Prezentace 12

stylu s. 21-22
„Kdyby umění bylo jenom výrazem osobního vidění, nebo především jím, neexistovaly by žádné dějiny umění. Neměli bychom důvod předpokládat, jak to činíme, že mezi obrazy znázorňujícími stromy a vzniklými v nevelkém časovém odstupu musí existovat rodinná podoba. Nemohli bychom počítat s tím, že by chlapci v Alainově třídě, pracující podle živého modelu, nakreslili typickou egyptskou figuru. A ještě méně bychom mohli doufat, že zjistíme, zda nějaká egyptská figura byla nakreslena skutečně před třemi tisíci lety nebo padělána včera.“ Nejpodstatnější kapitoly k tématu iluze:VI. ZOBRAZENÍ V OBLACÍCHs. 213 – 235VII. PODMÍNKY ILUZEs. 237 – 282VIII. DVOJZNAČNOST TŘETÍ DIMENZEs. 283 – 333(útržky v souboru gombrich.pdf) Gombrich Gombrich pojímá dějiny umění jako postupné nabývání stále větší přesnosti při zachycování viditelného
„Bez představy pokroku v umění by neexistovaly žádné dějiny umění“
Na začátku svého Příběhu umění podotýká, že umění ve skutečnosti neexistuje, „existují jen umělci“. MIKŠ, F. Tajemství obrazu a jazyk umění. Fáze uměleckého procesu Příklad zájmu psychologa o umělce: MUDr. Stanislav Drvota, CSc.Osobnost a tvorba. 1973 Vnímání Charakteristika a funkce vnímání Charakteristika
Předmětnost
celostnost, výběrovost, významovost.
Centrálnost
Funkce
Vnímání jako jiné psychické procesy plní adaptační funkci, resp. vystupuje jako jeden z procesů regulace chování. Současné teorie (pojetí) vnímání:
pojetí spojující geneticky vnímání s činností
gestaltické pojetí
ekologická teorie TEORIE JEDNOTY VNÍMÁNÍ A ČINNOSTI Teorie jednoty vnímání a činnosti, reprezentovaná ruskou školou vývojové psychologie, klade důraz na historický přístup a na vliv sociálních činitelů. Stojí v opozici vůči gestaltismu. Podle této teorie je vnímání proces utváření percepčních činností či operací utvářejících se v jednotě s praktickou předmětnou činností dítěte, který probíhá od narození jedince. Vnímání je produkt učení a formuje se jako organizace senzomotorických zkušeností do struktur umožňujících rozvíjení předmětné činnosti a pomáhajících ve zvládnutí různých praktických úkolů. Základní zákony
Zákon podobnosti (stejnosti, totožnosti)
Zákon blízkosti
Zákon uzavřenosti (kontury)
Zákon dobré kontinuace (souvislého pokračování)
Zákon nejjednoduššího tvaru
Zákon společného osudu
GESTALT (TVAROVÁ) PSYCHOLOGIE EKOLOGICKÁ TEORIE VNÍMÁNÍ Autorem tohoto pojetí vnímání je americký psycholog J. J. Gibson (1904 – 1979). Gibson akcentuje ve své teorii evoluční či adaptačně – funkční aspekt. Dále je kladen důraz na orientaci v životním prostředí a na přirozený přístup k vnímání. Podle Gibsona nazíráme objekty jako jejich možnosti, jako to, co nám mohou poskytnout. Informace jsou z podnětů extrahovány, nejsou vytvářeny přenosem smyslových dat. Například vnímání vzdálenosti: jednou z pomocných složek je textura povrchů objektů – u vzdálenějších objektů, jak vyplývá ze zkušenosti, je méně rozlišitelná. Gradient textury (jak se mění její rozlišitelnost v závislosti na vzdálenosti) nám podává informaci o vzdálenosti objektu. Nevnímáme však změnu podnětu, ale vnímáme relativně stále objekty. Z procesu proměny si vybíráme něco jako možnost praktické identifikace významu objektů. Smolík, Filip (1996). Ekologická teorie vnímání J. J. Gibsona.
Československá psychologie, 40, 4, 343-358. Gibson se dostal do evropského povědomí také díky překladu svého díla The Senses concidered as perceptual systems . Do němčiny ho přeložil psycholog Ivo Kohler z Univerzity v Innsbrucku. Gibson v něm korigoval řadu experimentů tvarové psychologie právě pomocí ekologického přístupu k lidskému vnímání. Již toto dílo obsahuje několik pojmů jako je životní prostředí, milieau, materie, substance a Gibson zde předkládá svou vlastní teorii světla a vlastní teorii smyslového vnímání. Tyto teorie ještě nejsou konečné, v závěru svého života je přepracovává a blíže v nich určuje některé pojmy. Vnímání je u Gibsona nově definováno, a to jako vnímání smysluplné, použitelné informace. Zdrojem veškeré informace je prostředí, aktivita organismu spočívá v aktivním vyhledávání informace, nikoli však v konstruování informace z nápovědí (cues) či stimulů. Receptory organismu jsou vystaveny proměnlivému toku uspořádaných podnětů, jehož strukturace je závislá na prostředí. Transformující se tok stimulů obsahuje invarianty, neměnné složky, které jsou nositelem informace. Vnímání spočívá v extrakci těchto invariantů, ze stimulačního toku. Vývoj vnímání je proces, kdy se organismus učí snímat stále komplexnější invarianty. Gibson vytvořil základ alternativní teorie kognitivních procesů. Vnímaná informace je základem veškerého poznávání světa. Slova a obrazy neobsahují informaci, ale nějak odkazují na informaci vnímanou. Informace je faktem prostředí, nemá charakter subjektivního konstruktu. Ladislav Kesner - ve své práci Muzeum v digitální době napsal: „Bylo by velmi zajímavé, kdyby jednou někdo uspokojivě objasnil zřejmý paradox, proč právě lidé odvozující svoji profesní identitu od schopnosti hodnotit a interpretovat obrazy věnují obecně tak málo pozornosti vlastnímu procesu vidění a ve své většině jej považují za čistě automatickou, fyziologickou funkci, sloužící pouze přenosu vizuální informace. Pro jakékoli hlubší úvahy o prožitku umění a formách jeho prezentace a interpretace je však nezbytné začít právě zde: v prvotním okamžiku vidění.“ Konec