přednáška 3

nické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem. Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení. Při zřízení právnické osoby musí být určeno i její sídlo. Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde –li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.
Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.
- 8 -
Podnikáním se podle ustanovení § 2 obchodního zákoníku rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.
Pojem podnikatele se vymezuje jako:
a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku,
b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění,
c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů,
d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.
Pro obchodní společnosti jako právnické osoby jsou příznačné čtyři rysy :
a) obchodní firma
b) sídlo
c) předmět podnikání
d) statutární orgán

Cílem existence obchodní společnosti je zejména výnosnost jejích aktivit, dosažení zisku. Cíl a důvod založení je i ve společnostech kapitálových založených za ideálním účelem stanoven ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě nebo zakladatelské listině. Předmět podnikání - činnosti je obligatorní součástí zakladatelského dokumentu, návrhu na zápis do obchodního rejstříku a výpisu z obchodního rejstříku.
Předmět podnikání může být v zakladatelském dokumentu určen libovolně, musí však být dovolený a neodporovat požadavkům veřejného práva. Obchodní společnost může provozovat i takovou podnikatelskou činnost, která je vázána na podnikání fyzické osoby, avšak musí ji vykonávat prostřednictví osoby oprávněné k takové činnosti podle zvláštních předpisů. Předmět podnikání nemusí být konstantní. Jeho změna - zúžení, rozšíření znamená změnu společenské smlouvy po předchozím schválení valnou hromadou.
Vlastní jednání právnické osoby, a tedy i obchodní společnosti, představují ty právní úkony, které činí její statutární orgány, které jsou ze zákona oprávněny jednat jménem společnosti, resp. jako společnost. Vzhledem k tomu, že české právo zkonstruovalo pojem "právnická osoba" přiznalo jí mít práva a povinnosti, vlastními právními úkony nabývat práva a zavazovat se. I když se tím uměle vytvořilo něco, co v reálném světě jako osoba či osobnost neexistuje, nemá žádnou vůli a nemůže podle své vůle jednat. Proto se musela najít řešení v podobě statutárních orgánů nejen s jejich právy, ale rovněž s rozsáhlou odpovědností.
Jménem obchodní společnosti může jednat :
1) statutární orgán,
2) zákonný zástupce,
3) zástupce na základě plné moci,
- 9 -
3) zástupce na základě soudního rozhodnutí,
4) likvidátor,
5) správce konkursní podstaty.
Obchodní firmou je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se ustanovení o firmě nevztahují. Právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením a je-li právnickou osobou, pod svým názvem.
Podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku užívá v právních vztazích své jméno a příjmení, které mu přísluší. Ke jménu a příjmení může uvádět odlišující dodatek - osobní, věcný, místní, fantazijní nebo další označení ve slovní či grafické podobě, za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže.
Ochrana jména a příjmení je zajištěna v ustanovení § 11 občanského zákoníku, ochrana dodatku či zvláštního označení pak v ustanovení § 44 obchodního zákoníku. Podnikatel – fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku užívá v právních vztazích své jméno a příjmení doplněné o fakultativní dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání.
Zápisem podnikatele – fyzické osoby do obchodního rejstříku, ať již ex lege nebo na základě projevené vůle, se jeho jméno a příjmení včetně dodatku „stává“ pro účely obchodního zákoníku a úkonů činěných dle jeho úpravy obchodní firmou chráněnou jako celek.
Právnické osoby nezapsané do obchodního rejstříku, ale do jiného zákonem určeného rejstříku, mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení. Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné domáhat se u soudu, aby se neoprávněný uživatel jeho užívání zdržel a odstranil závadný stav. Je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno v penězích.
Právnická osoba zapsaná do obchodního rejstříku vzniká zápisem do obchodního rejstříku.Součástí obchodní firmy obchodních společností je obligatorní dodatek označující jejich právní formu.Firma veřejné obchodní společnosti musí obsahovat označení „veřejná obchodní společnost“, jež může být nahrazeno zkratkou „veř. obch. spol.“ nebo „v. o. s.“. Obsahuje-li firma jméno alespoň jednoho ze společníků, postačí dodatek „a spol.“.
Firma komanditní společnosti musí obsahovat označení „komanditní společnost“, postačí však zkratka „kom. spol.“ nebo „k. s.“. Obsahuje-li firma společnosti jméno komanditisty, ručí tento komanditista za závazky společnosti jako komplementář. Firma společnosti s ručením omezeným musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“, postačí však zkratka „spol. s r.o.“ nebo „s. r. o.“. Firma akciové společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“ nebo zkratku „akc. spol.“ nebo zkratku „a. s.“.
Firma družstva musí obsahovat označení „družstvo“. Obchodní firma obchodních společností a družstva je obligatorní náležitostí zakladatelského dokumentu. Podniká-li více osob pod společným jménem bez založení právnické osoby, jsou tyto osoby povinny splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně. Společné jméno není firmou.
- 10 -
Tvorba obchodní firmy je ovládána následujícími zásadami:
1)Zásada firemní povinnosti – podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku musí mít ze zákona obchodní firmu, nezáleží na jeho vůli, zda si ji přeje nebo ne.
2)Zásada výlučnosti - firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele.
3)Zásada pravdivosti a přiměřenosti – ve firmě nesmí být uvedeno nic nepravdivého o podnikateli či jeho podniku, ani nic přehnaného.
4)Zásada jasnosti – ve firmě by nemělo být obsaženo nic nepřesného o podnikateli, jeho podniku, nic, co by mohlo „zatemnit“ podnikatele nebo předmět jeho podnikání a tím uvádět podnikatelskou a spotřebitelskou veřejnost v omyl.
5)Zásada jednotnosti – podnikatel může mít jen jednu firmu, a to bez ohledu na počet získaných podnikatelských oprávnění a jejich faktickou realizaci.
6)Zásada zákazu klamavosti – souvisí se zásadou jasnosti a pravdivosti, je výslovně vymezena v obchodním zákoníku.
7)Zásada firemní přísnosti – pro všechny kategorie podnikatelů, na které se vztahuje firemní povinnost, jsou stanovena přesná a poměrně podrobná pravidla pro tvorbu obchodní firmy.
8)Zásady tvorby obchodní firmy je vhodné doplnit o principy tvorby :
Princip přísné pravdy se uplatňuje při "tvorbě" jména a příjmení fyzické osoby, ať již nezapsané nebo zapsané do obchodního rejstříku. Princip volné tvorby se váže k tvorbě kmene obchodní firmy právnické osoby, s přihlédnutím k dodržení zásady nezaměnitelnosti a zákazu klamavosti. Princip smíšené tvorby se projeví např. u volné tvorby kmene obchodní firmy právnické osoby (obchodní společnosti) a přísné pravdy obligatorního dodatku určujícího organizačně právní formu tohoto subjektu .
Obchodní firmu je podnikatel povinen užívat v takové podobě, v jaké byla zapsána v obchodním rejstříku. Důraz je kladen především na právní úkony, např. v reklamním sloganu nebo na vývěsním štítě provozovny postačí užití kmene. Přechod a převod obchodní firmy fyzické i právnické osoby, jakož i otázky následného užívání jména společníka, jehož jméno je obsaženo ve firmě právnické osoby, a dále otázky tzv. staré firmy řeší ustanovení § 11 obchodního zákoníku.
Toto ustanovení se týká situací, kdy dědic nebo třetí osoba nabude podnik od fyzické osoby – podnikatele. Jak již bylo výše uvedeno, firma fyzické osoby – podnikatele je vždy tvořena prvkem osobnostním, tj. jménem a příjmením. Podle obchodního zákoníku lze pro podnikatelské účely užít jména a příjmení fyzické osoby pouze s jejím výslovným souhlasem, což platí i pro užití související s podnikem.
Z těchto důvodů stanoví zákon jako podmínku nabytí firmy spolu s podnikem souhlas oprávněné osoby, tedy nositele osobnostních práv, zůstavitele či převodce, či v případě dědění ostatních dědiců. Zároveň z důvodu požadavku neklamavosti firmy musí být v případě dědictví či smluvního nabytí podniku součástí firmy i nástupnický dodatek.
K přechodu firmy může dojít jen tehdy, zaniká-li právnická osoba bez likvidace a její podnik přechází na nástupce. Půjde zejména o fúze, převzetí jmění společníkem a rozdělení.
- 11 -
K přechodu firmy však nedochází automaticky, ale pouze jejím převzetím právním nástupcem, což by mělo být vyjádřeno v příslušných smlouvách (o fúzi, o rozdělení, o převodu jmění na společníka) nebo v projektu rozdělení. K přechodu firmy však nedochází při změně právní formy podle ustanovení § 69d obchodního zákoníku. Má-li však nástupnická právnická osoba jinou právní formu, musí být změněn dodatek v souladu s její právní formou.
V ustanovení § 11 obchodního zákoníku je normován zákaz volné dispozice s firmou, tzn. bez současného převodu firmy s podnikem nebo alespoň s jeho částí, bude-li zbývající část provozována pod jinou firmou, či zanikne-li následně s likvidací. S převodem firmy v rámci převodu podniku nebo jeho části musí právní nástupce projevit souhlas.
Je-li součástí firmy právnické osoby jméno společníka nebo člena, který přestal být jejím společníkem nebo členem, může právnická osoba užívat dále jeho jméno jen s jeho souhlasem. V případě smrti společníka nebo člena se vyžaduje jeho předchozí souhlas (např. již v zakladatelském dokumentu) anebo (následný) souhlas dědice nebo právního nástupce.Jménem nelze rozumět jen jméno a příjmení ve smyslu legislativní zkratky, ale jen jméno nebo jen příjmení fyzické osoby. Jelikož společníkem nebo členem právnické osoby nemusí být pouze osoba fyzická, ale i právnická, jejíž účast může rovněž zaniknout, vztahuje se toto ustanovení § 11 i na právnickou osobu.
Změna obchodního zákoníku, provedená zák. č. 370/2000 Sb. zcela nově upravila § 11 ve vazbě na § 66a firmy podnikatelů, jejichž podniky příslušejí k témuž koncernu. Firmy podnikatelů, jejichž podniky příslušejí k témuž koncernu, mohou obsahovat shodné prvky, obsahují-li dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li dostatečně vzájemně rozlišitelné. Předně je třeba uvést, že zákon neukládá povinnost koncernovým podnikům uvádět shodný prvek a dodatek o příslušnosti ke koncernu. Je sporné, pokud se koncernové podniky v rámci jednoho koncernu rozhodnou o užívání shodného prvku vyjadřujícího příslušnost ke koncernu, zda musí tento prvek užívat ve firmě všechny koncernové podniky.
Ke změně nebo úpravě obchodní firmy může oprávněný subjekt přistoupit buďto na základě předchozích právních skutečností, které se stanou povinným důvodem k provedení změny nebo úpravy nebo z vlastního rozhodnutí - uvážení. Jedním z typických důvodů povinného provedení změny bude rozsudek soudu směřující k odstranění závadného stavu jako výsledek sporu na ochranu obchodní firmy.
V daném případě půjde zpravidla o změnu či úpravu kmene obchodní firmy. O provedení změny zápisu v obchodním rejstříku bude podnikatel – fyzická osoba rovněž žádat např. tehdy, změní-li nebo doplní své jméno nebo příjmení, změní-li své sídlo, jež je součástí obchodní firmy, změní-li předmět podnikání, jež je věcným dodatkem obchodní firmy, získá-li vysokoškolský titul, jež bude odlišujícím dodatkem osobním atd.
Důvody pro změnu obchodní firmy na základě vlastního uvážení subjektu zapsaného v obchodním rejstříku mohou být rozličné. Takový případ se jeví spíše jako hypotetický, neboť firmu známou a zavedenou v okruhu konkurentů, obchodních partnerů i široké veřejnosti, bude subjekt měnit jen sporadicky. S obchodní firmou je nerozlučně spjata dobrá pověst podniku, což je termín zahrnující nehmotné a samostatně nevyčíslitelné hodnoty spojené s určitým podnikatelským subjektem.
Spočívají zejména v oblíbenosti podniku, jeho produkci, v rozsáhlosti a stálosti podnikových kontaktů, v objektivně existujících předpokladech pro odbyt zboží, v objektivně existující tradiční klientele apod. tyto hodnoty nejsou navenek samostatně zpeněžitelné, ovšem podstatnou měrou se promítají do celkové hodnoty podniku. Kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy, může se proti neoprávněnému uživateli domáhat, aby se takového jednání zdržel a odstranil závadný stav. Odstranění závadného stavu spočívajícího v zaměnitelnosti obchodní firmy jiného podnikatele, lze dosáhnout pouze změnou zápisu v obchodním rejstříku.
- 12 -
Dále může oprávněná osoba požadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, které může být kromě jiných forem, např. omluva, oprava poskytnuto i v penězích.
Obchodní firma má v zásadě význam jako :
a)atribut právní subjektivity podnikatele,
b)jeden ze základních pojmových znaků podnikání,
c)ochranné označení, jež je předmětem práva duševního vlastnictví,
d)speciální typ „nehmotného statku“ vyznačující osobitost podnikatele.
Dalším nezbytným pojmovým a identifikačním znakem právnické osoby je její sídlo. Obecná právní úprava sídla je obsažena v ustanovení § 19c občanského zákoníku. Sídlo musí být určeno již při zřízení právnické osoby. Určuje se adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat.
Uvádí-li právnická osoba jako své sídlo jiné místo, než své sídlo skutečné, může se každý dovolávat i jejího skutečného sídla. Sídlo právnické osoby může být v bytě pouze v případě, že je to slučitelné s jejím účelem a odpovídá to i povaze a rozsahu její činnosti. U právnické osoby zapsané do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku postačí, pokud její zakladatelský dokument uvede namísto adresy sídla jen obec, kde je její sídlo. K zápisu do tohoto rejstříku však musí ohlásit plnou adresu svého sídla.
Místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel je povinen zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné místo podnikání. Sídlem organizační složky podniku se rozumí adresa jejího umístění.
Jednání jménem právnické osoby upravuje ustanovení § 20 a násl. občanského zákoníku. Právní úprava jednání podnikatele je obsažena především v obecných ustanoveních obchodního zákoníku. Tato úprava však nemá komplexní povahu, a proto ve smyslu ustanovení § 1 obchodního zákoníku přichází v úvahu i aplikace příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména pak jeho ustanovení o zastoupení.
Občanský zákoník stanoví, že právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem. Tyto osoby zákon označuje jako statutární orgány. Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby (např. organizační řád, podpisový řád) nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Např. vedoucí personálního oddělení může platně podepsat pracovní smlouvu se zaměstnancem, aniž by to ve všech případech musel nutně činit statutární orgán dle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká jejího předmětu činnosti a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.
Způsob, jakým se jménem obchodní společnosti mají činit písemné právní úkony, řeší ustanovení § 66 obchodního zákoníku. Osoby, které činí jménem společnosti písemné úkony, je podepisují tak, že k firmě společnosti připojí svůj podpis. Neuvedení firmy u podpisu jednající osoby však nezpůsobuje neplatnost právního úkonu.
- 13 -
Obchodní zákoník obsahuje úpravu jednání podnikatele, která ve svém celku není komplexní, a proto přichází v úvahu i aplikace příslušných ustanovení zákoníku občanského, zejména pak pokud jde o zastoupení.
Občanský i obchodní zákoník rozlišují jednání přímé a jednání nepřímé. Přímým jednáním podnikatele - fyzické osoby je jeho osobní jednání, kdy podnikatel sám činí právní úkony. Přímým jednáním podnikatele - právnické osoby je jednání jejího statutárního orgánu. Právní úkony učiněné statutárním orgánem jsou právními úkony právnické osoby. Nepřímé jednání podnikatele, a to jak fyzické, tak i právnické osoby, je pak jednání, při kterém projevuje vůli zástupce, a to jménem a s důsledky pro zastoupeného podnikatele.
Oprávnění zástupce jednat za podnikatele může vyplývat :
a) ze zákona
b) z rozhodnutí státního orgánu - zastoupení zákonné
c) z dohody o plné moci - zastoupení smluvní.
K osobám, které mohou za podnikatele jednat, aniž by od něho potřebovaly plnou moc, náleží vedoucí odštěpného závodu nebo jiné organizační složky podniku, zapsané podle zákona do obchodního rejstříku nebo ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností.
Ustanovení obchodního zákoníku o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele. Jednání statutárního orgánu není možné považovat za oprávnění jednat ze zákona ani na základě plné moci. Statutární orgán je nedílnou součástí společnosti a družstva, a to i tehdy, jsou-li jeho členové třetími osobami, nikoliv společníky, například jednatele v SRO a představenstvo v AS.
Statutárním orgánem VOS jsou všichni společníci. Společenská smlouva může stanovit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci, nebo jeden společník. Je-li statutárním orgánem více společníků, je oprávněn jednat jménem společnosti každý samostatně, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Omezit jednatelské oprávnění statutárního orgánu může jen společenská smlouva. Takové omezení je však vůči t