přednáška 1

četné, barví se modře,jádro je 2 segmentové, jejich význam není zcela objasněn
agranulocyty – leukocyty bez specifických granul, dělí se na lymfocyty – buňky obranného imunitního systému, klasifikují se morfologicky, z hlediska funkce
monocyty – největší buňky krve – makrofágy,
Krevní destičky (trombocyty)
bezjaderná tělíska tvaru bikonkávních čoček
žijí 5-8 dní
jsou nutné při procesu srážení krve
významnou vlastností je přilnavost k povrchu a vzájemné shlukování na začátku srážení krve
uplatňují se I při fagocytóze
12. Sval - charakteristika, stavba
- sval je tvarová a funkční jednotka svalstva, jsou zdrojem tepla
- slouží k vykonávání pohybu a k zabezpečení žádoucí polohy těla a jeho částí, to je založeno na schopnosti svalové tkáně měnit chemickou energii živin v mechanickou energii v podobě aktivního zkrácení - kontrakce
- hl. Skladebnou složkou je kontaktilní příčně pruhovaná svalová tkáň, doplněná vazivem, cévami a nervy
-střední, většinou širší část svalu má červenou barvu a nazývá se masitá část
-koncové části svalu jsou zpravidla užší a mají světlejší barvu – svalové šlachy – ty zprostředkovávají spojení masité části s kostrou
-tvoří 30-50% hmotnosti těla
-v těle se nachází 400-500 svalů
-samy se dokáží smrštit ale nedokáže se sám roztáhnout
-většina svalů je ve spojení s kostrou, a proto se nazývají svaly kosterní, jiné se částečně nebo zcela spojují s kůží, proto kožní svaly a jiné mají vztah k orgánům – orgánové svaly (jazyk, hltan, okohybné svaly)
stavba
masitá část se skládá z velkého počtu příčně pruhovaných svalových vláken uspořádaných do snopců, nejmenší snopce – primární – jsou spojené jemným vazivem – endomysium, snopce se dále sdružují ve snopce sekundární, terciální, nebo snopce vyššího řádu
prostory mezi snopci vyplňuje vnitřní perimysium, na povrchu zesiluje v vnější perimysium.
Uspořádání do snopců umožňuje, že snopce mohou smršťovat izolovaně, ve skupinách nebo všechny současně a mohou se při práci svalu střídat
2 základní typy vláken – červená a bílá
červená – jsou tenčí a obsahují více sarkoplazmy a méně myofibril, více mitochondrií a valového barviva myoglobinu, smršťují se sice pomaleji, jsou však vytrvalejší než bílá vlákna a získávají energii cestou oxidace, u narozených zvířat jsou vlákna složená převážně z červených sv. vláken
bílá – jsou silnější, mají méně sarkoplazmy a větší množství myofibril, méně mytochodrií a myoglobinu, funkční rozdíl spočívá v tom, že bílá vlákna se smršťují velmi rychle a energii uvolňují cestou anaerobní glykolýzy
přívod kyslíku a živin a odvod zplodin látkové přeměny odpovídá I jeho intenzívní cévní zásobení.
Přívod krve do svalu obstarává jedna nebo více svalových tepen, odvod obstarávají žilky a žíly
mízní řečiště je ve svalu rozvinuto daleko slaběji a začíná slepě zakončenými jemnými kapilárami ve vnitřním perimysiu. Silnější odvodní míznice doprovázejí krevní cévy
svalový nerv vstupuje do svalu zpravidla spolu s tepnou, probíhá a větví se v perimysiu mezi svalovými snopci, vlákna jsou trojí podoby – motorická, senzitivní a autonomní
svalová šlacha je je integrální součástí svalu, umožňující připojení svalového bříška ke kosti, vyznačuje se velkou pevností v tahu a také, že nepodléhá únavě, je zbudována z tuhého kolagenního vaziva, je seskupena v primární, sekundární a terciální snopce
na některých místech, kde jsou šlachy silněji mechanicky namáhány, v nich vznikají funkční zpevnění tzv. sezamské uzly
spojení svalového bříška se šlachou je velmi pevné, ještě pevnější je spojení s kostí
podle tvaru rozeznáváme svaly Dlouhé – mají nejčastější vřetenovitý tvar, především na končetinách, dále svaly Ploché – jsou rozprostřeny do šířky a nacházejí se převážně na hrudníku a na břiše, Krátké – mají všechny rozměry přibližně stejné, vykonávají pohyby malého rozsahu – hluboké svaly páteře, Kruhové – mají tvar uzavřených prstenců a nacházejí se v obvodu tělních otvorů
na většině svalů rozlišujeme svalovou hlavu sval na kostře začíná, nepohybuje se - odstup, svalové bříško a svalový ocas – cíp –zde je svalový úpon- je činností uváděn do pohybu
některé svaly mají více odstupových hlav, podle toho rozlišujeme svaly – dvouhlavé, trojhlavé, čtyřhlavé
13. Kostra lebky
- tvoří ji párové a nepárové kosti
- je z plochých pevných kostí u mláďat jsou pohyblivé, dospíváním se mění, pouze dolní čelist a jazylka jsou připojeny pohyblivě
Dutiny:
mozkovna (lebeční)
nosní
ústní
dutiny napomáhají dýchání a jsou proto i lehčí, vzduch se v nich ohřívá
Lebka:
mozkovna (neurokranium)
obličejová část (splanchrokranium
Kosti neurokrania
Týlní kost – ohraničuje lebeční dutinu kaudálně, šupina týlní kosti – je zde velký týlní hrbol, ke kterému se připojuje provazec šíjového vazu, laterální část je párová, Tělo vytváří kaudální část spodiny lebky a rostrálně srůstá s tělem klínové kosti.
Základní klínová kost – tvoří spodinu lebky rostrálně od těla týlní kosti, skládá se z krátkého těla týlní kosti z něhož vystupují křídla a ventrorostrálně křídlaté výběžky, na lebeční ploše těla(turecké sedlo) se nachází mělká jáma pro hypofýzu
Předklínová kost – tvoří spodinu lebky rostrálně, má krátké tělo, na každé straně z ní vychází křídlo ohraničující očnici
Spánková kost – má 3 části – šupina sp. Kosti-postranní ohraničení mozkovny, rostrálně vybíhá v jařmový výběžek, další část – skalní část – samostatná kost , je malá, tvrdá, je v ním střední a vnitřní ucho, připojuje se na ní velká větev jazylky, a bubínková část – uzavírá střední ucho, laterálně vybíhá v zevní zvukovod a ventrálně vytváří bubínkovou výduť
Temenní kost – tvoří strop dutiny lebeční
Mezitemenní kost – je malá kůstka uložená mezi temenními kostmi a týlní šupinou, s nimiž srůstá
Čelní kost – rozsáhlá párová kost, šupina jako největší část se skládá ze dvou kostních plotének, mezi nimi je čelní dutina, z laterální okraje čelní šupiny vybíhá očnicová část a ventrolaterálně jařmový výběžek
Kost Čichová – nepárová složitá kost, v hloubce odděluje lebeční a nosní dutinu, skládá se ze svislé ploténky, řešetné ploténky a čichového bludiště
Kosti splanchnokrania
Horní čelist – je párová a skládá se z lůžkového a patrového výběžku, tělo tvoří podklad tváře a uzavírá prostorovou čelistní dutinu, ventrálním směrem vystupuje lůžkový výběžek se zubními lůžky pro třeňáky a stoličky, mediálně vystupuje patrový výběžek, tvoří podklad většiny tvrdého patra
Řezáková kost – ohraničuje nosní a ústní dutinu, tvoří ji ploché tělo se zubními lůžky pro řezáky, přežvýkavcům chybějí, kaudálně z těla vybíhá patrový a nosní výběžek
Ventrální nosní skořepa – je párová, samostatná kost uložená ve ventrální části nosní dutiny, podobnou stavbu má I dorzální a střední nosní skořepa, která je součástí čichového bludiště
Slzná kost – je lokalizovaná v mediálním koutku oka, ohraničuje očnici, na očnicové ploše se nachází jamka slzného váčku,vede do slzného kanálu(prase ji nemá)
Jařmová kost – je uložena na ventrálním okraji očnice z kaudálního konce vystupuje spánkový výběžek, ten se podílí na tvorbě jařmové oblouku
Patrová kost – kaudálně se připojuje k čelisti, tvoř vodorovnou a svislou ploténku
Křídlatá kost – má charakter prodloužené kostní ploténky,
Dolní čelist – s kostrou mozkovny je spojena kloubně, je to mohutná párová kost, skládá se z těla a větve, plochý a rozšířený rostrální konec těla, zde jsou zubní lůžka pro řezáky, na rozšířeném dorzálním okraji má zubní lůžka pro stoličky a na ventrálním okraji cévní zářez
Radličná kost – je uložena na dně nosní dutiny, , do jejího hlubokého žlábku se vkládá nosní přepážka
Jazylka – je v mezisaničí, tvoří ji tělo, ke kterému přirůstá kořen jazyka a větve, hrtanové větve slouží k připojení hrtanu a z několika článků složené velké větve se chrupavčitě připojují ke skalní části spánkové kosti
Rypáková kost – má tvar klínu ležícího nad tělem řezákové kosti prasete
14. Kostra páteře
Obratle
jsou to krátké kosti trupu, uspořádané v řadě za sebou, vytvářejí pevnou a pohyblivou osu těla – páteř, dělíme na krční, hrudní, bederní, křížové a ocasní obratle
mají jednotnou stavbu, v detailu jsou však různě modelované
základními částmi je tělo, oblouk a výběžky
tělo – válcovitý základ obratle, jeden konec je vyklenut v hlavu a druhý je vyhlouben v jámu.
oblouk – klene se nad tělem obratle a spolu s ním ohraničuje otvor, spojením otvorů vzniká páteřní kanál(mícha) do stran se otevírají meziobratlové otvory,
výběžky – vystupují z oblouku
krční obratle – první je nosič – má tvar širokého prstence, do stran z něj vystupují široká křídla, tělo nemá vyvinuto, druhý čepovec – má mohutné tělo, kraniálně protažené v zub, spojuje se s nosičem, trnový výběžek má podobu výrazného hřebene
třetí, čtvrtý a pátý krční obratel mají mohutné postranní a kloubní výběžky
šestý a sedmý mají trnové výběžky již vysoké a menší postranní a kloubní výběžky
počet: všichni 7
hrudní obratle – mají krátké tělo i postranní výběžky, na kraniálním konci se vyskytují žeberní jamky, se sousedním obratlem vytvářejí dvoudílnou kloubní jámu pro skloubení s žeberní hlavičkou, 13.obratel tzv. brániční obratel má trnový výběžek postavený kolmo
počet: skot–13, ovce,koza–12-14, prase14-16, kůň-18
Bederní obratle – od ostatních obratlů se výrazně odlišují žeberními výběžky, které jsou dlouhé, trnové jsou krátké, široké a mírně skloněné dorzokraniálně
Počet: skot, koza, kůň-6, ovce,prase-6-7, pes a kočka-7
Křížové obratle – již v době nitroděložního vývoje srůstají v křížovou kost, je velmi členitá, těla obratlů srůstají v tělo křížové kosti, příčné výběžky v postranní části a trnové výběžky ve střední hřeben, srostlé oblouky obratlů ohraničují křížový kanál, z něhož se otevírají dorzální a ventrální křížové otvory., přeměnou žeberních výběžků prvního křížového obratle vznikla křídla, kraniální konec je označován jako základna, ventrkraniální konec tvoří předhoří od něhož se měří rozměry pánve
Počet: skot,koza,kůň-5, ovce,prase-4, pes,kočka-3
Ocasní obratle – vytvářejí kostní podklad ocasu, a strop pánevní dutiny, postupně dochází k jejich redukci
Počet: skot18-20,ovce3-24,koza11-12,prase20-22,kůň17-19
15. Spojení kostí – pevná a pohyblivá
- kosti jsou spojeny pomocí spon a kloubů
- při sponovém spojení jsou kosti spojeny jinou tkání, jako je vazivo, chrupavka a kostní tkáň, spony umožňují jen malou pohyblivost, spojení je velmi pevné
Vazivová spona
kosti jsou spojeny kolagenním nebo méně často elastickým vazivem
slouží spojení vřetenní a loketní kosti
podobné je vklínění při vazivovém spojení zubních kořenů, v zubních lůžkách
další jsou svy, kdy je spojení kostí modelované, rozlišujeme šev pilovitý, lístkový, šupinovitý a hladký
Chrupavková spona
kosti jsou spojeny vazivovou chrupavkou
spojuje kosti namáhané střídavě tlakem a tahem – pánevní spona, spojení hrudní kosti, meziobratlové ploténky aj.
Kostní spona
vzniká zpravidla zkostnatěním chrupavkové a vazivové spony
je to spojení nejpevnější a zcela nepohyblivé je tomu tak u křížové kosti, která je srostlá z jednotl. Obratlů
Kloub
je složitější, spojují kosti, které se musí funkčně a účelně pohybovat
kosti se zde spojují pouze dotykem kloubních ploch, pokrytých sklovitou chrupavkou, mezi nimi je kloubní dutina
vlastní kloubní spojení umožňuje kl. pouzdro, to tvoří vnější vazivová a vnitřní synoviální vrstva, v. vrstva je na některých místech zesílena vazy, které omezují pohyb, pouzdro uzavírá kl. dutina, která je vyplněna kl. Mazem, ten vyživuje chrupavku, zvyšuje přilnavost kl.ploch a snižuje jejich tření,
nerovnosti vyrovnávají zvláštní vložky ve tvaru disku
jednoduchý kloub – v kloubu se spojují jen 2 kosti
složitý kloub – spojení 3 a více kostí
kulovitý kloub – má 1 kloubní plochu ve tvaru koule, což umožňuje pohyb ve všech směrech-ramenní, kyčelní
sedlovitý kloub – má kloubní plochy ve tvaru válce, příkladem je loketní klouba klouby prstů
plochý kloub – kl.plochy jsou rovné, při pohybu se po sobě posouvají, vzniká klouzavý pohyb – kl.výběžky obratlů
základní pohyby v kloubu při pohybu v jednom směru jsou – ohyb – flexe a natažení – extenze, pohyb v rovině transverzální je přitažení – addukce a odtažení – abdukce, pohyb okolo osy je otáčení – rotace
16. Kostra hrudníku
Žebra – dlouhé párové kosti, spojují páteř s hrudní kostí
počet žeber je shodný s počtem hrudních obratlů
jsou tvořena žeberní kostí a žeberní chrupavkou
žeberní kost – tenká, plochá, ohnutá kost
žeberní chrupavka – dosahuje asi 1/3 délky žeb. Kosti věkem osifikuje. Žeberní chrupavky kraniálních 7-8 párů žeber označujeme za žebra pravá
žeberní chrupavky ost. žeber se k sobě pouze přikládají, čímž vzniká žeberní oblouk, s hrudní kostí se nespojují, vzájemně jsou spojeny vazy a mezižeberními svaly
Hrudní kost – je nepárová kost, uzavírá hrudník z ventrální str.
je složena ze 7článků(prase6) spojených chrupavčitými sponami
první kraniální článek rukojeť hr.kosti, druhý až šestý článek tvoří tělo hr.kosti, poslední – mečový výběžek-je výrazně ztenčený, k jeho konci přirůstá zploštělá mečová chrupavka ve tvaru půlměsíce
Spoje kostí trupu
obratle jsou mezi sebou spojeny chrupavkovými sponami a klouby
chrupavkové spony spojují těla obratlů a podle jejich stavby a funkce se označují jako meziobratlové ploténky . Základem je chrupavkový prstenec,uzavírá rosolovité jádro,umožňující omezený pohyb
klouby spojují kloubní výběžky dvou sousedních obratlů, ocasní obratle spojují pouze chrup.spony
vazy mezi sebou spojují obratle, dorzální a ventrální podélný vaz, oba jsou kolagenní, táhnou se podél páteře, zpevňují ji. Šíjový vaz- mohutný elastický vaz, udržuje hlavu a krk vzpřímeně, modeluje tvar krku, párový provazec šíjového vazu odstupuje z vnějšího týlního hrbolu, upíná se na první trn.výběžky hr.obratlů, nadtrnový vaz-kaudální pokračování provazce šíjového vazu, je elastický, rozprostřen na vrcholech hrudních a bederních obratlů, končí na hřebeni křížové kosti. Ke krátkým vazům patří mezitrnové vazy.
Ke spojení trupu patří hlavový kloub, čepcový kloub
17. Kostra hrudní končetiny
Kostra pletence – u velkých savců se skládá pouze z lopatky, klíční kost mají zachovanou jen hlodavci, hmyzožravci a primáti
Lopatka – plochá trojúhelníková, k dorzálnímu okraji přirůstá lopatková chrupavka, na ventrálním úhlu je kloubní jáma – nadhřebenná a podhřebenní jáma, na žeberní ploše je mělká podlopatková jáma
Kostra volné končetiny – má několik částí:
Pažní kost – dlouhá rourovitá kost, tělo je nepravidelné a mírně esovitě stočené
proximální hlavice je výrazná
na hlavici se nachází velký hrbol a malý hrbol jsou vzájemně oddělené hlubokou mezihrbolovou brázdou, v ní jsou šlachy a bicepsy
dále deltovitá a velká oblá drsnatina,
nad obvodem kladky je okovcová jáma,
Kosti předloktí – jsou 2
Vřetenní kost (radius) - je silnější,
na proximálním konci je hlavice s válcovitou kloubní jámou, pod jejím okrajem je drsnatina vřetennní kosti
tělo je silné, na distální epifýze se nachází nepravidelná kloubní plocha, přizpůsobené pro skloubení se zápěstními kostmi
Loketní kost (ulna) – je výrazně menší
na proximálním konci je loketní výběžek, zakončený okovcovým hrbolem,
okovec formuje kladkový zářez nad ním vyčnívá háčkovitý výběžek
Zápěstní kosti – soubor nejvýše 8 malých kostí, vložených mezi předloketní a záprstní kosti
jsou uspořádány do 2 řad nad sebou
proximální řadu tvoří 4kosti(vřetenní, střední, loketní a přídatná loketní kost)
distální řadu tvoří opět 4kosti(první, druhá, třetí a čtvrtá zápěstní kost)
v tomto počtu to platí jen u prasete,
u přežvýkavců 1.zápěstní kost chybí, 2.a3. srůstají v 1
u koně chybí 1.zápěstní kost, takže má 7zápěstních k.
Záprstní kosti – dlouhé, rourovité kosti, savci mají nejvíce 5k.
z mediální strany označujeme 1. – 5. Záprstní kost
z hosp. zvířat mají 5prstů kočka a pes
prase má 4(chybí 1.)
kůň má 3, úplně vyvinutá je 3.z.k.2.a4.označujeme jako kosti bodcové
u přežvýkavců vznikla srůstem 3.a4.
Kosti prstů – vyznačují se druhovou variabilitou
plně vyvinutá kostra tvoří 3kosti (články) to má jen 2.-5. Prst, 1. Prst má jen 2 články
Proximální článek (spěnková kost) – největší článek, je krátká, rourovitá
Střední článek (korunková kost) – podobná spěnce
Distální článek – druhově rozdílný, u přežvýkavců – paznehtní u prasete špárková u koně kopytní a u šelem jako drapová kost
kostru prstu doplňují ještě sezamské kosti – podkládají šlachu, aby se neprodřela, kost střelková – u každé spěnkové jsou 2 kosti
Spoje kostí
lopatka s hrudníkem je spojena pomocí svalů, volné kosti jsou spojeny klouby
lopatka s hlavicí pažní kostí je spojena ramenním kloubem
zápěstní kloub – složitý kloub, spojuje zápěstní kosti se sousedními
proximální zápěstní kloub, střední záp. Kloub, distální z. kloub
spojení záprstních kostí je rozdílné
klouby prstů jsou 3 – spěnkový kloub, korunkový kloub, paznehtní kloub, zpevňují je postraní vazy, vazy sezamských kostí a meziprstní vazy-zamezují oddálení
závěsné ústrojí prstů – tvoří ho mezikostní sval a řada pomocných vazů
Postavení kostí
má význam pro zabezpečení pohybu a užitkovosti
přední končetiny slouží především jako opora těla
18. Kostra pánevní končetiny
Kostra pletence
pletenec spojuje kostru pánevní končetiny přímo s kostrou trupu
tvoří ho kyčelní, stydká a sedací kost
srůstají v jednotnou pánevní kost
Kyčelní kost – skládá se z těla a křídla, skloubuje se s křídlem křížové kosti, mediální úhel je zesílený v křížový hrbol a laterální v kyčelní hrbol. Tělo má tvar t