Prezentace 13

hněm a lidmi vede cesta vzhůru,podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí,jaké mají před sebou loutkáři nad nímž dělají své kousky.Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí,které přečnívá nad zídku,podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva. Glaukón:Předvádíš podivný obraz a podivné vězně. Socrates:Podobají se nám.Myslíš,že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stěnu jeskyně? Glaukón:Jak by mohli vidět,když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně? Socrates:Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí. Glaukón:Nevyhnutelně. Socrates: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát,otočit šíjí,jít a podívat se nahoru do světla,mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen podívat se na předměty,jejichž stíny předtím viděl.Co by podle tebe řekl,kdyby mu někdo tvrdil,že tehdy viděl pouze přeludy?Nemyslíš,že by byl zmatený a domníval se,že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty,které mu ukazují teď?Glaukón: Mnohem pravdivější.Socrates:A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho,dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo,nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se,a kdyby přišel na světlo,mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho,co se mu nyní uvádí jako pravdivé? Glaukón:Ne,alespoň ne hned.Socrates:Myslím,že by si musel na to zvyknout,kdyby chtěl vidět věci tam nahoře.Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny,potom samotné předměty,dále potom by nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci,dívaje se na světlo hvězd a měsíce.Nakonec myslím mohl by se dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat jaké je. Mýtus o jeskyni Roland Barthes [bart] (1915 Cherbourg – 1980 Paříž) francouzský literární kritik a teoretik, filozof a sémiotik., ovlivnil rozvoj strukturalismu, existencialismu i marxismu.
Vystudoval klasickou literaturu a filologii, jeho první kniha Nulový stupeň rukopisu vyšla roku 1953. Barthesovo dílo nikdy netvořilo koherentní celek, který by sledoval jednotnou teoretickou linii. Od kritiky dějin (Nulový stupeň rukopisu) se postupně přesouval k obecné i aplikované sémiologii (Mytologie, Základy sémiologie, Systém módy) a od počátku sedmdesátých let si postupně vybudoval zcela svébytný způsob uvažování o literárních textech (Říše znaků, Rozkoš z textu, Roland Barthes o Rolandu Barthesovi), charakteristický rezignací na zobecňující systémy a postupnou fragmentací a zdůrazňováním jednotlivostí a nahodilostí. Posledním Barthesovým textem je esej o fotografii, nazvaný Světlá komora, který v mnoha ohledech dává tušit nový zlom ve vývoji Barthesova díla, které náhle přerušila smrt při automobilové nehodě v roce 1980. Jestliže Barthesovo dílo nikdy nebylo rezignací, je to proto, že tím, o co odjakživa vášnivě usiloval od Brechta k Bataillovi, od Prousta k Novému románu, od dialektických zvratů až k analýze odívání , byl stále znovu začínající pohyb svobody (z nějž se nikdy nemůže stát instituce, neboť existuje pouze v okamžiku svého vlastního zrodu). (Alain Robbe-Grillet) Vliv práce C. Levi Strausse o mýtech přírodních národů (mýty nebrali jen jako pohádky, ale také funkce posilování společenské jednoty).
Barthes rozšířil zájem o mýty na svět každodenního života a hledá současné mýtické prvky života. Rozebíral vztah jazyka a moci. Všude se podle něj objevuje diskurs moci, považuje ho též za diskurs arogance - diskurs politické moci, sportu, módy, filmu… Nutí k přizpůsobení, podle Barthese se této moci nelze zbavit. Účinný nástroj moci=řeč. Tvrdí, že jazyk je fašistický - nutí k řeči určitým způsobem, předepisuje určitý světonázor. Naději na vymanění vidí u básníků apod. - vytvářejí nové roviny komunikace.
Co rozumí Barthes pod pojmem naturalizace?
Tento pojem se vztahuje k mýtům – příběhům, které si daná kultura vytváří k pochopení fyzické i společenské reality. Proces naturalizace mýtu znamená, že mýtus záměrné skrývá svůj sociální a kulturní původ – tedy že je konstruktem dané kultury. Naopak mýtus se snaží působit, jako by byl obecně platný, činí historická fakta zdánlivě přirozenými. Mýtus tím zatemňuje svoji politickou a sociální dimenzi a to, že je produktem dané dominantní třídy, která jej vytvořila.
 
Co má na mysli Roland Barthes, když hovoří o mýtu jako depolitizované řeči?
Mýtus je řetězec pojmů, které se váží k nějakému znaku a vytváří tak příběh, kterým se pokouší vysvětlit či pochopit nějaký aspekt reality či přírody. Barthes ovšem dokládá, že mýtus je sociálním konstruktem, je produktem dominantní společenské skupiny, které vždy slouží
Mýtus má schopnost zachovávat status quo, zakrývá jeho kořeny a prezentuje jej jako univ