vypisky ke zkousce

k navazuje stanovení cílů, nástrojů a časových horizontů regionální politiky včetně vymezení jejích aktérů.
Definice regionu – území vymezené přírodními , demografickými, sociálními a ekonomickými podmínkami s určitou mírou homogenity a současně spádovosti k hospodářskému (správnímu) celku
Principy – homogenita, spádovost
Regionální politika – centrálně (shora) – usnesení vlády, Mze, MŽP atd., decentralizovaně (zdola) – přímo v regionech, projekty OÚ atd., kombinace obou postupů
Cílem je redukovat prostorové nevyváženosti, vzniklé zejména v důsledku nerovnoměrného vývoje ekonomické aktivity, prosperity a konkurenceschopnosti jednotlivých regionů.
NUTS
Statistické územní jednotky EU, v ČR zavedeny v roce 1999 jako CZ-NUTS, slouží především pro regionální a strukturální politiku, pro čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU
NUTS 1 – 5
V ČR NUTS0 = ČR, 2xNUTS1 (čechy a morava), 8xNUTS2 (spojené 2 až 3 kraje), 14xNUTS3 (kraje (od roku 2000), 77xNUTS4 (okresů), 6242xNUTS5 (obcí)
Kritéria hodnocení území
přírodní podmínky – nadmořská výška, svažitost, produkční schopnost půd, další podmínky (stav ŽP, podíl CHKO atd.)
výrobně ekonomické podmínky – výnosnost zemědělského území (v ČR 3035Kč/ha), hrubá zem. produkce, nezemědělská produkce, hrubá přidaná hodnota
demografické podmínky – hustota obyvatel na 1km (u nás 131), migrační saldo
sociální podmínky – míra nezaměstnanosti
Členění do dvou skupin
LFA – znevýhodněné regiony – HDP na hlavu menší než 75% v EU, 20% obyvatel EU (Řecko, Portugalsko, Irsko atd.), v ČR všechny regiony kromě Prahy (130% HDP průměru EU), low input
horské oblasti, nízký produkční potenciál, nižší produktivita přírodního prostředí, nízká populace závislá především na zemědělství, oblasti postižené specifickými překážkami
51% veškeré zem. půdy v EU, u nás 58,7% zem. půdy
Zemědělské oblasti s příznivými podmínkami – soustředění konkurenceschopné zemědělské produkce
Protekcionismus
Clo jako tradiční protekcionistické opatření zvyšuje cenu importovaného zboží, která implikuje negativní a pozitivní diskriminaci.
Negativní diskriminace – týká se domácích importérů a zahraničních producentů, zavedením cel klesá objem poptávky po importovaném zboží
Pozitivní diskriminace – efekt protekcionismu z cel, domácí producenti příslušného zboží mohou zvýšit ceny vlastní produkce, aniž by se báli, že budou z trhu vytlačeni zahraniční konkurencí, domácí mohou díky clu prodávat za vyšší ceny a i větší objem produkce
Protekcionismus zapříčiňuje neodvratné změny v nákladových tocích a tudíž je spojen s diskriminací.
Náklady vznikají i u obyvatel země, která zvyšuje clo.
Účinky protekcionismu v domácí ekonomice
13 efektů:
1) ochranářský – vzestup produkce zboží domácích producentů
2) spotřebitelský – pokles celkového poptávaného množství zboží
3) obchodní – pokles importovaného množství daného zboží
4) daňový – zvýšení příjmů státu, součin importovaného zboží a zvýšení cla na jednotku zboží
5) přerozdělovací – pokles kupní síly ve prospěch domácích podnikatelských příjmů
6) efekt společenského blahobytu – snížení spotřebitelské renty, negativní ovlivnění blahobytu
7) terms of trade efekt – relace mezi imp. a export. cenami, optimální clo, maximalizace blahobytu.
8) efekt platební bilance – změna v rovnovážném stavu devizových kursech
9) důchodový (příjmový) efekt – pokles výdajů za zahraniční zboží
10) konkurenční efekt – clo je matka monopolu, ovlivňuje negativně konkurenční prostředí
11) efekt kvality – značná ztráta kvality zboží, ztráta blahobytu
12) efekt posilující a měnící protekcionismus
13) kriminogenní efekt – korumpování, subvence z kapes daňových poplatníků, chybí oboustranná kontrola
Druhy protekcionismu
Licence, cla, technické standarty, variabilní odvody, zvláštní daně na import, mezinárodní kartely, mezinárodní dohody a omezení produkce
Diskriminace – povaha politickomocenská (embargo, bojkot), technologická (technologické embargo)
Teorie protekcionismu
teorie soustředěné akce – malé dobře organizované skupiny jsou efektivnější při prosazování zájmů než velké skupiny
zranitelnost výkyvu trhu – pro zemědělce je vyšší než v průmyslu, nabídka neelastická a pokles cen příkrý
institucionální zpožďování – agrární politika reaguje na strukturální změny pomalu, značné přebytky a vysoké subvence nákladů v zem., rychlejší reakce s růstem cen a obráceně
funkce ekonomického rozvoje
nepravidelné šoky – války, potravinová bezpečnost, nadprodukce atd.
Ekonomická efektivnost
Ukazatele ekonomické efektivnosti: intenzita, produktivita, produktivita živé práce, rentabilita
Intenzita
= dosažená úroveň intenzifikačního procesu v daném časovém bodě
= statický ukazatel, měřící objem produkčního procesu na jednotku produkčního faktoru, vztažený k danému okamžiku
Intenzifikace:
Proces zvyšování produkce při současném využívání intenzifikačních faktorů ovlivňujících její růst, je to prvek dynamický, protože jde o proces
Extenzifikace:
Proces záměrného snižování objemu produkce spojený s nižšími vstupy, ale často s rozšířením rozsahu některého produkčního faktoru (např. půdy)
Základní a specifický produkční faktor tohoto odvětví je půda.
Ukazatele intenzity:
Přímé ukazatele (ukazatele vstupů) – v naturálním či hodnotovém vyjádření
Výsledné ukazatele (ukazatele výstupů) – v naturálním či hodnotovém vyjádření (ve stálých cenách)
Dále mohou být oba tyto ukazatele dílčí nebo souhrnné, dále jsou pomocné (doplňkové) ukazatele
Přímé ukazatele – (spotřeba osiva, krmiv, hnojiv, práce, pracovní náklady, odpisy apod.) objem dílčích nebo souhrnných vstupů produkčních faktorů vyjádřený ve fyzických jednotkách nebo hodnotě, na jednotku výměry půdy, v případě živočišné produkce, na jednotku ustájovací plochy, na krmný den
Výsledné ukazatele – (hrubá zem. produkce, konečná zem. produkce, přidaná hodnota, užitkovost hosp. zvířat) objem dílčích nebo agregovaných výstupů produkce ve fyzických jednotkách nebo stálých cenách na jednotku výměry půdy
Pomocné doplňkové – (procento zornění, zatížení půdy, struktura stáda, počet pracovníků, struktura kultur na zem. půdě) charakterizují ekonomické a přírodní podmínky pro dosažení určité úrovně intenzifikace (extenzifikace), informují o produkčním potenciálu a disponibilních zdrojích
Produktivita
Produktivita práce – poměr mezi objemem vytvořené produkce a objemem užitého faktoru nebo inputu
P = Q/ F
Produktivita živé práce - PL = Q/L objem produkce vytvořené vložením jedné jednotky práce
Práci jako faktor lze kvantifikovat
počtem pracovníků (průměrným, k danému časovému okamžiku, stálých, všech evidenčních, přepočtených na srovnatelnou základnu (LU, WAU)
objemem vynaloženého času (v hodinách, dnech, v normohodinách)
pracovních nákladech (mzdy + ostatní náklady)
Nejjednodušší ukazatel – hrubá produkce na jednoho trvale činného pracovníka, nebo hrubá přidaná hodnota na jednoho přepočteného pracovníka (LU – pracovník, který odpracuje stejný počet hodin jako stálý pracovník, součet odpracovaných hodin všemi pracovníky/množství práce stanovené na jednoho trvale činného pracovníka)
Rentabilita
Měření dosaženého zisku, definuje výsledky produkčního procesu v hodnototvorném vyjádření, vyjadřuje zisk v poměru k užitým produkčním faktorům a podmínkám jako míru jejich efektivního využití
Ukazatele
Měření absolutního objemu zisku (zisk/výměra zem. půdy)(zisk/počet pracovníků),
Měření poměru mezi dosaženým ziskem a užitými faktory/inputy (míra zisku, efektivnost nákladů, nákladový poměr, rentabilita tržeb, rentabilita vlastního kapitálu, rentabilita celkového kapitálu (zisk/celkový kapitál))
ROE – čistý zisk/vl.kapitál
ROA – čistý zisk/celkový kapitál
ROCE – čistý zisk/vl.kapitál+dlo.závazky
ROS – čistý zisk/tržby
Finanční analýza
Likvidita – schopnost přeměnit majetek na finanční prostředky k úhradě závazků
Okamžitá – fin.majetek/kr.závazky
Pohotová – fin.majetek+krátk.pohl./krát.závazky
Běžná – finanční majetek+kr.pohl.+zásoby/krátkodobé závazky
Zadluženost
Měří riziko věřitele, že jeho pohledávky nebudou uhrazeny
Celková zadluženost (cizí zdroje/celková aktiva)
Koeficient samofinancování (vl.jmění/celková aktiva)
Úrokové krytí = zisk před zdaněním+nákladové úroky/nákladové úroky

TUR
Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby
Nejde jen o ekonomický rozvoj ale o integraci ekologického, ekonomického a sociálního vývoje světa a to v horizontální rovnováze zemí vyspělých a rozvojových v době současné a ve vertikální rovnováze možností současné generace a generací budoucích
Římský klub – neformální seskupení, původně 30 vědců z 10ti zemí, dnes 100 vědců z 35 zemí, založeno 1968, založeno na práci Předpověď pro lidstvo, první zpráva 1972 „Meze růstu“, celkem publikováno pět zpráv
Exponenciální ekonomický růst nemůže pokračovat v téže formě bez jakýchkoli omezení, má své meze, limity
Hlavní omezení růstu
Vyčerpání neobnovitelných zdrojů, znečištění živ. prostředí, růst světové populace, problémy výživy, zdraví, životní úrovně
Dva základní přístupy
Reformistický (transitivismus) – dominantní přístup hlavních činitelů světové ekonomiky (WB, IMF)
Reformátorský (transformacionalismus) – nevládní organizace, ekologická a občanská sdružení (zelený přístup)
Úloha zemědělství :
zajištění potravin pro rostoucí světovou populaci (problémy s klesající výměrou zem. půdy, nerovnoměrná distribuce, nerovný přístup na trhy)
Zelená revoluce – od 1950 – 1960 ve světě, industrializace zemědělství, umělá hnojiva, pesticidy, zvýšení energie producící do zemědělství, snaha o zvýšení produkce, druhá zelená revoluce se snažila prosadit GMO, ani jedna nepomohla postiženým oblastem
Bílá revoluce – od 1962 ve světě, pozemková reforma, privatizace státního sektoru atd.???, psáno něco o mléku….?
náhrada neobnovitelných zdrojů (paliv, energie, textilních vláken, plastických hmot)
dopady na životní prostředí – na jedné straně ohrožení intenzivními produkčními systémy, často založené na monokulturách
Systém indikátorů dopadů zem. výroby na živo. prostředí – 35 indikátorů (zornění a zatravnění, podíl trvalcýh kultur, podíl LFA, podíl ploch na kterých se pěstují GMO, spotřeba hnojiv, atd.)
Klasické zemědělství nešetrné je intenzivní.
K životnímu prostředí šetrnější integrované (regenerativní) zemědělství, vyhraněné je ekologické zemědělství
Ekologické zemědělství
Synonymum alternativního zemědělství a také pojmu organické zemědělství, používaného zejména v anglosaské oblasti.
= zemědělství fungující v souladu se zásadami TUR, minimální negativní dopady na živ. prostředí, ochrana půdního fondu, organické hnojení, biologické metody ochrany proti škůdcům, vysoce kvalitní potraviny s vysokou nutriční hodnotou, welfare, využívání obnovitelných zdrojů atd.
- vyšší pracovní náročnost, kombinace s dalšími aktivitami (agroturistika)
Zvláštní typy ekologického zemědělství
Biologicko-zemědělské – zvláštní podpůrné preparáty, kosmické vlivy, jednota kosmu
Oragnicko biologické zemědělství – udržení a zvýšení produktivity půdy a mikrobiologických procesů v půdě
ANOG – specifický systém v Německu
Biologické zemědělství – založeno ve Francii, hnojení mořských řas
Dále veganské zemědělství, zem. Mazdaznan (hare kršna) (v městečku u Benešova)
IFOAM – Mezinárodní federace hnutí organického zemědělství, založena 1952 v Paříži, 450 svazů, 70 zemí světa, sídlo v Německu
V ČR
Zákon o ekologickém zemědělství
Různé svazy – např Pro-Bio.
Kontrolu provádí KEZ (konrola ekologického zemědělství)
Certifikační výbor Mze, povinná certifikace podniku i produktu, poté označní BIO
1155 podnikatelských subjetků
263 000 ha
6% celkové výměry
Nižsí nákla