PEDAGOGICKÁ INTERAKCE; SPI

18. pedagogická interakce; spi

interakce učitel – žák
vzájemné působení učitele a žáka
interakční pojetí obohatilo pedagogiku o tyto pohledy:
učitel nepůsobí na celou třídu stejně, s jednotlivými žáky jedná poněkud odlišně
nemůžeme výuku posuzovat jen podle výsledků, konečných produktů, musíme vědět, jakými postupy se k nim dospělo
výsledek žáka (výchovný, vzdělávací) závisí též na vztahu mezi ním a učitelem (učitelových postojích, očekáváních, nárocích; žákově zájmu, úsilí, schopnostech, vysvětlování příčin úspěchu a neúspěchu)
průběh vzájemného působení učitele a žáka se dá detailně popsat, analyzovat, posoudit a lze učiteli poskytnout zpětnou vazbu
úvod
učitel se poprvé postaví před novou třídu, poprvé se podívá na nové žáky a již se otevírá škála nových vztahů od prvních sympatií, přes lhostejnost až po antipatie jak vzájemné, tak jednostranné, vztahů dlouhodobých i pomíjivých – probíhají první interakce ve vyučování, žáci podávají své první výkony
prvotní vztah může být vystřídán vztahem opačným, může se vyvinout ve vzájemnou lhostejnost, nebo se učitelův pohled na jednotlivé žáky utvrzuje
učitel si postupně vytváří o svých žácích určité mínění, které ho provází jak ve chvílích, kdy s žáky nezávazně hovoří, tak i ve chvílích, kdy žákům dává úkoly, nebo je hodnotí – vzniklé mínění může být více či méně stabilní, učitel je žákům záměrně i nezáměrně sděluje, žáci je správně či nesprávně chápou a interpretují
celý tento řetězec vzájemných interakcí, naplněných hodnocením, prožíváním a očekáváním má své zákonitosti, svůj přímý odraz jak v dlouhodobém utváření motivace chování a výkonů žáků, tak i v bezprostředním motivačním působení učitele na žáky
učitelovo očekávání žákova výkonu
ukazuje se, že v mnoha případech to, že učitel od žáka očekává lepší nebo horší výkon, má vztah ke skutečným výkonům žáka bez ohledu na výši jeho schopností
učitel svá očekávání, že žák bude úspěšný nebo neúspěšný, sděluje prostřednictvím svého chování, které si žák interpretuje ve svůj prospěch nebo neprospěch
žák je motivován nebo naopak motivace k učení zbavován:
učitel si z různých zdrojů vytváří očekávání určitých výkonů u každého žáka
tato očekávání diferencuje učitelovo chování k různým žákům
učitelovo chování je žáky interpretováno a na základě této interpretace si žák vytváří vlastní představu o tom, jaký má učitel o něm obraz jako o žákovi (jaké mu přisuzuje výkonové charakteristiky), jakou úroveň výkonu od něho očekává – to ovlivňuje žákovo sebepojetí, výkonovou motivaci a aspirační úroveň
je-li učitelovo chování stálé (konzistentní) v čase, a jestliže se mu žák nesnaží „odolávat“, pak se pro něho učitelovo chování stává významným motivačním činitelem (pozitivně nebo negativně) ovlivňujícím výkony
učitel očekává od žáka určitý výkon na základě toho, že mu připisuje určitou úroveň schopností a úsilí, utváří si obraz o dítěti jako o žákovi
svá mínění však v řadě případů žákovi nesděluje, zvláště jsou-li negativní (učitel většinou dítěti neříká, že je „hloupé“, přisuzuje-li mu nižší schopnosti)
často je dokonce přesvědčen, že své mínění žákovi ani nedává najevo – opak je však pravdou (učitel většinou, z velké části nevědomě, svůj názor na žáka promítá do chování vůči němu)
existují nejméně 3 typy projevů učitele, které mohou mít velmi negativní dopad na sebehodnocení dítěte jako žáka, ačkoliv jsou učitelem považovány za pozitivní – jsou to:
nadměrná chvála za úspěch a nedostatečná kritika po nezdaru ve snadném úkolu
nadměrná pomoc při řešení úkolu, zejména není-li žákem vyhledávána nebo očekávána
výrazy soucitu při nezdaru
naopak určité učitelovy projevy, které jsou běžně chápány jako negativní, mohou žákovi signalizovat dobré mínění učitele o jeho schopnostech – jsou to:
nedostatečná chvála za úspěch a kritika za neúspěch při snadném úkolu
relativní zanedbávání pomoci žákovi
výraz hněvu při nezdaru
vliv učitele na vytváření motivačního klimatu ve třídě
učitel sv