přednáška 1

pen 1846-1940)
• norská frontologická škola (V. Bjerknes)
• rozvoj aerologie, aktinometrie
• využití nových technických prostředků – radiolokační (radarová) meteorologie, družicová
meteorologie
• čistota ovzduší a jeho ochrana, alternativní zdroje energie (sluneční záření, vítr)
• potřeba mezinárodní spolupráce (přístroje, metodika pozorování, výměna informací) – r.
1873 ustavena Mezinárodní meteorologická organizace
• World Meteorological Organisation (WMO)
22 zakládajících zemí včetně Československa (Washington 1947)
23. březen 1950 - Světový meteorologický den (po připojení 30. státu k dohodě)
generální tajemník - výkonný výbor – Ženeva
Programy: World Weather Watch, World Climate Programme (IPCC – Intergovernmental
Panel on Climate Change)

1.3 POČASÍ A PODNEBÍ
• počasí – okamžitý stav atmosféry ve vrstvě od zemského povrchu po tropopauzu, popsaný
souborem meteorologických prvků a jevů v daném místě
• meteorologické prvky: sluneční záření, sluneční svit, teplota půdy, teplota vzduchu, tlak
vzduchu, výpar, vlhkost vzduchu, oblačnost, srážky, vítr
• meteorologické jevy (meteory) – hydrometeory, litometeory, fotometeory, elektrometeory
• povětrnost – ráz počasí během několika dnů
• počasí je charakteristické velkou časovou a prostorovou proměnlivostí na rozdíl od
relativně časově stálého klimatu
• klima (podnebí) – souhrn a postupné střídání všech stavů atmosféry (podmínek počasí)
možných v daném místě, které je důsledkem různých, nepřetržitě probíhajících
klimatotvorných procesů; klimatotvornými procesy se rozumí fyzikální procesy
v atmosféře a aktivní vrstvě půdy (přeměna a přenos energie, oběh vody atd.), které jsou
důsledkem nepřetržitého působení klimatotvorných faktorů:
a) astronomických – plynou z vlastností Země jako planety, ovlivňují přítok sluneční
energie a její transformaci stejně jako pohyb vzduchu
b) geografické – jsou dány polohou a vlastnostmi různých částí zemského povrchu
c) cirkulační – umožňují přenos vzduchových hmot různých fyzikálních vlastností na
Zemi
d) antropogenní – živelné a záměrné změny vlastností atmosféry a zemského povrchu
související s činností člověka

3
1.4 KLIMATICKÝ SYSTÉM A JEHO VLASTNOSTI
• úplný klimatický systém (ÚKS) – subsystémy:
a) atmosféra
b) hydrosféra
c) kryosféra
aktivní povrch (vrstva)
d) povrch souše
e) biosféra


• charakteristika ÚKS: velmi komplikovaný – chaotický systém, velký počet stupňů
volnosti, nelineární procesy různého měřítka, neuspořádanost různých zdrojů a toků
energie, bezprostřední (přímé) a zpětné (feedback) vazby
zpětná vazba – část výstupu působením systému je dodávána na vstup a současně mění
výstup: zesílení působení – pozitivní zpětná vazba, zeslabení – negativní zpětná vazba

význam a váha zpětných vazeb závisí na časové škále chování systému, který je
ovlivňován, tj. na čase odezvy (equilibrium time, response time, adjustment time)

krátký čas odezvy – systém reaguje rychle na změnu, je v kvazi-rovnovážném stavu
počasí – okamžitý stav ÚKS popsaný souhrnem globálních polí charakteristik
jednotlivých subsystémů
klima – statistický soubor stavů, jimiž prochází ÚKS během několika desetiletí
• prostorová proměnlivost ÚKS:
a) topická až chorická
b) regionální
c) globální
• časová proměnlivost ÚKS:
a) sezónní
b) meziroční (interannuální)
c) sekulární – změny a kolísání klimatu
• jednoznačnost x mnohoznačnost zemského klimatu jako výsledek působení
klimatotvorných faktorů:
a) dynamický systém – stav systému, fázová rovina, fázová trajektorie
b) ergodický systém – ze všech výchozích stavů vývoj probíhá stejnými body fázové
roviny → jednoznačnost zemského klimatu (tranzitivní)
c) neergodický systém – z různých výchozích stavů vývoj probíhá různými částmi (body)
fázové roviny → mnohoznačnost zemského klimatu (netranzitivní)
4
d) klima Země se považuje za pseudonetranzitivní – možné přechody mezi jednotlivými
částmi fázové roviny → zpochybnění prognózy klimatu, velký význam živelného a
záměrného antropogenního působení na klimatický systém


1.5 ZPŮSOBY ZÍSKÁVÁNÍ METEOROLOGICKÝCH DAT A
INFORMACÍ
• Český hydrometeorologický ústav Pr