Skripta

Politika životního prostředí ČR













Jana Soukopová, Jarmila Neshybová
Obsah
1. Státní politika životního prostředí v ČR......................................................................... 4
1.1. Cíle a nástroje státní politiky životního prostředí ...................................................... 5
1.2. Programy ochrany a tvorby životního prostředí......................................................... 6
1.3. Legislativní prostředí v oblasti životního prostředí v ČR .......................................... 7
1.4. Strategie udržitelného rozvoje ČR ............................................................................. 7
2. Regionální aspekt politiky životního prostředí v ČR ..................................................... 9
2.1. ÚSC a ochrana životního prostředí v ČR ................................................................... 9
2.2. Státní politika životního prostředí 2004 - 2010 a ÚSC ............................................ 10
2.3. Strategie regionálního rozvoje ČR ........................................................................... 11
3. Participace občanů........................................................................................................ 12
4. Posuzování vlivů na ŽP................................................................................................ 14
4.1. EIA (Environment Impact Assessment)................................................................... 15
4.1.1. Účastníci hodnocení ......................................................................................... 16
4.1.2. Proces hodnocení.............................................................................................. 16
4.2. SEA (Stategic Environmental Assessment) ............................................................. 17
4.2.1. Proces hodnocení.............................................................................................. 18
4.3. Posuzování územních plánů..................................................................................... 19
4.4. Posuzování vlivů přesahující území ČR................................................................... 20
4.5. Další informace ........................................................................................................ 21
5. Místní Agenda 21 ......................................................................................................... 22
5.1. Proces MA 21........................................................................................................... 23
5.2. Zapojování veřejnosti v rámci MA 21 ..................................................................... 24
5.3. Podpora MA 21 ........................................................................................................ 25
6. Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM) ..................................................................... 26
6.1. Členové NSZM ........................................................................................................ 27
6.2. Metodika NSZM ČR ................................................................................................ 27
6.3. Internetové databáze NSZM..................................................................................... 29
7. Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj – TIMUR .......................................... 31
7.1. Indikátory ECI/TIMUR............................................................................................ 32
7.2. Hodnocení dle indikátorů ECI/TIMUR v praxi ....................................................... 32
8. Systém environmentálního řízení............................ Chyba! Záložka není definována.

Úvod
Je zřejmé, že problematika životního prostředí představuje jeden ze základních pilířů
společnosti a že životní prostředí je jednou z nutných existenčních jistot člověka. Změny
přírodních životadárných systémů, jako je globální klima, světový vodní cyklus, stratosférický
ozonový štít a bohatství biologické rozmanitosti, jsou vyvolány především neúměrnou zátěží
přírodních zdrojů, přírody a životního prostředí. Tato zátěž pak souvisí se současným trvale
neudržitelným způsobem hospodářské činnosti. Proto se v současné době zejména ve
vyspělých zemích zaměřuje zvýšená pozornost na kvalitativní stránku rozvoje a v této
souvislosti na tzv. trvale udržitelný rozvoj společnosti. I z tohoto důvodu je ochrana životního
prostředí a právo na příznivé životní prostředí zakotvena v Chartě základních práv EU i
v Listině základních práv a svobod ČR.
Životní prostředí je obecně systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek
materiálního světa, které spolu vytvářejí složitě organizované vztahy. Tím vytváří přirozené
prostředí živých organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje a
rozvoje.
Dobrý stav životního prostředí je pak předpokladem existence člověka na Zemi. Proto je
základním zájmem každého státu ochrana životního prostředí a veškerých jeho složek.
Součástí ochrany životního prostředí je proto především:
square4 ochrana půdy,
square4 ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti,
square4 ochrana ozónové vrstvy, zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí,
square4 ochrana vod prostřednictvím snížení znečištění vod a předcházení povodním,
square4 ochrana klimatu,
square4 ochrana geologického dědictví planety Země,
square4 nakládání s odpady a obaly a odstraňování starých ekologických zátěží,
square4 omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik a
square4 udržitelné využívání zdrojů energie.
V oblasti životního prostředí dochází díky volnému využívání některých složek životního
prostředí k externalitám. Existence negativních externalit související s životním prostředím
vedoucí k „selhání trhu“ i mechanismus veřejné volby vedoucí k občasnému „selhání vlády“
vyvolávají spolu s dalšími důvody nutnost volnou tržní ekonomiku regulovat ve vztahu
k životnímu prostředí a zajistit tak trvale udržitelný rozvoj. Demokratické země tak činí
prostřednictvím státních (vládních) politik životního prostředí.
Hospodářská politika tak respektuje fakt, že kvalitní životní prostředí spolu s dostupností
dopravních a komunikačních sítí jsou základními předpoklady rozvoje ekonomických a
sociálních aktivit.
Tato učební pomůcka, že snaží navázat na obecné informace z publikace Ekonomika
životního prostředí a doplnit je o aspekty ochrany a tvorby životního prostředí v ČR.


1. Státní politika životního prostředí v ČR
Z důvodu výše zmíněného zájmu státu na trvalé udržitelnosti životního prostředí je ochrana
životního prostředí zabezpečována majoritně státem a to prostřednictvím veřejných služeb a
statků v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí, tzv. environmentálních veřejných
statků a služeb.
Veřejné služby v oblasti životního prostředí spadající pod resort Ministerstva životního
prostředí (MŽP) lze nalézt v příloze věcného záměru zákona o standardizaci vybraných
veřejných služeb. Z celkové počtu 389 veřejných služeb, navržených ke standardizaci patří
pod resort MŽP 32 veřejných služeb, tedy cca 8%.
Přelom druhého a třetího tisíciletí přinesl mnohé významné změny prakticky ve všech
oblastech, životní prostředí nevyjímaje. Postupující globalizace zesílila vzájemnou
provázanost vývoje životního prostředí, ekonomiky i sociálních podmínek. Proto je
problematika životního prostředí rozpracována nejen ve Státní politice životního prostředí ČR
pro období 2004 – 2010, ale také v rámci strategického cíle Národního rozvojového plánu ČR
(NRP) a Národního strategického referenčního rámce ČR (NSRR) pro období 2007 – 2013
pod názvem “Atraktivní prostředí”.
Ochrana životního prostředí a právo na příznivé životní prostředí je zajištěno také v článku 35
Listiny základních práv a svobod ČR. Základním dokumentem ochrany a tvorby životního
prostředí je Státní politika životního prostředí (SPŽP) České republiky. V současné době
je zpracována pro období 2004 – 2010, což koresponduje jak s 6. Akčním programem EU pro
životní prostředí z července 2002, tak i se Strategií životního prostředí OECD pro 1. dekádu
21. století z května 2001.
Pro ochranu životního prostředí stanovuje SPŽP tyto základní principy:
square4 Zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí. V rámci zvyšování
povědomí veřejnosti pak SPŽP definuje tzv. klíčové skupiny („major groups“)
obyvatel, kterých se zvyšování povědomí týká především.
square4 Zapojení veřejnosti, které SPŽP považuje za významný princip zejména ve vztahu k
uplatnění principu přímé odpovědnosti za ochranu před negativními účinky živelních
nebo průmyslových pohrom.
square4 Hospodaření se zdroji a udržitelná spotřeba. Zde upozorňuje na to, že u
obnovitelných zdrojů musí být respektována rychlost jejich regenerace a že v současné
době nejsou tyto zdroje využívány s ohledem na možnou rychlost jejich obnovy u
obnovitelných zdrojů a jejich možnou vyčerpatelnost u zdrojů neobnovitelných.
square4 Princip předběžné opatrnosti, který zdůrazňuje, že jsou mnohem účinnější a
ekonomicky efektivnější preventivní opatření než náprava škod (jedná se především o
případ nevratně znečištěných složek životního prostředí, vyčerpaných zdrojů,
narušených ekosystémů a poškozeného zdraví).
square4 Znečišťovatel platí. Tento princip znamená zahrnutí negativních externalit týkajících
se znečištění životního prostředí do nákladů znečišťovatele.
square4 Zásada integrace. Zde upozorňuje SPŽP, na to, že ochrana životního prostředí úzce
souvisí s většinou sektorových politik a z tohoto zřetele je SPŽP politikou průřezovou,
která musí být s ostatními sektorovými politikami jak koordinována, tak do nich
integrována.
Státní politika životního prostředí se dále dělí na jednotlivé sektorové politiky, kterými jsou
energetika, těžba nerostných surovin, průmysl, obchod, doprava, zemědělství a lesní
hospodářství, ochrana a užívání vod, životní prostředí a zdraví a regionální rozvoj, obnova
venkova a cestovní ruch.
1.1. Cíle a nástroje státní politiky životního prostředí
Jako své základní cíle vymezuje státní politika životního prostředí následující cíle:
1. Ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti,
1.1. Zastavení poklesu biodiverzity
1.2. Péče o vodní a mokřadní ekosystémy, revitalizace vodních biotopů
2. Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady,
2.1. Ochrana povrchových a podzemních vod (jakost a množství, zdroje pitné vody)
2.2. Ochrana neobnovitelných přírodních zdrojů
2.3. Využívání obnovitelných zdrojů
2.4. Snižování energetické a materiálové náročnosti výroby a zvýšení materiálového
a energetického využití odpadů
2.5. Odpovědné nakládání s nebezpečnými odpady
3. Životní prostředí a kvalita života,
3.1. Snižování zátěže prostředí a populace toxickými kovy a organickými polutanty
3.2. Snížení počtu (celkové rozlohy) území s překročenými kritickými zátěžemi
ovzduší (acidifikace prostředí)
3.3. Ochrana životního prostředí a člověka před hlukem
3.4. Environmentálně příznivé využívání krajiny
3.5. Omezování antropogenních/průmyslových vlivů a rizik
3.6. Ochrana životního prostředí před negativními účinky živelních událostí a
následky krizových situací
4. Ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší
4.1. Snižování emisí skleníkových plynů (GHGs)
4.2. Snížení přeshraničních přenosů znečištění ovzduší
4.3. Ochrana ozonové vrstvy Země
Tyto cíle jsou pak naplňovány prostřednictvím následujících nástrojů:
square4 nástrojů zvyšování povědomí veřejnosti v otázkách životního prostředí, mezi které
patří především environmentální vzdělávání, výchova a osvěta;
square4 právních nástrojů, kam patří veškerá legislativa související s ochranou a tvorbou
životního prostředí;
square4 ekonomických nástrojů, kam vedle nástrojů negativní stimulace (daně, poplatky apod.)
patří také poskytování podpor do oblasti životního prostředí jak z domácích zdrojů
(SFŽP, resortní programy), tak i ze zdrojů zahraničních včetně fondů Evropské unie
(tj. Fond soudržnosti, strukturální fondy, program LIFE, INTERREG);
square4 dobrovolných nástrojů, mezi které patří označování ekologicky šetrných výrobků –
ekolabelling, včetně podpory tzv. zeleného nakupování, zavádění environmentálních
systémů řízení podle EMAS nebo ISO 14001, uplatňování principů čistší produkce,
uzavírání dobrovolných dohod mezi státní administrativou s různými výrobním
sdruženími, ústící v závazky organizací používat šetrnější technologie a postupy z
hlediska dopadů na životní prostředí, nástroje podporujících změnu vzorců potřeby a
výroby jako jsou LCA (hodnocení životního cyklu výrobků), ekodesing, reporting,
zelené nakupování (green purchasing), nástroje vytváření maloobchodních sítí
nabízející výrobky a služby příznivé k ŽP (retail), prosazování environmentálních
aspektů do základních kritérií pro ozeleňování veřejných zakázek (green procurement)
a řady dalších. (více viz SPŽP);
square4 informačních nástrojů, kam patří informační systémy resortu MŽP, tedy Jednotný
informační systém o životním prostředí, jehož částí jsou i veřejné knihovnické a
informační služby, , integrovaný registr znečišťování, ale také www stránky MŽP,
přístupový portál ŽP, mapový server, indikátorový server a metainformační systém aj.;
square4 nástrojů strategického plánování, kam patří především strategické a akční plány obcí,
měst, mikroregionů, krajů a státu, kde musí být zajištěno aby respektovaly zásady
udržitelného rozvoje a snažily se propojit ekonomické a sociální aspekty s oblastí
životního prostředí, což také zajišťuje Místní Agenda 21 jako dalším z nástrojů
strategického plánování;
square4 nástrojů zapojování veřejnosti, mezi které patří především institut referenda a
místního referenda, instituce ombudsmana, možnosti připomínkování veřejnosti
v oblastech tvorby ekonomických, legislativních nástrojů, dotačních politik aj. Na
místní a regionální úrovni je prioritním nástrojem zapojování veřejnosti Místní
Agenda 21 (viz nástroj strategického plánování);
square4 nástrojů výzkumu a vývoje, kdy výzkum a vývoj jsou výrazné disciplíny, které svými
výstupy ovlivňují snižování negativních vlivů lidských aktivit na životní prostředí,
nápravu a odstraňování vzniklých škod i monitorování změn kvality životního
prostředí a znamenají vysoký potenciál pro ochranu a zlepšování životního prostředí a
udržitelný rozvoj;
square4 mezinárodní spolupráce, kdy nezbytnou součástí zapojení se do mezinárodních aktivit
a organizací je také sběr informací, pravidelné předávání požadovaných informací a
zpráv (tzv. reporting) a jejich výměna. Mezi nejdůležitější opatření v oblasti
mezinárodní spolupráce náleží spolupráce a prosazování priorit v rámci EU,
mezinárodní smlouvy, spolupráce s mezinárodními organizacemi, bilaterální a
přeshraniční spolupráce a zahraniční rozvojová spolupráce;
square4 institucionálních nástrojů, kam patří MŽP a ostatní státní instituce zřízené jak MŽP,
tak i ostatními resorty, stejně jako organizační složky státu. Jedním z nejdůležitějších
institucionálních nástrojů je Státní fond životního prostředí ČR. Nezastupitelnou
kontrolní pravomoc má Česká inspekce životního prostředí. Řada organizací zřízených
Ministerstvem životního prostředí se podílí také na výzkumu a řešení různých otázek
spojených se životním prostředím. Další významnou skupinou jsou akademické obce,
nejrůznější obecně prospěšné organizace, občanská sdružení i jednotlivci, které mohou
přispět nejrůznějším způsobem – výzkumem, přímými aktivitami v tvorbě životního
prostředí, osvětovou a kontrolní činností. Ani podnikatelský sektor nemusí být
pouhým subjektem legislativních nebo ekonomických opatření SPŽP, ale může
pomocí dobrovolných nástrojů (EMAS, EŠV) dát dobrý příklad ostatním
podnikatelským subjektům, jak minimalizovat vliv podnikání na životní prostředí.
1.2. Programy ochrany a tvorby životního prostředí
Dále pod ochranu životního prostředí spadá řada programů, které většinou souvisejí
s některou z jejích složek, jako např.:
square4 Státní program ochrany přírody a krajiny ČR,
square4 Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice,
square4 Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro
rok 2007,
square4 Národní program snižování emisí,
square4 Národní program čistší produkce, aj.
Mezi základní dokumenty, které se dotýkají ochrany životního prostředí patří Státní program
ochrany přírody a krajiny, Národní lesnický program, Program péče o krajinu, Surovinová
politika nebo program Certifikace udržitelného hospodaření v lesích.
1.3. Legislativní prostředí v oblasti životního prostředí v ČR
Jak již bylo zmíněno, ochrana životního prostředí zahrnuje řadu složek. Díky tomu legislativa
související s oblastí ochrany a tvorby životního prostředí obsahuje více než 100 právních
předpisů (zákonů, vyhlášek, aj.). Z níže uvedeného je pak patrné, že zákonná úprava životního
prostředí je poměrně roztříštěná a tudíž poněkud nepřehledná.
Poskytování všech veřejných služeb v oblasti životního prostředí se obecně musí řídit
platnými právními předpisy upravujícími jednotlivé oblasti z nichž jsou pro výše uvedené
rozčlenění služeb podstatné následující právní předpisy.
Pro služby v oblasti ochrany přírody a krajiny jde zejména o následující právní předpisy:
square4 jako základní předpis je zde zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a zákon č.
114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
square4 dále se jedná o dílčí právní úpravy pro jednotlivé oblasti. Jde zejména o zákon č.
86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zákon č. 334/1992
Sb., o ochraně ZPF, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, aj.
Environmentální vzdělávání výchova a osvěta slouží k trvalému rozvoji společnosti a ke
vzdělávání v oblasti životního prostředí, které je nezbytné pro další uchování příznivých
životních podmínek. Tato oblast nemá speciální vyčlenění v platných právních předpisech. Dá
se zde vztáhnout poskytování informací upravených v zákonech uvedených v následujícím
odstavci, kdy tyto budou použity ke vzdělávání.
Poskytování environmentálních informací a s ní související Kontrola je v oblasti životního
prostředí zajišťována speciálním zákonem, který vychází z ústavně zakotveného práva na
informace o životním prostředí (čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod)
square4 zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
square4 obecný předpis o poskytování informací je pak zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím
square4 kontrola je v oblasti životního prostředí hlavně preventivní (vzhledem k možným
škodám) a je zajištěna zejména zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na
životní prostředí, a zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování
znečištění
1.4. Strategie udržitelného rozvoje ČR
Vládou schválena v prosinci 2004. Návrh Strategie byl vypracován pod koordinací rady vlády
pro udržitelný rozvoj a vzešel z rozsáhlé společenské diskuse a představuje dlouhodobý rámec
pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které ČR přijala, avšak zároveň