní myšlení, laterální
Nemají vyšší obecnou inteligenci
V dětství bohaté podněty
Průměrný prospěch Tvůrčí činnost nezávisí na speciálních
intelektových schopnostech, ale
na dalších vlastnostech osobnosti
Šíře zájmů, přesnost vnímání, fantazie,
spojení intelektu s citovým hodnocením,
výchova rodině
Skutečná podstata tvořivosti spočívá
v každodenních aktivitách a je přirozenou
reakcí člověka na prostředí, neboť je
druhem interakce s okolním světem Bariéry tvořivosti Bariéra ve vnímání
Autoritativní výchova
Kulturní bariéry
Bariéry prostředí
Intelektuální
Emocionální
Rozvíjení tvořivosti Heuristické techniky- objevné:
Formulování otázek
Produkování většího počtu nápadů
Úkoly s otevřeným koncem
Divoké nápady
Hlasitá řeč
Modelování
Bezděčné asociace
Řešení rozporů
Analogie
Uležení problému Tvořivost a škola Divergentní myšlení
Fantazie
Otevřenost, povzbuzování, prostor
Organizace práce
Vedení učitele formální i neformální
Rozvoj pomocí her
Demokratické, partnerské řízení Podmínky
V rodině – kladný citový postoj, důvěra, otevřenost, samostatná činnost, bez krajní přísnosti nebo liberálnosti
Ve škole – tvořivý učitel, demokratické vedení, pozitivní klima třídy, podporování humoru, postupná samostatnost Podpora ve škole – stupně tvořivosti 1) Aktivita
2) Samostatnost
3) Tvořivost Co je klima školní třídy? Klima – dlouhodobé emocionální ladění ve třídě
Obsahově – ustálený způsob vnímání, hodnocení a reagování všech aktérů na to, co se ve třídě děje, co se dříve stalo, či co se očekává, že se odehraje.
Důležité je, jak klima vnímají ti, kteří se ho přímo zúčastňují, ne jaké klima objektivně je Atmosféra Krátkodobé citové ladění ve třídě
vyjadřuje krátké trvání a vysokou proměnlivost.
ve třídě se velmi rychle mění, zřídka trvá déle než jednu nebo několik vyučujících hodin, je situačně podmíněna (před písemnou prací, o přestávkách) ȸ(ŞȠs*€파˰ƿǿ́ЂΈ­Ġᕠͽ