přednáška 1

1. ÚVOD DO STUDIA METEOROLOGIE A
KLIMATOLOGIE

1.1 METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE JAKO VĚDNÍ
DISCIPLÍNY
• meteorologie a klimatologie jsou nauky o zemské atmosféře a povětrnostních jevech a
dějích, které se v ní odehrávají
• Platón (427-347 př. n. l.) – „meteora“ – věci nadzemské, „meteoros“ – vznášející se ve výši
• Aristoteles (384-322 př. n. l.) – dílo „Meteorologica“
• meteorologie – věda fyzikální, klimatologie – věda geografická
• Meteorologie – věda o atmosféře, její stavbě, vlastnostech a v ní probíhajících fyzikálních
procesech, která studuje:
a) složení a stavbu atmosféry
b) oběh tepla a tepelný režim v atmosféře a na zemském povrchu
c) oběh vody a její fázové změny v atmosféře
d) atmosférické pohyby
e) elektrické pole atmosféry
f) optické a akustické jevy v atmosféře

[Bednář, J. (1989): Pozoruhodné jevy v atmosféře. Atmosférická optika, akustika a elektřina. Academia, Praha, 240 s.]

• Hipparchos (190-120 př. n. l.) – „klinein“ – sklánět se
• Klimatologie – věda o klimatech Země, o podmínkách a příčinách jejich utváření, o
působení klimatu na objekty činnosti člověka, samotného člověka a na různé přírodní děje,
a naopak, která studuje:
a) obecné zákonitosti klimatických jevů
b) genezi zemského klimatu
c) změny a kolísání klimatu (meliorace klimatu, scénáře)

1.2 HISTORICKÝ VÝVOJ METEOROLOGIE A
KLIMATOLOGIE
• starověké civilizace – vazba zemědělská produkce – povětrnostní jevy
• astrometeorologie – souvislost s vesmírnými tělesy
• antika – základy vědecké meteorologie (věž větrů v Athénách)
• středověk – objevování cizích krajů (nové meteorologické jevy), kronikářské záznamy,
snahy o předpověď počasí (povětrnostní pranostiky)
1
• „stoletý kalendář“
Mauricius Knauer (1613-1664), opat kláštera v Langenheimu, zaznamenával v letech
1652-1659 počasí s cílem zjistit vliv 7 planet Ptolemaiova systému (tzv. vládnoucí planety)
Christoph Helwig (1663-1721), lékař z Erfurtu, přisoudil Knauerovým záznamům
všeobecnou platnost a pozorované počasí označil jako předpovídané (7letý cyklus – např.
roky ve znamení Saturna – nestálé a proměnlivé, ve znamení Venuše – vlhké a teplé)
• Galileo Galilei (1564-1642) a jeho žáci – konstrukce fyzikálních přístrojů pro
meteorologická měření
• Accademia del Cimento (Akademie pokusu) 1657 – přístrojová pozorování v Itálii i mimo
ni
• teplotní řada střední Anglie (od roku 1659), srážková řada Kew, Surrey (od roku 1697)
• 1717-1726 – vratislavský lékař Johann Kanold publikoval výsledky měření a pozorování
z různých míst Evropy (po Kanoldově smrti síť pokračovala do roku 1730)
• Societas Meteorologica Palatina (Mannheimská společnost meteorologická) r. 1780 –
publikace výsledků 39 stanic z let 1780-1792

České země:
• nejstarší písemná zpráva o počasí: zima 974/75 „Velmi tuhá a dlouhá zima.“, 15. května
975 „Napadlo mnoho sněhu.“ (Mnich sázavský – doplněk Kosmovy kroniky - patrně se
netýká přímo českých zemí)
• nejstarší denní záznamy počasí od 14. července 1533 do 9. dubna 1545 z jihovýchodní
Moravy – Jan z Kunovic
• nejstarší přístrojová měření od 21. prosince 1719 do 31. března 1720 ze Zákup – Johann
Carl Rost
• nejstarší denní pozorování počasí třikrát denně před 7. květnem 1771 (po 9. březnu 1775)
v Telči – František Alois Mag z Maggu
• nejstarší souvislá přístrojová měření v Praze-Klementinu od 1. ledna 1775 (1752, 1771)
teplota a tlak vzduchu, 1. května 1804 srážky (Josef Stepling, Antonín Strnad, Alois David)

[Krška, K. – Šamaj, F. (2001): Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Karolinum, Praha, 568 s.]

• v 19. století vznik národních sítí meteorologických stanic a meteorologických institucí
(1851 - Zentralanstalt für Meteorologie und Erdmagnetismus ve Vídni)
• 1817 – definice klimatu od A. von Humboldta (1769-1859)
• 1820 – mapa současného rozdělení tlaku vzduchu (synoptická) od H. W. Brandese
• vynález telegrafu → synoptická meteorologie
• hydrodynamika a termodynamika – dynamická meteorologie, radiační a elektrické děje
v atmosféře
2
• geografické podmínky vývoje klimatu a jeho regionální odlišnosti (A. I. Vojejkov 1842-
1916, J. von Hann 1839-1921, W. Köp