Lidová slovesnost

7. LIDOVÁ SLOVESNOST A JEJÍ VLIV NA LITERATURU
1) úvod
Lidová slovesnost je soubor útvarů, který vzniká ve spodních vrstvách, šíří se ústním podáním, často na vesnicích a autor je anonymní, text se obměňuje.
Vyjadřuje vztah lidí k otázkám života a smrti, přírodě, práci, rodině a společnosti, touhou po svobodě či odpor k útisku.
2) útvary lidové slovesnosti
Mezi hlavní útvary patří: přísloví, pořekadla, pranostiky, lidové pověsti, proroctví, pohádky, lidové písně, balada, lidová dramata a loutkové hry a hádanky.
Její dnešní význam spočívá v tom, že můžeme poznávat život z dřívějška, je dokladem tvořivosti, uměleckého cítění lidé a jejich životních zkušeností.
Největší rozmach měla v době pobělohorské a v době národního obrození, kdy se stala důležitým inspiračním zdrojem.
Přísloví je lidová moudrost, z jejíhož závěru plyne mravní poučení.
Např.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Bez práce nejsou koláče. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.
Pořekadla jsou podobná příslovím, ale nemají mravní ponaučení.
Např.: Baťa cvičky. Na svatého Dindy. Nestůj tu jako svatá Dala.
Pranostiky jsou zobecnění zkušeností týkajících se počasí.
Např.:Medardova kápě, čtyřicet dní kape.
Na Hromnice o hodinu více.
Svatá Lucie noci upije.
Lidové pověsti mají epický příběh, založený na pravdě, ale děj je částečně nebo úplně vymyšlen – jsou opředené bájemi, záhadami, týkají se nějakého místa.
Např.: Bruncvík, Dalibor, O králi Ječmínkovi.
1) lidové pověsti v době pobělohorské:
národní pověsti - O praotci Čechovi
hrdinské pověsti – O Janu Žižkovi
erbovní pověsti – O bílé paní
místní pověsti – O založení Kutné Hory, Blanická pověst, Pověsti pražské
pověsti o událostech doby nedávné
→ o odchodu českobratrských exulantů ze země – Růžový palouček
→ o protifeudálních vůdcích odboje – Kozina, Kubata
2) lidové pověsti v době protireformační : legendární pověsti
inspirované umělou oficiální literaturou
vázaly se k poutním místům, klášterům a zázraků
např.: pověst hostýnská
Proroctví vyjadřují naději v lepší budoucnost.
Např.: Libušino proroctví. Proroctví slepého mládence.
Pohádky vznikaly v době pobělohorské, v období protireformačním. Vyjadřovaly touhu lidu po spravedlnosti.
Vymyšlené vypravování, vítězí v nich vždy právo a dobro nad křivdou a nespravedlností, poctivý a prostý člověk nad zlým vládcem.
Hrdina překonává překážky a přes ně dojde ke šťastnému konci.
Pozor! ne vždy má pohádka šťastný konec – např. v moderních pohádkách od Andersena, nebo od bratří Grimmů se setkáváme se špatným koncem.
- typický pohádkový hrdina: Honza, chytrý a čestný venkovský chlapec, jehož jedinou možností obrany byla podoba prosťáčka – hloupý Honza

- specifika českých pohádek: postava čerta (Čert a Káča) – zastrašení lidu v době rekatolizace
a) pohádky fantastické – nadpřirozené bytosti, předměty (dobré a špatné)
b) pohádky novelistické – bez fantastických prvků
Erben, Němcová
Lidové písně vznikají už od 14. století. Zachycují život lidu od narození ( ukolébavky, dětské písně ), popřípadě mohou vyjadřovat vztah rodičů a dětí.
Je to nejživější a nejhojnější útvar ústní lidové slovesnosti.
Můžeme mít písně milostné, robotní, vojenské, zbojnické atd.
Balada - báseň tematicky zaměřená na zachycení marného zápasu člověka s přírodními nebo společenskými silami, má pochmurný děj a často končí tragicky, rychlý dramatický spád a mnohdy v ní vystupují nadpřirozené bytosti.
Řadí se mezi lyrickoepické skladby.
Např.: Kytice od K.J.Erbena
zde se řeší problémy viny a trestu, mateřské lásky a milenecké lásky
a) klasická balada – vliv lidové slovesnosti, obsahuje nadpřirozené jevy, bytosti
b) sociální balada – nositelem tragičnosti jsou společenské poměry
Lidová dramata navazovala v 17.st. a 18.st. na náboženské hry, zvláště velikonoční a vánoční hry.
Např.:hra: Komedie o turecký vojně – objevuje se soudobá realita.
a) dobrodružná hra – s náměty z umělé literatury
b) loutková hra – uplatňovaly se látky mezinárodní
neznámější je Kašpárek

3) přelom 18. a 19. století
František Ladislav Čelakovský
Rád sbíral díla a příběhy lidové slovesnosti. Ty pak dále uplatňoval ve svých básních.
Mezi jeho nejznámější díla patří: Ohlas písní ruských, kdy je autor inspirován ruskou lidovou poezií. Ohlasy reagovaly na současné dění. Básně mají epický charakter. Naproti tomu v jeho dalším díle: Ohlas písní českých, ve kterém vyjádřil obraz českého venkovského lidu. Jsou to básně především lyrické! Kromě balady Toman a lesní panna, která je epická.
O co v básni jde: Toman je mladík, který miluje jedno děvče. Jednoho večera se rozhodl za ní jet. Jeho sestra ho ještě varovala, aby nejezdil doubravou, protože by se mu mohlo něco stát. Toman tedy vyrazil a doubravě se vyhnul. Když dojel k domu své milé, viděl věc, která ho zdrtila. Zkrátka měla jiného. Plný zloby a beznaděje odjel k domovu, ale tentokrát přímo přes doubravu (bylo to patrně kratší). Tam potkal lesní pannu (vílu), která se k němu přidala, začala ho utěšovat a postupně svádět. Toman se jí poddal a jel s ní do lesa. Tam také nakonec spadl z koně a zemřel sám uprostřed hlubokých lesů.
Z básně je zřejmé, že se Čelakovský inspiroval množstvím pověstí o vílách, bludičkách a podobných stvořeních, které zavádějí lidi do lesů a bažin, kde pak tito nešťastníci hynou. To se stalo i Tomanovi, který už nikdy nedojel zpět ke své sestře, která ho tak důrazně varovala, aby nejezdil doubravou, kudy nakonec jel, a kvůli čemu zemřel.
Tato báseň má plnit úlohu obyčejného čtení pro prostý lid, i když se smutným koncem. Básně tohoto typu jsou přesně to, čím se lidé mohli zabavit o večerech po těžké celodenní práci na poli.
Toman – nešťastně zamilovaný nerozvážný mladík, který ze zoufalství a smutku nedbá rady své sestry. Bohužel za to zaplatí smrtí.
Karel Jaromír Erben
Patří vůbec k nejvýznamnějším českým básníkům všech dob. Sbíral náměty z českých mýtů, bájí, pohádek, legend a historických pověstí a všechny pak baladicky ztvárnil v jeho největším díle – básnické sbírce Kytice, kterou můžeme po právu řadit k vrcholům české poezie. Kytice je