přednáška 9

Začátek formuláře
Konec formuláře
PŘEDNÁŠKA


Předmět:Právní aspekty podnikání
Typ Y16PAP, X16 PAP, YD16PAP, XD16PAP, 16 PAP
Určeno:Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze
Vyučující: Mgr. František Šejnost
Školní rok:2006/2007, Letní semestr
- 2 -

OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI V.
PRÁVNÍ ROZBOR AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI
Akciová společnost
(Joint-stock company)
Téma č. 9
Obsah: I. Historický vývoj společnosti
II. Charakteristika společnosti
III. Založení a vznik společnosti
IV. Samostatně převoditelná práva
V. Orgány společnosti
VI. Zrušení a zánik společnosti
- 3 –
I. Historický vývoj společnosti
Přednášku na téma akciová společnost si rozdělíme na několik částí. Protože se jedná o složitější právní útvar, budeme se zabývat i jeho zajímavou historií. Málokdo ví, že první akciovou společností, která vznikla na území tehdejšího Rakouska – Uherska byla Pražská akciová společnost paroplavební, založená v roce HYPERLINK "http://cs.wikipedia.org/wiki/1822" \o "1822" 1822.
Velmi obecně bylo upraveno právní postavení akciových společností zákonem o spolcích z roku , na nějž navázalo v roce NK "http://cs.wikipedia.org/wiki/1899" \o "1899" 1899 ministerské nařízení nazvané akciový regulativ. Komplexněji byly akciové společnosti upraveny obchodním zákoníkem z roku 1863. Tato akciová společnost již měla moderní rysy. Obchodní zákoník charakterizuje akciovou společnost jako společnost, v níž akcionáři neručí osobně za její závazky. Akciové společnosti mohly být sice zřizovány pouze se státním schválením”, avšak zákonům zemským byla ponecháno oprávnění, zda tento státní souhlas budou vyžadovat.
Na základě praktických zkušeností v důsledku četného zneužití této formy byl obchodní zákoník doplněn tzv. akciovým regulativem z roku 1899, tj. nařízení ministerstev vnitra, financí, obchodu, práv a orby, jenž potvrdil nezbytnost státního povolení pro vznik akciové společnosti. Povolení vydával politický zemský úřad příslušný podle sídla společnosti na základě volného uvážení úředníků.
Koncesi mohla získat jenom společnost, která splnila podmínky akciového regulativu. Státního schválení bylo třeba i ke změnám statutu akciové společnosti a za svého trvání byla společnost podrobena státnímu dozoru. Tento předpis se stal později základem našeho obchodního práva, upravující akciové společnosti.
Nástupem komunistického režimu byl obchodní zákoník zcela zrušen a akciové společnosti upraveny zákonem z roku 1949, který byl předpokladem faktického zrušení akciových společností. Až do roku 1989 se vývoj akciových společností zastavil, akciové společnosti byly postupně zapomínány a objevovaly se pouze v oblasti zahraničního obchodu, kde byly vnímány spíše jako státní podniky pod kuratelou režimu. Po roce 1989 byla přijat obchodní zákoník, tj. zákon č. 513/1991, který prodělal mnoho změn a doplňků i s ohledem na přijetí České republiky za člena Evropské unie.
Rakousko a Německo se po druhé světové válce ubíralo cestou zvláštních zákonů o akciových společnostech. V roce 1965 byla schválena právní úprava akciové společnosti samostatným zákonem. Mezi úpravami těchto zemí jsou však některé rozdíly. Německá úprava již nezná sukcesivní založení společnosti a navíc obsahuje rozsáhlou úpravu koncernů. Zahrnuje do akciového zákona i ustanovení o komanditní společnosti na akcie. Rakousko opustilo akciovou komanditu ale zachovalo sukcesivní založení společnosti. Z obchodního zákoníku tedy byla v obou zemích úprava akciové společnosti přenesena do zvláštních zákonů.

- 4 -
Pokud však chceme v historii vystopovat vznik akciové společnosti, musíme se vrátit o několik století zpátky. Začátek bývá spatřován v období velkých obchodních zámořských expedicí. V Anglii to znamená období od 14.století do 16. století. Nejprve obchodníci žádali individuálně krále o monopol obchodu pro určité zámořské území, později začínají pracovat ve skupinách, na společný účet, aby omezili riziko a rozdělili si práci.
S rozvojem společné činnosti vzniká zákaz konkurence neboť společník nesmí podnikat mimo společenství. Výsledkem tohoto vývoje byly silné organizační útvary, jakým byla i slavná Východoindická společnost. V Anglii vznikla v roce 1600 na základě královské charty a obdržela monopol na obchod s Indií. Od roku 1692 se její členové nesměli zabývat obchodní činností mimo společnost. Tato forma společnosti byla přesto stále blízká tomu, co se v Anglii nazývá partnership a co odpovídá zhruba veřejné obchodní společnosti na kontinentě. Odlišuje ji právní subjektivita, kterou obdržela prostřednictvím královské charty. Možnost převodu obchodního podílu byla však omezená, zato ručení společníků bylo neomezené.
Poté však nastala změna. Koloniální společnosti upadají v 17. století, vnikají nové, tentokrát na úseku vnitřního obchodu, rovněž na základě královské charty. Na konci 17. stol. se již začínají podobat moderním společnostem. Soustřeďují vlastní i cizí kapitál, akcie se volně převádějí a obchodují specializovaní zprostředkovatelé.
První právní úprava v Anglii byla přijata v roce 1720 a byl jí slavný Bubble Acte, tj. doslova proti společnostem nafouknutým jako bubliny. Tento zákon směřoval především proti zneužívajícím jednání ve společnosti. Prohlašoval za neplatné každé jednání směřující k poškození veřejnosti a zakazoval určitá konkrétní jednání. Současně však znemožnil nebo výrazně snížil zakládání nových společností, což vedlo v roce 1825 k jeho zrušení.
Vznik společnosti na základě zvláštního zákona parlamentu byl velmi obtížný a nákladný. Běžně se proto společnosti tvořily pouze bez právní subjektivity. Přesto počet společností koncem 19. století narůstá. Zákon, jmenovitě Trading Companies Act z roku 1834 dovoloval, aby společnost získala právní subjektivitu patentem. Neumožňoval však omezení odpovědnosti. Tuto možnost poskytoval v roce 1837 zvláštní zákon, Joint Stock Companies Act z roku 1844, který přinesl do anglického práva nové principy, jež v něm zůstaly dodnes zachovány.
Je zde uveden a specifikován rozdíl mezi partnership a joint stock company. Všechny nové akciové společnosti, které mají více než 25 společníků, od roku 1856 nad 20 společníků musí být zapsány a stejně tak společnosti, jejichž podíly mohou být převáděny bez jednomyslného souhlasu společníků. Druhým principem je přiznání právní subjektivity na základě samotné registrace. Třetí princip spočívá v uznání publicity jako jediného účinného prostředku proti podvodům. Zákon vytvořil rejstřík společností, jemuž musí být předloženy stanovy, jejich změny a roční zprávy. Zákon zachoval osobní odpovědnost společníků.
Rozvoj londýnské burzy urychlil přijetí zákonů o úpadku společností, jmenovitě v letech 1848 a 1849. V roce 1856 zákon charakterizuje rozdíl mezi likvidací a konkursem společnosti. Od r. 1855 na základě dalšího zákona dochází k omezení odpovědnosti společníků, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky. Mimo jiné musí být upsány alespoň 75 % základního jmění, k firmě společnosti musí být připojen dodatek “limited” a obchodní úřad musí schválit komisaře účtů.
- 5 -
Tento zákon byl po několika měsících nahrazen novým, tzv. Joint Stock Companies Act z roku 1856. Tento zákon je považován za vrcholný projev liberalismu. Stal se rámcem moderního práva akciových společností. Zjednodušil podmínky zápisu společností. Jeho předpokladem jsou dva dokumenty - memorandum of association a articles of association. Předpokladem omezené odpovědnosti je jenom to, že memorandum musí být podepsáno alespoň 7 osobami , nyní stačí dvěma. Povinný firemní dodatek zůstal také zachován, u veřejných společností musí znít “public limited company”. Zákon obsahuje vzor articles. Není aplikovatelný na banky a pojišťovny, jež podléhají zvláštní právní úpravě.
Tato nová právní úprava znamenala rozšíření povinnosti zveřejňovací, později zakotvení určité státní kontroly. V roce 1862 je zákon a jeho modifikace konsolidován v Companies Act. Je zavedena company limited by guarantee, která je společností vznikající bez vkladů společníků, již se však zavazují v případě likvidačního schodku ručit za dluhy společnosti do určité výše. Zákon z roku 1862 dovolil, aby společnost přijala pouhým odkazem vzorové articles, jež jsou přílohou zákona.
Companies Actes byl poté pravidelně revidován zhruba po dvaceti letech. V současné době platí nová úprava z roku 1985, modifikovaná významněji v roce 1989. Zákonodárný vývoj je doplněn vývojem precedenčního práva. Princip speciality právní subjektivity - ultra vires vznikl v anglickém právu touto cestou v roce 1875. Anglické právo je však už výrazně ovlivněno právem Evropské unie, právě zásada ultra vires musela být opuštěna v zájmu ochrany zájmů třetích osob.
Přeneseme se do Francie, kde byl podobně jako v Anglii zaznamenán vznik prvých akciových společností, resp. jejich předchůdkyň v 17 - 18. století. Byly komanditními společnostmi na akcie nebo komanditními společnostmi bez komplementářů, v nichž byli akcionáři osobně odpovědni za závazky, avšak jejich odpovědnost byla omezena výší vkladu. Tito akcionáři se někdy nazývali komanditisté. Takové společnosti provozovaly např. velké doly, kanály, manufaktury. Nařízení z roku 1673, z něhož později vycházeli tvůrci prvního obchodního zákoníku, ještě akciové společnosti nezmiňovalo.
Na rozdíl od nich tzv. “compagnies” byly zakládány obdobně jako v Anglii královskými chartami a byly institucemi veřejného práva. Některým bylo i poskytnuto právo, tzv. regál vést válku, vykonávat soudnictví a razit mince. Velká francouzská revoluce přistupuje ke “compagnies” podezřívavě. Dekretem z roku 1793 jsou akciové společnosti podřízeny zákonodárnému schválení. O rok později byly zrušeny a bylo zakázáno zřizovat nové. Zákaz netrval dlouho, již zákonem z 30 brumaire roku IV bylo upraveno zakládání akciových společností, aniž byla stanovena nějaká pravidla pro jejich ustavování a fungování. Některé dřívější společnosti se vrátily ke svým předchozím stanovám a vznikly i společnosti nové.
Obchodní zákoník z roku 1807 zakotvil svobodu zakládání komanditních společností na akcie, protože v nich jsou osobně odpovědní komplementáři a nebyly proto považovány za ohrožující zájmy věřitelů. Odmítá však stejnou volnost jiným formám akciové společnosti, ve kterých není žádný společník určený podle jména a jež se proto nazývají anonymními společnostmi. Takové společnosti musí být schváleny vládou, tj. musel být vydán Státní radou dekret o schválení společnosti. Státní rada vydala vzorové stanovy. Schválení nebylo snadné získat.
- 6 -
V důsledku toho vzniklo velmi málo takových společností, ale tvořily se početné akciové komandity. Spekulace na trhu se však natolik rozšířily, že se vláda pokusila zakázat akciové komandity. Zákonem z 24.července 1867 bylo umožněno volně, bez vládního schválení tvořit akciové společnosti. Tento zákon upravoval akciové společnosti skoro celé jedno století a byl nahrazen až do současnosti platným zákonem z 24.července 1966 o obchodních společnostech. Upravuje všechny formy obchodních společností a rovněž společnost případnou, tj. bez právní subjektivity - société en participation.
Úpravě jednotlivých právních forem společností jsou předsunuta obecná ustanovení o obchodních společnostech, subsidiární úpravou jsou komercializovaná ustanovení občanského zákoníku - Code civil z roku 1804 o společnostech s právní subjektivitou. Zákon v současném znění upravuje dvojí možnou organizaci akciové společnosti - tzv. společnost dualistickou a monistickou. Dualisticky organizovaná společnost má podle německého vzoru představenstvo jmenované dozorčí radou a dozorčí radu, monisticky řešená společnost je vedena správní radou a nemá dozorčí radou. Předseda správní rady má velmi silné postavení. Zákon upravuje také cenné papíry emitované akciovou společností. Rozsah cenných papírů se rozšiřuje, aby bylo možno nabídnout investorům více možností. Francie provedla důslednou dematerializaci cenných papírů, listinné cenné papíry akciová společnost emitovat nemůže.
Jako řádní členové Evropské unie nás však také zajímá, jak probíhal vývoj akciového práva v rámci práva evropského, tedy nadnárodního práva, vytvářeného nejprve Evropským hospodářským společenstvím a nyní Evropskou unií. V souvislosti s principem svobody pohybu, poskytování služeb a usazování se v rámci společného trhu se objevila potřeba upravit také některé prvky práva obchodních společností. Vzhledem k tomu, že význam přesahující hranice jednoho státu mohou mít především právě akciové společnosti, dotýká se tato úprava zejména jich.
Evropské právo znamenalo nejenom unifikaci na některých úsecích, ale také sbližování jednotlivých národních práv. Základními prameny jsou mezinárodní smlouvy, evropská nařízení a směrnice. Nařízení mají přímou závaznost v jednotlivých státech, nemusí být transformována do vnitřních právních řádů, směrnice jsou povinny členské státy zapracovat do svých prvních úprav. Evropské právo upravilo některé otázky akciových společností v řadě směrnic. Nejdůležitější z nich jsou směrnice (68/151/EHS), která upravila povinnost zveřejňovat některé údaje o společnostech, neplatnost společností a jednání zakladatelů před vznikem společnosti. Vztahuje se na akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným.
Další důležitá směrnice (77/91/EHS) se týká zakládání akciových společností, udržení a modifikací základního jmění - oceňování nepeněžitých vkladů, dělení zisku, samokontroly, zvyšování a snižování základního jmění. Uvedu ještě na závěr směrnice (78/855/EHS a 82/891/EHS), které upravují slučování a rozdělování akciových společností a dále směrnice (78/660/EHS), která se týká účetnictví a metod oceňování. Působnost této směrnice, vztahující se původně jenom na akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, byla směrnicí z 8.11.1990 rozšířena i na veřejnou obchodní a komanditní společnost.
- 7 -
Pokud tedy shrneme obraz vývoje akciového práva v Evropě, je možno říci, že zhruba v polovině devatenáctého století se objevují první moderní zákony upravující akciové společnosti na registračním principu a v podobě blízké té dnešní. Postupně se uvolňuje státní ingerence do vznikání nových společností, ale velmi rychle se objevuje také potřeba poskytnout ochranu třetím osobám i věřitelům před zneužitím. Akciové právo se stává velmi dynamickou oblastí hledání rovnováhy mezi rozdílnými zájmy, tj. zájmem společnosti na co nejrozsáhlejší autonomii vůle, zájmem akcionářů na ochraně zájmů menšin, zájmem věřitelů na jistotě, že budou uspokojeni, a později také mezi zájmy skupin společností a zájmy jednotlivých koncernových podniků.
Přestože základní zákony o akciových společnostech nejsou většinou nahrazovány novými zákony, jsou mnohokrát modifikovány a přizpůsobovány novým potřebám. V tomto století akciové právo opouští rámec obchodních zákoníků a dostává se mu zvláštních zákonů, jejichž objem je značný. Významným vlivem je právo evropské, které by měl být činitelem sbližování a vzájemného ovlivňování právních koncepcí členských států. Postupně jednotlivá národní zákonodárství i rozhodovací praxe pod tímto vlivem opouštějí dosavadní koncepce a tím se pomalu přibližují i tak rozdílné systémy, jako je právo anglické a právo kontinentální.
- 8 -

II. Charakteristika společnosti
Akciová společnost má určité pojmové znaky, jež splňuje i v rozdílných právních systémech. Musíme proto rozlišovat, co je atributem akciové společnosti vždy a všude a co je jí vlastní jenom v určitých případech. Pro akciovou společnost je příznačné přiznání právní osobnosti. Moderní akciová společnost je tedy vždy právnickou osobou odlišnou od akcionářů. Z toho vyplývá řada jejích dalších vlastností, tj. že je vlastníkem svého majetku, že může svým jménem vstupovat do právních vztahů, odpovídá za závazky celým svým majetkem, může svým jménem žalovat a být žalována u soudu. V různých právních systémech je řešena otázka rozsahu právní subjektivity. V zájmu ochrany třetích osob se stále více prosazuje její generalita.
Můžeme pozorovat postupné opouštění anglosaské zásady ultra vires, vyjadřující specialitu právní subjektivity. Specialitu právní subjektivity upravovalo i naše právo v období totalitního režimu. Speciální právní subjektivita znamenala, že právnická osoba měla přiznánu způsobilost jenom v určitém rozsahu, nejčastěji vymezeném předmětem činnosti. Pokud by právním jednáním překročila tento rámec, jednala by v oblasti, v níž již není právním subjektem a takový právní úkon by byl nicotný - paakt.
Vzhledem k tomu, že třetí osoby nemusí mít zcela přesnou představu o rozsahu způsobilosti společnosti, jsou více chráněny, jestliže právní subjektivita je přiznána bez tohoto omezení. Princip generality právní subjektivity akciových společností je formulován i evropským právem a zakotvuje ho také současné znění našeho občanského i obchodního zákoníku. Dalším pojmovým znakem akciové společnosti je omezené nebo žádné ručení akcionářů. Tento rys se prosazoval dlouho a obtížně. Byl však nezbytný pro hladké fungování společnosti. Investor by měl být spjat s výsledky hospodaření společnosti volněji než v osobních společnostech. Jeho riziko by mělo být co nejmenší, aby byla podpořena ochota investovat. Tím bude omezena i jeho snaha zasahovat do konkrétních hospodářských otázek společnosti. Taková snaha by totiž akceschopnost společnosti značně omezovala, její rozhodování by bylo příliš těžkopádné. Výsledná podoba vztahu akcionáře a společnosti má být taková, aby akcionář vložil prostředky a pobíral výnos a nezasahoval příliš výrazně do řízení společnosti. Vzhledem ke společnosti má akcionář spíše kontrolní funkci..
Charakteristickým rysem akciové společnosti je její oprávnění emitovat cenné papíry a zejména akcie. Jestliže podíly ve společnosti získají podobu cenných papírů, ovlivní to povahu celého právního subjektu. Především to umožní častou, rychlou a snadnou změnu majitelů podílů – akcionářů. V řadě případů to povede k tomu, že společnost a ani třetí osoby nebudou akcionáře znát - stane se anonymní společností. Obchodování s cennými papíry bude současně vyžadovat rostoucí požadavky na transparentnost společnosti, protože nabyvatelé akcií potřebují mít dostatek důvěryhodných informací o společnosti, do níž hodlají investovat. Tím se společnost dostává pod veřejnou kontrolu. Místem pro veřejnou kontrolu se stává zejména burza a tisk, zákony tu nehrají primární úlohu. Emise cenných papírů se tak stává jedním z nejvýznamnějších činitelů vytvářejících charakteristický profil akciové společnosti. Na tom nic nemění, že mohou existovat i společnosti, které mají omezenou převoditelnost akcií.
- 9 -
Dalším pojmovým znakem akciové společnosti je její kmenové jmění, tj. základní kapitál. Jeho význam spočívá v tom, že by mělo nahradit osobní ručení společníků a plnit funkci záruky pro věřitele společnosti. Význam základního kapitálu je často zpochybňován, v některých oblastech se připouští emise akcií bez jmenovité hodnoty. Povinné vytváření základního jmění není proto pojmovým znakem všeobecným. Evropské právo, které má z našeho hlediska největší důležitost, chrání vytváření základního kapitálu jako záruku poskytovanou třetím osobám i jako vnitřní dluh společnosti vůči jejím akcionářům. V souladu s tím i naše právní úprava poskytuje východiska pro stejnou ochranu.
Akciová společnost si jako ostatní společnosti zachovává smluvní základ. Tento smluvní základ je však ovlivňován její kvalitou právnické osoby. Běžná smlouva zaklád