Zapisky _22_9_2008

9;ipisuje podobnosti a rozd íly , f u nguje jako střed, jenž vytváří a strukturuje jednolitost individua .
- Neexistuje univerzální podstata identity, jelikož identita je soustavně produkována jako forma vědění , je to dynamický proces za určitých podmínek .
- Sociální identita – typifikuje osoby vztahem ke kolektivu – osoba je popsána jako prvek kolektivity, vzniká vědění o tom, co to znamená nálež et ke kolektivu (např. národu) .
- Sociální identity se navzájem doplňují , osobní identita je tedy „mozaika“ růz ných typů identit.
- Identita je rozpoznatelná pro samotné ho jedince i pro ostatní osoby .
- Identita motivuje jednání – otázky jako „ Kdo jsem? Kým mám být? “ vedou k otázkám jako „ Jak mám jednat? Co mám dělat? “ ( z toho plyne, že sociální identita má behaviorální konotace – tzn. že ovlivňuje jednání člověka ) .
- S druhými lze mít přímou i nepřímou zku šenost (díky sociální identitě) – příkladem je určitý vztah s předky pomocí rituál ů; v Jap onsku je důležitý k ult předků ( existuje tedy vertikální linie sociální identity: vztah předkové-sou časníci-potomci) .
- Existují typy druhých, s nimiž jsme se nepotkali, ale v íme, že existují . Přímá zkušenost může být zprostředkována právě rituálem .
- Sociální identity nemohou být vytvořeny bez jazyka – komunikačního kódu. Bez něj by neexistovaly diskursy mezi jedinci. Kultura nemůže být vytvoř ena bez kolektivity interreagujících lidských bytostí. P ochopit identitu tedy znamená zkoumat, jak fungují diskursy a praktika ve společnosti.
Etnikum
- Existuje r ozdíl mezi etnikem a národem .
- Etnos (řec.) – stabilní uskupení lidí s jednotnými charakteristikami , kter é se odrážejí ve vědomí této skupiny a jejích sousedů . Tyto char akteristiky j sou: jazyk, náboženství, rasa apod.
- Etnické sebeuvědomění: každý se musí být schopen vidět jako příslušníka urč itého e tnika . Toto je zřetelné ve vlast ním j méně, soc iálních akcích, kultur ních p referencích apod.
- Etnikum nelze významově ztotožnit s národnost í/národem: etnikum je populace s určitými r ysy:
- - etnikum je biologicky „ sebeprodukující “
- - etnikum sdílí společné zákl adní kulturní hodnoty ve zjevných kulturních formách – jednotné komunikační/interak ční pole
- - příslušnost k etniku se „ samoidentifikuje “ , zároveň je identifikován a i jinými, vytváří kategorii odlišnou od jiných etnik , t ento jev se nazývá společ ná etnicita
- Žádné etnikum není 100% homogenn í .
- Důležité znaky jsou ty, které sami příslušníci etnika považují za důležité (sami je charakterizují) – příklady jsou spol ečné jméno, historické osudy , území atd. Tyto znaky j sou vytvářen y a měněny podle aktuálních potřeb, což udrž uje existenci etnika v čase .
- Formování tohoto vědomí se naz ývá „ e tnogeneze “ a probíhá neustále .
Národ
- Natio (lat.) – narození , rod, plemeno, kmen, národ
- označení pro skupinu lidí, kt e ří s dílejí jazyk, území, atd. od raného středověku (5. – 7. Stol.)
- původně se tímto slovem označovalo společenství studentů z urč ité z emě (na Karlově univerzitě byly známy tyto národy : český , bavorský , saský a polský )
- Známe d va zákl adní přístupy k teorii národa: primordialistický a instrumentalistický.
- 1. Primordialisté
- - zdů razňují společný původ, dějiny, tradice, teritoriální příslušnost, sdílený jazyk
- - známe různé teze řady autorů , kt eří t vrdí, že etnicita je východiskem , zá kladem v zápase o přerozdělování moderních soc iálních výhod a zá