teorie ke zkoušce

ho se převádějí volební výsledky na mandáty
většinové a poměrné
Většinový volební systém
jednomandátové volební obvody – počet odpovídá počtu poslaneckých mandátů
vítěz bere vše – kandidát, který dostane nejvíce hlasů, získá poslanecký mandát
vítězný kandidát zastupuje i voliče, kteří pro něj nehlasovali
Senátní volby v ČR
81 volebních obvodů
personální kandidátní listina
jediný hlas
princip absolutní většiny
Systém poměrného zastoupení
velké, vícemandátové obvody
strany sestavují pro jednotlivé obvody kandidátní listiny
počet míst na listině zpravidla odpovídá počtu mandátů rozdělovaných v obvodě
voliči se rozhodují pro kandidátní listiny
Výhody systému poměrného zastoupení
dynamičtěji a spravedlivěji přenáší vůli obyvatelstva
umožňuje určit rozložení všech politických sil a zajistit jím parlamentní zastoupení
je výhodný pro společnosti s četnými menšinovými zájmy
Nedostatky systému poměrného zastoupení
tříštění politické moci – oslabení činnosti parlamentu a vlády, která je zpravidla koaliční
zvýšená možnost působení radikálních sil
proporcionalita systému je omezována různými mechanismy
volič nemůže ovlivnit výběr jednotlivých kandidátů
poslanci se více ohlížejí na úzké stranické zájmy než na zájmy svého obvodu
Lidská práva
souhrn práv a svobod, které jsou přisuzovány každé lidské bytosti
důraz na studium lidských práv je kladen především v demokratické společnosti
Vlastnosti lidských práv
univerzální – platná pro všechny
nezrušitelná, nezcizitelná – nelze je fakticky odejmout
nepromlčitelná – člověk o ně nemůže přijít, když je nevykonává
nezadatelná – člověk se jich nemůže vzdát
Lidská práva v historických souvislostech
Magna Charta Libertatum – z r. 1215 – král Jan Bezzemek uznal některá osobní a obyčejná práva – žádný svobodný člověk nesmí být zadržen ani uvězněn, zbaven majetku, vypovězen ze země nebo postaven mimo zákon leda na základě zákonného rozsudku soudu nebo zákona
Husitská revoluční hnutí – úsilí o přestavbu feudálních struktur společnosti, ale také hlásání slova božího přijímání pod obojí
Petition of Rights – 1628 – obecný dosah – právo na řádný soudní proces, …
Bill of Rights – 1689 – omezení panovnické moci, svobodné volby, petiční právo, právo držet zbraň
Deklarace nezávislosti Spojených států – formulace o rovnosti lidu
Současné pojetí lidských práv
Charta OSN – základní cíl – víra v základní lidská práva
Všeobecná deklarace lidských práv (1948) – vyjadřuje univerzalitu a přirozený původ lidských práv – katalog, který obsahuje práva základní, politická, hospodářská, kulturní a sociální přijatá formou rezoluce
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – důraz na dodržování základních lidských a politických práv
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech – odpovědnost za zlepšení životních podmínek svých obyvatel
byl zaveden – výbor pro lidská práva, opční protokol
Lidská práva v Evropě
Rada Evropy
Úmluva o ochraně základních práv a svobod (Římská smlouva)
Sociální charta – právo na práci, na spravedlivé podmínky v práci, …
Problematika lidských práv v ČR
Listina základních práv a svobod – přijetí souviselo se vstupem do Rady Evropy a s přistoupením k Římské smlouvě
nadústavní charakter – všechny ostatní právní normy včetně ústavních zákonů s ní musí být v souladu
Neziskové organizace
Amnesty international, UNICEF, Člověk v tísni
Hlavní aktéři zahraniční politiky
ministerstvo zahraničních věcí – ve většině zemí patří ke klíčovým resortům
parlament – schvaluje finanční prostředky a způsob jejich použití, projednává základní zaměření zahraniční politiky a ratifikuje mezinárodní smlouvy
hlava státu – reprezentuje stát, podepisuje mezinárodní smlouvy, přijímá a pověřuje diplomatické zástupce
Organizace spojených národu (OSN)
sdružuje přes 190 států
cílem je udržovat mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi státy, uskutečňovat mezinárodní součinnost při řešení mezinárodních hospodářských, sociálních, kulturních nebo humanitních problémů, podporovat a posilovat úctu k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství
Valné shromáždění OSN
zastoupeny všechny členské státy
postavení států není závislé na velikosti jejich území, počtu obyvatel či hospodářské síle
při hlasování má každý stát jeden hlas
ke schválení určitého rozhodnutí je zapotřebí dosáhnout nadpoloviční většiny všech přítomných členů
v případě důležitých otázek musí být dosaženo kvalifikované (2/3) většiny
usnesení mají charakter doporučení a nejsou z hlediska mezinárodního práva závazná
v případě potřeby se zřizují pomocné orgány (dětský fond, úřad vysokého komisaře pro uprchlíky, organizace pro průmyslový rozvoj, …)
Rada bezpečnosti OSN
výkonný orgán
tvořen 15 členy – 5 stálých a 10 nestálých (po 2 letech se obměňuje)
stálí členové mají právo veta
odpovídá za udržení míru a bezpečnosti, má právo rozhodnout, zda došlo k ohrožení či porušení míru, označit určitou akci za agresi
může přijímat rozhodnutí k udržení či obnovení míru
rozhodnutí jsou pro členy OSN závazná
Evropský integrační proces
1948 – Evropský kongres v Haagu – výzva ke sjednocení Evropy na principech parlamentní demokracie a respektování lidských práv
1949 – vytvoření Rady Evropy
1950 – členské státy Rady Evropy uzavřely regionální úmluvu o lidských právech (Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod)
1991 – k úmluvě přistoupila ČR
Evropská unie
1952 – Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie) – členské státy – Belgie, Francie, Holandsko, Itálie, Lucembursko a SRN
1957 – Římská smlouva
1958 – Evropské hospodářské společenství (na základě Římské smlouvy) – cílem byla koordinace obchodní unie
1973 – vstup Dánská, Irska a VB do EHS
1981 – vstup Řecka do EHS
1986 – vstup Španělska a Portugalska do EHS
Euratom
vznikl a postupně se rozšiřoval spolu s EHS
podpora jaderného výzkumu a výroby
koordinace obchodu se štěpným materiálem a řešení otázek jaderné bezpečnosti
Evropské společenství
vzniklo na základě integračních organizací EHS a EUROATOMU
dále prohlubovalo integrační proces a vytvářelo podmínky pro pozdější odstranění hranic mezi členskými státy, zajištění volného pohybu osob, zboží, kapitálu
Evropská unie
1992 – Smlouva o Evropské unii (Maastricht) – vstoupila v platnost 1.11.1993
vedle dosavadní hospodářské spolupráce, rozšířené Ekonomickou a měnovou unií, zahrnuje EU rovněž společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, spolupráci resortu spravedlnosti a vnitra a společné občanství
1995 – se rozšířila o Rakousko, Švédsko a Finsko
2004 – se rozšířila o 10 nových evropských zemí