Tahák na zk.

ovosti-Epoché-metoda, spojena se skeptickými filosofy,zdržení se definitivního rozsudku.Skepse-stanovisko odmítající uskutečnění,bedlivé objektivní pozorování,nezaujaté pozorování.Výsledkem těchto metod máme stav,ve kterém je mysl neposkvrněná.-vědomí něčeho,-bezvědomí(bdělé vědomí),-čisté vědomí(vědomí nepřítomnosti obsahu).2-První obsah,první předmět-1 co se ocitne ve vjemu rozumu.Jsoucno=vše,co je.První vlnka na klidné hladině=jsoucno.Když není klidná hladina,nepoznáme jsoucno.3-Směřování, intence-nevím-li,že nevím,není žádná naděje,že bych mohl tento stav jakýmkoli způsobem změnit.Vím-li,že nevím,vím zároveň,že bych mohl či měl vědět a mohu začít hledat cosi,co změní můj stav na vědění vědění.Hledám informaci.Když vím, že nevím znamená to nedostatek informace.Vědomí nedostatku je závislé na hledajícím.Vědomí je výkon,obsah, aktivita hledajícího.Subjekt vidění je zrak,objekt vidění je např.kámen.Aktivity poznávací patří mezi aktivity identifikační.Při poznávání dochází k identifikaci.K identifikaci ovšem dochází i při jiných typech aktivit.Poznání=objekt obsažen v subjektu.Chtění=subjekt obsažen v objektu,zahrnuji se do objektu,chtění je inversní k poznání-chtějící je ztotožněn v chtěném.V běžném poznání pak následuje např.předpojatost,předsudky..My ale hledáme věci jak jsou,nikoliv,jak bychom je chtěli mít.Filosofická reflexe-přechod z nevědění k vědění je způsoben přijetím informace.Příjemce je nazýván akceptorem a poskytovatel informace donorem.Donor může informaci přejímat od jiného donora,takže pak představuje celý informační kanál.Donor,který již informaci nepřijímá od jiného donora se nazývá produktor informace.Aktivitu akceptora informace,jenž zároveň má vědomí vlastní produkce informace nazýváme kreací informace.Tohoto produktora pak kreatorem informace.Informace je hledajícím spoluutvářena a akceptor se přijetím informace sám mění z nevědoucího na vědoucího.Informaci opřenou o kreaci nazýváme informací vlastní neboli věděním,ostatní informace pak informacemi z doslechu neboli vědomostmi.
7. Pojem jistoty a druhy jistoty-Jistota-důležitá kvalita přidaná k poznání.Jistota je bonus,kvalita,způsob,spolehlivost pravdy,síla relace,vztah.Je to síla vazby k pravdě.0.Ignorance-neví ani tom, že neví.Nevědomost–skutečná,absolutní.Tušení nevědění-víme, že nevíme.Osvícení,otřásání-probudit někoho k tušení nevědění.˝Nerozhodnost,skepse.Nekloní se nikam.Domněnka-hypotéza (rozumná,založená na faktech).Mínění-přikláním se,ale nechávám si zadní vrátka;pravděpodobnost.Přesvědčení-skoro 90%,malá zadní vrátka.1.Jistota v užším smyslu-nepřipouštíme možnost,že by to pravda nebyla;žádná zadní vrátka.Typy jistoty:1-Praktická jistota-Plynoucí ze zkušenosti,nejsilnější v životě.Ze zkušenosti víme,že neexistuje výjimka.2-Morální jistota-Neplyne ze zkušenosti.Předpokládá jistá pravidla.Z normy existuje výjimka.Morální jistotě porozumí člověk.3-Konvenční jistota-Z pravidel.Pravidlo-dohodnutá norma.Z pravidla neexistuje výjimka.Norma není dána pravidly,ale funkčností nebo statisticky.4-Podmíněná jistota-Jsou nějaké podmínky.5-Nepodmíněná jistota, absolutní, metafyzická-První čtyři jistoty jsou relativní a pátá je absolutní.Jistota je váha vztahu.Jisté je jen to,že všechno je nejisté.Aristoteles-,,Absolutně jisté je to,co nemůže být jinak“–vylučování variant až zbyde jednaje absolutní.Descartes-,,Jisté je to,o čem nelze pochybovat“-Pochybnost= nepřítomnost jistoty.T.Akvinský-,, Jisté je to,čeho opaky nemůže rozum opakovat“.
8. Pojem pravdy a druhy pravdy-Pravda a jistota jsou nedefinovatelné termíny.Pravda= to,co je smyslem poznání,chtění.Bez dobra by nebylo chtění,bez pravdy by nebyl smysl poznání.1-Pravda výroků-Hodnota,jež výroky mohou nabývat(pravda1-nepravda0)=pravdivostní hodnoty.1-Pravda mravní-Mimolingvistický výraz,vnější výraz člověka se shoduje s vnitřním ustrojením=relace mezi vnějškem a vnitřkem.Upřímnost,poctivost,ryzost,celistvost,soulad X lež,pokrytec,podvodník,image.2-Pravda věcná-Musíme mít pravé věci,pravost věci,ryzost věci,přirozenost X nápodoba,pokaženost,umělost.3-Pravda poznání-Máme dvě strany-jedna přivrácená,druhá odvrácená.To,co ze světa vidíme,nám brání vidět to,co ze světa nevidíme.Máme 3 významná pojetí:a-Aristotelovo pojetí-odůvodňování,pravdivé je to,pro co dokážeme nalézt dostatečný důvod.b-Alétheia-pravda,Léthé-řeka zapomnění,jež odděluje svět živých od světa mrtvých.c-Experiment-násilí na přírodě,při experimentu v umělých podmínkách se zbavujeme možnosti rozlišit přirozenost od umělosti,můžeme předpokládat,všechny experimenty jsou produkty vědy.Teorie pravdy-Hovořit o teorii pravdy je nesmysl,nemáme totiž definici pravdy.1-Korespondenční,adekvační pojetí-Pravda je shoda věci a rozumu.Shoda poznaného s poznáním.Shoda předmětu s poznánímV současné době tato teorie neexistuje.Věc se nemůže shodovat s rozumem,protože rozum není věc.Představa se nemůže shodovat s poznáním.Předmět s poznáním nelze srovnat.Můžeme srovnat minci s mincí.Ale nejde srovnat minci s myšlenkou.2-Konsensuální pojetí-Mínění více subjektů.Shoda mínění.Lze uplatnit pouze v kulturních vědách.Je sekundární.3-Pragmatické pojetí-Pravda,jejíž kritériem je dosažení nějakého účelu.Pravda je tam,kde je metoda jejího zjišťování.Co si ověřím v praxi, to je pravdivé.4-Absolutní pravda-nezávislá na čemkoli.5-Relativní pravda-může být dalším vývojem upravena,většina našich pravd je relativní.6-Konkrétní pravda-to je člověk,to je zeď.7-Abstraktní pravda-jsou před námi zářné zítřky.8-Subjektivní pravda-,,já mám pravdu“-každý má svou pravdu.9-Objektivní pravda-pravda o celém smyslu našeho snažení-snažíme se jí dosáhnout,čím více se blížíme,tím více se vzdaluje.
9. Aristotelovo pojetí vědy a jeho problémy-Nejvyšším cílem člověka je podle Aristotela teoretický život.Poznávání s ním spojené chápe jako činnost vykonávanou jen kvůli němu samému,neboť tato činnost je milována pro poznání samo.Teoretické poznání přináší blaženost,i když se nespojuje s žádným praktickým užitkem.Teoretickému životu,který je závislý jen na minimálním množství vnějších dober se člověk nemůže věnovat stále,neboť mu to neumožňuje jeho přirozenost,proto je odkázán na praktické jednání v součinnosti s ostatními.Ta část filosofie nemá podle Aristotela přinášet jen teoretické poznání o povaze našeho jednání,neboť v této oblasti poznáváme nejen proto,abychom věděli,ale abychom poznali cíl,k němuž směřuje naše jednání, tj. dobro.Základem Aristotelovi etiky je učení o ctnostech,které dělí na mravní a dianoetické tj. rozumové ctnosti.Mravní ctnost,představuje trvalý vnitřní stav,který vede člověka k mravně hodnotnému jednání.Na základě tohoto vnitřního stavu se člověk stejně jako jeho jednání stávají dobrými.Mravní ctnost není možné získat,jak se domníval SOKRATÉS,ale po dlouhou dobu opakovaným jednáním,tj.návykem.Podle ARISTOTELA nám ctnost není dána od přírody,nerodíme se s ní,ale můžeme si ji osvojit opakovaným mravním jednáním.Aristoteles řadil k mravním ctnostem statečnost,uměřenost,štědrost,velkorysost, velkomyslnost, zdravou ctižádost...Jednotlivé mravní ctnosti chápal z kvantitativního hlediska jako vědomě volený střed mezi dvěmi krajnostmi vyznačujícími se nadbytkem a nedostatkem.Štědrost představuje střed mezi marnotratností a lakomstvím a statečnost střed mezi smělostí a bázní apod.Ctnosti jsou bez rozumnosti nemyslitelné,neboť se musí opírat o správný úsudek rozumu o tom,co tvoří dobrý život.Takovýto úsudek zajišťuje podle Aristotela praktická moudrost,která nepatří k mravním ctnostem,nýbrž k tzv. rozumovým.Součástí mravní ctnosti je schopnost naslouchat rozumu.Nezdrženlivost,představuje ztrátu kontroly rozumné složky člověka nad nerozumnou.Nerozumná složka dokáže poslechnout příkazů rozumu,může jej však i neuposlechnout.Nezdrženlivý člověk se na rozdíl od zdrženlivého neřídí rozumovou úvahou o tom,jaký je nejlepší směr jednání.Ví,že jedná špatně,jeho jednání je ale vedeno žádostivostí.Pomocí rozumových a mravních ctností lze dosáhnout blaženosti,která je konečným cílem veškerého lidského jednání,neboť již není prostředkem k dosažení žádného jiného individuálního dobra.Aristoteles odlišuje zhotovování věcí a mravní jednání,které nemá na rozdíl od zhotovování věcí cíl odlišný od něj samotného.V oblasti zhotovování věcí se uplatňuje ctnost technického rozumu,kterou Aristoteles míní tvořivý stav vyznačující se správným úsudkem,který vzniká tím,že se z mnoha postřehů zkušenosti vytváří jeden obecný soud o podobných věcech.V stupňovité hierarchii lidských činností hodnotí Aristoteles praktické jednání,zejména politickou činnost,které se bezprostředněji podílejí na dobrém životě.Na samém počátku Etiky Nikomachovy hovoří o tom,že sedlářství slouží jezdeckému umění,jezdecké umění vojevůdcovství apod.Všechny takto hierarchicky uspořádané příklady lidských činností jsou podřízeny cíli,který není prostředkem k žádnému jinému cíli.Tímto nejvyšším cílem je dobrý individuální život spojený s blažeností ve společnosti,která usiluje o obecné dobro.Věda, která se zabývá tím, jak uvést do souladu různorodé lidské činnosti,aby ve společnosti sloužily dobrému lidskému životu,se nazývá politická věda.
10. Totální skepticismus a principy metodické skepse-Skepticismus je filosofický směr,který vyzvedává jako hlavní princip pochybnost.Skepse je postoj,který zpochybňuje možnost dosáhnout poznání.Jako filosofický směr vznikl skepticismus v antické filosofii a většinou směřoval k úplné skepsi.Skepticismus:1-jisté je,že ni není jisté.2-jisté je,že 1 je jisté.3-Totální