- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Skripta UVOD_DO_FILOSOFIE
SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiállogos)
Věci existují, protože jsou oživeny. Věci jsou podřízeny logu, z tohoto světa se nemohou vytrhnout (vytrhly by se samy ze sebe).
Teorie věčného návratu = všechno, co vzniká tu už jednou bylo (narodí-li s pes, je stejný jako pes, který se narodil před 100 lety).
Etika
člověk musí poznat svět;
člověk má žít ve shodě s přírodou (fýsis), se svou přirozeností a se světovým řádem (pneuma);
člověk má prožívat život tak, jak je mu předurčen;
moje existence je součástí světové existence, není možné se z ní vytrhnout, je řízena logem;
osud je chápán jako racionalita – duše je čistá racionalita;
Lidský život se podobá člověku, který táhne káru s kamením ve vyjetých kolejích. Je to těžké, ale jde to. Jakmile se člověk vzpříčí, vytrhne-li se ze zajetých kolejí, zabředne do bláta.
FILOSOF = mudrc
Pozná své místo ve světovém řádu (fýsis) a přizpůsobí se mu. Nemusí ovládat všechno vědění, stačí, když se filosof vyrovná se svým osudem (se stoickým klidem přijme svůj osud).
Tato filosofie je fatalická – člověk musí poznat své místo ve světě a pěstovat filosofii.
Člověk rozumný je ctnostný. Ctnost je jediným dobrem. Člověk se musí osvobodit od negativních sklonů (apatheia) tím člověk dosahuje ctnosti a následně klidu a vyrovnanosti.
Dobro – ctnost – klid.
Všechny věci 3 škatulky
vedou člověka k dobru
vedou člověka ke zlu
adiafora – tzv. mravně neutrální
Adiafora vedou k mravnímu životu – ctnost – klid.
Protikladné kategorie: zdraví x nemoc, sláva x nedostatek slávy. Mohou vést k mravnému, ale i nemravnému životu.
Hodně stoických filosofů skončilo sebevraždou.
Člověk (filosof), který pozná svůj osud je svobodný.
Kinikové
Řešili otázku, co dělat s amputovanými orgány, s mrtvolou. Sníst? Zakopat?
Řím
Přejímali učení Řecké. Jsou známější než řečtí filosofové.
Lucius Seneca
Epiktet
Marcus Aurelius – jeho posláním je žít se svými vojáky stejně jako oni. Zdůraznil pomíjivost života. Žij ve shodě s přírodou a římským právním řádem.
Epikureismus
Epikureismus se snažil opovědět na otázku, jak žít v dnešním světě.
Zakladatelem epikureismu byl Epikuros ze Samu. Byl neprávem považován za zvrhlíka. Jeho filosofie bývá nazývána filosofií zahrady. Postavil zahradu a oddělil ji od ostatního světa zdí. Zeď oddělovala svět zahrady od světa vnějšího, kterému nerozuměli (chudoba, strasti). Nad vchodem do zahrady:
Vstup sem poutníku, našim cílem je slast.
Člověk dokáže svým rozumem poznat svět a porozumět mu.
Ať si mlád nebo stár, věnuj se filosofii.
Člověk se má v mládí věnovat filosofii, aby neměl strach z budoucnosti. Člověk se má v stáří věnovat filosofii, aby se nebál smrti, a aby neměl výčitky svědomí při pohledu na svou minulost (člověk by měl žít mravným životem).
Epikurejská filosofie měla 3 části:
logika (kanonika)
fysika
etika
Logika
Je důležitá proto, abychom našli kriterium pravdy. Epikurejci jsou sensualisté.
Vjemy - existují věci, ze kterých se odlupují obrázky a ty se v našem vědomí otiskují – poznávací optimismus;
Pojmy (prolepsis) – pravdy, které nejsou ze smyslů; vrozené pravdy, které máme již při na rození (např. Bůh – vždyť naše poznání jeho existence se vyznačuje samozřejmou jistotou). Pojmy trošičku vyvrací sensualismus, nepoznáme Boha smysly;
Cit - pocity jsou kriterii pravdivosti; pocit bolesti: vyhýbat se, pocit rozkoši: volit rozkoš.
Fysika
navazuje na Demokrita
svět se skládá z bytí a nebytí, atomů a prázdna
dráhy atomů: opouští Démokritův determinismus, je možná malá odchylka od dráhy – možnost se rozhodnout (svobodné rozhodnutí – svoboda lidská)
popírají existenci světového řádu
Etika
DOBRO – KLID - CNOST
Cílem života je slast, blaženost (je to něco přirozeného). Slast je neexistence strasti neboli bolesti. Člověk by se měl vyhýbat tomu, co mu působí bolest. Slast je chápaná jako duševní blaho (ataraxiá), ne jako požitkářství. Šlo jim o klid duše, ale i těla. Neodpírali si však fyzickou slast.
Než zvolíš nějakou slast, předvídej, zda ti do budoucnosti nezpůsobí nějakou bolest. Člověk musí někdy volit bolest, aby mu přinesla v budoucnu větší slast.
Nejvyšší slastí člověka je přemýšlení, používání rozumu.
Bolest člověku způsobuje strach z Bohů a strach ze smrti. Člověk se jich musí zbavit.
Strach z Bohů – Bohové jsou bytosti jako my, akorát jsou nesmrtelní, Bohové se nepletou do lidského života, proto se jich není třeba bát. Bohové by tím porušovali svoji blaženost.
Strach ze smrti – Když jsem tu já, není tu smrt. Když je tu smrt, nejsem tu já. Tedy ani živých se smrt netýká, ani mrtvých, ježto na ony se smrt nevztahuje a tito sami už nejsou.
Moje smrt se týká živých, toho si Epikuros nevšímá.
Antický skepticismus
Antický skepticismus je třetí odpovědí na otázku, jak žít v novém klimatu. Vznikl ve 4. st. př. Kr. Vyjadřuje únavu ze záplavy různých (a většinou protichůdných) názorů četných filosofických škol. Lze vůbec něco jednoznačně tvrdit?
Helénisace = míšení kultur, šíření antické kultury do nových částí a příchod nových kultur do antického světa.
Skeptomai = pochybovat.
Na antickém skepticismu měli vliv různé filosofické směry:
1. fysikové mladší a starší
antický skepticismus je ovlivněn hlavně problémem vztahu ke smyslovému světu; dívám-li se na svět svými smysly, zjistím, že se neustále mění, pohybuje se od vzniku k zániku.
je nelogické chápat svět jako měnlivý; je důležité jej uchytit rozumem, pak zjistíme, že svět je neměnný.
2. skeptikové
je těžké rozhodnout se buď pro první nebo pro druhý způsob ; chybějí důkazy pro přijetí první nebo druhé koncepce světa.
3. vliv Démokrita - „Med se nám jeví jako sladký.„
Skepticismus
Cílem skepticismu je pochybovat. Je důležitým filosofickém směrem, který poprvé přináší do filosofického myšlení filosofické pochybování. Nepřijímá pouze jedno pojetí světa. Skepticismus byl zatracován a haněn. Tento filosofický směr je velice široký a zahrnuje celou antiku. Je trestem za hříchy dogmatiků (epikurejci a stoikové; filosofové, kteří něco tvrdí s absolutní jistotou).
Epochy: 1. pyrhonismus;
2. akademická skepse;
3. filosof Sextos Empirikos.
Pyrhon z Elidy
Byl prý účastníkem pochodu Alexandra Makedonského do Indie (žil asi ve 4. – 3. st. př. Kr.). Byl asketickým mužem. Cílem jeho života a filosofie byl totální klid.
Výraz skeptomái = rozhlížet se, být na pochybách. Není to popření možnosti poznání, ale zdržování se raději jakýchkoliv konečných úsudků.
O každé věci mohou existovat dvě rozporná tvrzení. Není možné se rozhodnout, které je pravdivé. Není možné se rozhodnou pro obě.
Neusiluje o pravdu, ale o štěstí a život bez utrpení. Vrcholem je klid.
Položil si tři otázky a na ně skeptickým způsobem odpověděl:
Co jsou věci? Nevím a nemohu vědět. Nikdy.
Jak se k věcem chovat? Zdržovat se jakéhokoliv úsudku (epoché). Nic o nich neříkat.
Co tím získám? Klid (ataraxiá).
V každodenním životě se nechám vést ve vleku zvyků.
Tymón
Básník, lékař a empirik. Vysmíval se dogmatikům, byl hrubým cynikem. Zabýval se otázkou tvorby hypotéz a časem. Zabýval se otázkou věcí, jak opravdu existují a způsobem, jak se jeví člověku.
Akademická skepse
Ainésidémos
Ainésidémos navázal na Platóna, zabýval se Platónovým gnoseologickým učením o plynutí smyslového světa (rozpor mezi plynutím smyslového světa a neexistencí příčiny tohoto plynutí a těchto změn ve světě idejí). Zavádí pojem pravděpodobnost (= podobnost pravdě).
Co jest pokládáno za dobré je asi dobré.
Med je spíše sladký nežli hořký.
Problém pohybu – centrálním pojmem vznikání a zanikání, otázky zda existuje či neexistuje pohyb je kategorie PŘÍČINA. Musíme vyřešit kategorii příčina, abychom mohli odpovědět na otázku
vnitřní příčina - obsažená ve věci samé (vnitřní příčina)
spolupříčina (dvě velké příčiny mají jeden účinek)
vedlejší příčina (malinkaté příčinky, které člověka opomíjí)
Z čeho odvodím příčinu? Přeci z účinků. Jak mohu z účinků vyčíst příčinu? Příčina neexistuje.
Sextos Empirikos
SEXTOS EMPIRIKOS odhaluje vnitřní nedostatky a rozpory pyrhonské a akademické skepse. Koncept pyrhonského posuzování světa není správný, vede k ponížení se v respektování názoru davu (unášení se davem).
Zkusme udělat nový pohled na svět: Malé pravdy: Který je dneska den? Řekněme zrovna, že je pondělí. Odpovědět pozitivně! Vyhýbat se velkým pravdám. Nemá být podrobován život teď a tady.
Pozdně antická filosofie
Politická, duchovní, ekonomická a morální krize posledního století antického Říma. Vytváří se napětí mezi bídou a bohatstvím. Odklon od antického racionalismu, vzestup iracionálních nálad. Příklon k náboženství (kulty Egyptské, Syrský baal, kult velké matky – asijský vliv, kult Mitrův – Persie).
V antickém myšlení se objevuje zápas boha světla a boha tmy (boj dobra a zla). Působení perského proroka Mání (manicheismus). Manicheismus – dvojakost; něco provedu, za to nemohu já, ale zlo ve mě.
Gnosticismus – soubor spekulací o původu světa, o hříchu, o vykoupení. Abych byl spasen, o tom rozhodnu ve stavu gnósé – vyšší kosmické poznání, nad vírou nad rozumem.
Základní otázka této doby: Jak žít, abych byl spasen. Filosofie je nástrojem pro sjednocení s Bohem (dotek, splynutí = synkreze).
Filón Alexandrijský
První mystik, vykládá alegoricky starý zákon. Říká, že judaismus a antické myšlení je o tomtéž. Nejvyšším pojmem je Bůh. Filosofie spočívá v poznání Boha. Bůh je chápán:
jako jediné absolutní bytí
bůh je transcendentní (překračuje svět)
nelze ho poznat
je mimo svět, nemůže na něj bezprostředně působit
středním pojmem mezi světem a Bohem je logos (Bůh působí na svět skrze logos)
Novoplatonismus
Založil jej Ammónios Sakkás (175 – 242). Novoplatonismus byl poslední výkřik antické kultury pohlcované křesťanstvím. Myšlení bez filosofické apologetiky (obhajoby). Novoplatonismus vychází z Platóna.
Plótínos
Plótínovo (203 – 279) dílo vydal jeho žák Porfyrios a nazval je Devítky. Byl ovlivněn Platónem, Pýthagorem a indickými vlivy. Zabýval se hledáním spásy, cestou k Bohu. Byl velice asketický, styděl se, že má tělo, že ho rodiče zplodili.
Říká, že podstatou světa je jedno (prótón). Boha definoval pomocí negací. O Bohu nemůžeme říci čím je, ale čím není. Bůh je všechno a nic.
Svět nebyl vytvořen volním aktem Boha. Nejvyšší bytost jakoby přetéká a její překypující plnost tvoří vše ostatní. Jako slunce vyzařuje teplo, aniž tím ztrácí něco ze své substance, tak i nejvyšší bytost vyzařuje – takřka jako by odlesk nebo stín sebe sama – všechno, co jest. Toto vyzařování děje se stupňovitě.
JEDNO
3 \f "Symbol" \s 12ß 3.f.
ROZUM
(svět idejí)
2.f.
DUŠE
(lidské i božské)
1.f.
KOSMOS
(smyslový svět)
------------------
HMOTA (?)
Cesta posledního vzestupu duše
fáze koncentrace – splynutí s Bohem. Cesta začíná negací tělesnosti (nevěnuje se svému tělu). Neustálá meditace, negace těla (nemýt se, nepít,...).
fáze kontenplace – duše se vyrve ze sféry duší, vtělí se do rozumu.
fáze extáze – z rozumu se spojí (splyne) s bohem, duše přestává existovat.
Vznik křesťanství
Křesťanství vzniká v 1. st.n.l. V závěrečné části antiky se objevuje přísun nových myšlenek a dopady východních kultur na jednotu, identitu antického myšlení. Synkreze se netýká pouze filosofie, ale i náboženství, které postihlo antickou kulturu a to je křesťanství.
Křesťanství vzniká ve Středomoří (okolí Říma). Evangelia (první zvěst) byla vyhlášena v Palestině (dominantní vliv judaismu). Myšlenka království nebeského na zemi, jež přinese boží syn tomuto typu náboženství se říká mesianismus.
Přijetí částí ze starého zákona z židovství do křesťanství a vytváření nového zákona, který je založen na evangeliích - první tři evangelia líčí osud Ježíše Krista, pro filosofii je důležitější evangelium sv. Jana – Ježíš není líčen jako člověk z masa a kostí, ale jako duch, jako slovo Boha.
Pavel (Šavel)
První velký pronásledovatel křesťanů, spadl z koně, v hlavě se mu to otočilo a dal se na křesťanství. Ježíše Krista líčí jako osobnost, jehož základní vlastností je láska. Pomáhá slabým, chudým, nemocným. Nitzsche: Pavel velmi negativně ovlivnil vývoj lidstva tímto líčením Ježíše.
Epicentrum křesťanství se přeneslo do Říma. Pro filosofické myšlení je důležité, že v křesťanství se objevuje jeden text ze starého zákona a to filosofické rčení: Snaha o sebedefinici Boha – Jak se Bůh definuje? Vlastním jménem Boha je Bytí. Ve starém zákoně se dále objevuje slavné heslo: Jsem, kterýž jsem. Bůh na otázku, kdo je neopovídá: Já jsem Bůh, ale Jsem, kterýž jsem. V prvních křesťanských myšlenkách se neobjevuje žádná filosofie. Křesťanství bylo bez filosofické obhajoby.
Bylo potřeba vytvořit nějakou filosofickou obhajobu křesťanského myšlení (aby bylo přijato křesťanství i bohatými, mocnými a vzdělanými, ne jenom chudými). Obhajobu nebylo možné opřít o filosofický základ v Bibli. Obhajoba křesťanství musela vycházet z antické filosofie. Základním pojmem antické filosofie je LOGOS.
Křesťanství řeší problém, jak začlenit pojem logos = rozum = řád do křesťanské víry?
jak se křesťanství vypořádá s kategorií rozumu uvnitř sebe sama;
jak vysvětlí křesťanství existenci antické filosofie?
negace; popřít ji a tajně z ní vycházet?
otevřeně z ní bude vycházet
Snahy o filosofii uvnitř křesťanství
apologeti – v současnosti nejsou považování za křesťany
západní
východní
gnostikové
apologeti – byli zaměřeni proti Judaismu (Židům) a helénské kultuře.
Východní apologeti
První apologeti jsou východní. Vliv novoplatonismu a stoicismu. Apologeti používají filosofické pojmy (filosofického jazyka) pro zpřístupnění křesťanských myšlenek vzdělaným vrstvám.
Justinus – mučedník, říkal, že na počátku bylo slovo (logos) od Boha a to bylo Bůh. Kdo žije v souladu s Bohem, s božím slovem, je křesťan. Individuální lidský logos (rozum) je součástí světového logu = Bůh.
Západní apologeti
Tertuliánus – právník, řečník; právnické vzdělání využil ve prospěch křesťanství. Byl asketickým mužem a mystikem. Je prvním filosofem, který považuje křesťanskou a antickou moudrost za neslučitelnou. Křesťanská víra je neslučitelná s antickou filosofií.
Věřím, protože je to nesmyslné.
K čemu budou po vzkříšení zuby, když nebudu jíst?
Aby krášlili náš úsměv.
Jeho filosofie je založena na popírání slova LOGOS.
Filosofie a věda do křesťanství nepatří, křesťanství by mělo filosofii a vědu zakázat.
Gnostikové
Gnostikové neodvíjí svůj původ od křesťanství, jejich kořeny sahají ještě před křesťanství, před antiku; programově hlásají odklon od tohoto světa. Říkají, že opravdový křesťanský Bůh je neznámý, bezejmenný. Bůh, který stvořil materialistický svět je zlý (duši uzavřel v těle).
Je třeba se osvobodit od těla " \s 12b jediný způsob je gnósé. Gnósé je totální odvrat od tohoto světa. „Kdo poznal tento svět, poznal mrtvolu„. Kristus je spasitel, který nás vyvede z tohoto (materiálního) světa a přivede nás do království.
Patristé
Augustus Aurelius
(354 – 430)
Augustus Aurelius je filosofem, který napsal knihu Vyznání. Tato kniha má dvě části. První část líčí život Augusta Aurelia do 33. roku života a druhá po 33. roce. Narodil se v Severní Africe. Jeho otec byl pohan a matka křesťanka. Do 33. roku žil světským životem. Živil se učením rétoriky. Nežil podle zásad, které sám hlásal. Byl typickým představitelem Římana své doby.
Augustus Aurelius začal číst Cicerona, což u něj způsobilo převrat v myšlení. Tak se dostal skrze filosofii ke křesťanství.
Začal studovat teologii. Stal se pomocníkem biskupa a později biskupem. V 72 letech se odpoutává od poslání biskupa a věnuje se filosofii a píše své knihy.
Nahlédl do svého vlastního nitra a zjistil, že on sám je rozporem mezi hříchem a pravdou. Já sám jsem byl svou první otázkou. Prosil boha, aby mu odpověděl na otázky, které se týkaly jeho života. S Bohem rozmlouvá ve své vlastní duši, skrze své nitro.
Myslím, tedy jsem.
Já jsem rozpolcenost mezi dobrem a zlem, mravností a nemravností. Podstata člověka je v jeho rozpolcenosti. Člověk se chce dostat ze své zvrácenosti, ale neví jak.
Manichejci – existuje Bůh dobra a Bůh zla. I v nás existuje dobro i zlo. Jak dokazuje Aurelius Boha? Nalézá ho ve své vlastní duši. Bůh je:
nejvyšší existence;
nejvyšší pravda;
nejvyšší měřítko pravdy;
nejvyšší dobro.
První koncepce trojjedinosti Boha (člověk je trojjediný jednotou paměti, vůle a pochopením). Bůh je syn, otec a duch svatý.
Novoplatonismus
byl největší nepřítel křesťanství, přepracoval ho pro potřeby křesťanství a použil ho k boji proti největšímu nepříteli křesťanství.
PRÓTÓN
ROZUM
DUŠE
KOSMOS
-------------------
HMOTA
KŘESŤANSKÝ BŮH
jediný Bůh
SLOVO = JEŽÍŠ KRISTUS
DUŠE
SMYSLOVÝ SVĚT
(svět stvořený Bohem)
--------------------
TMA
Co lze použít k filosofické obhajobě křesťanské víry?
Prótón je naprosto neosobní. Byl nahrazen Bohem křesťanským.
Rozum (svět idejí) = slovo = logos = Ježíš Kristus.
Duše (individuální lidská duše) – křesťanství na lidské duši a její snaze vůbec nezáleží. Bůh ví, jak to vše bude.
Smyslový svět
Bůh stvořil svět a ten svět je již dotvořen. Není možné, aby Bůh stvořoval ještě něco dalšího. Do křesťanství nelze přijmout to, jak se lidská duše dostane k Bohu.
Nelze přijmout, že závisí jenom a jenom na vůli člověka, zda s Bohem splyne. Vytváří koncept totální determinace. Vše závisí na Bohu, který rozhodne, zda má duše bude spasena nebo ne.
Není možné, aby Bůh splynul s duší. Bůh není já.
Není možné, že duše a Bůh splynou za života.
RENÉ DESCARTES
(1596-1650)
Filosof, nejracionálnější ze všech filosofů novověku. Významná osobnost nejen dějin filosofie, ale i matematiky (vymyslel karteziánskou soustavu, diferenciální počet, matematizace geometrických objektů) a také byl významným optikem. Descartes je významnou historickou osobností. Pocházel z bohaté rodiny, studoval na nejslavnější francouzské škole, koleji La Fléche [la fleš], z dědictví po matce. Brzy odsud odešel. Studovala se zde „moderní„ matematika a zejména Aristotelés, ten byl pro něj nepřijatelný.
Descartes nastoupil do armády, protože chtěl poznat svět (to armáda umožňovala). Údajně se zúčastnil bitvy na Bílé hoře, kde více než bojoval, propočítával dráhy děl. Poté se dostal na Karlovu Universitu, kde rozmlouval s Mistrem Kampanem o vědeckých záležitostech.
V této době promýšlí základy své filosofie, kdy své teorie si nezapisuje, ale uspořádává ve své mysli, ve svém rozumu. Čekal, až se mu celá filosofie v jeho mysli utvoří, teprve tehdy své myšlenky uveřejnil. Sám byl uzavřen ve své racionalitě.
Ve Francii měl mnoho nepřátel, zejména inkvizici, proto musel emigrovat do Holandska. Tam žil asi 20 let v absolutní izolaci. Pro napsání svého filosofického díla potřeboval absolutní klid, ticho a teplo. Nestýkal se po 20 let s lidmi. Komenský zde navštívil Descarta a 5 hodin spolu diskutovali. Komenský jako první (zde se projevili jeho obrovské pedagogické schopnosti) odhalil, že René Descartes je absolutně geniální, podle nějž se bude řídit další vývoj lidstva.
V Holandsku se seznámil se svou první ženou svého života princeznou Alžbětou, dcerou českého „zimního„ krále Friedricha Falckého a věnoval jí své dopisy Pojednání o vášních duše a napsal první učebnici filosofie pro ženy Základy filosofie. Ta podle ní poté učila jeptišky.
I v Holandsku proti němu začíná brojit protestantská církev a tak utíká do Švédska. Mladá švédská královna Kristina chtěla na svém dvoře nejlepší myslitele a to se jí také podařilo. Descartes na žádost královny dojížděl brzy ráno k ní, kde ji přednášel o filosofii (ráno proto, že jindy neměla čas). Údajně se Descartes při jedné z cest za královnou nachladil a dostal zápal plic, na který (k vůli nepřátelství švédských lékařů) po
Vloženo: 28.05.2009
Velikost: 468,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie
Reference vyučujících předmětu SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie
Podobné materiály
- FY2BP_KMV - Kmity, vlny, optika - Skripta optika
- MA2BP_PAL2 - Algebra a aritmetika 2 - Skripta
- SP2BP_PPS1 - Patopsychologie 1 (psychopatologie) - Skripta Patopsychologie
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta Dejiny_skoly_a_pedagogiky
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta Uvod_do_pedagogiky
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta
- SZ7BP_PsDV - Psychologie duševního vývoje - Skripta VyvojovaPsychologie_xx
- SZ7BP_SoPs - Sociální psychologie - Skripta socialni_psychologie
- SZ7BP_SP1P - Speciální pedagogika 1 - Skripta
- SZ7BP_UvPs - Úvod do psychologie - Skripta pyschologie
- SZ7BP_UvPs - Úvod do psychologie - Uvod do psychologie-skripta
- TE2BP_MTDR - Materiály a technologie - dřevo a plasty - Skripta drevo
- TE2BP_MTDR - Materiály a technologie - dřevo a plasty - Skripta plasty
- Ze2BP_GOP3 - Geografie obyvatelstva a sídel - Skripta GEOGRAFIE_OBYVATELSTVA_A_SIDEL
- SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie - Uvod do filozofie-skripta
- MA2BP_PAL1 - Algebra a aritmetika 1 - skripta od Horáka
- MA2BP_PAL1 - Algebra a aritmetika 1 - skripta od Horáka
Copyright 2024 unium.cz