přednáška 9

ající závazkový vztah mezi smluvními stranami se dotýká třetích osob jen velmi málo. Smlouva zásadně působí jenom mezi stranami. Proto občanský zákoník nazývá závazkové vztahy vztahy osobními, týkajícími se jenom zúčastněných osob, a to na rozdíl od práv věcných, vázaných na určitou věc a týkajících se proto všech, kdo s touto věcí přicházejí do styku.
Z toho důvodu založení, změny a zániku “osobních” vztahů nemusí být zveřejňovány, ale skutečnosti dotýkající se věcných práv je nutno v zájmu ochrany třetích osob zveřejňovat. Vznik nebo změny právnické osoby na základě právních úkonů přestávají být pouze záležitostí zúčastěných stran, ale dotýkají se i třetích osob, jež budou přicházet s novým subjektem do styku. Právo proto musí zakotvovat pravidla poskytující těmto třetím osobám ochranu. Nejčastěji se jedná o povinnost zveřejňovat určité údaje, jak to známe u věcných práv. Tím se však společnost vzdaluje svému obligačně-právnímu základu.
Právní regulace stejně jako v případě věcných práv má stále více kogentní povahu, smluvní volnost má stále méně prostoru. Akciová společnost se institucionalizuje více než jiné obchodní společnosti, protože vzhledem k jejímu významu pro třetí osoby je tu vzdálenost od závazkového původu největší. Je samozřejmě nezbytné zachovat regulaci povinnosti upsat celé základní jmění, oceňování nepeněžitých vkladů, povinnosti splatit část jmenovité hodnoty akcií před vznikem společnosti a podobně. Za zbytečné se však může považovat určování počtu členů orgánů společnosti a podobně. Pro příklad lze uvést kompromis v konstrukci nových právních forem obchodních společností, například u francouzské S.A.S. - zjednodušené akciové společnosti, která se vymyká působnosti evropského práva a poskytuje společníkům rozsáhlou smluvní volnost při volbě vnitřní struktury společnosti, tedy v oblasti, kde to nemůže ohrozit třetí osoby.
I v naší právní úpravě nacházíme projevy této dvojznačnosti. V obchodním zákoníku ji můžeme názorně ilustrovat jeho strukturou. Obchodně závazkové vztahy jsou upraveny ve třetí části kodexu, avšak obchodní společnosti již ve druhé části. Současně však ustanovení obchodního zákoníku prohlašuje vztahy v obchodních společnostech za absolutní závazkové vztahy, čímž režim právních vztahů, upravených ve třetí části poutá i k části druhé. Zvláštní ustanovení vylučují aplikaci obecných ustanovení o závazcích, kde však chybí zvláštní úprava, kde by měly být aplikovány tyto normy. Tak nelze například kdykoliv odstoupit od uzavřené společenské smlouvy nebo není možné považovat společenskou smlouvu za neplatnou pro nedostatek náležitostí právních úkonů, jak je to možné u běžných smluv v oblasti obchodu nebo služeb.
 
- 10 -
Jaké mají akciové společnosti význam? V důsledku své početnosti i v důsledku své hospodářské síly v jednotlivých ekonomikách mají obrovskou důležitost. Většina největších podniků jsou akciovými společnostmi. To se projevuje i v evropském právu obchodních společností, protože tyto normy regulují jenom kapitálové společnosti a z nich nejvíce právě společnosti akciové. Možno tedy říci, že akciové společnosti prostupují celou ekonomiku, překračují hranice jednotlivých států a mají současně podobu malých, středních i velkých podniků, jsou také holdingovými společnostmi, ovládají bankovnictví a pojišťovnictví a podobně.
Akciové společnosti hrají nejvýznamnější roli rovněž v oblasti skupin společností neboli tzv. koncernového práva. Tím nabývají na důležitosti i otázky právní úpravy slučování, rozdělování a přeměny právní formy obchodních společností, a to zejména společností akciových. V úzké souvislosti s tím se rozvíjí právo proti omezování hospodářské soutěže, neboť jsou to opět nejčastěji akciové společnosti, jež působí k omezování nebo vylučování hospodářské soutěže. Stát musí vytvářet veřejnoprávní nástroje, které budou regulovat hospodářskou sílu koncernů.
Na druhou stranu nese soustřeďování kapitálu drobných investorů prostřednictvím akciových společností s sebou nebezpečí plynoucí z rozptýlenosti vlastnictví akcií, z nepředvídatelnosti a manipulovatelnosti chování akcionářů nekvalifikovaných pro hospodářské řízení. Významnou změnu v tomto ohledu má kolektivní investování, které zachovává výhodu soustřeďování drobného individuálního kapitálu pro potřeby velkých akciových společností, zároveň však do investic vnáší odbornost a profesionalitu. Stává se významným činitelem při stabilizaci tržní ekonomiky. Právní úpravy investičních společností a fondů, jež mají nejčastěji formu specializovaných akciových společností, nabývají na významu.
Současný stav moderní tržní ekonomiky se z hlediska ekonomického i právního výrazně liší od tradičního živelného kapitalistického hospodářství. Trh se stává prostorem vědomě udržovaným a chráněným. Pro hru tržních sil je vymezován prostor a podmínky tak, aby byly vyváženy zájmy soutěžících i spotřebitelů, aby byla chráněna existence různorodosti soutěžících subjektů. Nejenže nelze připustit zánik nebo omezení soutěže, nelze také připustit vytlačení některých skupin soutěžitelů, jako např. drobných obchodníků a řemeslníků. Akciové společnosti v tomto složitém dynamickém systému náleží přesně vymezené místo, jež by jí mělo být zachováno.
Chápání akciové společnosti jako podniku naráží na rozdílnou terminologii v různých státech. Jestliže lze připustit, že akciová společnost je podnikem z hlediska evropského práva a zejména z hlediska evropského práva soutěžního, protože evropské právo vyvinulo pojem podniku v neobvyklé šíři, pak je nutno striktně odmítnout takovou tezi v kontextu práva českého.
V českém obchodním právu se před válkou vyvinulo pojetí podniku ovlivněné francouzskou koncepcí „fonds de commerce“. Podnik byl považován za zvláštní druh předmětu práv, který není ani věcí, ani právem, jehož podstata je nehmotná. Hmotné předměty byly považovány za příslušenství podniku. Základní složkou podniku byla klientela, jejíž vazba na podnik byla chráněna právem nekalé soutěže. Právo nekalé soutěže v tomto kontextu plnilo obdobnou funkci, jako vlastnické žaloby při ochraně vlastnického práva.
- 11 -
Za totalitního režimu bylo toto pojetí podniku zcela opuštěno a nahrazeno podnikem personifikovaným, který byl socialistickou organizaci, tvořící základní článek ekonomiky. Personifikace podniku byla usnadněna omezením okruhu subjektů činných aktivně v ekonomice. Napříště jimi mohly být jenom právnické osoby, z velké části zbavené základního atributu právní osobnosti - vlastnického práva. Vlastnický vztah mezi majitelem podniku a podnikem nebyl z hlediska socialistické ekonomiky důležitý.
Po roce 1989 chyběl české právní terminologii termín pro označení nově budovaných hospodářských jednotek. Potřebný termín byl nalezen právě ve slově podnik, jejž obchodní zákoník definoval jako předmět. Definice je však ve srovnání s předválečnými teoriemi široká a zahrnuje veškeré předměty a hodnoty používané podnikatelem k podnikání.
Akciovou společnost musíme stejně jako kteroukoliv jinou obchodní společnost odlišovat od podniku, který tato společnost vlastní a provozuje. V českém právní terminologii nemůže být akciová společnost ztotožněna s podnikem. Tuto terminologickou zvláštnost musíme vidět v kontextu s ostatními evropskými státy, jež chápou pojem podniku rozdílně. Náš podnik odpovídá spíše francouzskému „fonds de commerce“ než termínu „entreprise“. Také německé právo používá pojem podniku v různých významech a nevyhýbá se jeho personifikaci, např. v koncernovém právu. Nejinak tomu je v právu evropském, kde termín podnik neoznačuje jednotku vybavenou právní subjektivitou ani předmět, ale je zkratkou vyjadřující hledisko ucelené funkce a případně jednotného řízení.
Podnik může být současně právním subjektem nebo několika subjekty, což však není rozhodující. Takto pojatému podniku náš podnik neodpovídá a bylo by lépe hledat jiný název, jako např. hospodářská jednotka a podobně. Akciová společnost je nepochybně hospodářskou jednotkou, není však podnikem chápaným jako předmět právních vztahů. V tomto smyslu je společnost vlastníkem podniku, může s ním disponovat, nemůže s ním však splynout.
Forma akciové společnosti však bude pro menší podniky volena jen výjimečně, protože s ní je spojena nezbytnost dodržet náročnější formality, například svolávání valných hromad, rozhodování o změnách základního kapitálu, povinný audit účetní závěrky a její publikace, povinnost zvolit vedle představenstva i dozorčí radu, povinná existence stanov, nezbytnost emitovat akcie a podobně. Při podnikání středního rozsahu již může být akciová společnost vhodná, zejména v případě, kde je pociťována potřeba soustředit od veřejnosti kapitál za účelem nezbytných investic. Upisování akcií je vhodným nástrojem k takovému cíli. Zakladatelé však musejí mít zcela jasnou a připravenou koncepci rozvoje společnosti. Volba této formy nedovoluje pomalý růst, vzniká potřeba vyplácet dividendy v dohledné budoucnosti, a proto vyžaduje jasnou představu o úspěšném vstupu na trh.
Upisování akcií dovolí rozsáhlejší investice, simultánní založení umožní dělbu činností ve společnosti, spojenou s ochranou zájmů těch akcionářů, kteří bezprostředně nechtějí participovat na provozu podniku. Při vytváření koncernů se bez akciové společnosti nelze obejít. Jen výjimečně se v těchto případech volí jiná forma. Struktura koncernu ovšem může být složitější, koncernovými podniky mohou být i společnosti jiných forem. Normy koncernového práva také počítají především s akciovými společnostmi, výjimečně s kapitálovými společnostmi. Tomu svědčí i systematické zařazení úpravy koncernů v německém akciovém zákoně.
- 12 -
Akciová společnost je sice z právního hlediska jednou jedinou formou, pro niž platí stejná pravidla ale v praxi představuje celou škálu organizačních celků, které se navzájem velmi liší. Jsou to od malých rodinných společností po společnosti s tisíci akcionáři, od společností se složitou vnitřní strukturou poboček až po společnosti strukturovaně jednoduché a fungující na základě smluvních vztahů s odlišnými právními subjekty.
Nové kvality nabývá akciová společnost i tím, že se stává součástí koncernu. Čím je však akciová společnost rozsáhlejším a složitějším organismem, tím obtížnější je dosáhnout jejího efektivního fungování. Praxe potvrzuje, že spolupráce je možná jenom v malé společenské skupině, ve velké musí být nahrazena konkurencí. Proto vznikají různé moderní formy, např. franchising a podobně.
Při úmyslu zakládat akciovou společnost je nutno zvážit konkrétní okolnosti, vlastní kapitál, know -how a formu společnosti volit v závislosti na nich. Vlastností akciové společnosti je poměrně malý prostor pro autonomii vůle zakladatelů, na druhé straně se jedná o rigidnější organizační formu, která vyhovuje dynamickému růstu, navzdory složité organizační struktuře i náročným kooperačním a distribučním vztahům.

- 13 -
III. Založení a vznik společnosti
Akciová společnost je jedním ze základních nástrojů moderní tržní ekonomiky. Je organizační formou, k níž kapitalistická ekonomika dospěla spontánním vývojem, která se prosadila navzdory všemožným umělým omezením v jednotlivých státech a vyústila v současnou podobu s četnými společnými rysy v různých právních systémech.
Akciová společnost je produktem ekonomického vývoje tržního hospodářství. Umožňuje překonat kapitálovou slabost jednotlivce, soustředěný kapitál spojit s profesionálním řízením a dovést toto spojení k produkční schopnosti. Akciová společnost je nástrojem k dosažení cílů všech zúčastěných. Investoři jako akcionáři docílí výnosu ze svých investic, manažeři získají dostatečnou odměnu za odborné vedení společnosti a potřeby trhu jsou uspokojovány co nejefektivnějším způsobem.
Akciová společnost je , její ajetek" majetek je rozdělen na určitý počet s hodnotou. Tím, jak se mění podle opt%C3%A1vka" \o "Poptávka" poptávky a na cena těchto akcií, tak se mění i hodnota celé společnosti. Ta může růst či klesat až o desítky .
Společnost může být založena jedním , pokud se jedná o ; jinak dvěma a více osobami fyzickými nebo právnickými. Po provedení první valné hromady, splacení a vložení nepeněžitých všemi může povolit zápis společnosti do . společnosti musí tvořit minimálně 2. 000. 000,- Kč, u společnosti s veřejnou nabídkou akcií pak minimálně 20.000.000,- Kč. Hodnota vydaných naproti tomu omezena není; většinou mívají ale hodnotu 1.000 Kč.
Můžeme tedy shrnout, že akciová společnost je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti.Firma společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“ nebo zkratku „akc. spol.“ nebo zkratku „a. s.“.
Společnost se zakládá zakladatelskou listinou, pokud je zakladatel sám nebo zakladatelskou smlouvou, pokud je zakladatelů více. Zakladatelská smlouva nebo zakladatelská listina musí obsahovat firmu, sídlo a předmět podnikání, navrhovaný základní kapitál, počet akcií a jejich jmenovitou hodnotu, podobu, v níž budou akcie vydány, jakož i určení, zda akcie budou znít na jméno nebo na majitele, popřípadě kolik akcií bude znít na jméno a kolik na majitele; mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených, popřípadě údaj o omezení převoditelnosti akcií na jméno, kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurs, způsob a lhůtu pro splacení emisního kursu a jakým vkladem bude emisní kurs splacen, splácí-li se emisní kurs akcií nepeněžitými vklady, i určení předmětu nepeněžitého vkladu a způsobu jeho splacení, počet, jmenovitou hodnotu, podobu, formu a druh akcií, jež se vydají za tento nepeněžitý vklad, alespoň přibližnou výši nákladů, které v souvislosti se založením společnosti vzniknou, určení správce vkladu a návrh stanov.
- 14 -
Má-li být společnost založena na základě veřejné nabídky akcií, je podmínkou platného založení společnosti schválení prospektu cenného papíru Českou národní bankou. Veřejná nabídka akcií musí obsahovat kromě údajů uvedených v předchozím odstavci i místo a dobu upisování akcií, která nesmí být kratší než dva týdny, postup při upisování akcií, zejména zda účinnost upisování akcií při dosažení nebo překročení navrhované výše základního kapitálu bude posuzována podle toho, kdy k upsání akcií došlo, popřípadě zda bude možno krátit jednotlivým upisovatelům, kteří upíší akcie ve stejné době, počet upsaných akcií podle poměru jmenovitých hodnot jimi upsaných akcií, připouštějí-li zakladatelé upisování akcií převyšujících navrhovaný základní kapitál, postup při takovém upsání, určení, že zájemci mohou splácet emisní kurs akcie pouze peněžitými vklady, místo, dobu, popřípadě účet u banky pro splacení emisního kursu, emisní kurs upisovaných akcií nebo způsob jeho určení; emisní kurs nebo způsob jeho určení musí být pro všechny upisovatele stejný, nestanoví-li zákon jinak,způsob svolání ustavující valné hromady a místo jejího konání, způsob tvoření rezervního fondu a podmínky výkonu hlasovacího práva.
Nikdo nemůže být zproštěn závazku splatit emisní kurs s výjimkou případů, kdy dochází ke snížení základního kapitálu společnosti. Proti pohledávce společnosti na splacení emisního kursu není přípustné započtení, ledaže s tím souhlasí valná hromada při zvyšování základního kapitálu společnosti. Nikomu, kdo se podílel na založení společnosti nebo na činnostech vedoucích k získání oprávnění k její činnosti, nelze přiznat žádnou zvláštní výhodu.
Co se týká pojmu akcie, můžeme jej charakterizovat jako cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle obchodního zákoníku a stanov společnosti na řízení společnosti, na jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, je oprávněna vykonávat práva akcionáře jako společníka, i když společnost dosud nevydala akcie nebo zatímní listy, a to ode dne zápisu základního kapitálu, na němž se podílí, do obchodního rejstříku.
Obchodní zákoník dělí akcie na dva základní druhy. Jsou to akcie v listinné podobě, proto budeme o nich dále pojednávat jako o listinných akcií nebo se nacházejí v zaknihované podobě, což můžeme označit jako zaknihované akcie. Akcie musí obsahovat firmu a sídlo společnosti, jmenovitou hodnotu, označení formy akcie, u akcie na jméno firmu, název nebo jméno akcionáře, výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie a datum emise.
Listinná akcie musí obsahovat i číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva, kteří jsou oprávněni jménem společnosti jednat k datu emise. Zaknihovaná akcie musí obsahovat číselné označení v případech, kdy to stanoví zákon. Můžeme uvést, že akcie téže společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Je-li vydáno více druhů akcií, musí akcie obsahovat označení druhu a listinné akcie musí obsahovat i určení práv s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy. Akcie, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva se nazývají kmenové akcie a nemusí označení druhu obsahovat. Pokud se týká formy akcie, obchodní zákoník pojednává o akciích na jméno nebo na majitele. Jestliže akciová společnost vydala akcie na jméno, vede seznam akcionářů, v němž se zapisuje označení druhu a formy akcie, její jmenovitá hodnota, firma nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je akcionářem, popřípadě číselné označení akcie a změny těchto údajů.
- 15 -
Společnost je povinna každému svému akcionáři na jeho písemnou žádost a jen za úhradu nákladů vydat opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, nebo požadované části seznamu, a to nejpozději do sedmi dnů od doručení žádosti. Vydala-li společnost zaknihované akcie, mohou stanovy určit, že seznam akcionářů nahrazuje evidence zaknihovaných cenných papírů vedená podle zvláštního právního předpisu.
K tomu je nutné uvést, že práva spojená s akcií na jméno je oprávněna ve vztahu ke společnosti vykonávat osoba uvedená v seznamu akcionářů, nestanoví-li obchodní zákoník jinak, ledaže se prokáže, že zápis v seznamu neodpovídá skutečnosti. Neodpovídá-li zápis v seznamu akcionářů skutečnosti, je oprávněn vykonávat akcionářská práva vlastník akcie na jméno. Jestliže však majitel akcie na jméno způsobil, že není zapsán v seznamu akcionářů, nemůže se domáhat prohlášení usnesení valné hromady za neplatné proto, že mu společnost neumožnila účast na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva.
Stanovy společnosti mohou omezit, nikoliv však vyloučit, převoditelnost akcií na jméno. Nejsou-li splněny podmínky pro převod akcií na jméno určené stanovami, je smlouva o převodu těchto akcií neplatná, ledaže nabyvatel akcií jednal v dobré víře. Osoba, která takto převedla akcie na jméno, odpovídá za škodu, která z toho důvodu vznikla. Je-li převod akcií na jméno podmíněn souhlasem orgánu společnosti, smlouva o převodu akcií nemůže nabýt účinnosti dříve, než tento orgán udělí souhlas, nestanoví-li smlouva jinou lhůtu. Nenabude-li smlouva účinnosti do tří měsíců od uzavření, může kterýkoliv z účastníků od smlouvy odstoupit. Jestliže stanovy podmíní převoditelnost akcie na jméno souhlasem některého orgánu společnosti, mohou též určit, v jakých případech a za jakých podmínek je tento orgán povinen udělit k převodu souhlas, popřípadě v jakých případech je povinen udělení souhlasu odmítnout.
Jestliže tento orgán odmítne udělit souhlas k převodu akcie na jméno v případech, kdy podle stanov neb