přednáška 3

PŘEDNÁŠKA


Předmět:Právní aspekty podnikání
Typ Y16PAP, X16 PAP, YD16PAP, XD16PAP, 16 PAP
Určeno:Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze
Vyučující: Mgr. František Šejnost
Školní rok:2006/2007, Letní semestr
OBECNÁ ČÁST II.
PRÁVNÍ PŘEDPISY NA ÚSEKU PODNIKÁNÍ
Právní předpisy na úseku podnikání, závaznost právních předpisů
(Law regulations in enterprise, law regulations obligatories)

Téma č. 3


Obsah: I. Charakteristika obchodního právaII. Charakteristika obchodních společností
III. Založení a vznik obchodních společností
IV. Zrušení a zánik obchodních společností
- 1 -
I. Charakteristika obchodního práva
V této přednášce se seznámíme se základními právními předpisy na úseku obchodního práva a vymezíme jeho působnost. Obecně můžeme obchodní právo charakterizovat jako soubor zcela účelově vytvořených právních norem, které upravují postavení podnikatelů a vztahy vznikající mezi nimi v souvislosti s jejich podnikatelskou činností. Ve vymezeném rozsahu však upravuje obchodní právo i vztahy mezi nepodnikatelskými subjekty a některé veřejnoprávní vztahy mezi podnikatelem a státem. Jedná se například o obchodní rejstřík, vedení účetnictví a podobně.
Obchodní právo je považováno za součást soukromého práva i když například obchodní zákoník obsahuje celou řadu norem veřejnoprávní povahy. Pro soukromé právo, tedy i pro právo obchodní jsou charakteristické dva znaky :
-rovnost stran
-převyšující počet dispozitivních norem nad normami kogentními
Právní normy zahrnované do obchodního práva tvoří relativně ucelený a jednotný soubor, který je možné označit jako systém obchodního práva. Ze systémového hlediska lze tedy obchodní právo rozčlenit na :
-obecnou část, kterou reprezentuje především právní úprava postavení podnikatelů, obchodní firmy a dalších práv na označení, obchodního rejstříku, jednání podnikatelů, účetnictví podnikatelů a atributy společné všem subjektům obchodního práva
-zvláštní část, která se dále v zásadě dělí na právo obchodních společností, právo obligační, právo soutěžní, právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví, právo cenných papírů, právo burzovní, rozhodování obchodních sporů a konkurz a vyrovnání.
Hlavním pramenem obchodního práva v České republice je zákon č. 513/1991 Sb., který se nazývá obchodní zákoník a který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1992. Obchodní zákoník se skládá ze čtyř částí:
Část první - Obecná ustanovení
- věcná a osobní působnost, vymezení pojmů podnikání, podnikatel, podnik a obchodní jmění, organizační složka podniku, obchodní firma, jednání podnikatele, prokura, obchodní tajemství, podnikání zahraničních osob, obchodní rejstřík, účetnictví podnikatelů, hospodářská a nekalá soutěž
Část druhá - Obchodní společnosti a družstvo
- obecná ustanovení o obchodních společnostech, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, družstvo
Část třetí - Obchodní závazkové vztahy
- obecná ustanovení o obchodních závazkových vztazích, smluvní typy pro oblast obchodu a podnikání, zvláštní ustanovení pro obchodní závazkové vztahy v mezinárodním obchodu
Část čtvrtá - Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
- 2 -
Předmětem úpravy obchodního zákoníku je tedy postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a jiné vztahy s podnikáním související. Tímto ustanovením je současně definována věcná působnost obchodního zákoníku.
Obchodním zákoníkem se kromě vztahů vznikajících mezi podnikateli řídí i právní vztahy jiných osob. Jinými vztahy, které souvisejí s podnikáním, jsou vztahy týkající se obchodního rejstříku, účetnictví podnikatelů a podobně. Osobní působnost obchodního zákoníku je vymezena v ustanovení § 4, podle něhož se ustanoveními obchodního zákoníku řídí i vztahy jiných osob než podnikatelů, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní zákon.
Právní vztahy se řídí určitými principy. Nelze-li některé právní otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník.

Z citovaného ustanovení lze dovodit základní prameny obchodního práva:
1) obchodní zákoník
2) předpisy občanského práva
3) obchodní zvyklosti
4) zásady obchodního zákoníku
Tyto principy vyjadřují i zásady, na kterých obchodní právo staví. Jsou to zásady smluvní volnosti, rovného postavení stran, zásada neformálnosti smluv, zásada poctivého obchodního styku, zásada profesionality, zásada dobré víry a ochrany třetích osob a podobně. Ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku je však nepřesné, neboť řeší jen vztah obchodního zákoníku ve vztahu k předpisům občanského práva. Některé vztahy však spadají jak pod předmět úpravy obchodního zákoníku, tak i jsou upraveny i jinými předpisy. Například problematika účetnictví je upravena zákonem o účetnictví, který má zřejmě přednost před ustanoveními obchodního zákoníku, neboť je ve vztahu k němu předpisem speciálním.
Lze tedy učinit závěr, že obchodní zákoník se použije na vztahy, vymezený v ustanovení § 1 odst. 1, pokud neexistuje úprava speciální. Teprve poté lze přijmout interpretační pravidlo a postupovat podle daných principů.
Vztah občanského zákoníku a obchodního zákoníku
Protože dosud nebyla přijata jednotná soukromoprávní úprava majetkoprávních vztahů, ale naopak doposud přetrvává její "dvojkolejnost", vyvstal problém vymezit vzájemný vztah občanského zákoníku a obchodního zákoníku a z toho vyplývající interpretační problémy. V současné době je vztah obou předpisů takový, že občanský zákoník je "lex generalis" a obchodní zákoník "lex specialis".
V případě, že obchodní zákoník jako předpis speciální některou otázku neupravuje komplexně, nebo ji neupravuje vůbec, bude aplikován zákoník občanský. Při aplikaci mohou nastat tři případy. Některé otázky upravuje výlučně obchodní zákoník, např. prokuru, bankovní záruku, nebo je jeho úprava komplexní, např. ručení, promlčení nebo jednotlivé smluvní typy. V těchto případech je subsidiární či analogické použití zákoníku občanského vyloučeno.
- 3 -
Některé otázky mají v občanském zákoníku úpravu obecnou a obchodní zákoník řeší speciálně jen jejich některé dílčí aspekty. Je to například smluvní pokuta nebo započtení pohledávek. Úprava v obchodním zákoníku jako úprava speciální má v těchto případech pro obchodní závazkové vztahy přednost a občanský zákoník se použije, pokud speciální úprava chybí.
Některé otázky jsou řešeny pouze v občanském zákoníku a obchodní zákoník se jimi nezabývá. Například ustanovení o plné moci, náležitosti právních úkonů a podobně. Občanský zákoník se v těchto případech bude aplikovat výlučně, analogické použití ustanovení obchodního zákoníku je zásadně vyloučeno.
V určitých případech jsou tak zmiňované předpisy na sobě nezávislé:
a) právní úprava pro oblast obchodu a podnikání je obsažena v plném rozsahu v obchodním zákoníku
Jedná se zejména o vymezení pojmů. např. podnikání, podnikatel, podnik, obchodní firma, vklad, podíl, základní kapitál.
právní úprava pro oblast obchodu a podnikání je obsažena pouze v občanském zákoníku, příp. jiných občanskoprávních předpisech
Jedná se zejména o smluvní vztahy kupní smlouva, jejímž předmětem je nemovitost, pojistná smlouva, převzetí závazku, postoupení pohledávky, nájem nebytových prostor.
V praxi nastává situace, kdy příslušná právní úprava je obsažena v zákonících obou - v občanském obecně, v obchodním speciálně. Jedná se např. o právní úpravu právních úkonů, jednání o uzavírání smlouvy, smluvní pokutu, ustanovení o společných závazcích a společných právech. Z provedené systematiky obchodního práva je na první pohled zřejmé, že obchodní právo není tvořeno pouze obchodním zákoníkem, ale i celou řadou dalších právních předpisů povahy soukromoprávní i veřejnoprávní, proto nelze hovořit pouze o vztahu obchodního a občanského zákoníku, ale též o vztahu obchodního zákoníku k dalším právním předpisům.
Těmi jsou například občanský soudní řád, zákon o cenných papírech, zákon o dluhopisech, zákon o ochraně hospodářské soutěže, zákon o zadávání veřejných zakázek, zákon o veřejných dražbách, zákon o konkursu a vyrovnání, živnostenský zákon, autorský zákon, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o ochranných známkách, zákon o ochraně označení původu výrobku a zeměpisných označeních a o změně zákona o ochraně spotřebitele, zákon o regulaci reklamy, zákon o burze cenných papírů, zákon o komoditních burzách, nařízení vlády, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, nařízení vlády o Obchodním věstníku, vyhláška o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem a řada dalších.
- 4 -
II. Charakteristika obchodních společností
V této části se zaměříme na obecná ustanovení o obchodních společnostech. Obchodní zákoník ani občanský zákoník obchodní společnost nedefinuje. Obecné vymezení je velmi obtížné, protože rozdíly mezi jednotlivými formami společností jsou značné a rozdílný je i jejich historický původ. Zejména je velký rozdíl mezi společnostmi osobními a kapitálovými.

Obchodní zákoník stanoví pouze hlavní rysy obchodní společnosti, tj. že je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Tato charakteristika je však nedokonalá. Právnickou osobou je podle ustanovení § 18 odst. 2 písm. Občanského zákoníku sdružení fyzických nebo právnických osob, což beze zbytku platí pro veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost, nikoli však pro společnost s ručením omezeným a akciovou společnost, jež mohou být založeny i jednou osobou.
Účel podnikání platí rovněž jen pro veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní zákon nezakazuje. Každá obchodní společnost je ovšem podnikatelem, neboť je ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) povinně zapisována do obchodního rejstříku. Společnosti, které vyvíjí nepodnikatelskou činnost se považují za podnikatele z hlediska právní formy.
Pojem obchodní společnost lze s jistými výhradami interpretovat jako spojení právnických nebo fyzických osob, které se společenskou smlouvou dobrovolně zavazují, že spjaty určitou organizační formou budou sledovat cíl, který si vymezily, a přispívat k jeho dosažení. Na rozdíl od obchodních společností je v obchodním zákoníku podána definice družstva jako společenství neuzavřeného počtu osob, založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů.
Společníci obchodních společností jsou zejména povinni :
- zachovávat zájmy společnosti,
- podporovat dosažení společného cíle,
- ctít obchodní tajemství a další informace důvěrného charakteru důležité pro úspěch společnosti,
- nepoškozovat dobré jméno společnosti
Do roku 1991 platil na území České republiky hospodářský zákoník, který upravoval vztahy mezi tuzemskými hospodářskými organizacemi při centrálně direktivním řízení národního hospodářství. V květnu 1990 byla přijata novela hospodářského zákoníku, která umožnila rozvoj soukromého podnikání prostřednictvím obchodních společností. Pro individuální podnikání fyzických osob byl vydán zvláštní právní předpis.
Novela hospodářského zákoníku předložila praxi následující formy společného podnikání :
- veřejnou obchodní společnost,
- komanditní společnost,
- komanditní společnost na akcie,
- tichou společnost,
- společnost s ručením omezeným a
- tzv. případnou společnost neboli konsorcium, které ovšem nebylo nadáno právní subjektivitou a nezapisovalo se do obchodního rejstříku
- 5 -
V květnu 1990 byl přijat zákon, který se zaměřil na samostatnou právní úpravu akciových společností. Bylo zřejmé, že výše uvedené i další hospodářské zákony se zaměřovaly na umožnění a podporu vzniku obchodních společností, na jejich regulaci ale že jejich mezerovitost a nedokonalost neumožní přečkání delšího časového období. V krátké lhůtě musely být nutně nahrazeny zcela novým kodexem, kterým se stal zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
Vymezení a charakteristika obchodních společností
Současná právní úprava obchodních společností je obsažena ve druhé části obchodního zákoníku, který výslovně umožňuje založení, vznik a existenci pouze čtyř obchodních společností :
-veřejné obchodní společnosti,
-komanditní společnosti,
-společnosti s ručením omezeným,
-akciové společnosti
-mezi právní úpravu obchodních společností je řazeno rovněž družstvo.
Obchodní zákoník opustil stávající možnosti a nezakotvil již právní úpravu tiché společnosti, jejíž obdoba však plyne ze třetí části obchodního zákoníku jako "smlouva o tichém společenství", tedy jako obchodní závazkový vztah. Rovněž není dále možné zakládat tzv. konsorcium, ale podle občanského zákoníku jemu podobné sdružení na základě smlouvy. Své místo v právní úpravě nenašla ani komanditní společnost na akcie.
Právní nauka rozlišuje obchodní společnosti na osobní a kapitálové. Většinový názor řadí mezi osobní společnosti veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost, mezi kapitálové pak společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Přesnou hraniční čáru lze vést pouze mezi veřejnou obchodní společností jako ryze osobní a akciovou společností jako ryze kapitálovou. V právní úpravě komanditní společnosti se objevují některé prvky kapitálových společností, zejména společnosti s ručením omezeným a v právní úpravě společnosti s ručením omezeným zase jisté znaky společností osobních.
Osobní společnosti, které mohou být zakládány pouze za účelem podnikání, tj. za účelem materiálním, jsou právně konstruovány na následujících principech :
1. Společník může dát (VOS) nebo dává (KS) společnosti k dispozici určitý kapitálový vklad, jehož výše však není právním předpisem upravena a neovlivňuje v zásadě jeho podíl na zisku ani rozsah ručení za závazky společnosti. Zákon navíc ve většině případů vkladovou povinnost ani nepředepisuje (veřejná obchodní společnost).
2. Obchodní podíl společníka na společnosti je zásadně nepřevoditelný, výjimku tvoří převod obchodního podílu komanditisty.
3. Společník dává k dispozici svou pracovní sílu, má právo jednat jménem společnosti ve všech věcech a právo společnost řídit (s jistými omezeními komanditistů v KS)
4. V záležitostech společnosti spravují společnost všichni společníci společně, každý z nich má při rozhodování jeden hlas a k přijetí se vyžaduje jednomyslnost.
- 6 -
5. Vnitřní struktura společnosti není předepsána zákonem, společnost nezřizuje pro výkon řídících a zastupovacích činností speciální orgány.
6. Společník může ze společnosti během jejího trvání jednostranně vystoupit, ovšem jeho výpověď, smrt nebo omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům mohou vést k zániku společnosti.
7. Ručení společníka za závazky společnosti je neomezené (z této povinnosti jsou vyloučení komanditisté).
8. Počet dispozitivních ustanovení v právní úpravě osobních společností je velmi značný, tzn., že je vcelku zachována velká míra rozhodovací volnosti společníků.
Kapitálové společnosti mohou být zakládány jak za účelem materiálním, tak i za jiným účelem, pokud to zvláštní zákon nezakazuje, a jsou právně konstruovány na následujících principech :
1. Základní majetkovou povinností každého společníka je splacení vkladu, jehož minimální výše je buďto stanovena zákonem (KS, SRO) nebo příslušnými orgány (AS, družstvo). Termín pro splacení (odevzdání) vkladu společnosti stanoví zákon. Dřívější termín mohou dohodnout společníci v zakladatelském dokumentu, případně ve stanovách. Výše vkladu určuje podíl společníka na zisku, vypořádání při zániku jeho účasti a na likvidaci společnosti. Po dobu trvání společnosti nemůže společník žádat vrácení svého vkladu.
2. Kapitálové společnosti vytvářejí ex lege základní kapitál, jehož minimální výše je opět určena zákonem. Po celou dobu existence společnosti nesmí základní jmění klesnout pod tuto hranici. V opačném případě nastupuje jeden z důvodů pro její zrušení a následný zánik.
3. Struktura orgánů společnosti je přísně formalizována. Nejvyšším orgánem je valná hromada (SRO, AS) nebo členská schůze (družstvo), statutárním orgánem pak jednatel(é) (SRO) nebo představenstvo (AS, družstvo). Kontrolní orgán - dozorční rada je v SRO orgánem fakultativním, v AS obligatorním stejně jako kontrolní komise v družstvu.
4. Mezi nemajetková práva společníků patří právo podílet se na řízení, správě a kontrole společnosti prostřednictvím příslušných orgánů. Společník nemusí dávat k dispozici svou pracovní sílu, na podnikání (činnosti) společnosti participuje svým vkladem.
5. Zatímco v osobních společnostech je podíl nepřevoditelný, v kapitálových lze převod uskutečnit za splnění podmínek stanovených zákonem nebo zakladatelským dokumentem či stanovami.
6. Zánikem účasti společníka společnost nezaniká.
7. Ručení společníků za závazky společnosti je do splacení vkladu omezené, po splacení vkladu v podstatě žádné
Obecná ustanovení o obchodních společnostech
Právní úpravě obchodních společností a družstva je věnována druhá část obchodního zákoníku, která se dělí do dvou hlav. V hlavě první, dílu prvním jsou obsažena obecná ustanovení, která se s určitými modifikacemi aplikují na všechny typy obchodních společností s ohledem na jejich speciální úpravu v následujících dílech. V dalších dílech jsou pak upraveny jednotlivé typy obchodních společností.
- 7 -
Druhá hlava druhé části se zaměřuje na právní úpravu družstva, jež se vztahuje na všechny druhy a typy družstev bez ohledu na předmět jejich činnosti a na povahu jejich aktivity charakteru podnikatelského, nepodnikatelského či smíšeného. Zvláštní právní úprava družstva je obsažena ve speciálním předpise, např. v zákoně č. 87/1995 Sb., o úvěrních a spořitelních družstvech.
Znaky obchodní společnosti jako právnické osoby
Podle právní úpravy v obchodním zákoníku jsou obchodní společnosti charakteristické následujícími znaky :
- jsou právnickými osobami,
- jsou podnikateli, i když nejsou založeny za účelem materiálním, ale ideálním.
Obecnou právní úpravu právnických osob obsahuje ustanovení § 18 občanského zákoníku. Uvádí, že způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby, kterými jsou :
a) sdružení fyzických nebo právnických osob,
b) účelová sdružení majetku,
c) jednotky územní samosprávy,
d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.
Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik jinak. Právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Způsobilost práv