- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Skripta UVOD_DO_FILOSOFIE
SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálČlověk je měrou všech věcí, jsoucích že jsou, a nejsoucích, že nejsou.
Na jednu a tutéž věc mohou lidé, podle své konkrétní situace, říci dva protikladné názory – proč by neměli mít pravdu oba? Má však naše subjektivní poznání vůbec nějaký smysl mimo nás samých? Má vůbec něco smysl? V pochybách došel asi nejdál Gorgiás, který vytyčil mezníky noetické skepse (tj. nedůvěry v možnost spolehlivě poznávat svět):
Nic není.
Kdyby něco existovalo, nemohlo by to být poznáno.
Kdyby to mohlo být poznáno, nemohlo by to být sděleno.
Sofisty známe spíše prostřednictvím odpůrců. A tak slova sofista a sofistika hanlivě označují zdánlivou moudrost nebo chytráctví. Snad proto, že původní noetická skepse sofistů se rozmělnila v řečnické triky, či ve slovní hříčky – sofismata. Překonání sofismat vedlo k vývoji logiky.
Sofistům se vytýkalo, že znevažují mravy, zákony, náboženství i člověka samého. Opravdu neuznávali nějakou všeobecnou morálku. Poznali, že vše (mravy, ideje, instituce i právo) se mění. Soudili, že pravda, spravedlnost či uznávané hodnoty závisí na pozici člověka (relativismus).
Sofisté obrátili pozornost filosofie od přírody k člověku jako nositeli hodnot.
SÓKRATÉS
(469 – 399 př. Kr.)
SÓKRATÉS nezanechal jediné dílo. Rozmanité zprávy jiných autorů (zejména Platóna) svědčí o tom, jak silným dojmem působil Sókratés, tento neurozený stárnoucí muž se svárlivou ženou (Xantypa). Na tržištích zapřádal řeč s obyčejnými občany Athén. Vytrvale kladl otázky, přiváděl partnery do rozporu s výchozími tvrzeními, otřásal běžnými názory lidí i názory tehdy módních filosofů – sofistů. Nepoučoval o vznešených pravdách, jen jim pomáhal jako dítěti rodit se z nás samotných na světlo světa. Proto svou metodu dialogu zval porodní (po babském řemesle své matky).
Sókratés uvažoval v dialogu s druhými lidmi například nad tím, co je dobro, spravedlnost. Vycházel z příkladů dobra či spravedlnosti a vylučoval nepodstatné znaky při jejich porovnání. Postupným postižením podstatných rysů tak vytvářel definici různých pojmů.
Věnoval se zejména morálním otázkám každodenního života svých spoluobčanů. Od těchto otázek došel až k teoretickým otázkám mravnosti, k etice. V tomto okruhu úvah nabyl značné proslulosti, takže když se jeden z jeho přátel tázal delfské věštírny, kdo je ze všech lidí nejmoudřejší, jmenovala prý věštírna právě Sókrata. Sókratés prý zprvu věštbě nevěřil a začal hledat člověka moudřejšího než on sám. Sókratés posuzoval moudrost lidí podle schopnosti pojmové přesnosti. Záhy tak začal věřit v pravdivost onoho delfského výroku o jeho moudrosti. Ale tento výrok vyložil si tak, že on sám je moudřejší než druzí jedině tím, že si uvědomuje své nedostatečné znalosti a zejména schopnost vykonávat mnohé praktické práce.
Vím, že nic nevím!
Sókratés razil pojem „milující moudrost = filosofos„. Podle jeho mínění je moudrým jedině Bůh: „jedině Boha sluší nezývati moudrým, kdežto i nejlepšího člověka pouze přítelem moudrosti, filosofem„. V poznání sebe viděl pravé duševní vzdělání.
Vrcholným cílem jeho etických snah je dosažení blaženosti, předpokladem které je Sókratovi ctnost.
Daimonion = vnitřní varovný hlas, varovné svědomí v člověku.
Právě důrazem na své daimonion, toto zvláštní svědomí člověka, člověkův vnitřní hlas, který ani ne tak říká, co člověk dělat má, jako spíše zakazuje, co člověk dělat nemá, se dostal do konfliktu s tehdejším státním náboženstvím, neuznávajícím možnost mravního rozhodování individua, nýbrž hlásajícím podřízení se veřejným příkazům. Stejně tak i jeho pojetí jediné božské bytosti bylo s tehdejším náboženstvím. Po Peloponéské válce byla vznesena proti Sókratovi obžaloba: Je vinen, že nevěří v Bohy, v které věří obec, je vinen, že kazí mládež. Důvodů bylo víc. Sókratés vystupoval proti losování do státní úřadů. Tím ovšem podkopával základní principy tehdejší demokracie. Tvrdil, že každý rozumný člověk si např. pro plavbu dobrého kormidelníka vybírá, a nelosuje o něm.
Malou většinou hlasů byl prý odsouzen, že je vinen. Podle zákonů měl si navrhnout trest, a to malý trest. Sókratés se však vinen necítil. Přecenil sílu své řeči a byl odsouzen k trestu smrti. Nebylo těžké naplánovat Sókratův útěk z vězení. Sókratés se však nenechal nikým přemluvit. Po návratu lodi z Délu vypil pohár bolehlavu a zemřel, věře v nesmrtelnost lidské duše, či možnost posmrtného života, totiž s myšlenkou, že je otázkou, kdo si zvolil lepší úděl, zda on, který jde na smrt, či jeho přátelé, jedoucí dále do života.
PLATÓN
(427 – 347 př.Kr)
Největším žákem Sókratovým byl Platón. Platónovo původní jméno bylo Aristoklés. Jméno Platón mu dal jeho učitel gymnastiky a mělo vystihnout buď silnou postavu nebo šířku jeho literárního stylu. Narodil se v Athénách, ale není to jisté, nebo na ostrově Aigína. Pocházel z bohaté rodiny. Jeho rodiče byli dobrého původu. V mládí začal Platón projevovat široké umělecké sklony, které dal do služeb filosofie. Jeho díla jsou tudíž psaná vysoce uměleckou formou, ale na úkor filosofické jednoznačnosti. Učiteli Platóna ve filosofii byl Kratilos (žák Hérakleita z Efesu) a Sókratés.
Po Sókratově smrti Platón 12 let cestoval, navštívil:
Egypt – poznatky ho formovaly jako vědce (matematika, astronomie, filosofie, kastovnický systém);
Jižní Itálie – působnost pythagorejců;
Sicílie (Syrakusy) seznámil se zde s tyranem Dionýsem, který mu pomohl uskutečnit plány na řízení obce;
Athény - vpadl do zajetí, otrok, vykoupen svým spoluobčanem. Po 12 letech v Athénách založil svou vlastní filosofickou školu = AKADEMIA. Fungovala asi 900 let. Studovali zde mladí aristokraté, své vzdělání uplatňovali ve své politické činnosti (matematika, filosofie,...).
Platónovo dílo
Své dílo psal Platón asi 50 let. Téměř všechna díla jsou psána formou dialogů. Sókratés zde prezentuje Platonův názor. Všechna díla jsou naprosto nevěrohodná. První postavou je zde Sókratés a druhými diskutujícími jsou sofisté nebo Platonovi žáci. Je těžké identifikovat, která díla napsal Platón a která jeho žáci pod jeho vlivem.
Dělení Platónova díla
ranné dialogy - převažují zde etická témata
Obrana Sókratova - není v přílišném rozporu s Xenofaném (jediný Platonův spis, který není napsán formou dialogu, nýbrž ve formě řeči)
Kritón (o nutnosti poslouchati zákonů)
Prótagorás (o výchově k ctnosti a mravnosti)
Menón (o učení se, o rozpomínání)
Gorgiás (o rétorice – sofistice)
pozdější dialogy
Kratylos (o původu řeči)
Symposion (o pravé lásce v pojetí Platónově)
Faidón (o nesmrtelnosti duše)
První kniha ústavy (o spravedlnosti)
další dialogy
dialog Parmenidés (o problému vztahu a o ideách)
všechny knihy ústavy
pozdní Platón je poznamenán inklinací k pythagoreismu, uvědomuje si rozpory, které se u něj objevují ve středním období (vztah mezi jedním a mnohým - číslo a hmota). V posledním období jsou důležité spisy
Sofisté (o zdánlivém vědění)
Filébos (o vpravdě šťastném životě, o poměru slasti a dobra)
Kritiás (o Atlantidě)
Zákony (státovědné dílo)
STŘEDNÍ OBDOBÍ
zahrnuje pozdější dialogy a další dialogy. Vznikají myšlenky, které ovlivnily filosofii. Důležitá je Ústava – kniha 7. Ontologii zakládá na tvrzení, že existují dva světy:
Svět idejí můžeme nazvat opravdovým jsoucnem (bytím). Ideje existují v opravdovém světě, ve světě pojmů (láska, dobro, spravedlnost, kůň, pes, strom), který není světem jedinečných předmětů, ale obecných;
svět smyslový - svět ve kterém my lidé žijeme. Svět smyslový je ten, se kterým se člověk stýká prostřednictvím svých smyslů. Proč není svět smyslový považován za svět hmotný? Hmota je nebytí (podle Platóna). Jaký vztah je mezi světem idejí a světem smyslovým? Prvotnost ideje NE nebo ANO? Spíše ANO.
Ideje Platón považuje za jediné dokonalé jsoucno. Obecné uznával Platón za vyšší bytí než jednotlivé. Idea je pravou dokonalou jsoucností. Svět idejí je nehybný.
Obě jsoucna, neměnné i proměnlivé, imateriální i materiální, nemají u Platóna stejnou hodnotu. Vyšší je jsoucno obecné, kdežto jednotlivé, tj. jsoucno smyslové je něčím odvozeným, druhotným. Idea je nejdokonalejší možné, proto ji není třeba měnit. Smyslový předmět by nemohl existovat, kdyby neexistoval ve světě idejí.
Ideje jsou vzorem pro nižší jsoucno, pro smyslový svět. Smyslový svět tedy Platón pojímal jako jakési pouhé napodobeniny, odlesk světa idejí. Svět smyslový je tedy obsahově závislý na světě idejí. Ve světě idejí existuje pojem STROM, ve smyslovém světě existuje skutečný STROM.
Věci smyslového světa jsou nedokonalé. Idea nemůže být nedokonalá. Idea je v axiologii postavena na nejvyšší stupeň. Idea nemá nedokonalost.
Smyslový předmět může mít také účast na světě idejí, určitý podíl na ideji oslabená vzájemnost.
Ve světě idejí je jistá hierarchie: vyšším pojmem je pojem člověka než rostliny nebo koně. Jsou i pojmy vyšší? Vyššími pojmy jsou například krása, spravedlnost, dokonalost. Je určitý pojem na nejvyšším stupni? Na nejvyšší stupni je idea dobra (někdy identická s ideou krásy). Někdy bývá vyjadřovaná obrázkem sluníčka.
Platónově ontologii se říká SVĚTELNÁ ONTOLOGIE. Všechny ideje jsou dobré a krásné.
Podobenství o jeskyni
Obyčejní lidé se podobají vězňům v nitru jeskyně, spoutaným tak, že se mohou dívat jen na zadní stěnu jeskyně. Zvenku proniká do jeskyně ostrá záře hořícího ohně, která osvěcuje jakési jiné lidi, kteří chodí v jeskyni podél příčně postavené zídky a kteří nosí nad hlavami různé předměty. Protože však zídka je stejně vysoká jako tito lidé, stín lidí na zadní stěně jeskyně vidět není, avšak zato jsou tam vidět všechny stíny nošených předmětů. A tu oni první lidé, mohoucí se dívat jedině na zadní stěnu jeskyně a vidět tam pohybující se stíny předmětů, naivně pokládají za jsoucno to, co sami vidí, aniž vůbec tuší, že viděné jsou pouhé stíny pravých jsoucen.
Stínem Platón rozuměl hmotný svět, přístupný našim smyslům. Nošenými předměty rozuměl ideje, ohněm pak ideu dobra.
Člověk, který by se dostal z pout by se otočil a uviděl by pravdu. Byl by oslepen. Poznání je bolest. Tento člověk je nazýván filosofem. Filosof může zůstat ve světě idejí nebo se vrátit do jeskyně a přesvědčovat ostatní, že to co vidí není pravda, že celý život žijí v nepravdivém světě. Podle Platóna by ho zabili, kdyby mohli.
Mezi dvěma světy jsou dveře, kdo se dostane do světa idejí, dveře zmizí a už se nemůže vrátit zpátky a sednout si zpět na židli. Už ví, že by viděl pouze falešné stíny.
POZNÁNÍ JE BOLESTIVÉ.
Učení o duši
dialogy Gorigiás, Faidon, Faidros, Ústava. Platón je pod vlivem Pythágorejců zastáncem orfickopythágorejské tradice.
Podle Platóna všechny duše žijí před tím než se převtělí do prvního těla. Všechny duše včetně božské mají 3 složky:
racionalita;
vůle s emocionalitou;
pudy a vášně.
U některých duší převládá racionalita, u některých vůle s emocionalitou nebo pudy a vášně. Duše je v těle za trest. Musí projít očištěním. Očištěné duše se dále nevtělují, ale žijí spokojeně ve světe idejí. Každé duši je určeno losem, do jakého těla se vtělí.
Duše žije v nadnebeské prostoru světa pravých jsoucen, idejí, před jejím spojením s tělem. Duši přirovnával Platón ke spřežení dvou koní, ovládaných vozatajem, přičemž tito dva koně, silné emoce a smyslové žádosti se snaží strhnout tažený závodní vozík pod nebeskou klenbu, avšak vozataj, totiž rozum se snaží jeti svou okružní cestu tak, aby se mohl dívat do nadnebeského prostoru na ideje.
Gnoseologie
Člověk nepoznává smysly. Smysly podle Platóny klamou, tudíž je musí opustit a začít používat racionalitu.
Platón neuznává skutečné poznání, nýbrž rozvzpomínání se na svět idejí. Člověk poznává ideje podle abstrakce, podobnosti. Se stromem jsem se potkával ve světě idejí a vzpomínám si na něj podobnost. Jako poslední poznává člověk ideje abstraktní (např. dobro, zlo, spravedlnost).
ARISTOTELÉS
(384 – 322 př. Kr.)
Aristotelés se narodil ve Staigeře na Chalkidice. Jeho otec byl lékařem makedonského krále. V 17 letech se Aristotelés stal žákem Platónovy Akademie, v níž setrval až do Platónovy smrti, tedy plných dvacet let.
Po Platónově smrti se stal vychovatelem Alexandra Makedonského (do jeho nastoupení vlády). Pak založil vlastní filosofickou školu. Pěstovala se zde věda (stavba lidského, zvířecího a rostlinného těla, geografie, folklór, politické zřízení,... + logika).
Než člověk začne filosofovat, musí být uspokojen. Ke spokojenosti, blaženosti patří dostatečný podíl na majetku světa.
Napsal mnoho spisů (psal je 12 – 13 let), které čítají asi 1000 knih. Když byl Alexandr Makedonský poražen, byl obžalován z bezbožnosti a kažení mládeže. Aristotelés utekl z Athén na Chalkidiku, kde rok poté zemřel.
Jeho spisy nebyly populární, nebyly povolené. Byly odvezeny do Asie, kde jich 1/2 ve sklepě shnila. Jeho spisy uspořádal Andronikos Rhódský (1. st. n.l.).
CORPUS ARISTOTELICUM
spisy logické – Organon (Kategorie, O vyjadřování, První analytiky, Druhé analytiky, Topiky a O sofistických důkazech;
spisy fysické – přírodní filosofie a přírodovědecké spisy (O duši, O nebi,...);
spisy filosofické – metafysické;
spisy etické – Etika Nikomachova;
spisy politické;
díla o slovesném umění (Rétoriky, Poetika).
Kritika Platónových idejí
Aristoteles polemizuje s Platónem o jeho pojetí idejí, vadí mu jeho filosofické rozpory nebo je vůbec nereflektuje. Platón podle Aristotela svět zbytečně komplikuje. A: Svět je jednoduchý.
Platón chápe ideje jako samostatné bytí, oddělené od existence smyslového světa. Podle Aristotela jsou tedy Platónovy ideje obyčejnými kopiemi, napodobeninami smyslových věcí a tudíž jsou pro jakékoliv poznání zbytečné.
A: aby mělo království idejí význam pro oblast smyslových věcí, musí existovat uvnitř oblasti smyslových věcí.
Teorie idejí neobjasňuje důležitou vlastnost smyslového světa – pohyb a vznikání a zanikání.
P: Obecné je podstatou jednotlivostí. Ideje jsou podstatou smyslového světa. To si podle Aristotela odporuje. Jedna a tatáž věc může být současně substancí a nesubstancí. Je substancí, protože ve vztahu k podřízené ideji je obecnější a existuje tedy nebo se odráží v této dílčí ideji jako její podstata a zároveň není substancí ve vztahu k obecnější ideji.
P: Ideje nejsou poznatelné.
A: Idea (podstata) je ve věci poznatelná.
Hylémorfismus
Podstatou všeho jsoucího je jednota látky (hylé) a formy (eidos, morfé). Každý jev je složeninou z látky a formy. Dřevo stolu – látka – samo nestačí k existenci stolu, je pouze jeho možností, potencí (látka je pouze možností, potencí něčím být). Dřevo by mohlo být židlí, vorem, palivem,... Aby se z této možnosti, potence stala skutečnost, musí k látce přistoupit forma stolu. Forma je to, co z beztvaré hmoty vytváří skutečné věci. Forma je aktivní, tvořivý princip, látka je pasivní.
Forma musí být nejprve v mysli toho, kdo ji chce vytvořit, tedy v umělcově představě.
umělecká forma – semínko slunečnice, korálky, člověk
přírodní forma – semínko slunečnice, rostlina, příroda
Podle A neexistuje látka, která by nebyla zformovaná.
Čtyři příčiny jsoucna
látka (stříbro, z něhož je zhotovena miska)
forma (vlastní formy misky)
příčina pohybu, hybná příčina (stříbrník, který misku vytvořil)
účel, cíl (kvůli čemu byla miska vytvořena)
Pohyb
Pohyb vzniká tam, kde se stýká forma a látka (Malé dějiny filosofie);
pohyb je uskutečňování možnosti;
pohyb je proces, v němž látka nabývá formy(Spol. vědy);
přechod z látky ve formu čili z možnosti ve skutečnost děje se pohybem (Drtina).
Theleologie
Tam kde se stýká forma a látka vzniká pohyb. Neboť nejenom že na látku působí formující síly, nýbrž látka podle své přirozeností touží po formách. Každá věc má v sobě zakódovaný cíl, nejvyšší cíl, kterým může být. Všechny věci mají svůj účel.
Možné touží samo, aby se uskutečnilo a pohybuje se samo sebou naproti formě.
Protože látka a forma na sebe působí od věčnosti, je i pohyb bez konce. Svět je věčný, prostorově konečný.
Aristotelés hledá příčinu počátečního pohybu, Prvního Hybatele. Aristotelés soudil, že vše, co se hýbe, má pohyb zvnějšku a první hybný princip se sám nesmí pohybovat, avšak musí pohybovat jiné.
Takovým pohybujícím může být čirá forma bez látky, zcela dokonalá. Zcela dokonalá však může být pouze 1 věc. Tak Aristotelés dospívá k božství (bůh je filosofický pojem), kterým je čiré myšlení, čirý duch (forma forem, příčina příčin).
Učení o duši
Všem živým organismům přisuzuje Aristotelés duši.
vegetativní – forma těla rostlinného (působí přijímání potravy, rozmnožování)
smyslově animální – působí u volný pohyb (zvířata mají duši vegetativní + smyslově animální)
racionální – jejím projevem je myšlení a rozumné jednání. Dělí se na aktivní a pasivní.
Teorie poznání
Poměr objektivně existujícího světa a smyslového vnímání je Aristotelem velmi vhodně vysvětlován známým přirovnáním našich smyslů k vosku, do nějž pečeť vtiskuje své tvary.
Na vyšší úroveň kladl A. rozumové poznání. Vnímání je schopno pouze o něčem tvrdit, že jest, ale není schopno vysvětlit proč jest.
Kritérium pravdy
Pravdivý poznatek je ten, který se shoduje se skutečností.
Stoicismus
Stoicismus je obrovská a vlivná filosofická koncepce, dlouho působící. Stoicismus vznikl asi 300 př.Kr. a měl velký vliv na křesťanství. Název školy pochází od zdobeného sloupořadí, které zakoupil pro sebe a své žáky na athénském náměstí Zénón z Kitia.
Epochy
starší stoa – Zénón z Kitia, Chrýsippos ze Soloi;
střední stoa – stoicismus přejímá učení platonské a peripatetické;
mladší stoa – Lucius Seneca, Marcus Aurelius, Epiktet.
Zénón z Kitia
(asi 336 – 264 př. Kr.)
Zénón z Kitia je zakladatelem stoicismu. Byl prý obchodníkem, jehož obchodní zájmy jej dovedly do Athén. Tam očekával příjezdu své obchodní lodi, na níž měl naložen veškerý svůj majetek. Loď však ztroskotala a on se stal žebrákem. To považoval za své největší štěstí v životě. V nejistotě chodil po ulicích athénských. Tu spatřil u knihkupce rukopis Pamětí Sókratových. Vrátil se ke knihkupci a tázal se ho, kde najde lidi, kteří takové knihy spisují. Tím se dostal k filosofii.
Byl asketický člověk. Vychrtlý, chodil prostě oblečen, pil jenom vodu, živil se olivami a nestýkal se s hochy ani s dívkami.
I mlčením se dá filosofovat.
Již mě voláš, odcházím. Ukopl si malíček, přestal jíst a pít a zemřel.
Jeho logika je prý dokonalejší než logika Aristotelova.
Stoikové důkladně rozpracovali etickou problematiku. Stoikové rozdělovali filosofii na fysiku, logiku a etiku, kde etiku povýšili nad ostatní vědy. Proč stojí etické otázky v centru jejich pozornosti, zdůrazňovali podobenstvími živočich, vejce a zahrada.
Kosti, šlachy (logika) a maso (fysika) dávají život duši (etika).
Skořápka (logika) a bílek (fysika) slouží žloutku (etika).
Za plotem (logika) rostou v půdě stromy (fysika), ale teprve ony přinášení pravé plody (etiku).
Logika
Teorie poznání
Stoici jsou přísní empirikové, ba sensualisté, smysly prohlašují za jediný pramen lidského poznání. Když se člověk narodí, je nepopsanou deskou – Tabula rasa. V naší duši se pomocí smyslů tvoří otisky vnějšího světa (nazývají se kataleptické představy).
Prolepsis = vrozené pravdy, které máme při narození. Všichni lidé máme stejné – Bůh, dobro.
Fysika
Základem všeho je Bůh, který jako duch (pneuma) vše prostupuje. Vše je harmonicky a smysluplně uspořádáno a propojeno. Člověk má žít ve shodě s tímto řádem, se svou přirozeností a rozumem, jež tento řád odrážejí. V tom spočívá pravá blaženost a smysl života.
řeší problém reálných jsoucen
náklon k pantheismu (ovlivněni Hérakleitem)
tělesa mají princip pasivní a aktivní; pasivní – hmotný, oživující z vnějšku, aktivní je oživující, duševní.
Pneuma = duše, rozum oživující pasivní hmotu (
Vloženo: 28.05.2009
Velikost: 468,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie
Reference vyučujících předmětu SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie
Podobné materiály
- FY2BP_KMV - Kmity, vlny, optika - Skripta optika
- MA2BP_PAL2 - Algebra a aritmetika 2 - Skripta
- SP2BP_PPS1 - Patopsychologie 1 (psychopatologie) - Skripta Patopsychologie
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta Dejiny_skoly_a_pedagogiky
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta Uvod_do_pedagogiky
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta
- SZ7BP_PsDV - Psychologie duševního vývoje - Skripta VyvojovaPsychologie_xx
- SZ7BP_SoPs - Sociální psychologie - Skripta socialni_psychologie
- SZ7BP_SP1P - Speciální pedagogika 1 - Skripta
- SZ7BP_UvPs - Úvod do psychologie - Skripta pyschologie
- SZ7BP_UvPs - Úvod do psychologie - Uvod do psychologie-skripta
- TE2BP_MTDR - Materiály a technologie - dřevo a plasty - Skripta drevo
- TE2BP_MTDR - Materiály a technologie - dřevo a plasty - Skripta plasty
- Ze2BP_GOP3 - Geografie obyvatelstva a sídel - Skripta GEOGRAFIE_OBYVATELSTVA_A_SIDEL
- SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie - Uvod do filozofie-skripta
- MA2BP_PAL1 - Algebra a aritmetika 1 - skripta od Horáka
- MA2BP_PAL1 - Algebra a aritmetika 1 - skripta od Horáka
Copyright 2024 unium.cz