test Geodezie

ely 10,3˝ až 4,1˝ na 2mm a samozřejmostí byl mikrometr s planparalelní destičkou. Dnes se používá převážně kompenzátorových přístrojů. Z nejznámějších se jedná o NI 007 firmy Zeiss Jena (i ten byl původně konstruován jen pro přesnou nivelaci). Latě musí být neskládací, se dvěma navzájem posunutými stupnicemi na invarovém pásu. K urovnání do svislé polohy musí mít správně rektifikovanou krabicovou libelu o citlivost 2´ - 4´ na 2mm. Pro udržení v této poloze se musí použít opěrných zařízení. Musí se provádět komparace latí a to jak v laboratoři tak i přímo v terénu. Kritéria pro posouzení přesnosti velmi přesné nivelace jsou tyto. Rozdíl mezi převýšením tam a zpět nesmí překročit hodnotu 1max = 1,5 ·  Rkm [mm]. Dalším kritériem je tzv. střední kilometrová chyba, kterou vypočteme ze vzorce p/obr/html/image4.gif" \* MERGEFORMATINET , kde  … rozdíl převýšení naměřených tam a zpět v mm, n… počet nivelačních oddílů, R … délka nivelačního oddílu v km. Samozřejmě nejlepším a nejspolehlivějším posouzením přesnosti jsou získané charakteristiky z vyrovnání rozsáhlých nivelačních sítí.
Přesná nivelace PN – přesná nivelace slouží k měření v III. a IV. řádu výškového bodového pole a v plošných nivelačních sítích. Technologie přesné nivelace je stanovena "Nivelační instrukcí". V ní je také znatelný kvalitativní skok mezi III. a IV. řádem VBP. Pořad přesné nivelace musí být vždy obousměrný tzn. Musí být provedeno měření tam a zpět. Citlivost nivelační libely je stanovena na 20,6˝/2mm - 41˝/2mm v koincidenční úpravě. Stativ přístroje musí být pevný. Latě jsou nutné invarové s jednou nebo dvěma stupnicemi. Pro III.řád musí být k lati připevněna libela a je nutné mít opěrky, dále je nutné, aby přístroj byl vybaven optickým mikrometrem (nasazovacím nebo jako součást přístroje). Délka laťového metru se provádí přímo při měření tzv. polní komparace respektive ve zkušebně pro IV. řád. Rozměřování délek záměr se provádí pásmem respektive tkaninovým pásmem nebo provázkem (jde nám o stejné záměry). Musí být sudý počet sestav v pořadu, používáme dvě latě. Eventuální lom pořadu se provádí pouze v podložce nikoli v přístroji. Z toho plyne nutnost přímých sestav. Připojovací a kontrolní měření se provádí na body min. 1km vzdálené respektive na nejbližší body při měření nižší přesnosti. Připojovací body musí být minimálně téhož řádu jako body výchozí. Maximální délka záměry je 40m respektive 50m. Minimální výška záměry nad terénem je 50cm respektive 40cm. Při dvojím čtení je dovolen rozdíl od konstanty 0,1mm (±2 jednotky) respektive 1mm. Povolený rozdíl od konstanty v sestavě je 0,2mm respektive 1,5mm. Naměřené výšky se uvádí na desetiny milimetru respektive na mm při nižší přesnosti. Oprava z tíže se zavádí pro III. řád vždy jinak jen pro převýšení větší než 50m h > 50m. Mezní odchylky mezi naměřeným a daným převýšením se uvádí pro oddíl 1max = 2mm + 3 ·  Rkm [mm] respektive 1max = 2mm + 5 ·  Rkm [mm]. Pro úsek je mezní odchylka 2max = 2mm + 3 · 3 R2km [mm] respektive 2max = 2mm + 5 · 3 R2km [mm]. Mezní odchylky mezi převýšením měřeným tam a zpět se uvádí pro oddíl 3max = 3 ·  Rkm [mm] respektive 3max = 5 ·  Rkm [mm]. Pro úsek je mezní odchylka 4max = 3 · 3 R2km [mm] respektive 4max = 5 · 3 R2km [mm]. První je vždy uváděno kritérium pro přesnější variantu PN.
Technická nivelace TN Technickou nivelací bychom měli vždy určit nějaký nový výškový bod. Při nivelaci, a to platí obecně, je nutné vyznačit v jakém výškovém systému je měření prováděno např. "Bpv", "Jadran", "lokální", atd. Musím vždy vycházet ze dvou ověřených nivelačních bodů. Technickou nivelaci ještě dále dělíme podle přesnosti na TN s normální přesností NP a TN se zvýšenou přesností ZP. TN se zvýšenou přesností se používá pro vodohospodářské účely a pro měření v podrobném výškovém bodovém poli. TN s normální přesností se využívá pro běžné technické práce. Směrnice pro TN udává tyto požadavky na práci v technické nivelaci. Přístroj musí být zvětšení z  16x, citlivost libely je udávána v mezích 60˝/2mm - 80˝/2mm nebo odpovídající kompenzátor a poloměr výbrusu libely má být 7 - 5m. Podložky se mohou používat lehké, i když pro zvýšenou přesnost je lépe použít podložek těžších. Maximální délka záměry je 120m respektive 80m pro zvýšenou přesnost. Lépe je volit záměry 60 až 80m respektive 40 až 50m s ohledem na sklon terénu. Stativ pro TN NP může být skládací, pro ZP pevný. Při zvýšené přesnosti je nutné měřit nivelační pořad 2x. Buď tam a zpět nebo lze měřit s podložkou se dvěma výstupky. Třetí možností je měření se změnou horizontu přístroje. Pro měřenís normální přesností stačí měřit 1x. Maximální délka pořadu je 3 - 5km. Minimální výška záměry nad terénem je 0,4m respektive 0,5m. Je povolen volný pořad i vložený mezi dva nivelační body. Přesnost měření se řídí převážně účelem prací. Je stanovena maximální povolená odchylka mezi daným (rozdíl nadmořských výšek daných bodů) a naměřeným převýšením (při zvýšené přesnosti jde o průměr ze dvou měření) 1max = 40  Rkm [mm] respektive 1max = 20  Rkm [mm] pro zvýšenou přesnost. Pro porovnání měření tam a zpět slouží maximální povolená odchylka 2max =  2 · 40 ·  Rkm [mm] respektive 2max =  2 · 20 ·  Rkm [mm]. Přitom je nutné nejdříve porovnat měření tama zpět a až potom jsme oprávněni k výpočtu průměru. Ten potom porovnám s převýšením daným.
15. Jaký je rozdíl mezi fotogrammetrií jednosnímkovou a dvousnímkovou (stereofotogrammetrií) a mezi fotogrammetrií pozemní a leteckou? Využití.
Fotogrammetrie – nauka (a současně technologická metoda), která se zabývá určováním tvaru, rozměru a polohy (nebo i jejich změn) předmětů zobrazených na leteckých nebo pozemních měřických (fotografických) snímcích. Fotogrammetrie je speciální součástí vědního oboru geodézie a kartografie.
Dvousnímková fotogrammetrie (stereofotogrammetrie) – kombinuje dva snímky téhož území, získané z různých stanovišť. Tato technologie umožňuje výpočet všech tří prostorových souřadnic
Pozemní fotogrammetrie se mohla uplatnit výhodně jen při mapování menších přehledných území anebov horách. Rozsáhlejší části povrchu země by bylo příhodné mapovat z výšky, což ale vyžadovalo umístit fotografickou komoru na vhodný nosič. Do konce století se pro jednotlivé snímky a interpretační práce využívaly balony, které se pro své letové vlastnosti příliš neosvědčily. Vynálezem letadla (bratři Wrightové,r. 1903) vznikla letecká fotogrammetrie. Snímkování z letadel našlo uplatnění s příchodem l. světové války, během které doznala letecká fotogrammetrie rozmach především pro vojenské sledovací a interpretační účely.
16. Co je to GPS (Global Positioning System) a které jsou jeho tři základní části (segmenty)?
Jedná se o systém satelitivní navigace a lokalizace přístupný široké veřejnosti. Umožňuje určit velmi přesně polohu a rychlost v reálném čase.
Global Positioning System (GPS) je soustava družic patřící Spojeným státům, která celosvětově poskytuje 24 hodin denně vysoce přesné informace pro zjišťováni polohy a navigaci. Děje se tak pomocí dvaceti čtyř družic NAVSTAR GPS, které se pohybují na oběžné dráze asi 20 000 km nad zemí a vysílají nepřetržitě údaje o přesném čase a o své poloze ve vesmíru. Přijímač GPS na zemi (nebo nad ní) sleduje tři až dvanáct družic a registruje vysílané informace. Z těchto údajů pak určí přesně svoji vlastní polohu a zároveň i to, jakým směrem a jakou rychlostí se přijímač pohybuje.
Kosmický segment – z každého místa na Zemi je 24 hodin denně pozorovatelných 4-8 družic s elevací větší než 15 stupňů. Zřizovatel zaručuje, že minimálně 4 družice jsou pozorovatelné kdykoliv a odkudkoliv. Celý systém má 24 družic (21 základních a 3 jsou aktivní rezervy). Družice jsou umístěny v šesti rovinách na téměř kruhových drahách ve výšce 20 200 km nad povrchem Země. Sklon k rovníku 55 stupňů, oběžná doba 12 hvězdných hodin (11:58). Tzn., ž