PEDAGOGICKÁ DIAGNOSTIKA; METODY DIAGNOSTIKOVÁNÍ ŽÁKA

využito k neformální přípravě pro pozdější výkon různých funkcí
diagnostika vztahu žáka k předmětu
vztah žáka k předmětu je pedagogovi víceméně znám – tento vztah závisí i na osobnosti a metodách učitele, jak dokáže žáky zaujmout svým výkladem a jak je umí motivovat k předmětu
diagnostika perspektivní orientace
v období dospívání se u žáků perspektivní orientace zpřesňuje a konkretizuje
krátkodobé cíle by měli být nahrazovány stále více náročnějšími a vzdálenějšími
učitel má být schopen poradit žákům, jak těchto cílů dosáhnout
pro diagnostikování perspektivní orientace může učitel využít především rozhovoru se žáky a tím pomoci přesně formulovat žákovo cíle, ztotožnit se s nimi a upevnit svou vůli k jejich dosažení
diagnostika v oblasti vzdělání
příčiny vzdělávacích problémů jsou velmi různorodé, a proto je tato diagnostika velmi náročná
uveďme si přehled nejčastějších příčin neprospěchu (podle J. Mojžíšové):
nízká motivace k učení - negativní zkušenosti z opakovaných neúspěchů, nízká aspirační úroveň, přílišná náročnost učiva, nezájem rodičů o prospěch svého dítěte a nezajímavý způsob výuky
chybějící dovednost učit se - slabší intelektuální předpoklady, chybějící organizační dovednosti atd.
nižší úroveň rozumových schopností - kvalita osobních dispozic, nižší sociálně kulturní úroveň prostředí, kde žák žije
mezery ve vědomostech nutných ke zvládnutí dalšího učiva - důsledek dlouhodobé absence žáka ve škole, nesoustředění, nepochopení látky
špatný zdravotní stav žáka - dlouhodobé onemocnění, přechodné zhoršení zdravotního stavu, psychický handicap, zraková, sluchová či jiná vada
sociálně nepříznivé postavení žáka ve třídě - důsledek nepříznivých povahových vlastností, nepochopení ze strany třídního kolektivu, fyzické či psychické zvláštnosti žáka (obezita, nešikovnost, vzhled, atd.), samotářství, nízké sebepojetí žáka
jiné příčiny - nepříznivé podmínky pro domácí přípravu, nedostatek odpočinku, nepřiměřená péče rodičů, změna bydliště, školy, učitele, atd.
pro zjištění těchto problémů je vhodná metoda rozhovoru jak se žákem, tak i s rodiči
pedagog užívá také k ověření pochopení učiva samostatné pozorování žáků při hodině – při sledování žáka lze diagnostikovat soustředěnost, houževnatost, nízkou aspirační úroveň a jiné
při globálním ústním zkoušení lze rozpoznat mezery ve vědomostech, při skupinové práci sociální dovednosti žáků, dovednost samostatně se učit a zhotovit krátké výstižné zápisky při zadání krátké kapitoly z učebnice k prostudování a jiné
metoda ústního zkoušení
tato metoda vystihuje komunikaci učitele se žákem pro zhodnocení jeho dovedností a vědomostí
ve škole patří tato metoda k nejběžnějším
při dialogu získá učitel informace nejen o vědomostech žáka, ale i o dalších jeho vlastnostech (např. slovní zásoba, rychlost reakce, schopnost komunikace, vliv stresového zatížení atd.)
při ústním zkoušení nejde jen o prověření, zda žák látce porozuměl, ale jde i rozvoj aplikace, analýzy, syntézy a hodnotícího posouzení
zadávaný úkol by měl být formulován věcně, srozumitelně a jednoznačně
didaktický test – je to písemná diagnostická forma, kterou lze podle P. Bičovského definovat jako: „Nástroj systematického zjišťování výsledků výuky“
Vlastnosti didaktického testu:
validita (účinnost, vhodnost) - test je validní, když ověřuje konkrétně to, co má být ověřeno
reliabilita (spolehlivost) - výsledky testu mají být minimálně ovlivněny náhodnými jevy (při opětovném použití by měl test poskytovat stejné výsledky)
senzibilita (citlivost) - tuto vlastnost má test, který umožňuje zjistit i menší rozdíly v rozsahu a kvalitě zjišťovaných parametrů
praktičnost - test musí plynule zapadat do procesu výuky (také vyhodnocení by nemělo být příliš časově náročné)
druhy testových úloh – z hlediska způsobu odpovědi žáka rozlišujeme úlohy na:
otevřené - s volnou, širokou odpovědí žáka. Nevýhodou je, že hodnocení může být často subjektivní.
uzavřené (s volbou odpovědí) - dělíme na:
dichotomické - dvě odpovědi, z nichž jedna je správná
s výběrem odpovědí - výběr z jedné nebo více správných odpovědí
přiřazování - přiřazení pojmů z jedné skupiny k pojmům z druhé skupiny
uspořádání - úkolem je uspořádat prvky, množiny podle stanoveného hlediska do posloupnosti
vrozené dispozice člověka

15. - 3 -