Skripta

respektuje specifické podmínky. Strategie reaguje na potřebu koordinovaného vývoje a
vzájemné rovnováhy sociální, ekonomické a environmentální oblasti, přičemž jejím obecným
cílem je zajišťovat co nejvyšší kvalitu života obyvatel a současně i vytvářet příznivé
podmínky pro kvalitní život budoucích generací.
Analýza rovnovážnosti či nerovnovážnosti vzájemných vztahů mezi ekonomickým, sociálním
a environmentálním pilířem udržitelnosti:
Rovnovážné prvky Nerovnovážné prvky
Ekonomický pilíř versus environmentální pilíř
Většinový konsenzus z hlediska zájmu jak
na ekonomickém růstu, tak i na ochraně ŽP
Konflikt zájmů mezi ochranou ŽP (zejména
ochranou přírody a krajiny) a ekonomickým
rozvojem (zejména budování dopravní
infrastruktury a výstavba užitkových budov)
Rostoucí zájem části hospodářské sféry a
dobrovolné environmentální aktivity (EMAS,
ISO 14000, výroba ekologicky šetrných
výrobků, dobrovolné dohody)
Nízká motivace ze strany státu
k dobrovolným dohodám a dalším
dobrovolným opatřením zlepšujícím stav
životního prostředí
Rozvoj „ekonomiky přidané hodnoty“
s nízkými materiálovými a energetickými
vstupy
Radikalizace a polarizace názorů na vztah
mezi ekonomikou a ochranou ŹP; absence
partnerství a dialogu
Ekonomický pilíř versus sociální pilíř
Většinový konsenzus z hlediska potřebnosti
dalšího ekonomického růstu k uspokojení
sociálních potřeb
Absence většinového konsenzu z hlediska
nutnosti zásadních změn sociálních systémů
Rozvinuté sociální systémy (instituce a
mechanismy zdravotní péče, sociální péče
a důchodového zabezpečení)
Sociální systémy (sociální péče, zdravotní
péče, důchodové pojištění) se blíží svým
ekonomickým mezím a přestanou být
středně a dlouhodobě financovatelné
Vysoká míra ekonomické aktivity obyvatel Trh práce není v souladu s potřebami
ekonomiky (zejména mobilita, flexibilita a
kvalifikace pracovní síly)
Environmentální pilíř versus sociální pilíř
Rozvoj podnikání v oblasti výrobků a služeb
k ochraně ŽP vedoucí ke vzniku nových
pracovních příležitostí
Převádění výrob a odpadů do zemí s nižší
úrovní ochrany ŽP
Zvyšování kvality života jednak snižováním
znečistění, jednak aktivními krajinotvornými
a obecně „prostorotvornými“ opatřeními
Rostoucí dotace do sociálních systémů
omezující disponibilní prostředky k ochraně
ŽP
Vytváření nových pracovních míst v sektoru
turistiky v souvislosti s vyšší atraktivitou
„čistých“ lokalit
Upřednostnění řešení aktuálních sociálních
požadavků před řešením problémů v oblasti
ŽP
Zdroj: Strategie udržitelného rozvoje ČR, strana 28. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/koncepce-a-politiky/strategie-udrzitelneho-rozvoje-
ceske/1000502/21089/
Strategie definuje cíle a nástroje tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných
vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti dle
jednotlivých témat společenského rozvoje. Strategie obsahuje šest tematických oblastí:
ekonomický pilíř, environmentální pilíř, sociální pilíř, výzkum a vývoj, vzdělávání, evropský
a mezinárodní kontext a správa věcí veřejných. V rámci správy věcí veřejných by měla ČR
pro udržitelný rozvoj pilovat postavení regionů a obcí, optimalizovat systém veřejné správy,
zvyšovat kvalitu a efektivitu veřejné správy, posilovat podmínky pro účast veřejnosti na
rozhodování ve věcech týkajících se udržitelného rozvoje a vytváření co nejširšího konsenzu
při přechodu k udržitelnému rozvoji a řešit dostupnost základních místních veřejných služeb
pro občana a další.
K dosažení těchto cílů by měly být nápomocny např. tyto nástroje: rozvoj ekologického
zemědělství, rozvoj místních ekonomik, zlepšování dopravní dostupnosti, podpora rozvoje a
dostupnosti veřejných služeb kultury, podpora zapojení občanů a občanských iniciativ do
kulturních, uměleckých a tradičních aktivit, podpora implementace Místních agend 21.
2. Regionální aspekt politiky životního prostředí v ČR
Politika ochrany ŽP je rozvíjena nejen na státní úrovni ale i na úrovních nižších. V ČR jde
zejména o úroveň krajskou a obecní; jedná se o územně samosprávné celky, které jsou nadány
– díky implementaci smíšeného modelu výkonu veřejné správy – jak státní správou, tak
samosprávou. Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem a, jak uvádí Průcha
(1), je jádrem veřejné správy odvozovanou od samotné podstaty, postavení a poslání státu, od
podstaty a způsobů realizace státní moci. Samospráva je veřejnou správou uskutečňovanou
jinými veřejnoprávními subjekty než státem, které jsou označovány jako veřejnoprávní
korporace. Existence územně samosprávných celků je zakotvena v článku 8 ústavního zákona
č. 1/1993 Sb. Dle tohoto zákona se ČR člení na obce (základní územní samosprávné celky) a
kraje (vyšší samosprávné celky). Územní samosprávné celky (ÚSC) jsou územními
společenstvími občanů, které mají právo na samosprávu a zároveň jsou veřejnoprávními
korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří dle vlastního rozpočtu.
V ČR je 14 krajů, včetně hl. města Prahy a zhruba 6283 obcí. Obce jsou dále členěny dle šíře
přenesené působnosti státní správy. Z tohoto hlediska se obce dělí do tří skupin: obce I. stupně
– základní působnost státní správy, II. stupně – obce s pověřeným obecním úřadem, často se
jedná o města a obce III. stupně tzv. obce s rozšířenou působností, ve všech případech jde o
města. Obcí II. stupně je 393 a obcí III. stupně je v celé republice 2051.
Zdůrazňování působnosti a úkoly státní správy neznamená, že ve sféře životního prostředí
nemá dostatečný význam a vliv soustava samosprávy, působení občanských hnutí a
spoluúčast obyvatel jako taková.
2.1. ÚSC a ochrana životního prostředí v ČR
Kraje a obce ve své samostatné působnosti podporují rozvoj svých regionů, obcí vymezených
v koncepčních materiálech jejich územních obvodů dle svých konkrétních potřeb s ohledem
na vyvážený rozvoj daného území. Pro tyto činnosti je vytvářeno představiteli ÚSC řada
strategických dokumentů, jsou jimi většinou Strategie rozvoje obce (může se nazývat též Plán
rozvoje obce nebo Program rozvoje obce) Program rozvoje kraje.
Jejich aktivity je možné shrnout do následujících bodů:
square4 Analyzují a hodnotí úroveň rozvoje svého územního obvodu a jeho částí
square4 Schvalují program rozvoje územního obvodu
square4 Spolupracují s ostatními ÚSC při plnění společných cílů a úkolů podpory regionálního
rozvoje a ochrany ŽP
square4 Sdružují své prostředky se sousedními ÚSC a dalšími právnickými osobami při
zajišťování rozvojových programů společných více obcím. Tzn. předmětem činnosti
dobrovolných svazků obcí může být ochrana ŽP.
square4 Podporují rozvoj aktivit potřebných pro rozvoj regionu, včetně organizací působících
v oblasti ochrany ŽP
square4 Podporují rozvoj soukromého podnikání prospěšného pro dané území (včetně
podnikání pro oblast ochrany ŽP)
square4 Vyčleňují ze svého rozpočtu finanční prostředky určené k odstraňování závad a
nedostatků v těch oblastech, které spadají do jeho působnosti
square4 Podílejí se na plnění úkolů souvisejících se zaměřením podpory regionálního rozvoje a
ochrany ŽP a spolupracují při tom s věcně příslušnými ústředními správními úřady

1 Zákon č. 314/2002 Sb.
zejména při vypracování a realizaci strategie regionálního rozvoje a státních
regionálních programů rozvoje, pokud se týkají jeho územního obvodu
square4 Mohou ukládat obecně závaznou vyhláškou mimo jiné povinnosti k ochraně ŽP aj.
Kromě Programu rozvoje kraje/obce jsou na úrovni ÚSC schvalovány i další dokumenty
týkající se ŽP. Jsou jimi například tyto:
square4 Územní plán, regulační plán (územně plánovací dokumentace)
square4 Energetická koncepce
square4 Program snižování emisí
square4 Program ke zlepšení kvality ovzduší
square4 Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
square4 Koncepce rozvoje dopravní infrastruktury
square4 Koncepce odpadového hospodářství
square4 Koncepce ochrany přírody a krajiny
square4 Koncepce rozvoje cyklistické dopravy
square4 Strategie udržitelného rozvoje daného území (kraje)
square4 Program rozvoje cestovního ruchu a řada dalších.
Úlohou krajských orgánů v samostatné působnosti patří i kompetence v oblasti hospodaření
s přírodními zdroji a složkami ŽP (tzn. Ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy
a energie):
square4 Vydávání stanovisek k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,
zejména k prognózám rozvoje jednotlivých oborů a odvětví
square4 Spolupůsobení při vytváření a využívání systému osvojování základních poznatků o
ŽP a jeho ochraně vycházející z principů udržitelného rozvoje
square4 Spolupůsobení při aktivních formách výchovy, osvěty a získávání informací o ŽP a
jeho ochraně, zajišťovaných prostřednictvím státních i nestátních organizací
square4 Účinné působení při zajišťování přístupu k informacím o ŽP
square4 Přímá správa a provádění politiky kraje při ochraně jednotlivých složek ŽP a
využívání přírodních zdrojů, svým významem přesahujících územní obvody okresů
square4 Zakládání a zřizování PO a zařízení v oblasti ŽP
square4 Poskytování dotací občanským sdružením, humanitárním organizacím a fyzickým
osobám působícím v oblasti tvorby a ochrany ŽP
square4 Výběr projektů určených pro podporu v rámci rozvojových programů kraje, v oblasti
tvorby a ochrany ŽP a využívání přírodních zdrojů
Nástroje ochrany ŽP na úrovni ÚSC můžeme tedy shrnout do následujících bodů:
square4 Legislativní nástroje
square4 Strategické a koncepční materiály územně samosprávných celků
square4 Další nástroje
o EA, EIA
o MA 21
o Systém environmentálního řízení EMS/EMAS
V následujících kapitolách budou jednotlivé nástroje stručně charakterizovány.
2.2. Státní politika životního prostředí 2004 - 2010 a ÚSC
Zásadním podkladem pro ostatní sektorové i regionální politiky z hlediska environmentálního
rozměru udržitelného rozvoje ČR je Státní politika životního prostředí 2004 – 2010 (SPŽP).
Přestože se jedná o vládní dokument, pro jeho realizaci je nezbytná účast široké veřejnosti,
partnerů z oblasti podnikatelských subjektů, nestátních neziskových organizací, vědy a
výzkumu i dalších složek, kam pochopitelně patří i subjekty územní samosprávy.
Úkoly vyplývající z nutnosti zabývat se problematikou ochrany ŽP, které jsou vymezeny
v rámci SPŽP, jsou rozděleny dle sektorů takto: Energetika, Těžba nerostů, Průmysl, Obchod,
Doprava, Zemědělství a lesnictví, Ochrana a užívání vod, Životní prostředí a zdraví a
Regionální rozvoj, obnova venkova a cestovní ruch.
Orgánů územní samosprávy se nejvíce dotýká sektor regionálního rozvoje, který vychází
z Národního rozvojového plánu a ze Strategie regionálního rozvoje ČR. Cílem je přispět
k dosažení udržitelného rozvoje a růstu kvality života obyvatel regionů, která je mj. založen
na ochraně a zlepšování životního prostředí. Pro oblast regionálního rozvoje, obnovy
venkova a cestovního ruchu je v dokumentu vymezeno více než dvacet konkrétních opatření,
např. nutnost ustanovit Regionální rady pro udržitelný rozvoj v krajích a podporovat města a
obce při realizaci jednotlivých záměrů v oblasti životního prostředí, podporovat místní
samosprávy při realizaci Programu obnovy venkova a provázat tento program s místní
Agendou 21, prosazovat podporu ochrany přírody a krajiny v místních programech obnovy
venkova, pečovat o krajinu rozvojem venkovské turistiky a adaptovat nevyužité budovy pro
ubytovací, restaurační a informační služby.
2.3. Strategie regionálního rozvoje ČR
Strategie regionálního rozvoje ČR 2007 – 2013 je základním dokumentem politiky
regionálního rozvoje dle §5 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje.
Obsahuje zejména analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných
stránek v rozvoji krajů, strategické cíle regionálního rozvoje v ČR, vymezení státem
podporovaných regionů a doporučení dotčeným ústředním správním orgánům a krajům pro
zaměření rozvoje odvětví spadajících do působnosti jednotlivých ministerstev. (4) Prvním
koncepčním materiálem na úseku regionální politiky byla Strategie regionálního rozvoje ČR
přijatá vládou v roce 2000. Cílem aktualizace SRR ČR je implikace nových nařízení EU
v oblasti politiky hospodářské a sociální soudržnosti do strategie, priorit a opatření české
regionální politiky. Dokument bude určovat orientaci politiky regionálního rozvoje ČR
v období let 2007 – 2013. Vychází ze Strategie udržitelného rozvoje ČR. A v ekonomické
oblasti ze zpracovávané Strategie hospodářského růstu. V oblasti politiky soudržnosti naváže
SRR ČR na její základní programové dokumenty na národní úrovni "Národní rozvojový plán"
a "Národní strategický referenční rámec". Zpracovatelem SRR ČR je Ministerstvo pro místní
rozvoj, odbor regionálního rozvoje.
Cílem strategie je formulování témata aspektů významných pro podporu regionálního rozvoje
a zahrnutí regionální dimenze do těchto politik tam, kde je to účelné a potřebné. Strategie
regionálního rozvoje tak představuje strategickou orientaci pro budoucí programy
regionálního rozvoje na centrální i regionální úrovni.
Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje definuje „Program rozvoje“ jako
základní programový dokument realizační fáze strategie regionálního rozvoje na krajské
úrovni. Strategie regionálního rozvoje krajů jsou vypracovány na úrovni krajů, tj. jednotek
NUTS III. Uvedené strategie představují základní koncepční dokumenty orientované na další
rozvoj územního obvodu kraje ve vymezeném časovém období.
Každý krajský úřad v ČR zpracoval svůj „Program rozvoje územního obvodu kraje“, tzn.
že existuje čtrnáct těchto Programů. Programy rozvoje kraje jsou programovými dokumenty
vypracovanými za účelem koordinace aktivit různých subjektů ovlivňujících územní rozvoj
kraje nebo jeho jednotlivých územních částí (okresů) a obcí. Program rozvoje kraje je
základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na
úrovni kraje s důrazem na sociálně ekonomickou sféru. Lze jej charakterizovat jako program
cílených opatření, příp. intervencí, přijatý pro stimulaci ekonomického a sociálního rozvoje
kraje. Program rozvoje kraje je koncipován jako komplexní sociálně ekonomický rozvojový
program územního obvodu kraje zahrnující směry a úkoly rozvoje finanční povahy adekvátní
předpokládaným dostupným finančním zdrojům i úkoly rozvoje nefinanční povahy, jako jsou
politiky, nástroje, organizační úkoly, politická podpora, doporučení pro ústřední správní
orgány k podpoře kraje apod. 14 strategií rozvoje krajů jsou součástí Strategie regionálního
rozvoje ČR 2007 – 2013.
Vedle Strategií a Programů rozvoje kraje vznikají i tzv. dílčí strategie. Tato strategické
dokumenty se zaměřují pouze na určité oblasti, např. na dopravu, rekreaci, zemědělství apod.,
které jsou pro daný kraj klíčové a které výrazně ovlivňují nebo mohou ovlivnit rozvoj daného
kraje.
Na Program rozvoje kraje zpravidla navazují strategie rozvoje menších regionů – Strategie
rozvoje okresu, Strategie rozvoje mikroregionu, Strategie rozvoje obce. Tyto strategie
většinou koncipované jako střednědobé až dlouhodobé, jsou zaměřeny na koordinování aktivit
veřejného a soukromého sektoru – aktivity ekonomického, sociálního, kulturního a
ekologického charakteru – v daném území.
2.4. Participace občanů
Péče o ŽP je vyvolána především snahou zlepšit životní podmínky jejich obyvatel. Proto je
potřeba promítnout potřeby a přání lidí, kteří v daném území žijí. Spoluúčast obyvatelstva na
procesu přeměn v místě jejich bydliště se obvykle označuje termínem veřejná participace.
Zájem obyvatelstva na změnách v území je potvrzován zevšeobecněnou zkušeností vyspělých
zemí (7).
Možnost a míra uplatnění participačních mechanismů v určitém místě je dána dvěma
základními momenty. Je to jednak zájem lidí o spoluúčast na dění, jednak ochota místních
orgánů akceptovat a využívat tuto přímou formu samosprávy. Optimální variantou je
oboustranný zájem. Podstatou participace je informovanost, založená na dialogu všech
zúčastněných stran. Hlavním úkolem je přitom:
square4 Poskytovat lidem jasné, úplné a aktuální informace o zamýšlených záměrech a jejich
realizaci
square4 Dozvědět se požadavky, názory a představy lidí na danou záležitost
square4 Zapracovat názory a postoje obyvatel do návrhů
Znalost názorů a postojů občanů může být založena na použití více či méně formalizovaných
metod, jako je shromáždění občanů, veřejná diskuse, sociologický průzkum, zprostředkování
informací prostřednictvím různých občanských iniciativ apod.
Obyvatelé mohou na řešení konkrétního problému participovat několika způsoby:
square4 Vyjádřením vlastních názorů a požadavků
square4 Seznámením se s uvažovanými záměry a vyjádřením souhlasu nebo nesouhlasu s nimi
square4 Možností výběru z předložených variant
square4 Návrhem vlastních řešení apod.
Tímto se mohou zapojit všichni lidé,kteří projeví zájem a to buď jednotlivě nebo společně
v rámci různých iniciativ. Relativně nejvhodnější formou jsou dobrovolně ustavené místní
občanské samosprávy, které jsou doplňkem samosprávy zastupitelské. Při projednávání a
schvalování jednotlivých záměrů mohou nejlépe zastupovat zájmy obyvatel a zajišťovat
zpětnou vazbu, tj. informovanost obyvatel a jejich aktivní účast na realizaci.
Spoluúčast občanů není ovšem bezproblémová. Problémy se týkají zejména vytvoření
příznivého klimatu a důvěry mezi veřejností a správními a samosprávnými orgány, což je
zároveň nejlepší zábranou proti zneužívání autority hlasu veřejnosti ve prospěch úzkých
zájmů nevelké aktivně vystupující skupiny osob.
Veřejnost může aktivně participovat:
square4 při posuzování vlivů jednotlivých koncepčních a strategických dokumentů či záměrů
na ŽP v tzv. procesu SEA a procesu EIA
square4 v procesu zavádění principů udržitelného rozvoje do praxe v tzv. místní Agendě 21
3. Posuzování vlivů na ŽP
Hodnocení a posuzování činnosti a záměrů na ŽP je popsáno v zákoně č. 100/2001 Sb., o
posuzování vlivů na ŽP. Je nutné rozlišit posuzování koncepcí tzv. SEA a posuzování záměrů
tzv. EIA. Účelem obou procesu hodnocení je zjistit, zda jsou negativní vlivy zamýšleného
záměry či vytvořené koncepce společensky přijatelné, neboť určité negativní dopady s sebou
přináší prakticky veškerá lidská činnost.
Pro zveřejňování informací o posuzování záměrů a koncepcí byl zřízen internetový portál EIA
spravovaný státní agenturou CENIA. Na těchto webových stránkách jsou umístěny informace
týkající se probíhajících hodnocení. U každého záměru či koncepce je uveden název,
příslušný úřad, fáze, v jakém se hodnocení právě nachází, informace o předkladateli,
informace o zjišťovacím řízení, vyhodnocení, údaje o posuzovateli a informace o stanovisku.
V ideálním případě by měly probíhat současně tři základní procesy:
square4 Příprava koncepce/záměru – proces přípravy samotné koncepce, který není většinou
dán žádnou legislativou, v některých případech pouze rámcovou osnovou či
metodikami dle toho, za jakým účelem se dokument pořizuje.
square4 Posuzování vlivů koncepce/záměru na ŽP = samotné SEA/EIA probíhající dle zákona
č. 100/2001 Sb., znamená:
o Hodnocení všech částí koncepce/záměru z hlediska ŽP a veřejného zdrav