Prezentace 8

Umění, sociologie a výchova August Comte (1798-1857),
francouzský filozof, zakladatel
pozitivizmu a sociologie. Slovo „pozitivní“ může nabývat několika významů: něco skutečného, něco smysluplného a užitečného a něco jednoznačně definovaného. Auguste Comte vymezil pozitivistickou filosofii v souladu se všemi těmito významy. Pozitivismus se přidržuje pouze skutečnosti, tj. daných fakt. Zabývá se výhradně tím, co je společensky užitečné. A v protikladu k nekonečným sporům dřívější metafyziky, drží se výhradně toho, co lze přesně definovat. „Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.“ Sociologové chápou v různých dobách
a s ohledem na přijatou optiku sociologii
jako vědu o: sociálních jevech
formách sociálních vztahů
sociálním jednání
sociálním chování
sociální činnosti
sociální interakci
sociálních skupinách
sociokulturních jevech
sociálním systému
každodenním životě Členění sociologie: všeobecná sociologická teorie (velká teorie): snaží se vysvětlit společnost jako celek.
teorie středního dosahu : Teorie středního dosahu by měly vysvětlit omezené oblasti jevů a měly by co nejvíce odpovídat zkoumané realitě.
speciální sociologické disciplíny (oborové sociologie): zabývají se souborem stejnorodých sociálních jevů. Oborových sociologií je celá řada, Velký sociologický slovník jich uvádí 79.
empirický výzkum : systematická činnost postavená na sběru informací o sociálních jevech. Teorie zahálčivé třídy je sociologická teorie amerického sociologa a ekonoma Thorsteina VEBLENA, kterou formuloval v roce 1898 ve stejnojmenné knize (ang. The Theory of the Leisure Class).
Podle Veblena se vyšší (vládnoucí) třídy společností věnují tzv. ostentativní zahálce, čímž odlišují své postavení od jiných tříd. Život bez práce je dle nich nejlepším a nejskutečnějším svědectvím bohatství, a tím i vznešenosti. Vládnoucí třídy se tak stávají třídami zahálčivými. Pojmem zahálka (leisure) Veblen označuje neproduktivní využití času. V novodobé anonymní společnosti pak nabírá ostentativní zahálka podoby ostentativní spotřeby. Oba typy tohoto vnějšího odlišení jsou ovšem založeny na plýtvání materiálními hodnotami. Chování zahálčivé třídy je tak v příkrém rozporu s projevy tzv. instinktu dělnosti, který je podle Veblena vrozen a vede člověka k pozitivnímu postoji k produkci, k užitečné práci a ke všemu, co mu skutečně slouží.
Autor se domnívá, že v novodobém mírovém stádiu tvořivosti je další existence zahálčivé třídy škodlivá, ale že zároveň svým příkladem rozhoduje v zásadních rysech o tom, jaký životní styl bude celou společností uznán za odpovídající a vhodný. Veblen byl v tomto směru jedním z prvních, kdo upozornil – řečeno dnešní terminologií – na příznaky konzumního způsobu života a předběhl tak téměř o půl století pozdější analytiky volného času.
Comte doporučoval sice umění zkoumat nestrannými pozitivistickými metodami jako „fakt nebo souhrn faktů“ závislých na společnosti, ale kromě toho v umění, docela v duchu protipozitivistického romantismu, viděl prostře