Vývoj českého pedagogického myšlení

rie Terezie (1775) – uděleno právo tisknout čes. a něm. školní knihy
1774 – 1. školský zákon (J. I. Felbiger)
→ povinná docházka 6 let, úlevy pro venkovní děti
→ frontální vyuč., stanoveny předměty + obsah
→ soustavu elemen. školství, kde jednotlivé šk. na sebe nenavazovaly
→ zavedl 3 druhy škol:
triviální (fara) – čtení, psaní, počty, náboženství
hlavní (krajské město) – triviální + latina, geometrie, sloh,..
normální (zemské město) – širší rozsah učiva hlavní školy
→ díky vyučování v nj → germanizace čes. obyvatelstva
→ vzdělávání učitelů
Josef II.
→ jednoznačně určil šk. docházku – 6 – 12 let
→ zvlášť hodnoceno chování, zakázal těles. tresty na školách
→ vytvořeny státní dozory nad školami
→ přesná organizace šk. roku
→ SŠ a VŠ – v němčině
1786 – převzetí dozoru nad školami státem (ustanovení školských komisařů)
Národní obrození
→ snaha o obrodu čj
→ vlastenečtí učitelé čelí sílící germanizaci
→ požadavky na školskou reformu a sociální zabezpečení učitelstva
Vrcholné obrozenecké znaky (1848-1849):
- úsilí o reformu českých škol
( zřídit mateřské školy
( zavést knihy pro učitele
- velká kritika školského systému
( germanizace
( nejednotný školský systém
( nejsou osnovy pro Elementární školství
( 1808 – gymnaziální kodex – délka studia 6 let – v místech univerzit
systém odborných učitelů
učí se hl. klasické jazyky (mat. + přír. vědy – oslab.)
→ představitelé NO:
Karel Slavoj Amerling (1807 – 1884)
→ v Praze založil výchovný vzdělávací Budečský ústav – výchova dívek a vzdělávání
učitelů
→ vydával časopis „Posel z Budče“
→ zdůrazňoval nový (pokrokový) obsah předmětu, všestrannost
→ píše učebnice a učební pomůcky, knihy pro učitele
→ sepsal „Návrh pro národní školy“ (otištěný v Poslu z Budče)
( myšlenka „Jednotného školství“
→ založena 1. hlavní česká škola v Praze (stal se ředitelem)
Jan Jakub Ryba (1765 – 1815)
→ rožmitálský učitel a hudební skladatel
Vývoj v 19. a 20. st.:
1848-49 – nová koncepce středních škol Exner-Bonitzova reforma
humanisticky zaměřená gymnázia (8 let)
matematicko-přírodovědné reálky (7 let)
povinný čj
1869 – Hassnerův zákon = 2. školský zákon – vytvořena soustava národ. školství
zavedení 8leté povinné školní docházky, při neplnění sankce
církev vyučuje náboženství, stát má dozor
rovnost jazyků v zemi
učitelské ústavy + zkoušky způsobilosti učitelů
školy: obecné = 1. stupeň
měšťanské = 2. st.
střední
( rozvoj odborných SŠ
1883 – Taafova školská novela - rozšířena síť škol
→ úlevy v docházce na venkově, zvýšení počtu ž., učitelské ústavy
------- 8-letá gymnázia – směr k antické vzděl., nic praktického
odštěpení reálných gymn. – zaměřena prakticky, přír. vědy
Gustav Adolf Lindner
→ SŠ profesor ( 1872 ředitel uč. ústavu v Kutné Hoře ( 1882 – 1. profesor na UK ( šk. inspektorem
( navazoval na J. A. K. + herbartismus ( na UK odklon od herb. =>k evolucionismu
(= pozitivismus)
( důraz na TV + prac. a estetickou vých.
( vyšší vzděl. pro dívky
( VŠ vzdělání uč. ZŠ (4 leté)
( X těles. trestům
( cíl: občan sebevědomý, altruisticky založený
( učebnice pro uč.: Obecné vychovatelství, Všeobecné vyučovatelství, Pedga na
základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním
( věk dítěte: 1 – 7: nazírání; doma
8 – 14: sbírání + pořádání; paměť; škola
15 – 21: zpracování rozumu
Jan Vlastimil Svoboda (1800 – 1844)
→ 1. instituce pro předškolní vých. – školka
1918 – vznik samostatného československého státu
koncepce školské soustavy – demokratizace školy a vzdělání
1922 – malý školský zákon
→ 8letá školní docházka, zrušené úlevy ve školní docházce
→ rovnost učitelů a učitelek
→ obecná škola → navazuje měšťanská
→ střední školy (od 11 do 15 let)
→ kritizován pro nedokonalost =>opravy
„Škola vysokých studií pedagogických“ – vzdělávání učitelů, seznamování s novými metodami
1948 Školský zákon – jednotná státní školská soustava
→ povinná školní docházka
→ 1. stupeň: národní škola (5r), 2. stupeň: střední škola (4r), 3. stupeň: výběrové
1954 učňovské školy
Zdeněk Nejedlý – 1. ministr školství po 2.sv. válce
Osobnosti české pedagogiky 20. st.:
Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937)
filozof, politik a státník - ideový zdroj české vědy, školy a výchovy
spis „Ideály humanitní“ – významné pedagogické konsekvence
důraz na aktivní stránku filozofie, na konkrétní činy založené na hlubokém poznání a přesvědčení, na úlohu vědy při formování osobnosti, zejména mravní formování osobnosti
úkol výchovy: utvářet jedince s hlubokým humanistickým přesvědčením, kt. svým
životem naplňuje základní křesťanské ideály vztahu člověka k člověku
František Drtina (1861-1925)
Lindnerův nástupce na UK, profesor
pokračoval v úsilí Lindnera: reforma středního školství, hl. dívčího; zkvalitnění vzdělání učitelů (VŠ vzdělání)
jeden ze zakladatelů dívčích lyceí
uskutečnil nový typ SŠ pro dívky – reálné gymnázium
obrací pozornost k vývoji pedagogického myšlení
položil základy historicko-srovnávacího studia v naší pedagogice
1930 vydán soubor Drtinových prací „Ideály výchovy“
František Krejčí (1858-1934)
psycholog
spis „Pozitivizmus a výchova“ (1906)
požadavek jednotné všeobecně-vzdělávací školy pro mládež do 14 let
VŠ vzdělání pro učitele
František Čáda (1865-1918)
zakladatel české pedopsychologie
věnoval se výzkumu dětské řeči a dětské kresby
Josef Úlehla (1852-1933)
návrh na nové pojetí školy „Volná škola“
kritika herbartismu
požaduje svobodný a harmonický rozvoj dítěte na základě sebevýchovy a samoučení
ředitel na české menšinové škole ve Víd