Přednáška 21.4.

je však vhodné poskytnout např. mladým zvířatům venkovní prostředí. Zlepšení užitkovosti a zdravotního stavu, omezení brakace, snížení potřeby pracovních sil, prodloužení období zeleného krmení za současného snížení výrobních nákladů lze dosáhnout následujícími způsoby :
A, zřízením výběhů ( i nezatravněných ) či výběhových cest, které musí navazovat na stáje ( lze použít přilehlé dvory, nevyužité sady a ostatní travnaté plochy ). Na 1DJ může být plocha 25-40m2 ( i méně )
B, pastevním výběhem lze využít okolní travní plochy, dočasné nebo trvalé sečně využívané prostory ( 500-800m2 na 1DJ )
C, pastva v rámci přifaremních nebo pícninářských osevních postupů může podstatně snížit náklady na krmení ( vyšší výnos, omezení nákladů na dopravu zelených krmiv do stáje, apod. ). Přifaremní osevní postup ( 60-75% pícnin ), které se převážně využívají na zelené krmení a spásání, umožňuje zařadit vyšší zastoupení meziplodin ( 25-30% ), které prodlužují období zeleného krmení
♠ 3, plynulý pás zeleného krmení
při zajištění živočišné výroby a užitkovosti HZ při stájovém krmení je nutná jakostní zelená píce
současně se zelenou pící musíme vyrobit zásobu jakostního sena a chutné siláže
v příznivém roce vytvoříme ještě 15-20% rezervu sena a siláže pro případný nedostatek v dalším roce
v pícninářském plánu je nutné upravit výrobu krmiv tak, aby bílkovinná píce byla zastoupena v příznivém poměru k píci glycidové ( v krmné dávce po celé období správný poměr živin s omezením nadbytečného zkrmování jetelovin a jejich směsek )
v zeleném pásu pěstujeme takové pícniny a jejich směsky, aby zelenou píci poskytovaly plynule a jejich přebytek konzervujeme :
období :
PÍCNINY
10.4. – 10.6. – ozimá řepnice, ozimá řepka, ozimé žito, ozimá pšenice (vikev+pšenice, vikev+jílek mnohokvětý, aj. )
15.5. – 25.6. – 1. seč vojtěšky seté, 1. seč jetele lučního, jetelovinotravní směsky
15.6. – 20.7. – postupně seté jarní luskovinoobilné směsky (oves+vikev setá+peluška+bob)
10.7. – 5.8. – 2. seč vojtěšky seté
1.8. – 25.8. – 2. seč jetele lučního ( jetelovinotravní směsky )
15.8. – 25.9. – 3. seč vojtěšky seté
10.8. – 1.10. – letní směsky ( velkozrnné luskoviny, brukvovité, jílek jednoletý )
1.9. – 30.9. – silážní kukuřice
10.9. – 30.10. – letní strniskové směsky
15.12. – krmná kapusta
podle místních poměrů sestavujeme plynulý pás zeleného krmení :
1. v oblasti, kde je dostatek přirozených travních porostů
lze uživit zvířata téměř výhradně pastvou
zde tvoří pastviny louky ( občasná pastva ) přirozený pás zeleného krmení
2. v oblasti, kde jsou přirozené a umělé pastviny a louky ( občasné pasení )
zastoupeny větší výměrou a zvířata se převážně pasou, doplňuje se pastevní píce polními pícninami, hlavně glycidovými
tak vzniká smíšený pás zeleného krmení
3. v oblasti, kde nejsou stálé pastviny a louky ( převážně v KVO a ŘVO )
se zakládá umělý pás zeleného krmení
tvoří jej hlavně víceleté a jednoleté polní pícniny pěstované v pícním a polním osevním postupu
zelenou píci doplňuje také zelený výběh, příležitostná pastva, řepné skrojky, kukuřice a siláže, aj.
V bramorářských oblastech se uplatňuje také pastva. První seč jetele lučního ( jetelotravní směsky ) zpravidla lze celou usušit
KONZERVACE PŘEBYTKŮ PÍCE
- přebytky píce, které vznikají v období s intenzivním nárůstem pastevní píce či z jiných důvodů ( nízké zatížení pastviny zvířaty, chybný odhad výnosu, počtu a velikosti oplůtků, aj.), je nutné kvalitně konzervovat
Sušení sena na pokose
je nejstarší způsob konzervace píce travních porostů a probíhá až do konstatntní sušiny
závisí na průběhu povětrnostních podmínek a je z poněkud výhodnější při rotační pastvě ( vymezení plochy pro sklizeň )
přirozený způsob sušení na pokose probíhá ve dvou hlavních fázích, tj. zavadání a dosušení
při zavadání
dochází k výdeji tzv. volné vody v důsledku průduchové a kutikulární transpirace a k odpařování z porušeného povrchu rostlinných orgánů
trvá až do odumření rostlin, což je u leguminóz při poklesu obsahu vody 60-60%, u trav 45-55%
v této fázi vznikají energetické ztráty dýcháním, které postihují hlavně lehce rozpustné frakce glycidového komplexu
ve 2. až 3.dnu zavadání ( podle průběhu klimatických podmínek ) posečená píce postupně odumírá
v odumřelé píci mohou vznikat ztráty vyluhováním ( rozpustné živiny a vitaminy ) a mikrobiální činnosti
dosoušení
začíná po odumření rostlin
obsah vody se snižuje pouze fyzikálním výparem
během sušení se mění i vitaminová hodnota
vitaminy B a C se sušením píce na slunci rozkládají a deštěm snadno vyluhují
obsah vitaminy D se naopak při sušení na slunci zvyšuje
z hlediska vysokého rizika znehodnocení píce nepříznivým průběhem počasí v typicky pastvinářských oblastech ( v období června až července ) dochází celkově k neúměrně vysokým ztrátám na živinách (v průměru cca 7% denně)
Pro poměrně vysoké ztráty směřoval vývoj způsobů sušení píce ke zkrácení období od posečení do dosažení skladovací vlhkosti a ke snížení závislosti sušení na povětrnostních podmínkách
V senících se dosouší píce s obsahem 50-70% sušiny
význam aktivního větrání při dosoušení nespočívá pouze v odnímání vody ( cca 1,0-1,25g/m ), ale i ve snížení teploty sušeného materiálu
při naskladňování se ukládá hmota po vrstvách 1-2 m vždy po úplném dosušení předchozí vrstvy, nebo se překládá na jiné části
pro malovýrobu lze využít seníky menší, upravené z adaptovaných staveb k dosoušení a skladování sena
Věžové seníky jsou vybaveny horním plněním za pomoci otočných ramen s paprskovými rozrovnávači - vybírači, středovou šachtou ( 2-3m )a posuvným pístem z umělé hmoty
nelze je však naplnit řezanou pící o vlhkosti 45-50% najednou, ale po částech ( výška vrstvy maximálně 5-6m )
Horkovzdušné sušení je v současné době neekonomické pro vysokou energetickou náročnost
alternativní zdroje energie ( odpadní teplo, sluneční energie, aj. ) nejsou zatím příliš využity pro vysoké pořizovací náklady