zkouška - otázky

Teorie komunikace a informace: vznik, základní pojmy teorie komunikace, základní pojmy teorie informace (informace, redundance, entropie)
 SHAPE \* MERGEFORMAT
- vznik teorie: 40./50. léta 20.století, souvisí s rozvojem kybernetiky
- základy formulovali: Claude Shannon, Woren Weawer
- konkrétní aplikace jejich teorie – lingvista Charles Hockett
- teorie komunikace – zabývá se přenosem informace, ta je zakódována, přenáší se pomocí signálu (jazykový, optický, zvukový, …), formou znaku se zabývá sémiotika
- mluvčí kóduje informaci, obsah se změní na zvukocou jednotku, ta se přenáší komunikačním kanálem (šumy!), adresát ji dekóduje
- teorie informace – zabývá se informací a jejím obsahem, strukturou, procesem kódování
- dekódování – složitější než kódování, posluchač musí rozeznat význam signálů, při dekódování přiřauije posluchač k jednotkámvýznam, odhaduje další jednotky, to je podmíněno mnoha faktory (znalost tématu,…)
- jazyková komunikace – přírodně – psychicko – společneský proces
- informační, materiální a sociální spojení dvou a více jedinců
- základní složky teorie komunikace
informace: společensky podmíněný myšlenkový obsah, který jeden komunikant předává druhému
kvůli informaci se komunikace uskutečňuje
komunikační prostředky:jazykový kód = v lingvistice jím je jazyk
řečový signál = v lingvistice řeč, je to fyzická substance
komunikační síť: minimálně 3 členové – expedient (původce řečového aktu), percipient (adresát aktu), komunikační spojení (kanál, vodič)
komunikační aktivity: zakódování - formování info. do jazyk.podoby u expedienta
generování - přenos informace z mozku do řečových orgánů
přenos – od expedienta k percipientovi
smyslová percepce – sluchové vnímání a dešifrování zvuku
dekódování – přenos signálu od sluchového orgánu do mozkového centra, transformace na myšlenkový obsah
- expedient a peecipient musí mít stejný kód a stejná pravidla dekódování
- zakódovaný obsah expedientem je pak shodný s dekódovaným obsahem info. percipientem
- informace – její množství se dá měřit
- entropie = míra neurčitosti pokusu, slouží k měření množství informace
- množství informace obsažené v jednom komunikačním signálu
- je maximální, když nevíme, co bude řečeno
- nulová – je-li pravděpodobnost 1 prvku z 1
- je tím větší, čím je informace méně předvídatelná
- jednotkou množství informace: bit (jednotka daná množinou o dvou prvcích,
založena na bineálním protikladu – ano X ne)
- redundance = nadbytečnost, má hodnotu opačnou než entropie
- nejvyšší redundance je tehdy, když entropie je nejnižší
- zabezpečuje spolehlivost sdělovacího procesu, který je vystaven vlivu šumů
- zajišťuje ji sám jazyk (až 1/3 prvků je redundantní)
- šumy - ruší komunikaci, proto se informace snaží být redundantní
- způsobeny fyzikálně (jiný zvuk), dány expedientem (vynechává slabiky, špatná artikulace), způsobeny příjemcem (výpadky pozornosti)


Rozbor pojmů řečová činnost, jazyk, řeč
Řečová činnost
- motivována potřebou (motivovat, sdělit, rozkázat, zařídit,…)
- zakotvena v určité komunikační situaci, ta je neopakovatelná
- fáze = procesy:
- přípravná fáze - vnitřní formováné řečového záměru
- vnitřní programování řečového aktu => výběr výpovědi, uspořádání - tektogramatická složka – struktura věty, jejich volba
- fenogramatická složka – uspořádání složek ve větě, volba termínů
- jazykové prostředky: nespisovná čeština – argot, slang, nářečí, obecná č.
spisovná čeština – hovorová, neutrální, knižní, archaická čeština
- kontrolní složka – zpětné zhodnocení uspořádání a použití jednotek - verbalizace – formulace slov, jejich úprava a řazení v souladu s gramatickými a syntaktickými pravidly
- cílem řečové činnosti: naplnit záměr promluvy
- výpověď - jedinečná realizace schematu
- př. Je zde zima. => dle kontextu – reakce na žádost, na průvan, …
= realizace, konkrétní provedení věty
- věta – abstraktní jednotka, lze ji vyjádřit větným vzorcem
Jazyk, řeč
- F. de Saussure: langue (jazyk) – systém, struktura
parole (řeč) – vlastní realizace (+ mimojazykové faktory!), každou výpověď lze chápat jinak – výhružka, oznámení, zklamání…
- obdobu lze nalézt v syntaxu: věta ~ oblast langue => abstraktní jednotka
výpověď ~ oblast parole => volně v ní lze měnit slovosled (ve vzorci ne), význam nabývá dle kontextu
- 60./70. léta – pragmatický zlom- je reakcí na Chomskeho generativní lingvistiku
- nová jazykovědná disciplína: pragmalingvistika
- jazykový i mimojazykový kontext
- zájem o situaci, v níž je výpověď realizována, znalost mluvčího, tématu, o němž se hovoří, předcházejícího slovního kontexti … pragmatické faktory
- zájem o rozbor řečové činnosti, místo a čas promluvy, sociální podmínky účastníků, komunikační záměr mluvčího

Znaková povaha jazyka a teorie jazykového znaku: pojem znaku, předznaky, vývoj pojetí znaku, unilaterální a bilaterální teorie znaku
- znak- v antice: něco, co stojí místo něčeho jiného
- 19. st.: znak = něco,co pro někoho něco zastupuje,z nějakého hlediska,v nějaké úloze
=> kousek materie, vyhovující dvěma požadavkům:
označuje něco mimo něj
není s označovaným vázán přirozeným nebo příčinným vztahem
- je dán dvěma vlastnostmi:znaková funkce – odkazuje k něčemu
konvenčnost
- sémiotika - nauka, která se zabývá znakovými systémy, zakladatelem F. de Saussure
- školy zabývající se znakem
stoická škola – Zenon, 3. – 1. st. BC
- znak (semion): semainon = vnímatelný, semainomenon = poznatelný
sv. Augustýn – 4. – 5. st. AD,
- bytí – primární X sekundární (tj. znaky)
- znak (signum): signans, signatum
- znaky: přirozené (dým, horečka), konvencionální (povely v armádě)
záměrné, náhodné
=> jazyk – znak záměrný, konvencionální
19./20. stol. – Ch. Peice – vymezeníé preznaku, teorie arbitrárnosti znaku
- F. de Saussure– znak = spojení 2 psych.složek: pojem, psychický obraz
- pojmová složka = signifie => významový plán jazyka
- formální (akustická) složka = signifiant => výrazový plán jazyka
- preznaky = předznaky – realitu zastupují odkazováním, přímým poukazováním
ikony= obrazy diagramy
- fungují na základě faktické podobnosti (př. totemy, piktogramy)
indexy = příznaky, symptomy
- mezi znakem a věcí je příčinný vztah => znak zastupuje realitu na základe příčinných událostí (př. horečka ~ příznak => nemoc, kouž => hoří)
symbol = vztah mezi symbolem a realitou na základě konvenčnosti => společnost se dohodne na symbolice (př. smutek a jeho vyjídření)
signály = odkazují na předmět nebo jev (hudební kvarta => hoří; siréna; …)
- jazykový znak
- schopnost zastupovat nejen přímým poukazováním, ale může zastupovat i nepřítomné věci
- sémiotický trojůhelník:
II.
I.
- vztah mezi I a II = kognitivní odraz = designace
- vztah mezi II a III = vyjádření smyslu = signifikace
- vztah mezi I a III = označení = denotace
- bilaterální teorie jazykového znaku
- do jazykového znaku patří jen designát a designátor (II a III)
- unilaterální teorie jazykového znaku
- jazykovým znakem je pouze designátor (III)
- umožňuje popsat fungování znaku v komunikaci
- umožňuje vymezit dymenze znaku: sémantické = znak X realita
syntaktické = mazi znaky
pragmatické = znak X uživatel
I . denotát = věc, předmět
II. designát = význam
III. designátor = formant

Jazykové funkce a jejich charakteristika: třídění jazykových funkcí, jejich charakteristika, jejich vývoj
- jazyková funkce = úloha, kterou hraje jazykový prvek v určité konstrukci
- př. určitý slovesný tvar – jeho fce ve větě: přísudek
- popis jazyka => zkoumání funkce, kterou jazyk hraje
- funkce mnohdy v součinnosti (podpora, stojí proti sobě,…)
- funkce jazyka: primární – jazyk slouží k myšlení a komunikaci
sekundární – některé funkce jazyku přisuzujeme
- primární funkce
komunikační – oznamovací =zobrazovací - obsah informace zaměřen na realitu
- zaměřeno na obsah sdělení
- informace nulová => kontaktová = fatická fce (pozdrav, zdvořilostní fráze, příjemné zkrácení času)
- obsahem vyjádření sám jazyk => fce methajazyková - jazyk popisuje sám sebe (výuka čj)- expresivní = výrazová =emotivní – zaměřena na expedienta - apelová = výzvová = konativní– zaměřena na percipienta
poznávací- kognitivní
- kogitativní
- sekundární funkce
estetická- literární věda, jazyku přisuzujeme estetické hodnoty
- Jan Mukařovský
- funkční styly – vycházejí z fce jazyka
=> prostě sdělovací (komunikační fce)
=> odborný (zaměřeno na obsah,zobrazovací fce)
=> publicistický (apelová fce)
=> umělecký (estetická fce)
reprezentativní – reprezentuje určitou společnost, jazyk musí vyjádřit vše, co společnost potřebuje => je zrcadlem kulturní úrovně společnosti
- jazyk reprezentuje různé skupiny různého charakteru
- národně – reprezentativní – reprezentuje národ, integrující fce
- kulturně – reprezentativní – na základě formy poznáme úrověň civilizace, období
- rozdělení komunikační fce na 3 podfunkce provedl K. Bühler v r. 1934, kniha Sprachteorie
- jeho teorii převzal PLK
- fatická a metajazyková fce známá již z antiky, začleněna až Romanem Jakobsonem

Vztah řeči a myšlení
- řeč a myšlení odlišují člověka od ostatních živých bytostí
- vztahem řeči a myšlení se zaobírá psychologie, fyziologie, sémiotika, teorie informace, formální logika, lingvistika a psycholongvistika,…
- jedná se tedy o interdisciplinární záležitost – na zkoumání se podílí různé vědy
- všechny poznatky jednotlivých obodů zobecňuje filosofie
- člověk je schopen svými smysly odrážet okolní svět ve své nervové sooustavě
- odrazy
dráždivost – forma předpsychického odrazu
- schopnost živého organismu výběrově reagovatja vliv biologicky důležitých faktorů
- živé organismy se tím adaptují na prostředí, nijak to však nesouvisí s komunikací
psychický odraz – jen u živých oodganicmů s CNS
- vymezení se proti okolnímu světu
- v myšlení jedince se odráží bytí subjektové – organismus s CNS
bytí objektové – vše mimo „já“
- je to záležitost vývoje, malé dítě si „já“ neuvědomuje
- několik typů psychického odrazu:
pocit (= počitek) – nejjednodušší obraz, to, co my vnímáme
- vznik přeměrou vnějšího podráždění na element psychiky
- odraz jednotlivé vlastnosti během působení
- zrak, chuť, hmat, sluch, čich, teplota, pohyb,…
vjem – složitější, odrazem předmětu jako celku
- ucelený, smyslově názorný, strukturovaný obraz odrážející jednotlivé předměty bezprostředně působící na smyslové orgány, vlastnosti předmětu a vztahy mezi nimi
představa – subjektivní odraz předmětu, který kdysi působil na naše smyslové orgány, ale v době představy už nepůsobí
- rekonstruuje se dle stop, které se zachovaly v paměti … reprodukční představa
- jedinec na základě existujícího vnímání vytváří představy nové představy dle přání, potřeb,…
… anticipující představa
př.: vím, co je člověk, co kopyto, co rohy => představa čerta
asociativní myšlení – nejvyvinutější forma, plní některé myšlenkové fce
- předstupeň vědomého psychického obrazu
- sociální determinace, souvisí se stádovým vědomím (př. křik => blíží se jelen, jiný křik => nebezpečí)
- spojuje se s rozvojem zvukové signalizace (zvuk může nahradit konkrétní vnímání)
složitý vědomý psychický odraz – komplexní, odraz vědomí, vlastnost lidského mozku
- spojen s druhou signální soustavou – slovo je signálem signálu
- obraz vznikl působením subjektu a objektu
- přechod mezi jednoduchým a složitým obrazem – složitý proces, vznikl v procesu činnosti a při vzniku řeči
- jedinec – „já“ – měl představy na základě vnímání realit, jim přiřazovány signály signálem => představy se změnily v pojmy a byly strukturovány