Lidová slovesnost

LIDOVÁ SLOVESNOST
- literatura (beletrie = krásná literatura) se dělí na:
a, próza - román (scifi, historický, dobrodružný, ...) - rozsáhlý děj, hodně postav
- povídka - krátký příběh, málo postav nenáročný děj
- novela - kratší román, má pointu
- pohádky, pověst, báje
- píše se v odstavcích a řádcích
b, poezie - text psaný do veršů
- verše jsou psané do slok a často se rýmují
- lyrická - pocity, nálady (přísloví, hádanky, dětská říkadla)
- epická - děj
- lyricko-epická
- balada - končí tragicky
- sonet, romance, básně
c, drama - je divadelní hra (veršovaná i v próze)
- komedie
- tragédie
- činohra - hra o činech
Sociální písně - jsou odrazem rozporů mezi sedláky a pány a zobrazují těžký život nevolníků
Slunéčko za hory zachází : „Slunéčko za hory zachází,
pusťte nás z roboty rychtáři.
Pusťte nás, ach, prosím vás
však my vám přijdeme zítra zas.“
Milostné písně - vyjadřují milostný cit, lásku
Co to máš děvečko: „Co to máš děvečko,
co to máš za krásu?
Dyž na tě pohlédnu,
celý se zatřasu.“
Baladická píseň - lyricko-epická
Osiřelo dítě - lyricko-epická balada
- postavy: dítě, matka macecha, otec
- dítě vychováváno macechou, ale chce a touží po vlastní matce, protože macecha je zlá → matka mu říká, ať se smíří s tím světem
- dítě líčí jak se má → tvrdá realita → slíbila mu, že ho k sobě vezme → naplňuje se osud → dítě zemře
- každý den = 1 verš
- svět je plný nadpřirozených věcí
- téma: vztahy mezi lidmi
- kompozice - dějové napětí, spád → krátké věty a sloky (dvouveršové) a posun časových rovin
- dynamičnost - krátké věty, časové roviny (minulost, přítomnost, ...)
- přímá řeč - ta nás velice rychle posunuje v ději
- jazyk - bez metafor, jednoduchý, bez složitých obratů
- umělecké prostředky - málo, velmi jednoduché
- rým (i nedokonavý), zvukomalba (např. nemohu-hlínu)
- myšlenka: dítě touží po matce, nechce být s macechou → hrabe špendlíčkem což je strašná, nekonečná a úmorná práce, ale on po ní moc touží → podstupuje to → je smířen s tím, je šťasten, že zase bude s matkou → matka mu přislibuje, že si ho k sobě vezme, protože to dítě jí říká, že je na něj macech zlá
Pohádky - smyšlený příběh, vystupují zde nadpřirozené bytosti, odehrává se ve smyšlené době a na smyšleném místě, dobro vítězí nad zlem
- postavy např. Hloupý Honza, čert, ...
Pověsti - vychází z nějaké historické události, činí si nárok na pravděpodobnost. Historický fakt se během doby fantazií obměňuje: ze středověku Pověst o Bruncvíkovi
z doby husitské O Žižkovi
z renesance O Daliboru, Pověst blanická
Loutkové divadlo - nejznámější loutkař Matěj Kopecký - hráli O Faustovi, O Donu Juanovi
- dělení literatury: 1. lidová a umělá 2. odborná a umělecká3. národní a světová
Lidová literatura
- v době pravěku existuje literatura ústní, malby, existují magické obřady (zaklínadla, zaříkadla), pranostiky (krácená forma myšlenky → příroda), mýtus (vyprávění o původurostlin, věcí, bohů, .... nevědecký názor na svět), mytologie - zkoumá mýty
a, česká lidová slovesnost
- * pro zábavu, když drali peří, při práci, večer pod lípou si vyprávěli, ...
- předává zkušenosti
- ukazuje touhu po spravedlivém světě
- improvizovanost, kolektivnost, variabilita, jednoduchost
- v základních tématech se doráží život (láska, práce, nespravedlnost pánů, vojna, ...)
- folklór - * na venkově
- zachována ústní formou spousta spisovatelů jí sbírala a sepsala
- např. K.J.Erben, B. Němcová, F.L. Čelakovský
- literární druhy: lyrika - ukolébavka, píseň
epika - veršovaná – balada
próza - pověst (rytířská, erbovní, místní), pohádka, proroctví, povídka,
anekdota
drama - drama obchůzkové (od města k městu), loutkové divadlo
b, pololidová slovesnost
- zapisovatel písmák (např. farář)
- kramářská píseň - lyricko-epická
- něco jako divadlo, píseň nebo noviny
- přinášeli zprávu o tom, co se stalo → např. vražda (na konci je ponaučení)
- drama - není spisovatel
- písmácké zápisy a kroniky - pověsti, pohádky → vše k folklóru
- knížky lidového čtení - mají autora, nemá vysoké umělecké cíle → jednoduchý jazyk
- pověsti, pohádky (král Ječmínek)
c, zlidovělá slovesnost
- má autora
- do povědomí, že je jejich např. Fidlovačka (prvně píseň a pak hymna)
- populární
Sběratelská činnost
1. Karel Jaromír Erben (1811-1870)
- * v rodině zámožného řemeslníka
- byl introvertem i kvůli svému chatrnému zdraví
- byl mnohostranně nadán → odchází na studia do Hradce Králové, přivydělával si vyučováním
- nemohl dokončit právnickou fakultu, protože měl vadu řeči
- známost s Palackým – potřeboval nějakou skupinu, která by mu pomáhala
- zaznamenává lidovou slovesnost a pracuje na souboru českých pohádek, které přerušila smrt
- vedle Němcové je nejvýznamnějším sběratelem pohádek → považoval je za pozůstatky lidového mýtu
- ustálené formy: Bylo, nebylo ...., Za sedmero horami, ....
Prostonárodní písně a říkadla
Sto prostonárodních pověstí a pohádek slovanských
Vybrané báje a pověsti národů jižních větví slovanských
České pohádky
Kytice - balady, lidové epiky, pohádky, pověst, legenda, ...
- 13 skladeb s tématy lid. představ a názorů
- náměty jsou z lidové slovesnosti, ale jinak je to jeho tvorba
- přesnost vyjadřování → málo slov, ale je to výstižné
- kompozice: prví a poslední balady jsou navzájem tematicky stejné
Kytice - Věštkyně (národní smutek a naděje, matka = vlast, národně buditelské a politické cítění )
Poklad - Dceřina kletba (mateřská vina)
Svatební košile - Vrba (vztah mrtvých k živým)
Polednice - Vodník (nepřátelství nadpřirozených sil)
Zlatý kolovrat - Záhořovo lože (motiv dobra, politický námět)
Štědrý den - Svatojánská noc - nedokončena (provinění proti zvykům)
Holoubek – střed
Svatební košile - v 11. večer se panna modlí za rodinu a svého milého → měla ušít svatební košili → pohne se obraz, což je znamení → uvidí svého milého, který si ji chce vzít → brání se, chce se vdávat až další den → ale to se nelíbí jejímu milému → sbalí si svatební košili, růženec, bibli a křížek → cestou se jí ptá jestli se ho bojí → nebojí, má jeho a boha → musí