zápisky z obecné pg se Švaříčkem

rava
- výchova sama je přípravou do role (př. učitele, skladníka), ale neměla by být jen přípravou (př. příprava na dospělost), riziko redukce; názory, že na přípravu nemusí být pohlíženo se skepsí; směřuje sice do budoucnosti, ale probíhá v přítomností; obava ze zúžení, směřování výchovy k něčemu určitému (člověk jako pracovník…);
Herbert Spencer – snažil se najít způsob, jak by výchova byla co nejvíc prospěšná tehdejší britské společnosti (průmyslová revoluce); spis Výchova rozumová, tělesná a mravní – třídění činnosti podle užitečnosti
- pedocentristé (staví do popředí dítě) – každá fáze dětství má nějaký význam, není to jen příprava
osvěta
- ne jen symbol, ale specifická výchovná forma, za socialismu osvěta ideologická
umění
- Komenský- výchova je umění všechny všechno naučit; názory, že i k učitelství je potřeba víc než odborné znalosti (láska k dítěti, učitel se snaží vzbudit zájem studentů, ne jen teorie), je to práce s černou skříňkou
Moje definice výchovy: výchova je proces, který má nenásilným způsobem vést dítě k životu ve společnosti, tzn. nejen k dodržování právních a morálních norem, ale také k samostatnosti a soběstačnosti. Prostřednictvím výchovy by si dítě mělo uvědomit svou roli ve společnosti, svůj životní cíl a také prostředky, kterými chce tohoto cíle dosáhnout.
4) CÍLE VYCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ
Podle Pařízka
Obecné cíle se dělí na specifické cíle:
kognitivní (poznávací, zaměřeny na myšlení, chápání, souzení, pozornost) – nejvíce kritizovány v tradičním školství¨
hodnotové (přijetí norem, vázány na etická dilemata,morální výchova)
operační – tělesná výchova, pracovní výchova,
komplexni rozvoj jedince – skládá se z jednotlivých částí (kognitivní, hodnotové, operační)
Podle Jůvy
Dichotomie výchovy obecné x specifické cíle
Obecné (globální) se zabývají komplexním rozvojem, zaměřují se na celou osobnost žáka
Specifické - zabývají se konkrétními vlastnostmi žáka, popsány v přesně měřitelných jednotkách, na tyto konkrétní měřitelné věci se váží různé testy (jazykové, matematické, …)
Dichotomie abstraktní x konkrétní cíle
Abstraktní - např. aby se žák podobal obrazu božímu
Konkrétní – žák zvládne násobilku, bude znát přemyslovce,.. – dá se na rozdíl od abstrakt zjistit
Dichotomie adaptační x anticipační
Adaptační - jedince připravit na dnešní dobu, jak by měli být vybaveni aby se v současné době uplatnili
Anticipační - dnešní doba se vyvíjí příliš rychle, je lepší připravit je na budoucnost (současný trend), je třeba vybavit je obecnými předpoklady, naučit je myslet a učit se
Dichotomie teoretické x praktické cíle
Teoretické – vědomosti
Praktické – dovednosti, připravit na výkon povolání
Teoretické a praktické bývají propojovány, na učňáku má kromě praxe taky češtinu, ….
Dichotomie autonomní x heteronomní cíle
Autonomní – cíle které si jedinec stanoví sám
Heteronomní – cíl stanoven vnějším subjektem (zš, rodič, ..)
Autonomní cíl – větší motivace; snaha aby žáci přijímali heteronomní cíle za své - proces interiorizace (jak udělat z heteronomních cílů autonomní)
Velká debata se vede o tom, jak by cíle měly být stanoveny. Jestli mají být nějaké minimální standardy co by žáci na daném stupni měli zvládnout, nebo jestli by cíle měly být stanoveny jako maximální. Minimální cíle – ty, které splní všichni žáci. Maximální míra cílů – např. žáci kteří mají vysoké iq, zájem nebo jdou na vš. Pokud se stanoví max, zbytek třídy ztratí motivaci protože ví, že na to nikdy nebude mít. Proto se doporučuje dát minimální cíle.
Konzervativní směry v pedagogice vs. Progresivisté
Konzervativní neboli tradiční cíle – vázání se na vědomosti, na sumu poznatků, přesně vymezený obsah toho, co by žáci měli zvládnout, kognitivní cíle
Progresivisté ( J. Dewey) – více než obsahem se zabývají formou, výuka není zaměřena na vědomosti ale na celostní rozvoj dítěte (whole-child concept/education), zaměření na hodnotové cíle, cíle s důrazem na sociální rozvoj žáka, zajistit podmínky aby jedinec byl schopen vést rodinný život, byl fyzicky zdatný, dokázal si vážit umění, aby vedl zodpovědný konzumní život s ohledem na enviro. Tento koncept se rozvíjí zejména po druhé sv. válce
Cíle komunistické výchovy:
Spíše konzervativní, velká ideologizace – cíle školy byly dány komunistickou stranou, dogmatismus, autoritativní určování cílů, žádná debata. Zjednodušení cílů a metod, protože bylo všechno přebíráno bez možnosti debaty. Soustředěno na vědomosti.
Po roce 89 se objevila tzv. emancipační tendence – snažila se vymanit z ideologie zotročení. Velká debata o stanovení nových cílů, nové ideologie, jaké budou základní normy, co má být cílem školy. Cílem má být aby se jedinec vyznal ve světě – ať už fyzickém, sociálním, morálním, politickém, …
Jedinec by měl být schopen přijmout morální normy a udělat si na ně vlastní názor – směřování k progresivismu – morální a hodnotová výchova.
2 koncepty: transmise x emancipace (konstruktivismus)
Transmise – cílem školy je předávat poznatky od chytřejšího, staršího, rozumnějšího k tomu, který je méně vyspělý. Mechanická aktivita, přebírání zjednodušené verze od učitele k žákovi.
Konstruktivismus – není tak důležité předávání jako vytvoření si vlastního pochopení. Není důležití zapamatovat si jednotlivé neosobní příběhy, důležité je vytvořit si vlastní pochopení, sám si konstruovat význam skutečnosti jak to ve světě chodí. Žák je v centru poznávání, učitel stojí vedle, jeho role je v nastartování, zprostředkování poznatků, učitel jako ten kdo podporuje (facilitátor) ne ten kdo předává znalosti.
CÍLE V SOUČASNÉ DOBĚ
Všeobecné - stanoveny v ČR v Bílé knize 2001 (Národní program rozvoje vzdělávání) – dokument který ve státě určuje systém vzdělávání, MŠMT ji zadal na vypracování VÚP. V EU je bílou knihou Vyučování a učení na cestě k učící se společnosti (1996)
Struktura bílé knihy ČR:
cíle výchovy a vzdělávání – odkaz na ústavu, listinu zákl. práv a svobod, …(1. kapitola)
zš/sš
vš
vzdělávání dospělých
8 cílů v 1. kapitole bílé knihy:
1) rozvoj lidské individuality – péče o fyz. a psych. stav, seberealizace jedince, .. o tento rozvoj bychom měli usilovat, protože potenciál čr se odvíjí od hospodářství - důraz kladen na ekonomické cíle. Škola a individuální rozvoj jedince má sloužit k rozvoji ekonomiky
2) zprostředkování historicky vzniklé kultury – důraz na rozvoj identity národa, kulturních cílů
3) ochrana životního prostředí s důrazem na udržitelný rozvoj společnosti
4) posilování soudržnosti společnosti – vzdělání je hodnota, která zabezpečuje soudržnost společnosti, důležitý je rovný přístup ke vzdělání, integrace cizinců, …
5) podpora demokracie – demokracie potřebuje jedince kteří jsou si vědomi svých práv, jsou schopni kriticky myslet, k tomu slouží mediální výchova – schopni číst zprávy a kriticky o nich uvažovat, jít k volbám, …
6) výchova k partnerství – jsme členy různých organizací – EU, NATO
7) zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky
8) zvyšování zaměstnatelnosti, adaptabilita člověka – schopen měnit zaměstnání podle toho jak se mění trh, být flexibilní, orientovat se v jazycích a IT,
Středně obecné cíle - stanoveny pro konkrétní typ školy
Specifické cíle – vysvětlit žákům princip parního stroje, naučit žáky násobilku, naučit žáky psát na stroji, …. = Výkonové cíle – vztahují se na něco, co se dá měřit, cíle které jsou v dané vyučovací hodině realizovány. Výkonové, např. žák dokáže napsat, vysvětlit, přesně demonstrovat, něco vyjmenovat, … - vztahují se k tomu, co je ten jedinec schopen provozovat.
Nevýkonové cíle – např. žák bude rozumět druhé světové válce (nedá se změřit jestli tomu rozumí)
Příklad:
Obecný cíl – žák dokáže pochopit propagandu 20.století
Nevýkonový cíl – žák dokáže na propagandistických článcích porozumět textu
Výkonový cíl – žák vysvětlí předpojatost textu, žák vyjmenuje hlavní body textu, …
Hodnocení dosažení cílů výchovy:
Základní – TYLEROVY- otázky
Jaké pg cíle by měly být v dané instituci naplňovány
Jakými metodami by měly být tyto cíle realizovány
Jak mohou být výukové aktivity co nejefektivnější
Jak zjistíme jestli bylo cílů dosaženo
V 80. letech se odborníci zabývali tím, jestli některé cíle nejsou důležitější nebo hodnotnější. Toto zaznamenávají tabulky – taxonomie (= klasifikace) – zaznamenávají úroveň nebo složitost daného jevu.
Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů – zaměřena na kognitivní operace – odlišení kvalitativních cílů
úroveň – zapamatování – bez toho aniž by to pochopil je schopen si to zapamatovat (recitace básně)
úroveň – rozumění – vyšší kognitivní operace – žák schopen vysvětlit
úroveň – aplikace – vytvořit tabulku, vyřešit problém, aplikovat postup
úroveň – analýza – rozebrat báseň, porovnat koncepce, identifikovat vzorce
úroveň – hodnocení – posoudit význam problému, napsat recenzi
úroveň – tvořivost – vytvořit vlastní pojetí něčeho
způsob jak posuzovat vyučování. V praktickém vyučování se používají často jen první dvě roviny.
Krathwolova taxonomie afektivních cílů – cíle vázané na nějaké postoje, hodnoty, … :
přijímání podnětů
reagování na podněty
oceňování – akceptuje nějaké normy, preferuje některé z nich, je schopen se o nich bavit
integrování – schopnost přijmout hodnoty nebo postoje za své, upravit si je pro sebe
interiorizace –internalizace - hodnoty získávají pevné místo v jedincově přesvědčení, přijme je za vlastní
jestli ve škole jedince vyzývají k tomu aby na cíle jen reagovali, nebo si na ně vytvořili názor, přijali je za své…
Taxonomie psychomotorických cílů – škála od napodobování činnosti až po její automatické vykonávání (při řízení auta)

Zprostředkování cílů pro jednotlivé země pomocí vzdělávacích programů (národní kurikulum, rámcový program) – vymezuje učivo, které je v daném státě schválené ministerstvem školství: cíle vzdělávání, učební plány, podíl hodin, co se ve kterém ročníku mají naučit atd. Musí být v souladu s Bílou knihou.
U nás dobíhají programy které byly schváleny v 90. letech:
- VP Základní škola – nejčastější, z roku 96
- VP Obecná škola
- VP Národní škola – alternativní koncepce, liší si počtem hodin, předměty, …
Začínají také nové programy – Rámcové vzdělávací programy - z roku 2002, vydal Výzkumný ústav pedagogický řízený ministerstvem
2007 ZŠ, 2008 podle toho první ročníky gymnázií, 2009 další ročníky
Realizováno v celé EU
Mění se obsah vzdělávání
Zvýšení autonomie škol – školy jsou zodpovědné za to co se bude vyučovat – vytvářejí si tzv. ŠVP podle kterého učí
Učivo není řazeno po předmětech ale po vzdělávacích oblastech, objevují se průřezová témata
povinná témata pro gymply: mediální výchova, ekologická výchova, osobnostně-sociální výchova, multikulturní výchova
prolíná skupinu předmětů
obdoba projektového vyučování, seminář, kurz atd, nemusí to být formou vyučovací hodiny
témata vnímaná jako aktuální, měly by být zaměřeny na mimokognitivní cíle (hodnoty a postoje), provázet žáky od ZŠ po SŠ
Větší důraz na dosahované výsledky vzdělávání
Očekávané výstupy – co by žák na konci roku měl ovládat
Autoevaluace – provádět vlastní evaluaci (hodnocení) toho jak to ve škole vypadá, jaké vztahy mají učitelé mezi s sebou,jak se chovají žáci atd.
Nově vzniká 9 vzdělávacích oblastí: člověk a společnost (De + ZSV), jazyk a jazyková komunikace(cj+aj, nj, …), člověk a příroda (ze+fy+che+bi) atd.
Vzdělávací oblasti stanoveny pro ZŠ, SŠ.
Možnost spojit předměty v jednotlivých skupinách do jednoho bloku, učitelé by měli spolupracovat
Klíčové kompetence (různé výklady):
EU: 2000 – Lisabonská strategie – stát se nejdynamičtější ekonomikou na světě, prosperující ale sociálně soudržnou – univerzálně platné kompetence které bude jedinec v životě potřebovat, neustále je zvyšovat a aktualizovat
základní schopnosti které by měl žák po absolvování školy mít
kompetence profesionálů – specifické vědomosti a schopnosti, specifické lidské jednání, Ryleův koncept – 2 typy schopností: a)vědí jak se něco dělá ale nejsou schopni to vysvětlit, činnost je zautomatizovaná, je kompetencí b)ví, že se něco nějak dělá
schopnost jednat, schopnosti, znalosti a vědomosti
kompetence určující kvalitní, efektivní život
klíčové kompetence nahradily dřívější základní dovednosti (číst, psát, počítat)
kompetence důležité pro orientaci v životě
klíčové kompetence: pracovat v týmu, porozumět textu atd.
definovány jako cílové požadavky nebo očekávané výstupy: 8 kompetencí v RVP: k učení, k řešení problémů, komunikativní kompetence, sociální a personální kompetence, občanské kompetence, …
problémy učitelů: jaké metody používat, jak k těmto kompetencím vést, jak se dá změřit jestli bylo kompetencí dosaženo – u nás krátkodobé výstupy, v Británii evaluační standardy říkají jak se to bude přesně měřit.
Problémy s RVP a ŠVP:
nízká autorita učitele , nekázeň žáků
špatná operacionalizace – jak ověřit nějakou hypotézu v praxi nebo jak realizovat daný cíl
škola ztrácí monopol na výchovu a vzdělávání, vznikají soukromé školy, kurzy, vzdělávací instituce, domácí vzdělávání
Kritika inklinace k výkonu (výstupní testy, státní maturity), zveřejnění výsledků testu aby si škola udělala renomé – podle toho možnost vybrat školu s nejlepšími výsledky
Na výchovu a vzdělávání mají vliv soukromé subjekty a firmy (škola by měla žáky připravovat pro praxi, neměla by udělovat teoretické znalosti), firmy chtějí aby školy byly instrumentálně zaměřeny a produkovaly hotové zaměstnance
Škola by měla vychovávat autonomní žáky kteří by na sobě měli pracovat, ale zároveň firmy tlačí na to aby pracovníci byli flexibilní a hlavně poslušní politice dané firmy (brali si práci domů, pracovali přesčas atd.)
Zjednodušování (banalizování) obsahu školy, menší důraz na rozvoj intelektu, větší důraz na klíčové kompetence
Tlak na to aby se vysoká škola otvírala masovému vzdělávání (Keller, Tvrdý – Vzdělanostní společnost)
Cíle vzdělanostní společnosti jako celoživotního vzdělávání: Rozvoj jedince, podpora sociální soudržnosti, podpora zaměstnatelnosti
Metafora chrámu – konzervativní vzdělanost, ne přiliš praktické věci, pokud jste měli vysokou školu, patřili jste do úzkého společenství (chrámu)
Metafora výtahu - po druhé světové válce se vysokoškolské vzdělání mění, demokratizace založená na principu meritokracie, každý může výtah použít a dostat se nahoru díky své píli a snaze, titul se stává prostředkem, který lidi vyveze do vyšších pater společnosti, dostává se do elitní skupiny, která už není tak malá jako v Chrámu, ale zajištuje větší plat apod
Metafora pojišťovny – vysoká škola nezaručuje dopravení do vyšších pater společnosti, ale představuje pojistku, že člověk nepadne na dno
Po roce 89 se princip trochu mění, vrcholná místa už jsou obsazená, v současné době je to zase princip výtahu, ale tzv.dvourychlostní výtah neboli dvourychlostní spol.vědění: jedna kabina je rychlejší a vyveze nás nahoru, jsou v ní představitelé klasických profesí – právníci, lékaři, manažeři; druhá kabina je pomalejší, jsou tam pracovníci ve službách, učitelé, sociální pracovníci, převážně ženy – kabina je vyveze taky nahoru, ale pomaleji. Ti v rychlejší kabině mají lepší práci s větším platem, ačkoli obě kabiny vezou vysokoškoláky. -> školství selektuje žáky a produkuje sociální nerovnosti
5) KURIKULUM
Definice:
vše, co se ve škole odehrává (nejširší definice)
předávaný obsah vzdělávání
plán realizace výchovně vzdělávacích cílů.
Plán se může měnit, není to statický dokument ale proces, má fáze: zavedení kurikula, realizace a evaluace (hodnocení).
Kurikulum musí ve fázi zavedení určit klíčové oblasti ve kterých má být jedinec vzdělán, způsob realizace takového vzdělávání a v rámci evaluace: otázky jestli by měl být nastaven standard pomocí maximalizace nebo minimalizace, jak by měla probíhat evaluace, kdo by měl standardy nastavovat atd.
FORMY KURIKULA:
zamýšlené – to, co je stanoveno pro daný stát, jak by to měl,o ve finále vypadat
realizované – to, co je skutečně předáváno konkrétním žákům
dosažené – to, co si žáci ve skutečnosti osvojili
skryté – není popsáno v oficiálních dokumentech, nejsou to cíle institucí, ale žáci se to ve škole učí; popisuje to např. McLaren – popisuje kanadskou školu, kde bylo hodně přistěhovalců z Itálie a Portugalska – učitelé se jinak