To nejdůle·itější ze skript

podáno v minulých letech a nedošlo ke změnám, pak se nepodává.
placení daně: daň je splatná ve 4 stejných splátkách, přesáhla-li částku 1 000 Kč, jinak se musí zaplatit nejpozději do 31. 5. Výjimku mají poplatníci, kteří provozují zemědělskou výrobu a chov ryb. Ti platí daň ve 2 splátkách.
Daň z pozemků
předmět daně: pozemky, které se nacházejí na území ČR a jsou uvedené v katastru nemovitostí
poplatník: vlastník pozemku. V případ, že vlastník pozemku není znám, stává se poplatníkem uživatel. Jestliže k pozemku má více lidí vlastnické právo, pak jsou povinni platit daň společně bez rozdílů.
osvobození: pozemky, které vlastní stát, obce nebo kraje; hřbitovy; veřejné přístupné parky, prostory a sportoviště; zemědělské a lesní pozemky po daný počet let a další pozemky, které jsou uvedeny v zákoně.
základ daně: orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad, trvalý travní porost, cena půdy se zjistí násobením celkové výměry pozemku v m2 průměrnou cenou půdy. U hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb se vynásobí celková výměra pozemku částkou 3,80 Kč.
Daň ze staveb
předmět daně: stavby, které jsou umístěné na území ČR a bylo na ně vydáno kolaudační rozhodnutí.
poplatníci: vlastníci staveb, bytů nebo samostatného nebytového prostoru.
osvobození: stavby, které jsou ve vlastnictví státu, boce nebo kraje, církve; obytné domy vrácené FO v restituci a to až do r. 2007, novostavby obytných domů a bytů v nich, které jsou ve vlastnictví FO.
základ daně: výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2. U bytů či samostatného prostoru se počítá z podlahové plochy bytu, a to také v m2. Rozměr se vynásobí 1,2.
Daň silniční
předmět daně: silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v ČR, jestliže se používají k podnikání nebo k jiné samostatně výdělečné činnosti. Vozidla nad 12 tun jsou vždy předmětem daně.
osvobození od daně: speciální pásové automobily, zemědělské a lesnické traktory a další vozidla uvedená v předpisu. Vozidla kategorie L1, která mají méně než čtyři kola zapsaná v technickém průkazu; vozy zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu, vozidla na elektrický pohon
poplatníci: FO nebo PO, které vozidlo užívají a jsou zapsány v technickém průkazu jako provozovatelé. Osoba, která vozidlo užívá a jehož TP je osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena.
sazby daně: je-li poplatníkem zaměstnavatel, který vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci, pak je sazba daně 25 Kč za každý den použití auta a to jen v případě, kdy je to pro poplatníka výhodnější. Sazba daně se snižuje o 25 % vozům určeným pro činnosti výrobní povahy v rostlinné výrobě. Vozidlům, která byla registrovaná v ČR do 31. 12. 1989 se sazba zvyšuje o 15 %.
placení daně a odevzdání daňového přiznání: zdaňovací období je jeden kalendářní rok. Daňová povinnost vzniká/zaniká v kalendářním měsíci, kdy se vozidlo začne/přestane používat k podnikatelským účelům. Veškeré zálohy jsou splatné do 15. 4., 15. 7., 15. 10. a 15. 12. Daňové přiznání se odevzdává do 31. 1. následujícího kalendářního roku.
Daň dědická
předmět daně: bezúplatné nabytí majetku po smrti FO. Daň, kdy dědic získá majetek a neposkytne žádnou protihodnotu.
plátce: Dědic, který nabyl dědictví ze zákona nebo závěti. Dědicem může být FO, PO i stát, který může být dědicem pouze ze závěti. Podle zákona stát není plátcem.
základ daně: cena majetku nabytého jednotlivým dědicem. Je-li dědiců více, podává si daňové přiznání každý zvlášť.
podání daňového přiznání: do 30 dnů ode dne pravomocně skončeného řízení o dědictví finančnímu úřadu. Daň je povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen platební výměr o vyměření daně.
Daň darovací
poplatník daně: nabyvatel majetku. V případě, že se majetek daruje do ciziny, pak se poplatníkem stává vždy dárce a ne obdarovaný.
předmět daně: bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu. Daň je vybírána i z nabytého majetku darovaného z ciziny do naší republiky nebo obráceně. Za předmět se naopak nepovažuje například plnění nebo bezúplatné převody majetku na základě povinnosti stanovené právním předpisem.
základ daně: cena majetku, který je předmětem této daně, snížená nejen o prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, ale i cenu majetku od daně osvobozeného a clo spolu s daní placené při dovozu v případě, že se jedná o dary movité nebo dovezené z ciziny.
Daň z převodu nemovitostí
předmět daně: převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem; bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním; úplatný převod vlastnictví k nemovitostem.
poplatník daně: prodávající; kupující je ručitelem. Jestliže se jedná o výměnu nemovitostí, pak platí daň společně převodce i nabyvatel.
základ daně: cena, která je platná v den nabytí nemovitosti.
Daň z přidané hodnoty
předmět daně: zboží, služby a nemovitosti, a to za podmínek stanovených zákonem.
plátci: FO a PO, které podnikají v tuzemsku a jejich obrat za nejbližších 12 předcházejících měsíců přesáhl částku 1 mil. Kč.
dodání zboží do jiného členského státu: osvobozené plnění s nárokem na odpočet při dodání zboží do jiného členského státu je v případě, kdy:
kupující zboží musí být v jiném členském státě registrován k dni z přidané hodnoty
zároveň bylo zboží doopravdy přepraveno nebo posláno do jiného státu EU kupujícím nebo prodávajícím či zmocněnou třetí osobou.
pořízení zboží z jiného členského státu: jestliže se pořídí zboží z jiného členského státu, stává se předmětem daně v tuzemsku.
systém VIES: elektronický systém pro výměnu informací v oblastí DPH, který byl zaveden pro přesnější kontrolu daňových úniků, jedná se o kontrolu uplatňování nároku na osvobození od DPH při dodání zboží do jiného státu EU. Umožňuje správcům daně států EU ověřit, zda prodávající měl právo osvobodit zdanitelné plnění, a naopak v zemi určení zkontrolovat, zda kupující nabyté zboží řádně přiznal a zdanil.
Spotřební daň
předmět: daň z lihu, z piva, z vína a meziproduktů, z minerálních olejů, daň z tabákových výrobků. Tuzemsko = daňové území
plátci: FO i PO, kterým vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Povinnost vzniká výrobou nebo dovozem.
výpočet daně: vynásobením základu daně sazbou daně, která je stanovena.
zdaňovací období a splatnost daně: Zdaňovací období je kalendářní měsíc. Plátci musí do 25. dne po skončení období podat přiznání celnímu úřadu, není-li stanoveno jinak. Daň je splatná do 40. dne od skončení zdaňovacího období. Při dovozu je to 10 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření cla, daně a poplatků.
daňový sklad: prostorově i stavebně ohraničené místo na daňovém území ČR, kde provozovatel vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá vybrané výrobky.
Finanční řízení v podniku
Financování = získání finančních zdrojů a jejich použití k obstarání potřebných statků a k úhradě výdajů na činnost podniku.
Finanční řízení = hlavní složka řízení podniku. Cíle: zajištění růstu tržní hodnoty podniku, průběžné platební schopnosti a průběžné likvidity majetku.
- hlavní úkoly finančního řízení podniku:
získávat kapitál pro běžné potřeby podniku a rozhodovat o jeho struktuře a jejich změnách (získat úvěr, vydat akcie nebo obligace)
rozhodovat o umístění kapitálu (nakoupit aktiva, vracet vypůjčený kapitál investorům)
rozhodovat o rozdělení zisku (reinvestovat jej nebo vyplatit ve formě dividend)
prognózovat, plánovat, zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou stránku činnosti podniku tak, aby byla zajištěna jeho finanční stabilita.
U malých firem se o financování stará sám majitel, popř. hospodář nebo pokladník, u větších firem hlavní účetní, u velkých firem finanční ředitel s celým štábem finančních manažerů. Financování je ovlivňováno dvěma faktory:
faktor času
faktor rizika
Faktor času:
peněžní jednotka vyplacená nebo přijatá v různých časových okamžicích má rozdílnou hodnotu; dnešní koruna je cennější než koruna získaná později, neboť tu, kterou máme dnes, můžeme investovat tak, aby nám přinesla úrok. Je nutno mít na zřeteli, že hodnota peněz se v čase neustále mění. Inflace znehodnocuje ty peníze, které jsme uschovali a naopak peníze dobře investované nám budou číselné množství zvyšovat a dojde k jejich zhodnocování.
faktor času se uplatňuje zejména:
při rozhodování o investicích, kde hlediskem výběru je doba výstavby a doba životnosti
při rozhodování o způsobu financování dlouhodobého majetku, kdy s ohledem na dobu splácení je nezbytné jejich výši přepočítat na současnou hodnotu
při stanovení tržní ceny majetku se tato musí aktualizovat podle toho, jak ji ovlivňuje poptávka a nabídka na trhu
Faktor rizika:
ten, kdo rozhoduje si není jist výsledky těchto variant, neboť obvykle varianta s větším rizikem přináší i větší zisk a varianta s menším rizikem přináší menší zisk.
příčiny vzniku podnikatelských rizik:
objektivní – nezávislé na činnosti podniku
subjektivní – zaviněné managementem nebo zaměstnanci podniku
provozní – náhodné havárie
investiční – investice nesplnily naše očekávání
inovační – zavádění nových výrobků má jiný průběh než předpokládaný
Ochranné kroky proti rizikům: mají pozitivní důsledek, ale také negativní dopad v růstu některých nákladů
zjištění příčin a vyčíslení stupně rizika
volby právní formy podnikání
omezování rizika
vhodné rozšíření dodavatelů a odběratelů
portfolio finančních investic
přesun rizika na jiné subjekty
pojištění
tvorba rezerv
Všeobecná pravidla pro finanční rozhodování:
při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším
při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším
za větší riziko se požaduje větší výnos
preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou později
motivací investování je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akcie
Druhy a způsoby financování podniku
Finanční zdroje:
vlastní a cizí zdroje – znakem je vlastnictví, vlastní zdroje jsou vklady vlastníků, odpisy, disponibilní zisk po zdanění a úhradě dividend a zdroje z prodeje nepeněžních částí majetku. Cizími finančními zdroji jsou přírůstky dluhů (úvěry, dluhopisy), dotace na rozvoj poskytnuté státem, účelovými fondy, nadacemi, leasingové financování pomocí pronájmu majetku.
krátkodobé a dlouhodobé zdroje – znakem je doba splatnosti. Krátkodobé – zdroje splatné do 1 roku, dlouhodobé – splatnost delší, případně střednědobé – cca do 4 let. Vlastní finanční zdroje jsou s neomezenou splatností.
interní a externí zdroje – člení se podle toho, zda je podnik získá na základě vnitřní činnosti či jinak. Interní zdroje – odpisy a zisk po úhradě daní a dividend a dlouhodobé finanční rezervy. Externí zdroje – všechny ostatní zdroje získané mimo vnitřní činnosti podniku, dluhy, dotace, vklady vlastníků
emise kmenových a prioritních akcií
odpisyemise obligací
dlouhodobé úvěry finančních institucí
internínerozdělený ziskexternídlouhodobé dodavatelské úvěry
finanční leasing
dlouhodobé finanční rezervyfinanční podpora státu
ostatní externí zdroje
Samofinancování = financování pomocí interních zdrojů
Cash flow (peněžní tok)
pohyb peněžních prostředků podniku za určité období v souvislosti s jeho ekonomickou činností.
je východiskem pro řízení likvidity. Jeho potřeba je zřejmá například tehdy, když podnik vykazuje zisk, ale je v platební neschopnosti, teda má nedostatek pohotových prostředků. V podstatě jde o nesoulad mezi náklady a výdaji, výnosy a příjmy a mezi ziskem a stavem peněžních prostředků.
ne každý účtovaný náklad musí znamenat výdaj podniku.
způsoby sestavování výkazu cash flow:
přímo – rozdíl nákladů, které jsou současně peněžními výdaji, a výnosů, které jsou současně peněžními příjmy
nepřímo – vychází z výsledku hospodaření za období, který se upravuje o náklady a výnosy, jež nejsou peněžními výdaji a peněžními příjmy
výpočet:
čistý zisk
+ náklady neznamenající peněžní výdaje (odpisy, rezervy na opravy)
- výnosy neznamenající peněžní příjmy (zúčtování předem přijatého nájemného)
= cash flow (rozdíl příjmů a výdajů)
výsledky obou metod rozlišují tři oblasti činnosti podniku:
provoz – soustřeďují se výsledky provozní činnosti, změny pohledávek u odběratelů, změny dluhů u dodavatelů, změny zásob, ...
investice – změny dlouhodobého majetku a jeho zdrojů
finance – fondy plynoucí z použití úvěrů aj. dluhů, společných akcií, splátek dluhů, placení dividend
cash flow je ústředním pojmem celého finančního řízení podniku. Je i kritériem veškerého rozhodování.
Výrobní činnost v podniku
Výroba = činnost, při které se za pomoci výrobních faktorů získávají určité výrobky nebo služby. Všechny činnosti, které podnik zabezpečuje. Výroba ovlivňuje ekonomiku podniku. Výrobní proces by se měl uskutečňovat při nejnižších možných nákladech a nejkratších dobách. Aby byl vyráběný sortiment prodejný, musí skladba vycházet z požadavků odbytu. Financovat výrobu znamená platit za nakoupený materiál, energie, mzdy, údržbu a opravy.
Etapy výrobního procesu, např. ve strojírenství:
předvýrobní – příprava výrobků a výroby
výrobní – hlavní výroba (hlavní náplň výroby), vedlejší výroba (výroba polotovarů), doplňková výroba (využívá se odpad z hlavní a vedlejší výroby), přidružená výroba (charakter se liší)
odbytová
Kromě výrobních procesů jsou zabezpečovány i pomocné procesy a obslužné procesy.
plánování výrobního programu
Plánování výroby zahrnujeplánování výrobního procesu
plánování zajištění výrobních faktorů pro výrobu
Plánování výrobního programu
určení „co“ a „v jakém množství“ budeme vyrábět
je určen v závislosti na výsledcích marketingového průzkumu a na velikosti poptávky.
výrobní program se neustále mění, jsou vyřazovány zastaralé výrobky a nahrazovány novými. Podniky, které vyrábějí spotřební zboží, mají rychlejší tempo změn ve srovnání s podniky těžkého průmyslu.
s vyšší jakostí roste i cena výrobků nebo služby. Plánování vychází z plánu odbytu, který musí přihlížet k výrobním kapacitám, materiálovým a finančním zdrojům.
krátkodobý plán může zabezpečit pouze malé změny výrobního programu
dlouhodobý plán zabezpečuje rozsáhlé změny výrobního programu
podnik vyrábí takové množství, které vede k maximalizaci zisku a toto množství bývá zpravidla menší než možné maximum
Plánování výrobního procesu
po výběru programu vybíráme technologie, suroviny a materiály. Cílem je vyrábět v požadované kvalitě s co nejmenšími náklady.
součástí je:
stanovení optimální výrobní dávky
vypracování lhůtového plánu
provedení kapacitního propočtu
Stanovení optimální výrobní dávky – stanovený počet výrobků, které se vyrábějí s jednorázovým vynaložením nákladů. Jedná se o fixní náklady, a jejich velikost na jednotku produkce klesá se zvyšováním dávky. Na druhé straně rostou náklady na skladování zásob. Optimální výrobní dávka je dávky, při které jsou jednotkové náklady minimální. Pro její stanovení se využívají metody lineárního programování a metody síťové analýzy.
Vypracování lhůtového plánu – stanovuje začátek a konec při výrobě přijatých zakázek. Faktory jsou technicko-hospodářské normy spotřeby času a výrobní kapacity. Vypracováním získáme přehled o vytíženosti jednotlivých pracovišť. Výsledkem je stanovení průběžné doby výroby.
Provedení kapacitního propočtu – umožňuje stanovit maximální objem produkce, který lze za určitou dobu ve výrobní jednotce vyrobit. Slouží k získání informaci:
jaký druh a kolik výrobních kapacit je potřeba
rozmístění výrobních kapacit
potřebu výrobních kapacit v příslušné době
Kapacita výrobní jednotky: výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti. Dobu činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů:
kalendářní časový fond, který je dán počtem dní v roce, může být vyjádřen i v hodinách. Používá se při výpočtu v nepřetržitých výrobních procesech.
nominální časový fond zjistíme odečtením nepracovních dnů, případně celozávodní dovolené
využitelný časový fond zjistíme odečtením plánovaných prostojů (opravy, údržba) v pracovní době.
Plánování zajištění výrobních faktorů pro výrobu
je třeba:
zpracovat plán nákupu
zpracovat investiční plán
plán práce
Produktivita
= efektivnost využívání výrobních faktorů ve výrobě. Úroveň je dána poměrem množství produkce k objemu užitných vstupů za dané období. Její zvyšování nesmí být prováděno na úkor zákazníkem požadované kvality
Celková produktivita: výstup
P =
Σ zdrojových vstupů (zvěčnělé i živé práce
Produktivita parciální: význam pro řízení vnitropodnikových útvarů
výstup
P =
vstup (práce)
V praxi se používá nejčastěji jako ukazatel produktivita práce (Pp):
přidaná hodnota
PP celková =
počet pracovníků (odpracovaných hodin)
přidaná hodnota = hodnota produkce – náklady na suroviny, materiál a služby
čistá produkce (přidaná hodnota bez odpisů)
PP parciální =
počet pracovníků (odpracovaných hodin)
růst produktivity práce je podmínkou růstu podniku a mzdový nárůst musí být vždy podložen růstem produktivity práce.
Obchodní činnost
Útvar nákup = zajišťuje všechny dodávky surovin, výrobků či součástek, polotovarů, výrobních i režijních materiálů, nářadí, náhradních dílů, přípravků a obalových materiálů tak, aby všechny činnosti, zejména výrobní, probíhaly v plánovaném čase a objemu. Postupuje se podle následujících kroků:
zjistí potřebu nakupovaného materiálu
provede přehled o možných dodavatelích
provede výběr dodavatelů a stanoví jim podmínky dodávky
zabezpečí převzetí dodávky s ohledem na kvalitu a kvantitu
zajistí uskladnění dodávky
zabezpečí úhradu dodávky
eviduje vratné obaly a zabezpečí likvidaci obalů nevratných
Klasifikace zásob
pojmenování jednotlivých druhů zásob je nezbytné k jejich správnému řízení
výrobní zásoby
zásoby nedokončené výroby
dle stupně zpracovánízásoby hotových výrobků
zásoby zboží
rozpojovací zásoby
zásobyzásoby na logistické trase
technologické zásoby
dle funkce podnikustrategické zásoby
spekulační zásoby
dle použitelnostipoužitelné zásoby
nepoužitelné zásoby
Výrobní zásoby
suroviny, které představují složku, která tvoří podstatu konečného produktu. Dále sem patří všechny další pro podnik nepostradatelné materiály, které se nestávají součástí finálních výrobků (mazadla, obaly, ...)
Zásoby nedokončené výroby
produkty, na nichž byly provedeny některé výrobní operace. Nejsou už surovinou, ale nejsou také ještě hotovými výrobky. Velikost nedokončené výroby záleží na délce a složitosti výrobního procesu a počtu vyráběných typů výrobků.
Zásoby hotových výrobků
finální produkty, které nejsou dosud prodané. Jsou skladovány v podnikových prostorách. Podniky s hromadnou výrobou mají velké množství zásob hotových výrobků. Velikost zásob hotových výrobků závisí i na velikosti poptávky. Čím vyšší poptávka, tím nižší zásoba hotových výrobků.
Zásoby zboží
finální produkty, které byly nakoupeny nebo vyrobeny k přímému prodeji. Patří sem i podnikové prodejny.
Rozpojovací zásoby
zásoby, kdy mezi jednotlivými výrobními procesy došlo k rozpojení materiálového toku a to z důvodu vyrovnání časového nebo množstevního nesouladu, nebo proto, abychom eliminovali náhodné poruchy.
tyto zásoby můžeme členit na:
běžnou zásobu, která vzniká v důsledku nákupu nebo dopravy materiálu v dávkách
pojistnou zásobu, kterou vytváříme za účelem zachycení náhodných výkyvů
vyrovnávací zásobu, která řeší nesoulad prům