Prezentace 4

ný objekt. Je ze strany tvůrce limitovaný právě uzpůsobením artefaktu. Významnou roli zde hrají estetické dispozice, zájem, zaměřenost pozornosti a očekávání konzumenta. Do utváření estetického objektu vstupuje vědomí možných kontextů, které je divák schopen sledovat, a subjektivní stránka jeho dosavadní estetické zkušenosti. Současně divák proniká do významové struktury díla. Celý proces se vyznačuje reflektovaným prožíváním díla. Konstituování estetického objektu, odpovídající mentální struktury, spočívá v dobírání se ke komplexní estetické hodnotě. Dochází k restrukturaci estetických hodnot v divákově vědomí - mění se jeho estetická zkušenost, což se projeví v dalším setkání s VUD, ale nejenom v něm. [1] Jůzl a Prokop (1989), J. Kulka (1990), V. Zuska (2001), ad. Estetická distance
Zmínkou o reflektovaném prožívání díla v popisu estetického procesu se dotýkáme problematiky estetické distance, Problém svým založením sahá až do 18. století. Proslulý dialog z roku 1770 nazvaný Herecký paradox, který sepsal Denis Diderot, předchází pozdější teorii distance. V tomto fiktivním dialogu Prvého (Diderota) s Druhým autor mimo jiné naznačuje, že by se dobrý herec neměl zcela poddávat citům postavy, kterou hraje, měl by mít nad sebou vládu. Zdůrazňuje tak v herecké práci význam toho, co v roce 1912 podrobně popsal anglický psycholog a estetik Edward Bullough, a nazval ve stejnojmenné stati “psychická distance”. Vztaženo k našemu tématu to znamená mít kontrolu nad svým prožíváním, které bylo podníceno určitými aspekty výtvarného uměleckého artefaktu. Vzhledem k povaze procesu, kdy se distance vztahuje k estetické reakci, můžeme distanci pojmenovat estetickou. Schopnost estetické distance narůstá postupně. Mladému člověku musí v rozvíjení této schopnosti pomáhat dospělí. Utváření myšlení a estetického vědomí
Tak jako je dáván do souvislosti s vývojem myšlení vývoj výtvarného projevu dítěte, můžeme s vývojem myšlení, tak jak jej popisuje J. Piaget, dávat do souvislosti i utváření estetického vědomí mladého člověka. Stále se myšlenky a závěry výzkumů J. Piageta jeví natolik věrohodné, že se s nimi pracuje všude tam, kde se problematika dotýká vývoje dítěte. Z textu J. Piageta vybíráme pro naše téma důležité závěry. Proces rozvoje myšlení charakterizují dva souběžné podprocesy – akomodace (přizpůsobení se organismu vnějšímu světu – jídlo se v organismu mění) a asimilace (přizpůsobení vnějšího světa organismu – velké sousto vede organismus k většímu rozevření úst). Představy Vedle rozvoje sémiotické funkce nás nejvíce zajímá vznik obrazných představ. Piaget rozlišuje představy reprodukční a anticipační. Jejich vznik klade mezi „senzomotorické“ období (od 18 měsíců až 2 let) a období „vzniku konkrétních operací“ (od 7-8 let). Čili do období (2-3) - (6-7) let. V tomto období na cestě k operování s představami se samozřejmě vyskytují překážky. „První překážka operace záleží v tom, že je na nové rovině (tj. na rovině představy) nutno rekonstruovat to, co už je osvojeno v rovině činnosti.
Decentrace na rovině představy - ta je pracnější než decentrace na rovině činnosti neboť se vztahuje na daleko širší a složitější svět.
Utváření estetického vědomí
V ohnisku naší pozornosti ovšem není vztahování estetického vědomí k mimouměleckému estetičnu. Nás zajímá estetické vědomí, které se projevuje při konzumaci výtvarných uměleckých děl. Připravenost k té „správné“ konzumaci se nedá přesně vymezit. V tomto směru neexistuje žádný ideál. Z hlediska estetiky se o ní dá hovořit, jestliže je mladý člověk schopen spontánně zaujmout estetický postoj, a víceméně nepřerušovaně absolvovat celý proces plnohodnotné recepce včetně “zpracování” estetických zážitků (prožitků) ve vztahu k dosavadní estetické zkušenosti. Konzument přitom projevuje schopnost sebereflexe a estetické distance. Ono zpracování je usnadněno, je-li mladý konzument schopen o zážitcích reflektivně komunikovat. Takto bychom mohli hrubě vymezit to, co je v současnosti považováno za “vyspělý” přístup k umění. Nevyspělý se vyznačuje silnou emocionální reakcí a přílišnou zainteresovaností diváka na existenci artefaktu, kdy schopnost distance a schopnost sebereflexe nejsou rozvinuty. V. Zuska
Proměna estetické recepce v době postmoderní - povrchnost KONEC