To nejdůle·itější ze skript

jmy osvobozené od daně, odčitatelné nákladové položky, ...
Zisk ekonomický – rozdíl mezi výnosy a ekonomickými náklady (účetní a oportunitní náklady-peněžní částky, o které jsme přišli)
Zisk = cíl a podnět veškerého podnikání. Funkce zisku:
kriteriální – zisk je kritériem pro rozhodování o všech základních otázkách ekonomiky podniku (o objemu výroby, nových výrobcích, investicích)
rozvojová – zisk je hlavním zdrojem akumulace (tvorby finančních zdrojů pro další rozvoj podniku)
rozdělovací – zisk je základem rozdělování důchodů mezi vlastníky (dividenty), investory (úroky) a stát (daně)
motivační – zisk je motivem veškerého podnikání a může být základem hmotné zainteresovanosti pracovníků
Způsoby zvýšení zisku:
snížení nákladů
zvýšení výnosů
Faktory ovlivňující výši zisku:
spokojenost zákazníků a proniknutí na nové trhy
změny struktury sortimentu prodávaných výrobků
prodej nových výrobků vysoce konkurenčně schopných
reengineering podniku
snížení fixních nákladů za období
zrychlení obratu oběžného majetku
finanční restrukturalizace podniku
Rozdělení zisku po zdanění:
povinná tvorba rezervního fondu
zvýšení základního kapitálu
tvorba dalších fondů
výplata tantiém (odměna členů statutárních orgánů ve formě podílu na zisku společnosti)
výplata dividend
výplata podílů na zisku zaměstnancům
nerozdělený zisk
Zisk, náklady, objem výroby, ceny produkce a tržby patří mezi základní ekonomické veličiny průmyslového podniku.
Q = počet vyrobených prodaných výrobků
c = cena za jednotku
T = celkové tržby tržby
F = fixní náklady celkové náklady
v = variabilní náklady na jednotku
N = celkové nákladyzisk
variabilní náklady
tržby,
náklady
(Kč) bod zvratu
ztráta
F fixní náklady
QBZ objem výroby (ks)
přímka tržeb začíná v bodě 0, protože při nulovém objemu prodeje jsou i tržby nulové
přímka celkových nákladů začíná v bodě F, tj. v bodě ukazujícím na výši fixních nákladů (ty jsou i když podnik nevyrábí)
nemá-li být výroba ztrátová, musí mít přímka nákladů menší sklon než přímka tržeb
při nulovém objemu výroby vzniká ztráta ve výši fixních nákladů, která se zmenšuje se zvyšujícím se objemem výroby, až při určitém objemu výroby zaniká. Při dalším rozšiřování výroby začne vznikat zisk
Bod zvratu (QBZ)– objem výroby, který odpovídá průsečíku přímky tržeb a přímky nákladů, postup jeho nalezení nazýváme analýza bodu zvratu a zjistíme ho tak, že tržby položíme rovny k nákladům.
Při neměnné ceně se tržby vyvíjejí podle vztahu T = c * Q
Cenové náklady mají průběh N = F + v * Q
T = N
c * Q = F + v * Q
QBZ = F / (c – v); v případě, že se jedná o podnik s různorodou výrobou tak QBZ = F / (1 – v*)
v* = průměrné variabilní náklady na 1 ks
Příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku = rozdíl mezi cenou výrobku c a jeho variabilními náklady v; suma peněz, která zůstane z ceny výrobku po uhrazení jeho variabilních nákladů.
Cílem podniku je produkovat zisk a proto nestačí, aby operovaly na bodu zvratu, ale musí vyrábět a realizovat alespoň takový objem výroby, který přinese i určitý zisk. Je-li stanoven požadovaný objem zisku (Zmin), pak nový objem výroby zjistíme rozšířením rozvnice o výši požadovaného zisku:
QZmin = (F + Zmin) / (c – v); případně QZmin = (F + Zmin) / (1 – v*)
Výkaz zisku a ztráty – přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření podniku, je možno jej sestavovat:
v druhové struktuře nákladů
v účelové struktuře nákladů
Výkaz zisku a ztráty v druhové struktuře je uspořádán následovně:
obchodní marže
přidaná hodnota
provozní výsledek hospodaření
finanční výsledek hospodaření
výsledek hospodaření za běžnou činnost
mimořádný výsledek hospodaření
výsledek hospodaření za účetní období
výsledek hospodaření před zdaněním
Výkaz zisku a ztráty v účelové struktuře je uspořádán následovně:
hrubý zisk nebo ztráta
provozní výsledek hospodaření
finanční výsledek hospodaření
výsledek hospodaření za běžnou činnost
mimořádný výsledek hospodaření
výsledek hospodaření za účetní období
výsledek hospodaření před zdaněním
Oceňování majetku a závazků
Cena = poměr, za který může být jedno zboží vyměněno za jiné zboží, nebo za peníze. Směnná hodnota vyjádřená v penězích.
Tržní cena – cena vytvořena na trhu podle vztahu nabídky a poptávky; konkrétní cena statku na daném trhu.
Administrativní cena – cena uměle vytvořená obvykle podle pravidel a konstrukce dané právními normami. Její stanovení je jednoznačné.
Ocenění aktiv:
historická cena – cena, která byla vynaložena v době pořízení majetku (při nákupu je to pořizovací cena, při pořízení vlastní činností jsou to vlastní náklady)
reprodukční hodnota – částka za uhrazení majetku, pokud by se pořizoval v současnosti.
realizovatelná hodnota – tzv. prodejní cena, za kterou by bylo možné aktivum prodat
reálná hodnota – částka, za kterou by bylo možno vyměnit aktivum nebo vyrovnat závazek za obvyklých podmínek. Tzv. tržní cena.
Zákon o účetnictví rozeznává 3 typy cen:
pořizovací cena – cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související (doprava, clo, montáž, ...)
reprodukční pořizovací cena – cena, za kterou by byl majetek pořízen v době , kdy se o něm účtuje
vlastní náklady – náklady na výrobu majetku vlastní činností
Oceňování dlouhodobého majetku:
DHM:
pořizovací cenou, je-li pořizován za úplatu
vlastními náklady
reprodukční pořizovací cenou, je-li nabytý darováním nebo bezúplatně (finanční leasing)
DNM:
pořizovací cenou
vlastními náklady
reprodukční pořizovací cenou
DFM:
pořizovací cenou
reálnou hodnotou, kterou se přeceňují realizovatelné cenné papíry a podíly k rozvahovému dni
Odpisování DM – odepisování přenáší podnik část hodnoty, která odpovídá opotřebení, do nákladů. Výši ovlivňují faktory:
celková odpisová základna
zvolená metoda odpisování
odpisová sazba.
Je nutné rozlišovat účetní a daňové odpisy:
účetní odpisy – týkají se výhradně DHM a DNM. Netýkají se části DHM, který má trvalou hodnotu (pozemky) a DFM. Rozhoduje o nich podnik samostatně, stanoví si plán pro jednotlivé předměty. Odpisy se účtují až do 100 % vstupní ceny. Jsou měsíční a odpisovat se začíná v měsíci, který následuje po uvedení majetku do užívání. Odpisy se zaokrouhlují na celé Kč nahoru. Drobný DHM (PC pod 40 tis. Kč) může být spotřebován jednorázově nebo odepisován postupně.
časové:
rovnoměrné – výše se měsíčně nemění
zrychlené – odpis v předchozím roce je vyšší než v následujícím
zpomalené – odpis v následujícím roce je vyšší než v předchozím
výkonové – vyjadřují fyzické nebo technické opotřebení DM a nezachycují opotřebení morální.
daňové odpisy – stanoveny pro účely výpočtu daně z příjmů.
Dlouhodobý hmotný majetek:
v zákoně jsou stanovené maximální možné částky odpisů. Pro každý nově pořízený majetek si podnik zvolí buď rovnoměrné, nebo zrychlené odpisování, které nesmí měnit.
rovnoměrné – jednotlivým skupinám jsou přiřazena maximální roční odpisová procenta. Výše odpisu se vypočítá jako 1/100 vstupní ceny vynásobená příslušnou odpisovou sazbou.
zrychlené – jednotlivým skupinám jsou přiřazeny koeficienty. Výše odpisu se vypočítá v prvním roce jako podíl vstupní ceny a koeficientu, v dalších letech jako podíl dvojnásobku zůstatkové ceny a koeficientu odpisování pro další léta sníženého o počet let odpisování.
Dlouhodobý nehmotný majetek:
zákon požaduje odepisovat nehmotný majetek, pokud je doba použitelnosti delší než 1 rok a vstupní cena je vyšší než 60 tis. Kč, tj. zřizovací výdaje, software, ocenitelná práva, ... Odpisy se stanoví s přesností na celé měsíce.
Dlouhodobý finanční majetek:
podle platného zákona se oceňuje pořizovacími cenami
Oceňování oběžného majetku:
je snazší, protože doba mezi jeho pořízením a jeho spotřebou není tak velká jako u DM.
Oceňování zásob:
nakoupené zásoby v pořizovacích cenách
zásoby vytvořené vlastní činností se oceňují vlastními náklady
zásoby nabyté bezplatně se oceňují reprodukční pořizovací cenou
U velkého množství:
technika první do skladu, první ze skladu FIFO – dodávka, která do skladu přišla jako první, jako první ze skladu také odchází.
technika průměrová – stanoví se jako aritmetický průměr z pořizovacích cen všech dodávek
Oceňování pohledávek:
oceňují se v případě vzniku jmenovitou hodnotou, při nabytí za úplatu nebo vkladem pořizovací cenou
Oceňování krátkodobého finančního majetku:
hotovosti a vklady na účtech se oceňují jejich jmenovitými hodnotami; podíly, cenné papíry a deriváty pořizovacími cenami.
Účetnictví
Právní úprava účetnictví:
účetnictví se řídí právními předpisy, metodickými pokyny a obecně uznávanými účetními zásadami:
zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.
metodické předpisy a pokyny
zákon obchodní zákoník č. 513/1991 Sb.
daňové předpisy
předpisy o zdravotním a sociálním pojištění
celní předpisy
podnik vytváří vlastní interní předpisy, směrnice a opatření pro vedení účetnictví, zejména jde o použité oceňovací metody, běh účetních dokladů, účtový rozvrh, podrozvahové účty, analytickou a operativní evidenci, metody odpisování
Úkol účetnictví:
zobrazit pravdivě a věcně hospodářské dění v podniku
majetkovou situaci
finanční situaci
důchodovou situaci
Charakteristické rysy účetnictví:
zápisy hospodářských operací na základně účetních dokladů
přesnost, spolehlivost a průkaznost
úplnost, soustavnost a nepřetržitost
evidence v peněžních jednotkách
evidence se vede za určité časové období
eviduje se stav a pohyb majetku a závazků
zjištění skutečného výsledku hospodaření
Základní funkce účetnictví:
informační – poskytuje informace o ekonomické situaci podniku vlastníkům i externím subjektům
registrační – soustavné vedení zápisů o podnikových jevech
dokumentační – lze dokladovat při vedení sporů hospodářské dění v minulých obdobích a je důkazním prostředkem pro obhájení zaplacených daňových povinností
dispoziční – je využívána zejména manažery podniku při řízení a je zdrojem pro usměrňování budoucího vývoje podniku
kontrolní – umožňuje jakékoliv kontroly činnosti podniku
Informace poskytnuté účetnictvím:
relevantní – uživatelé si mohou ověřit, zda jejich předchozí rozhodnutí byla správná a dále lze dle nich předpovídat budoucí vývoj
nestranné (objektivní) – informace jsou průkazné, objektivní a neupřednostňují žádnou zájmovou skupinu
včasné – jsou k dispozici v okamžiku její potřeby
srozumitelné – jsou jasné, jednoduché a logické
srovnatelné – umožňují ekonomické jevy shodně měřit, posuzovat, srovnávat, oceňovat a vykazovat a to jak v čase, tak i v prostoru
Základní prvky účetnictví:
účetnictví je informační systém, jehož prvky představují jednotlivé účetní záznamy, které mají podobu účetních dokladů, účetních zápisů, účetních knih, inventurních soupisů, účtového rozvrhu, odpisového plánu, účetní závěrky a výroční zprávy.
základní metodické prvky účetnictví:
účet – znázorňuje se ve tvaru T, na počátku každého účetního období sestavují podniky účtový rozvrh, kde jsou uvedeny čísla a názvy účtů (021-0 účtová třída, 2 účtová skupina, 1 syntetický účet), druhy:
syntetické – vznikají rozkladem rozvahy
analytické – vznikají rozkladem syntetických účtů pro potřeby řízení
účetní knihy – knihy, do kterých se zapisují účetní případy
deník – chronologicky se zapisují všechny účetní případy, zapisuje se také účtovací předpis, který udává čísla účtů, jichž se účetní případ týká
hlavní kniha – věcné systematické zápisy syntetických účtů, údaje se vedou podle kalendářních měsíců v členění:
počáteční stav (zůstatky ke dni otevření hlavní knihy
souhrnné obraty stran Má dáti a Dal za kalendářní měsíc
konečné stavy (zůstatky účtů ke dni sestavení účetní závěrky)
knihy analytické evidence – analytické účty, které podrobněji rozčleňují syntetické účty; členění podle druhů majetku, pohledávky podle jednotlivých dlužníků, závazky podle věřitelů, ...
knihy podrozvahových účtů – účetní zápisy, které se neprovádějí v deníků a hlavní knize
účetní doklady – jsou to průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat:
označení účetního dokladu
obsah účetního případu a jeho účastníky
peněžní částku
okamžik vyhotovení
okamžik uskutečnění
podpisový záznam
- plátci DPH jsou povinni vystavit daňový doklad, zejména:
běžný daňový doklad
zjednodušený daňový doklad
splátkový kalendář
daňový dobropis
daňový vrubopis
platební kalendář
účetní zápisy – jsou to účetní záznamy, jejichž obsah je určen ustanovením zákona o účetnictví. Jednotky jsou povinny provádět zápisy průběžně v účetním období po vyhotovení účetního dokladu způsobem, který vyhovuje požadavkům i jiných právních předpisů.
kontrolní systém – sleduje, aby byl celý proces uskutečňován průkazně, správně a úplně, patří sem zejména:
prověrka úplnosti
kontrola, zda jsou v příslušném časovém období zaúčtovány všechny účetní případy
ověření shody mezi analytickými účty a jim odpovídajícími účty syntetickými
ověření principu podvojnosti
inventarizace majetku a závazků
inventarizace majetku a závazků – podstatný prvek průkaznosti účetnictví. Povinnost inventarizace je stanovená zákonem o účetnictví, který řeší zda stav a ocenění majetku a závazků odpovídá skutečnosti. Inventarizaci provádějí jednotky k okamžiku, ke kterému sestavují účetní závěrku jako mimořádnou nebo řádnou = periodická inventarizace. V případech uvedených v zákoně o účetnictví mohou provádět inventarizaci jednotky i v průběhu období = průběžná inventarizace.
průběžná inventarizace – účetní jednotky ji mohou provádět pouze u zásob, u nichž účtují podle druhů, a dále u dlouhodobého hmotného movitého majetku, jenž vzhledem k funkci, kterou plní v účetní jednotce, je v soustavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží.
mimořádná inventarizace – při konkurzu, uzavření dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnance, živelné pohromě, ...
inventarizace – ověřuje se, zda stav majetku a závazků, které jsou uvedeny v účetnictví, odpovídá skutečnosti; zjistíme ji fyzickou či dokladovou inventurou. Inventarizace = porovnání skutečných stavů s účetnictvím zjištěných inventurou.
fyzická inventura – skutečný stav se zjišťuje vážením, měřením a počítáním
dokladová inventura – ke zjištění skutečného stavu je nutno použít účetní doklady (pohledávky, závazky, stavy na BÚ)
inventarizace – prostředek, který plní řadu funkcí, především:
slouží jako instrument k průkazu, že stav a ocenění majetku a závazků v účetnictví ke dni účetní závěrky odpovídá skutečnosti
správně provedená inventarizace je základem správně vyčíslené daňové povinnosti
slouží majiteli firmy k ochraně majetku a vymezení odpovědnosti za ochranu majetku
umožňuje přehled o využití majetku
Daňová evidence:
ostatní FO, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat nepřesáhl za předcházející kalendářní rok 25 mil. Kč (od 1. 1. 2008)
podnikatelé vedou daňovou evidenci, která zajišťuje zjištění základu daně z příjmů a obsahuje údaje o:
příjmech a výdajích
majetku a závazcích
Daňová soustava
Druhy daní:
daně jsou platby do veřejného rozpočtu, k charakteristikám patří:
povinnost – placení je nařízeno zákonem
nenávratnost – nelze požadovat vrácení
neekvivalentnost – není existence nároku na adekvátní plnění
Daně
příménepřímé
důchodovémajetkovéuniverzálníselektivní
Daň z příjmůDaň z nemovitostíDaň z přidané hodnotySpotřební daň z
- FO- z pozemků- uhlovodíkových
- PO- ze staveb paliv a maziv
Daň silniční- lihu
Daň dědická- piva
Daň darovací- vína
Daň z převodu nemovitostí- tabákových výr.
Daň k ochraně
(životního prostředí)
Daně z příjmu (důchodové daně)
Daň z příjmu FO
poplatníci: FO, které mají na území ČR bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Povinnost se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Pokud osoby nesplňují výše uvedenou podmínku, mají daňovou povinnost pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR.
předmět daně:
příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky
příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti
příjmy z kapitálového majetku
příjmy z pronájmu
ostatní příjmy
osvobození od daně: v §4 zákona
nezdanitelné části základu daně: od základu daně lze odečíst:
dary, jejichž hodnota musí přesáhnout 2% ze základu daně nebo činit 1 000 Kč, v úhrnu nejvíce 10% ze základu daně
úroky zaplacené ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření nebo hypotečního úvěru, max. ve výši 300 tis. Kč
příspěvky zaplacené poplatníkem na penzijní připojištění se státním příspěvkem, celkově zaplacené příspěvky snížené o 6 000 Kč, max. výše činí 12 000 Kč.
pojistné zaplacené poplatníkem v kalendářním roce na jeho soukromé životní pojištění, max. 12 000 Kč.
odečitatelné položky: v §34 zákona
slevy na dani: nejvíce využívané jsou:
24 840 Kč (měsíčně 2 070 Kč) na poplatníka (7 200 Kč – minulý rok)
24 840 Kč na manželku žijící ve společné domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující 38 040 Kč (4 200 Kč)
16 140 Kč pokud je držitelem průkazu ZTP/P (9 600 Kč)
4 020 Kč připravuje-li se poplatník na budoucí povolání studiem (2 400 Kč)
10 680 Kč ročně (890 Kč) na 1 vyživované dítě (6 000 Kč)
společný základ daně manželů: manželé, kteří vyživují alespoň jedno dítě žijící s nimi v domácnosti; mohou ho uplatnit i v případě, že jeden z nich neměl příjmy, které jsou předmětem daně podle tohoto zákona. Součet dílčích základů daně u obou manželů, snížený o nezdanitelné částky základu daně podle §15 za oba manžele. Nezdanitelné částky může uplatnit i ten z manželů, který neměl zdanitelné příjmy. Zdanění uplatňuje každý z manželů ve svém daňovém přiznání.
Daň z příjmů PO
poplatníci: osoby, které nejsou FO, mají sídlo společnosti v ČR, musí zdanit příjmy z tuzemska i zahraničí; pokud je sídlo společnosti v zahraničí, zdaní se pouze příjmy z ČR. ČCB je osvobozena.
zdaňovací období:
kalendářní rok
hospodářský rok
období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva do konce kalendářního nebo hospodářského roku
předmět daně: příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem
sazba daně: 24 %, vztahuje se na základ daně snížený o položky snižující základ daně a položky odečitatelné od základu daně. Zaokrouhluje se na celé tisícikoruny dolů. U investičních, podílových a penzijních fondů sazba činí 5 %. Na samostatný základ daně se vztahuje sazba 15 %.
Daň z příjmu ze zahraničí
zamezení dvojího zdanění: poplatníci, kteří mají na území ČR bydliště, nebo kteří se zde obvykle zdržují, mají povinnost odvést daň z příjmů plynoucích ze zdrojů v ČR i z příjmů ze zahraničí.
příjmy ze zdrojů v zahraničí: Příjmy, které plynou ze zdrojů v zahraničí a podléhají zdanění v zahraničí na základě uzavřené mezinárodní smlouvy. Částka se dále snižuje o výdaje stanovené v zákoně o daních z příjmů. Jestliže měl poplatník také příjmy ze zdrojů v zahraničí, a byli-li mu v zahraničí z těchto příjmů sražena daň, pak mohlo docházet k dvojímu zdanění těchto příjmů.
prokázání zaplacené daně v zahraničí: daň, která se zaplatí v zahraničí, se musí prokázat potvrzením zahraničního správce daně.
vyloučení dvojího zdanění: může se použít pouze ta metoda, která je uvedena ve smlouvě o zamezení dvojího zdanění s konkrétní zemí. Metody:
metoda úplného zápočtu
metoda prostého zápočtu
metoda úplného vynětí s výhradou progrese
metoda úplného vynětí ze základu dně (daňové ztráty)
Majetkové daně
Daň z nemovitostí
zdaňovací období: kalendářní rok, poplatník je povinen podat příslušnému úřadu daňové přiznání do 31. 1. Pokud bylo přiznání