Lidová slovesnost jako zdroj inspirace pro spisovatele

21
Lidová slovesnost jako zdroj inspirace pro spisovatele
a) znaky lidové slovesnosti a její útvary
b) ohlasová tvorba a sběratelská činnost (Němcová, Erben, Čelakovský)
c) umělé pohádky a balady a jejich tvůrci
gramatika: dialekty a jejich využití v literatuře
Znaky lidové slovesnosti a její útvary
Lidová slovesnost jsou literární díla šířená ústně mezi prostým obyvatelstvem. Vzniká už od nejstarších dob, kdy ještě nebylo známo písmo. To použili teprve její sběratelé, když se jí, zejména v 19. století, rozhodli zapsat a převyprávět.
Její tvůrci jsou anonymní, a jejich díla nemají nikdy uzavřenou podobu. Šíří se totiž mezi lidem a jsou vědomě i bezděky upravována, na rozdíl od psaných literárních děl, kterým jejich zapsání dává definitivní podobu.
Ústní lidová slovesnost = životní zkušenosti prostého člověka na vesnici i ve městě. Může se jednat o lyriku, epiku, drama i prózu.
Základní útvary
Pohádky a báchorky
Je to obvykle krátký epický fiktivní příběh s nepravděpodobným dějem, který vznikl na základě a ve kterém se většinou objevují fantaskní bytosti (, , , mluvící zvířat atp.).
O pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit. Takové představy se nezakládají na pravdě, neboť je známa celá řada pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý a vůbec nebyly určeny dětem. Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech, tyto pohádky byly vyprávěny, když šly děti spát.
Pohádka má za cíl poučení a pobavení čtenářů či posluchačů, proto se zpravidla odehrává mimo konkrétní čas a prostor.
Pověsti
Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od %C3%A1dka" \o "Pohádka" pohádek.
Přísloví
Je to ustálený stylizovaný výrok, jenž obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Pro snadnější zapamatování má často podobu rýmovaného dvojverší.
Přísloví na rozdíl od výroků nikdy nemají autora a jsou dědictvím zdravého selského rozumu našich předků. Tvoří tak součást národní tradice, která lidem od malička pomáhá se vstřebáním základních morálních a lidských hodnot.
Rčení
je útvarem podobným přísloví, avšak liší se od něj v několika ohledech:
- přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie.
- smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání
- smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu
- přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat
- rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze skloňovat i časovat
Říkadla
Je to . Jde o krátká většinou dětská rčení založená na jedné straně na rytmickém textu a na potlačení sémantiky (říkadla poskytují příjemný rytmický zvuk, často nedávají žádný smysl a obsahují slova, která nic neznamenají).
Na druhé straně vycházející ze záměrné hry s významy slov a z toho plynoucí komiky.
Pranostiky
Jde o rčení, které se snaží dávat do souvislosti určité jevy a roční dobu, založená na dlouhodobé lidské zkušenosti.
Slovo pranostika je odvozeno z latinského slova prognosis tedy předpověď. Pojí se s každým měsícem.
Březen, za kamna vlezem.
Únor bílý, pole sílí.
Medardova kápě, 40 dní kape.
Ohlasová tvorba a sběratelská činnost osobností NO
Karel Jaromír Erben
Narodil se jako syn řemeslníka v Miletíně v podkrkonoší. Po studiu na gymnáziu v Hradci Kárlové a práv v Praze se stal právníkem. Seznámil se s Palackým a byl jeho přítelem a spolupracovníkem po celý život. Jako sekretář Českého muzea sbíral pohádky, lidové písně a historické materiály po venkovských archivech. Redigoval Pražské noviny a stal se archivářem města Prahy.
V roce 1848 byl organizátorem Všeslovanského sjezdu v Praze. Existenční jistotu pro svou rodinu získal až při jmenování ředitelem Pomocných úřadů Pražských. Zemřel na tuberkulózu.
Činnosti
1) národopisná a sběratelská
- po svých cestách po archivech poznal všechny kraje
- všímal si způsobu života lidí
- na rozdíl od Němcové mu nešlo o jejich výchovné působení, ale chtěl ukázat minulost Slovanů
- tím chtěl pomoci v období Bachova absolutismu k posílení národního sebevědomí
- získané pohádky, písně a říkadla vydal v:
„Prostonárodní české písně a říkadla“
„Vybrané báje a pověsti jiných kmenů slovanských“
„Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích úvodních“
„Dlouhý Široký a Bystrozraký“
„Pták Ohnivák“
„Zlatovláska“
„Tři zlaté vlasy děda Vševěda“
2) překladatelská
- na pozadí příbuznosti slovanských národů chtěl působit také svými překlady
- nejvýznamnější je překlad nejstarší ruské kroniky a dvou hrdinských eposů
„Nestorův letopis“
„Slovo o pluku Igorově“
„Zádopština“
3) básnická
- je prezentována „Kyticí“
- její vlastenecké zaměření je dáno oběma básněmi, které tvoří rámec
- úvodní „Kytice“ vysvětluje proč autor sbírku napsal
- tak jako matka žije po smrti v drobných kvítcích mateřídoušky, aby těšila své siroty; chce básník z květů,
které zůstaly po předcích uvít kytici, která má přinést útěchu jeho současníkům
- v závěrečné básni „Věštkyně“ jsou úryvky českých proroctví
- mezi tyto dvě básně je vloženo 11 epických básní z nichž 10 je balad a jedna je legenda
„Záhořovo lože“- polemika s Májem
- proti Vilémovi, který si osvojuje právo pomstít křivdu je postaven rovněž otcovrah Záhoř, který zabil dalších 39 lidí
- zatímco Mácha naznačuje jednotu se svým hrdinou Erben se od něj distancuje
- Záhoř je ale zachráněn, protože lituje svých činů
Znaky
zvyky Slovanů
trest pro každého, kdo si neváží svého života
postava matky je vždy potrestána
víra v osud
Sedm svíček
„Zlatý kolovrat“
„Holoubek“
„Svatební košile“
„Polednice“
„Štědrý večer“
„Kytice“
„Vodník“
Božena Němcová
Narodila se ve Vídni jako Barbora Panklov