PEDAGOGICKÁ INTERAKCE; SPI

ým stylem vedení ovlivňuje současně motivační klima ve třídě i sociální motivaci žáků
vřelým, emocionálním zájmem o žáky a poskytování sociální opory, aktualizuje učitel ve větší míře potřebu pozitivních vztahů ve třídě – ve třídě vedené tímto stylem obvykle převládají pozitivní vztahy a žáci jsou ochotni pracovat pro učitelův dobrý vztah k nim
učitel působí na sociální motivaci žáků také svými výchovnými postupy
důraz na soutěžení mezi žáky má např. za následek také aktualizaci potřeby vlivu, prestiže a potřeby
je-li soutěž využívána rozumně (především soutěž skupin), může být silným, byť vnějším motivačním činitelem žákova učení (měli by být však dodržovány podmínky, za kterých mají všichni žáci pocit, že pro ně existuje možnost úspěchu a jsou pro to motivováni
soutěžní aktivity by se měly střídat tak, aby všichni žáci mohli příležitostně zakusit úspěch
důraz je kladen spíše na to, aby žák pracoval úspěšně, než na to aby dosáhl lepších výkonů než ostatní
pokud nejsou tyto podmínky dodržovány, soutěž působí na řadu žáků spíše demotivačně
negativní působení se projevuje převážně odrazováním slabších žáků, kteří předpokládají, že nemají naději na úspěch – toto může být základ vzniku negativního postoje k učení
dále v nadměrném zatížení některých žáků, ve vytváření nekooperativní atmosféry, která může vést k lhostejnosti nebo dokonce k radosti z neúspěchu ostatních
učitelova potřeba vlivu ve vztahu k motivování žáků
individuální charakter uplatňování potřeby vlivu učitele hraje významnou roli, protože se odráží v jeho přístupu k žákům
pro učitele s vysokou potřebou vlivu, pozitivně sociálně orientovanou, je charakteristické dosahování kázně sociálním tlakem na žáky – žáci však tento tlak prožívají většinou pozitivně, jsou ukáznění a mají pocit příslušnosti ke třídě, pociťují vysoké nároky učitele plynoucí z jeho přesvědčení, že třída, která je mu svěřena, musí být nejlepší na škole, ale většinou je chápou
zvýšené nároky učitel uplatňuje většinou v oblasti výkonu, pořádku a kázně
velmi problematické je, uplatňuje-li učitel osobní vliv – prosazování osobního vlivu učitele ve třídě, byť i ne zcela záměrně a ne zcela systematicky, vyvolává vždy obranné mechanismy žáků vůči psychickému ohrožení – takoví učitelé vycházejí často z představy, že žáci jsou ve své podstatě líní – ve svém jednají se zjevně od žáků distancují, používají převážně rozkazovací způsob, výhrůžek a prostředků k zastrašení – jejich chování vede u žáků v krajních případech k přílišné závislosti na učiteli, která brzdí rozvoj samostatné aktivity žáků; vede také ke snaze upoutat pozornost, k okázalému chování, k předstíraným výkonům, klamání, ke snaze splnit úkol za každou cenu (opsat), a k „donášení“ učiteli (všechny tyto aktivity brání vytvoření kolektivu; chybí kooperace)
časté je blokování samostatné mentální aktivity dítě, absence kreativních složek v této aktivitě – žák si zvykne pracovat pod nátlakem a bez něho nepracuje
mohou se projevit sklony k agresivitě, případné útěky ze školy či z domova
žák přijímá „model učení“, který později bude sám uplatňovat – dochází tedy k reprodukci tohoto chování v další generaci, jak v oblasti výchovy, tak v oblasti povolání
mezi učitelem a žákem by měl být vztah vzájemné úcty – učitel by se vystříhat takových situací, ve kterých se žák cítí ponížen, které navozují pocity méněcennosti
dobrý učitel, klade důraz na spolupráci, rozvíjí iniciativu žáků, umožňuje žákům účast na rozhodování, a to beze strachu, kooperativní atmosféře
vliv odměn a trestů na chování
užití odměn a trestů při výchově spočívá v předpokladu, že žákovo očekávání odměny jako následků určitého chování zvýší výskyt tohoto chování v budoucnosti a naopak, že očekávání trestů jako následku určitého chování bude jeho výskyt snižovat
odměny
ve škole je nejtypičtější odměnou žákova výkonu učitelova pochvala – pochvalu dítě nechápe jen jako věcné konstatování určité skutečnosti, ale chápe j