teorie k testu

a)
nezáměrné působení (filmy, literatura...)
Pozice, status, role:
Sociální role - určitým způsobem upravené chování (podle očekávání ostatních členů skupiny)
Sociální pozice - místo, které jedinec zaujímá ve struktuře společnosti
Sociální status - relativní výška sociální pozice (ve skupině i ve společnosti)
Skupinové normy
kontrolují chování členů skupiny
kontrolují postoje a chování
vznikají spontánně a jsou závazné
obecně závaznou normou je solidarita uvnitř dané skupiny
Skupinová konformita = míra přizpůsobení se skupině, především jejím normám
Faktory podílející se na skupinovém konformismu:
atraktivita skupiny
možnost negativních skupinových sankcí vůči nekonformním jedincům
autorita skupiny v očích jedince
kredit skupiny, tedy přesvědčení jedince, že skupina jedná správně
 Podle míry a způsobu ztotožnění se se skupinou můžeme rozdělit chování jedince na:
konformní
pravá konformita (souhlas vnitřně i navenek)
oportunní konformita (souhlas navenek, vnitřně ne)
nekonformní
kontrakonformní („ze zásady NE“, negativita, vzdorovitý)
Sociální kognice__________
Vnímání osob, ale také úsudky o nich včetně vnímání a interpretace sociálních událostí, které tyto osoby vytvářejí = sociální percepce (sociální kognice)
Funkční schémata - umožňují rozpoznávání různých sociálních situací. Jsou vytvářena na základě vnímání, paměti a vnášení zkušenosti - vzniká "osobnostní filtr"
Výsledný vjem („po ulici jde blondýna….“)
nulový („nevšimne si“)
zeslabené („po chvíli, že tam šlo něco zajímavého“)
zesílené („přitahuje víc jak červená na semaforu“)
zkreslené („odpor, naopak si řekne že je děvka“)
Sociální schémata
schémata osob - umožňují laicky psychologickou identifikaci osob
schémata sebe sama - obecná informace o sobě samém
schémata rolí - normy a standardy chování
schémata událostí
procedurální sociální schémata - týkají se spíše formálních pravidel
Sociální percepce
Týká se posuzování druhých osob, jak vnímáme druhé lidi
Specifické efekty
efekt prvního dojmu
efekt novosti (ovlivněn tím, co o posuzovaném slyšíme později)
haló-efekt (silný první dojem)
Laické chyby
haló-efekt
implicitní teorie osobnosti (podle vzhledu „zaškatulkujeme)
stereotyp (vystihuje určitou skupinu lidí…)
míra přesnosti (uvědomit si, zda jsem objektivní, posuzuji vše,
ne jen jednu vlastnost…)
Teorie komunikace_________
Vzájemné dorozumívání, výměna informací
formy komunikace
neverbální (cca 60%)
verbální (cca 40%)
metakomunikace (sdělování činy)
Komunikační prostředky podle smyslových orgánů
Akustické (sluchové) - řeč
- neverbální složky řeči - hlasitost, výška, tón, rychlost, intonace, plynulost
Vizuální (zrakové) - pantomimika (mimika, gesta, postoje)
- proxemika
- předměty kolem nás
Taktilní (hmatové) — haptika (doteky)
Olfaktorické (čichové)
Struktura komunikace
kdo (komunikátor)
co říká (komuniké)
komu (komunikant)
čím, jak sděluje (druh komunikace, např. slova)
prostřednictvím jakého média (např. mluvená řeč v bezprostředním kontaktu)
proč (s jakým úmyslem — motivace)
s jakým účinkem
Metakomunikace
Používá prostředky, které upřesňují nebo mění významy celého sdělení,
jde o pochopení smyslu. (Např.: „Zabiju Tě!“)
Metakomunikaci můžeme hodnotit
podle situace, ve které se vyskytuje,
podle typu použitého komunikačního prostředku,
podle jednající osoby,
podle stupně uvědomění metasignálu komunikujícím jedincem
Metasignál – (např. mrknutí okem pro něco veselého, nebo uniforma - určitá pravidla)
Neverbální (mimoslovní) komunikace_________
Mimika
Obličejová část - 3 zóny
pozitivní emoce - spodní polovina
negativní emoce - horní polovina
Primární výrazy obličeje
Štěstí — neštěstí
Strach — jistota
Radost — smutek
Klid — rozčilení
Spokojenost — nespokojenost
Zájem — nezájem
Neočekávané překvapení — splněné očekávání
Pohledy, zrakový kontakt
Téměř v každé sociální situaci
Délka zrakového kontaktu
dlouho upřený pohled - výraz dominance či agresivity
kratší trvání pohledu – výraz podřízenosti, nebo nejistoty
V ROLI NASLOUCHAJÍCÍHO bychom měli zrakem sledovat mluvčího 
v 80-90% procentech doby, kdy k nám hovoří.
V ROLI MLUVČÍHO pak věnujeme oční kontakt svým posluchačům
asi 50% celkového času.
Gesta (kinesiologie — chováni, pohyby, gesta)
vyjádření rukama, součást kinesiologie
Typy gest
Symboly - nahrazující slova, pozor odlišná v různých kulturách
Ilustrátory - taktující gesta, zdůraznění slov nebo frází, dokreslují sdělení (nakreslení obrazu ve vzduchu) Pohyb paží, ale i celého tělaBloky - odstup od okolí i s užitím předmětů (kabelka, kniha) - zakrytí úst, obličeje (už děti), překřížené nohy (až v pubertě)
Haptika (doteky)
schopnost komunikační, jednak symbolizující
podání ruky (pravidla společenská, rozdíly kulturní, způsob podání nezájem, intenzita, dominance, délka, „leklá ryba“, max. 5 sekund)
- pro převahu (silnější, delší stisk než obvyklé)
- pro přátelství (střední síla, lehce prodloužený + postoj + úsměv)
Postoje (posturologie - sdělování fyzickým postojem)
Indikátor našeho zájmu či nezájmu
zájem – příklon, nakročení k objektu zájmu
nezájem – odklon, natažení nohou jako bariéry, pohled na jiný objekt
Proxemika (rozmístění v prostoru)
sdělování prostřednictvím rozmístění účastníků v prostoru a orientací v něm
Edward T.Hall- čtyři zóny osobního prostor:
Intimní:
Užší (15 cm) - pouze nejbližší
Širší (45 cm) – partner, děti…
Osobní (45 - 120 cm) - na podání ruky, pasová fotografie, sousedé, kolegové
Společenská (120 - 370 cm) - cizí lidé, neosobní setkání, vidíme celý trup
Veřejná (370 cm) - přednášky, koncerty, sportovní utkání - probíhá ještě komunikace
Orientace v prostoru - posazení u stolu
proti sobě (tváří v tvář) – kamarádi, při obchodním
jednání = konkurenční situace
přes roh – přátelská, uvolněná atmosféra, pohledy nenucené, nevzniká pocit přímého ohrožení
vedle sebe – práce nad společnými materiály
šikmo proti sobě – projev nezájmu a arogance, nejistota
Předměty kolem nás
oblečení, auto
Verbální komunikace_a neverbální složky řeči_________
Řeč - při slovním sdělování je důležitý obsah a charakteristiky řeči
Různé pojetí znaku - slovo má dva významy
slovníkový (denotativní)
osobní (konotativní)
Dvě významové linie
tematická (obsahová) - to, o čem se mluví
interpretační - smysl komunikace
Podmínku kvalitní verbální komunikace je znalost jazyka, ve kterém probíhá
Chyby ze strany výdejce informace
nesrozumitelně vyjádřené myšlenky (příliš neurčitě formulovaná tvrzení)
používání slov, kterým příjemce informace nerozumí (podnikové zkratky nadměrné používání cizích slov)
používání mnohovýznamových slov nebo neurčitých výrazů
nerespektování zpětné vazby
nesoulad mezi verbální a neverbální informací
bílý šum (znehodnocení informací zaviněné technickými prostředky)
 Chyby ze strany příjemce informace
nepozornost či nezájem
citové předsudky příjemce ke sdělení
Opatření
redundance - nadbytečné informace
respektování kontextu
zajistit si pozornost a adekvátní zpětnou vazbu
uvést do souladu všechny složky komunikace
Za neporozumění odpovídá ten, kdo informaci podává.
Techniky mluveného projevu
Dýchání (respirace)
usilovat o vědomě řízené dýchání
odstranění zbytečného svalové napětí
Tvoření hlasu (fonace)
Tvořeni hlásek (artikulace) - na tvoření hlásek se podílejí rty, jazyk, spodní čelist, zuby, dásňový výstupek, tvrdé a měkké patro = mluvidla
Zvukové prostředky mluveného projevu
modulace síly - kladení přízvuku ve větné výpovědi
modulace výšky - monotónní projev nudí, afektovaný odrazuje - je nutné "najít míru"
modulace tempa - rychlost, s jakou větu pronášíme
frázování projevu - pro lepší zvýraznění mluveného
Hlas by měl být středně silný, tempo ani rychlé, ani příliš pomalé.
Krajní případy vedou k předčasné únavě posluchačů.
Příprava mluveného projevu
čteme nahlas - hravost s hlasem, vyhnutí se „eeeee“
umění práce s textem
1 list A4 čteme cca 3minuty - ožíváme vlastními zkušenostmi a příklady, text přečíst nejméně 3x, v textu výrazně vyznačit základní osnovu
podložit deskami, aby nebyla vidět tréma (chvějící se papír)
Umění naslouchat
součást úspěšné komunikace
J. Křivohlavý - naslouchání je více, než slušení, nasloucháme:
sluchem (slovům)
zrakem (výrazům)
srdcem (láskou)
Hovořící
nám sděluje:
své představy
předsudky
postoje
názory
přesvědčení
říká nám
co si myslí
co cítí
co by chtěl
kým je
Posluchači by měli být citliví a taktní - dávat najevo svou pozornost,
kladení otázek
Sociální konflikt__________
Střetnutí dvou protichůdných sil, snah a tendencí.
Konflikt můžeme dělit na:
Intrapersonální (vnitřní konflikt jednoho člověka)
Interpersonální (mezi dvěma lidmi)
Skupinový (jedince a skupiny v rámci této jednotky)
Meziskupinový
Konflikt interpersonální
konflikty mezi dvěma lidmi, nejčastějším důvodem je konflikt zájmů
Modelové situace
Oba chtějí totéž (psát na PC...)
Zájmy se částečně překrývají
Každý chce něco úplně jiného
Strategie řešení konfliktu
soupeření (nazývá se nulovým řešením) –jeden získá to, co druhý
ztratí - „já“
spolupráce (nazývá e nenulovým řešením) – získají oba zúčastnění - „my“
další strategie
jednání - účastníci berou řešení do svých rukou a aktivně je ovlivňují kompromis - obě stany stejně silné a řešení je naléhavé
kompenzace - místo nám nedostupného cíle volíme cíl uskutečnitelný rezignace - přístup "nechat to být", ponechat věci samovývoji
taktické prostředky:
slib
přísaha - sdělení závazku, který na sebe slibující osoba
(podoba slibu nebo hrozby)
inspekce - naplňuje naši touhu "nahlédnout druhému do karet"
hrozba - podobá se slibu, s tím rozdílem, že slibujeme něco nepříjemného trest - důsledek nesplnění podmínky vyřčené hrozbou
napadení - v rovině slovní i fyzické
Zvládání konfliktů
Pokud nejde konflikt odstranit, musí se řešit
Řešení konfliktu zahrnuje
přípravu (zmapování naší i soupeřovy pozice, promyšlení hlavní strategie)
uvedení stanovisek (vyjasnit si, co si která stana o věci myslí)
rekapitulace stanovisek (sdělujeme druhé straně náš názor na její postoj
a naopak, ovšem pozor! - bez emocí)
nalezení společné řeči (uznání konfliktu jako problému obou stran)
dohodnutí řešení (možnost, na které se shodly obě strany)
Asertivita__________
praktický způsob komunikace a jednání
postupuje tak, aby nepřekračoval vlastní práva ani práva ostatních lidí
je postavena na transakční analýze
tři základní stavy svého „já“
1. Rodič (RO) – odraz stavu ego vlastních rodičů - Agresivní jednání
2. Dospělý (DO) – nezávislý a objektivní - Asertivní jednání
3. Dítě (DÍ) – pozůstatky dětství - Pasivní jednání
Důležité je udržovat všechny tyto tři stavy ego ve vzájemné rovnováze
Asertivní jednání - jednání dospělého s dospělým
Dělení podle intenzity
Základní asertivita - jednoduché vyjádřeni pocitů
Empatická asertivita - vnímavost vůči ostatním
Stupňovaná asertivita - protějšek stále ignoruje, pozor na agresi
Konfrontační asertivita - při výchově, důkazy
Asertivní dovednosti
1. Pokažená gramofonová deska - technika, která nás klidným opakováním toho, co chceme, učí vytrvalosti v prosazování svého
2. Otevřené dveře - dovoluje nám akceptovat kritiku bez úzkosti tím,
že klidně přiznáme svému kritikovi, že v tom, co říká, může být něco pravdy
3. Sebeotevření - sdělíme skutečné aspekty naší osobnosti nebo chování
4. Volné informace - snižuje plachost tím, že se snažíme rozpoznávat informace
o partnerovi a zároveň nabízíme některé o sobě
5. Negativní asertivita - přijímáme naše chyby a omyly aniž bychom se museli omlouvat
6. Negativní dotazování - aktivní podpora kritiky s cílem získat informace
7. Selektivní ignorování - umožňuje vyrovnávat se kritikou
8. Přijatelný kompromis - pokud není v sázce sebeúcta, je vhodné nabídnou přijatelný kompromis
Mýty kolem asertivity
Mýtus „hroší kůže“ (nebere ohled na druhé)
Mýtus „kamikadze“ (přepokládá neústupnost)
Mýtus „naši furianti“ (mylná představa, že se prosadíme za každou cenu)
Mýtus „nemorální anarchie“ (chybně soudí, že si každý bude dělat co chce)
Mýtus „Niobé“ (na asertivitu doplatíme osamocením)
Mýtus „šikmé plochy“ (obává se zneužití asertivity)
Mýtus „jinak to už možné není“
Prosociální chování = altruismus_________
skutky a činy, vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny
Proč pomáháme
teorie sociální výměny - zisk na základě vynaloženého úsilí
(např. sebeuspokojení)
sociální normy - pocit uspokojení, když se člověk chová v souladu s ní
reciprocita - měli bychom pomáhat těm, kteří pomohli nám
sociální odpovědnost - měli bychom pomáhat bez ohledu na opětovní pomoci
empatie = schopnost vcítit se do druhého člověka
Kdy pomáháme - překážky
efekt přihlížejícího - když neštěstí přihlíží více lidí - očekává se,
že "někdo něco udělá"
nejednoznačnost - nejsme schopni posoudit závažnost situace, zjišťujeme, jak se chovají ostatní
strach ze sociálního omylu - obavy, že někomu "naletíme"
kompetentnost - zda máme potřebně předpoklady pro poskytnutí pomoci
skupina - lidé ve skupině, jakoby očekávají, až někdo udělá první krok, hlavně aby to nemuseli být oni
Komu pomáháme
posuzujeme příčinu nesnází
vliv pohlaví - ženy, kde je třeba trpělivost (starým lidem, dětem...)
- muži, kde je zapotřebí fyzické síly
Sociální afiliace
tendence být s někým, být spolu
Vyznačuje se:
1. Vztahem k druhému člověku si můžeme ověřit, co je správné, vhodné
nebo žádoucí v mezilidském chování.
2. Přítomnost blízké osoby zvyšuje pocity štěstí a naopak poskytuje úlevu a útěchu v zármutku.
3. Kontakt s další osobou poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání), osvojování si nových poznatků
a zpětnou vazbu pro prvky vlastního chování.
4. V interakci se očekává za úspěšně vynaložené úsilí odměna v podobě ocenění, které zvyšuje sebehodnocení.
5. Spolupráce s jinými a podílení se na společném výkonu přináší uspokojení.
6. U blízkých a důvěrných vztahů vyvolává příjemné pocity vzájemná důvěra a společná znalost informací, které nejsou přístupné jiným lidem. Důležité je i sdílení podobných názorů a postojů a možnost hovořit o nich.
7. Blízké mezilidské vztahy nám dávají pocit bezpečí a možnost obrátit se s problémy na ty, kteří o nás mají starost a jsou ochotni pomoci.
Samota a osamění
sociální izolace – změna bydliště (prostředí), musí se navazovat kontakty
emocionální izolace – absence důvěrného vztahu k druhému
Skupina a její rozdělení__________
Sociální skupiny
Podle velikosti
Dyáda - nejmenší skupina, vzniká, když dvě osoby, které ji tvoří
"v po sobě následujících situacích, na sebe působí"
Malé sociální skupiny - vzájemně se znají, komunikují spolu
a jsou spojovány společným cílem, do 30-40 osob
neformální - příslušníci jsou seskupování neformálně
podlenapř. emocionálně (rodina, přátelé)
členství formální - příslušníci jsou seskupování formálně tanovenými úkoly... (pracovní skupiny)
podle způsobučlenské - skupina, ke které jedinec skutečně přísluší seskupování referenční - skupina, ke které by příslušet chtěl (pozitivně referenční) nebo nechtěl (negativně referenční)
Střední a velké sociální skupiny (předmět sociologie) — obyvatelé města, národnostní skupiny, sociální vrstvy a třídy
Dav
Chování davu (masové jevy) - nákupní horečka, manifestace, panika, vzpoura...
skupinové chování, které vzniká spontánně a vyvíjejí se neplánovaně
Komunikace ve skupině
Plná struktura — možnost komunikace každého s každým, všichni spokojení, není zde určena role vedoucího
Kruhová struktura — možnosti komunikace jsou pro členy uspokojivé
Řetězová struktura — různé přístupové kanály, možnost zkreslení
Vidlicovitá struktura — různé možnosti přístupu k informacím = rozdílnost ve spokojenosti
Hvězdicovitá struktura — malý počet komunikačních kanálů, možnosti přístupu
různé, malá spokojenost, vedoucí úloha dobře určitelná
Sociometrie
Zjišťování sociálně-emocionálních vztahů mezi členy malých skupin
Výsledkem je sociogram popisující vztahy ve skupině, každý jedinec skupiny má svůj sociometrický status
Na základě sociogramu mohou být řešeny problémy ve skupině
Možnost vyčlenit sociogramy jednotlivých osob, které nám pomohou nalézt preferované nebo jedince s problémy ve skupině
Typy sociogramů:
sociometrická hvězda (mluvčí skupiny, oblíbený, středem pozornosti)
sociální plachost (chce se účastnit, ale nemá dost odvahy)
sociální chlad (nemůže se účastnit (autismus…))
. : : .