Zapisky

ě – zjištění podskupinek ve třídě
c) indexové analýzy – numerické zpracování sociometrických údajů, individuální a skupinové jevy
úskalí metody:
- při volbě se členové skupiny nemusí projevovat pouze sympatiemi, ale tím, co je pro ně výhodné
- při vyplňování dotazníků se mohou žáci ovlivňovat
- svou roli hraje i pohlaví
- mohou projevovat sympatie slovy, ale ne jednáním
- je lepší uvádět i důvody své volby!
- u nás: dotazník od Vladimíra Hrabala: So-Ra-D = sociometricko-raitingový-dotazník
Učení:
- pojem učení – širší a užší vymezení
- funkce učení – životní význam učení
- křivka učení, křivka zapomínání
- učení probíhá celý život a je přiřazováno k autoregulačním mechanizmům, na jejichž základě se formuje vědomí, chování a osobnost jedince
- společnost vymezila pro učení časové období (školní věk), následuje po období hry a před obdobím práce
- výsledkem učení jsou změny ve vědomostech, dovednostech, každá změna však nemusí odrážet vliv učení, může být způsobena zráním nervové soustavy
- psychologie učení – speciální vědecká disciplína
- učení – osvojování vědomostí, dovedností, utváření návyků
- v psychologii – pojem učení chápán mnohem šířeji – člověk se učí nejen ve škole, ale i mimo školu
- napodobování dospělých – pozitivně i negativně oblivňuje
Vymezení učení:
a) širší pojetí
- učení znamená získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života
- naučené je opakem vrozeného, zahrnuje jak učení živočichů, tak člověka
- bezděčné učení (probíhá neúmyslně) vs. záměrné učení
b) užší pojetí
- záměrné, systematické a cílevědomé získávání vědomostí, dovedností a návyků jakož i forem chování a osobních vlastností
- uskutečňuje se zpravidla zpočátku pod vedením a za řízení
Funkce učení:
- živočichové se přizpůsobují prostředí: 1. vrozenými instinkty a 2. učením
- plní funkci přizpůsobování prostředí a změnám prostředí, učení se také přizpůsobuje společenským podmínkám
- jedinec se přizpůsobuje prostředí, ale také si prostředí vybírá (aktivní působení)
- získávání předpokladů pro aktivní vyrovnávání se s přírodním a společenským prostředím
- učení působí na všechny druhy psychických jevů – lidské učení se vymezuje také výčtem výsledků – osvojování dovedností, vědomostí a návyků, ale také změna psychických procesů a stavů i změna psychických vlastností
- učení je proces, děj, je to složitá činnost, v níž jsou obsaženy psychické procesy pozorovací, citové a volní
- v učení působí pozornost, nálada, schopnosti, charakter
- všechny druhy psychických jevů působí v učení a učením se také mohou rozvíjet
Fáze učení:
a) motivační – uvědomění vnitřních / vnějších činitelů, intenzivní
b) poznávací – učící se jedinec proniká do učení, získávání dalších informací k dosažení úkolu
- podstatná charakteristika – tápání
c) výkonná – vyřešení úlohy, osvojení učebního materiálu
d) kontrolní (ověřovací) – prověřuje správnost řešení
Činitelé ovlivňující průběh a výsledky učení:
- související - s učícím se jedincem
- se situací v níž učení probíhá
- s učebním materiálem
- s osobností učitele
1. činitelé související s učícím se jedincem:
a) tělesný stav – zdravotní stav, uspokojení základních životních potřeb
b) psychický stav – citové stavy, stavy pozornosti
+ mírné stavy stenických citů
+ mírné citové napětí
- silné prožívání stenických citů (příjemné)
- astenické city (nepříjemné)
- afekt
- silné prožívání citových vztahů (i k sobě sama)
c) stupeň intelektuálního vývoje (myšlení, paměť)
d) stupeň rozvoje schopností (obecné i speciální)
e) charakterově volní vlastnosti (vztah k učení)
f) typové zvláštnosti (typy představivosti, paměti, typ temperamentu)
g) záměr, vůle se učit, záměr naučit se natrvalo
+ když učení není prostředek, ale vlastním cílem činnosti
h) motivace
i) aktivita učícího se
j) subjektivní vztah učícího se k učební látce
2. činitelé související se situací, v níž učení probíhá:
a) mikroklima prostředí, ve kterém se učení uskutečňuje – kvalita vzduchu, osvětlení, hlučnost prostředí,...
b) denní režim učícího se (pravidelnost, správný čas a rytmus)
c) správná organizace vlastní činnosti (pořádek ve věcech souvisejících s učením)
d) délka souvislého učení
e) činnost učení předcházející a po učení následující (proaktivní a retroaktivní)
f) individuální a skupinové učení (kooperace X soutěživost)
3. činitelé související s učebním materiálem:
a) povaha učebního materiálu
- struktura učebního materiálu
- organizovaný, souvislý, s určitým smyslem
- neorganizovaný, izolované jednotky
- jednoduchost, přehlednost X složitost, nepřehlednost
- mnenotechnické pomůcky – spojování izolovaných jednotek do organizovaných struktur logicky souvisejících
- stupeň konkrétnosti nebo abstraktnosti
- podobnost nebo odlišnost od jiného než osvojeného nebo právě osvojovaného učebního materiálu – pozitivní přenos X negativní přenos (transfer pozitivní a interference znesnadňující, např. podobnost slovíček v jazycích)
- důležitost nebo nedůležitost učiva pro učícího se
- pestrost a zajímavost obsahu učiva
- rozsah učiva
b) opakování
- v zájmu efektivnosti
- soustředěné nebo rozdělené v čase
- opakování orientační, doplňující, systematizující
- aktivní reprodukce
c) metody učení
- celková – u lehkého učiva (opakování celého textu...)
- dílčí – po částech, rozděleně
- kombinovaná – přečtení celku, rozdělení, osvojení částí - nejvhodnější
- PQRST (Thomas Robinson) – technika zaměřená na zapamatování si obsahu materiálu – přehled, otázka, čtení, zopakování, test – vede k organizaci materiálu, propracování učiva, nácvik vybavování učiva
- uležení, rozležení učiva, přeučení – „overlearning“ – učivo si již jednou osvojil, učí se dále, efekt o 50% více
- učení nahlas / potichu
- K. Tepperwein – Umění lehce se učit
- učení ve spánku
- učení ve stavu hypnózy a autohypnózy
- učení vyučováním
- učení imaginací
- sugestopedie
4. činitelé související s osobou učitele:
- učitel by měl mít stále na mysli čemu učit, jak učit, jak kontrolovat a hodnotit výsledky učení a jak rozvíjet osobnost učením
Zákony učení:
- E. L. Thorndike:
- zákon opakování (cviku, frekvence)
- zákon efektu
- zákon pohotovosti a připravenosti
- L. Ďurič
- zákon motivace
- zákon transferu
- zákon opakování
- zákon zpětné informace
1. Zákon motivace
- základní zákon učení
- pojmy: - motivace, motivy – vnitřní pohnutky, stavy
- incentivy – vnější činitelé, podněty, zaměřena k určitému cíli, ovlivněna výsledkem (úspěch X neúspěch)
a) motivace jako prostředek – zvyšování aktivity učební činnosti žáků, motivování žáků k vyučování
b) jako jeden z významých cíl výchovně vzdělávacího působení školy, rozvoj motivační sféry žáků ve vyučování
klasifikace motivace:
- vnější a vnitřní motivace – výsledek používání incentiv (známky, tresty) / výsledek rozvoje potřeb a zájmů jedince
- primární a sekundární motivace – váže se k vlastním potřebám učícího se / naplnění sociálních potřeb (prestiž, postavení)
- počáteční, průběžná, výsledná motivace – objevuje se po dosažení cíle (úspěch – zájem, neúspěch – odklon)
- pozitivní a negativní motivace – dosáhnout žádoucího cíle / vyhnout se nežádoucímu
- úkolová motivace – pocit zodpovědnosti, povinnosti dosáhnout cíle
- motivace rozdílná s věkem – různý žebříček hodnot, dítě chce uspokojit ostatní, seberealizace později)
- činitelé působící na motivaci k učení:
- novost situace, předmětu, činnosti (+, ale je třeba nalézt něco známého, pochopitelného)
- činnost žáka a uspokojení z ní
- úspěch a neúspěch v činnosti
Úspěch a neúspěch:
- úspěch – obliba vyučovaného předmětu a školy závisí na učiteli
- úspěch ve škole – zvládnutí náročných úkolů při vysokém tempu může výt dosaženo i náhodně, postupy které žáka vedou
- neúspěch – negativní vliv na sebehodnocení žáka, vzvinuté volní úsilí k překování
- naučená bezmocnost – vzniká na základě nepříjemných zážitků (špatné známky ve škole), děti se nesnaží řešit úkoly které by mohly zvládnout
- míra úspěchu a neúspěchu – nejvíce rozvíjená v oblasti výkonové motivace
- základní motivační tendence:
1. tendence dosáhnout úspěchu
2. tendence vyhnout se neúspěchu
- jedna z nich může nabýt převahu nad druhou
- žáci u nichž převažuje potřeba dosáhnout úspěchu – pracovití, vykonávají práci dobře, tendence vrátit se k přerušené práce, vybírají si úkoly střední obtížnosti, jednoduché úlohy pro ně nejsou příliš zajímavé, orientace na budoucnost, neúspěch hodnotí jako nedostatek úsilí
- žáci u nichž převažuje potřeba vyhout se neúspěchu – vyhýbají se výkonových situacím, nemají rádi soutěžení, volí úkoly příliš těžké nebo příliš lehké, hlavním motivem je strach – chybí když je písemná práce, úspěch připisují vnějším příčinám (náhodě), neúspěch vidí v nedostatku schopností
- žáci u nichž převažuje potřeba vyhnout se úspěchu – z obavy že se budou příliš lišit od ostatních
- teorie atribuce – jak jedinec získává informace a využívá je k zkoumání příčin v chování svém nebo ostatních
- vnější příčiny – učitel, náhoda, obtížnost úkolu
- vnitřní příčiny, aspekty – schopnosti, úsilí žáka
- stabilní příčiny – úsilí
- nestabilní příčiny – náhoda
- kontrolovatelné p. – úsilí
- nekontrolovatelné p. – náhoda, schopnosti
faktory motivace:
a) sociální momenty – pozitivní sociální hodnocení předmětu a činnosti
- sociální zhodnocení úspěchu žáka ve všedních činnostech
- společná činnost – učení, trénink, domácí příprava
b) souvislost jednoho předmětu / činnosti s předchozími zkušenostmi žáka
c) souvislost předmětu / činnosti žáka s životními perspektivami (profesními)
d) respektování vývojových a individuálních zvláštností žáků
e) seberealizace
f) aspirace – co žák očekává od svého výkonu
g) znalost výsledků učení
h) znalost cílů – jasné cíle stanovené žákem, snaha je překonat
i) tendence dokončit úkol (Kurt Levin) – při započatém řešení úkolu v jedinci vzniká napětí zaměřené k vyřešení úkolu, při dosažení cíle se napětí zruší, při přerušené činnosti napětí dosáhnout cíle zůstává.
(dokončené úkoly se rychleji zapomínají než ty nedokončené – přerušené)
faktory – odměny a tresty:
- prostředky vnější motivace
- doprovázejí všechny druhy učení žáka
- odměny – pozitivní motivace
- tresty – negativní motivace
- z hlediska krátkodobého působí na stejné úrovní, při dlouhodobém používání mají vyšší účinek odměny
(Hurlocová – experiment)
- odměny – vzbuzují zájem žáka o učení
- tresty – vzbuzují nedůvěru k učiteli, výsledkem vyhýbavé chování žáků
- po trestu by měla následovat informace o tom správném chování
- jestliže chceme žáka naučit novému chování je nutné ho vždy odměnit, když se nové chování objeví, postupně ubírat a neodměňovat pokaždé
- odměny se dělí na:
a) materiálně hmotné (obrázky, hračky, peníze...)
b) sociální (úsměv, projevy souhlasu, pozornosti)
c) odměňující činnosti (zalévání květin, umývání tabule, pomoc učiteli s pomůckami, příprava s učitelem...)
a) hmotné odměny – použijeme velmi opatrně, ne tam, kde je činnost pro žáka odměňující, kombinovat hmotné a sociální odměny
použití trestu jako motivace
- neso