Teorie

Cena“ mají mít obsah vycentrován na střed. Pro provedení můžeme využít tlačítka Vystředit. Protože stejná akce se týká nesousedních sloupců, pro jejich výběr si zopakujeme označení nesouvislé oblasti. (Přesuneme kurzor na záhlaví sloupce A a má-li kurzor podobu plné šipky , označíme celý sloupec kliknutím levého tlačítka na myši. Označení sloupců E a F provedeme stejným způsobem, ovšem při současném stisku klávesy Ctrl.)
Na konečné tabulce dále vidíme, že údaje v buňkách jsou zarovnány k hornímu okraji. Proto označíme celou oblast tabulky, tedy buňky A3 až F9 a ve volbě Formát — Buňky.. na záložce Zarovnání v oddílu Svisle vybereme možnost Nahoru.
V dalším kroku můžeme přistoupit ke změně velikosti a typu písma v nadpise, hlavičce a posledním sumárním řádku tabulky. Pomocí standardního panelu nástrojů nastavíme v buňce A1 velikost písma na 22 a zvolíme typ tučná kurzíva (tlačítka  B  a  I ). Dále v oblasti buněk A2 až F2 a A10 až F10 upravíme velikost písma na 12.
Poznámka:Záložka Písmo z dialogového panelu Formát buněk (viz obrázek 4.3.2), rozšiřuje možnosti tlačítek ze standardního panelu nástrojů o možnost zadat přeškrtnuté písmo, horní a dolní index.
K vycentrování nadpisu tabulky opět použijeme tlačítka z panelu nástrojů. Nejdřív ovšem vybereme oblast buněk A1 až F1. Jistě jste si všimli, že začáteční písmena v nadpisu tabulky jsou větší než ostatní. Excel dovoluje různý druh písma přiřadit i jednotlivým znakům textových buněk. V buňkách obsahujících vzorce a čísla je však celý obsah buňky zobrazen jen jedním druhem písma. Chceme-li formátovat znaky uvnitř buňky, musí být tato aktivní. Potom označíme znaky, slova nebo skupiny slov, které chceme změnit a nastavíme požadované volby prostřednictvím panelu nástrojů, volbou Formát — Buňky... nebo z místní nabídky Formát buněk...
V posledním sloupci tabulky potřebujeme údaje zobrazit na dvě desetinná místa a doplnit symbolem měny. Pokud k úpravě použijeme tlačítko se symbolem měny z panelu nástrojů, nemusí výsledek odpovídat zadanému tvaru. Pro úpravu do požadované podoby pak musíme opět použít dialogového panelu Formát buněk a to záložky Číslo. Na této záložce je možno vybrat z 11 druhů formátů pro něž je definováno celkem 36 různých typů. Jak je patrné z názvu druhu „Vlastní“, můžeme si definovat v sešitě další své vlastní formáty. Tyto pak budou kdykoli po otevření tohoto sešitu k dispozici.
Nevyhovuje-li nám Všeobecný (General) formát, můžeme z nabídky kódů formátu vybrat jiný. Jak se změna projeví na vložených datech, je patrno z řádky „Ukázka“. Musíme si ovšem uvědomit, že aktivní buňka musí obsahovat vhodné údaje, aby je bylo možno zobrazit vybraným druhem formátu. Je-li např. v aktivní buňce zadáno číslo 31 a zvolíme druh formátu „datum“ a kód např. „d.mm.yy“, bude toto číslo představovat počet dní od začátku letopočtu a v daném kódu bude zobrazeno v podobě 31.01.00. Neznepokojujte se, že při hledání vhodného formátu, ztratíte vložený obsah buňky. Stále musíte mít na paměti, že formátování nemá na hodnoty číselných nebo textových údajů vliv, že se jedná jen o různé zobrazení skutečných hodnot.
Stane-li se, že nenajdeme vhodný formát z těch, které se nabízejí, můžeme vytvořit vlastní. To bude i náš případ, pokud jsme nenašli požadovaný tvar zobrazení ceny. Při vytváření vlastního formátu je třeba do políčka „Kód“ zapsat speciální symboly pro jeho vyjádření. Nejvhodnější způsob, jak toho dosáhnout, je najít mezi nabízenými formáty ten nejpodobnější a tento upravit. Není třeba se přitom obávat, že původní formát bude přepsán. Sada vestavěných formátů je vždy dostupná. Na základě symbolů, které jsou použity k definici formátu, Excel rozhodne, ke kterému druhu formát zařadit, zároveň jej však automaticky přiřadí i k druhu „Vlastní“. Nově vytvořené formáty se ukládají spolu se sešitem.
Abychom byli schopni vytvořit vlastní formát, měli bychom znát význam speciálních symbolů, které lze k jejich definici použít. Jejich výčet uvádí následující tabulka:
,
Desetinná čárka.
#
Zástupný znak pro číslici, zobrazuje pouze platné číslice, nezobrazuje nevýznamné nuly. Příklad: ve formátu #.# bude číslo zobrazeno se všemi znaky před desetinnou čárkou a zaokrouhleno na jedno desetinné místo: zadáno: 123,56 zobrazeno: 123,6 ale pozor na: zadáno 123 zobrazeno: 123, (nevýznamná 0 se nezobrazí, ale čárka ano)
0
Zástupný znak pro číslici. Platí pro něj vše, co pro znak # , pouze s tím rozdílem, že pokud má číslo méně číslic než je ve formátu nul, jsou nuly doplněny.Např. ve formátu #.00 nebo 0.00 bude zadané číslo 8,9 zobrazeno jako 8,90
?
Zástupný znak pro číslici. Platí pro něj vše, co pro znak 0, s tím rozdílem, že místo nevýznamných nul jsou doplněny mezery, takže desetinné čárky jsou zarovnávány pod sebe.
%
Procento. Číslo je vynásobeno stem a je doplněn znak %.
mezera
Oddělovač tisíců. Je-li mezera obklopena znaky # nebo 0, je tato vložena do zobrazení čísla jako oddělovač tisíců. Např.číslo 123456,5 bude ve formátu # ###,# zobrazeno jako 123 456,5. Je-li umístěna za zástupným znakem, zmenší číslo tisíckrát.
E- E+e- e+
Vědecký formát. Pokud formát obsahuje 0 nebo # napravo od E-, E+, e- nebo e+, bude číslo zobrazeno ve vědeckém formátu. Je-li ve formátu použito znaménko + (E+, e+), bude znaménko zobrazeno jak u záporného, tak i kladného exponentu. Je-li použito -, bude znaménko zobrazeno jen u záporného exponentu. Např. číslo 123456789 bude ve formátu #0,00E+00 zobrazeno jako 1,23E+08 a číslo 0,123456789 jako 12,35E-02.
$ - + / ( ) : mezera
Tyto znaky budou zobrazeny. Pokud bychom chtěli zobrazit jiné znaky, musí jim předcházet zpětné lomítko \ nebo musí být uzavřeny v uvozovkách.
"text"
Zobrazí text uvedený v uvozovkách. Např. číslo 2,6 ve formátu #,00" m" bude zobrazeno jako 2,6 m.
\
Zobrazí znak následující za "\", přičemž "\" se nezobrazí. Výsledek je stejný, jako kdyby znak byl uzavřen do uvozovek
@
Umožňuje na pozici tohoto znaku umístit text vložený do buňky, přičemž vlevo i vpravo od tohoto znaku může být umístěný konstantní text jako součást formátu. Formát by vypadal např. takto: "Milý "@", zdravím"
*
Zopakuje následující formátovací znak tolikrát, aby byla vyplněna celá šířka sloupce. V jedné části formátu může být max. jedna hvězdička. Např. číslo 0,13 bude ve formátu 0,0*x zapsáno jako 0,1xxx (počet x bude takový, aby vyplnil šířku buňky).
_ (podtržení)
Vynechá místo odpovídající šířce následujícího znaku. Např. číslo 15,6 bude ve formátu 0,0_)Kč zobrazeno jako 15,6 Kč a vzdálenost mezi 6 a K bude odpovídat šířce závorky.
d, m, yy nebo rr
Zástupné znaky pro den, měsíc a rok při druhu formátu "datum". Je-li uveden jeden zástupný znak pro den, měsíc a rok, jsou pro den a měsíc zobrazovány jen platné cifry, pro rok desetiletí. Jsou-li zástupné znaky pro den a měsíc zdvojené, jsou pro jednociferné údaje dne a měsíce zobrazeny levostrané nuly. Aby byl zobrazen celý letopočet, uvede se zástupný znak "y" min. třikrát. Uvedou-li se zástupné znaky pro den a měsíc třikrát, budou čísla dnů nahrazena dvěma znaky názvu dne v týdnu a čísla měsíce třemi znaky z názvu měsíce. Při větším počtu zástupných znaků jsou názvy dnů a měsíců vypisovány celé. Příklad zobrazení data 6.1.1996 v různých formátech:
formát:
zobrazeno:
d.m.yy
6.1.96
dd.mm.yyyy
06.01.1996
ddd.m.yyyy
so.1.1996
d.mmm.yy
6.led.96
d.mmmm yyyy
6.leden 1996
dddd d.m.yy
sobota 6.1.96
h:mm:ss AM/PM
Zástupné znaky pro hodiny, minuty a sekundy při druhu formátu "Čas". Pokud formát obsahuje indikátor AM/PM, použije se 12-hodinové vyjádření, jinak je použito 24-hodinové vyjádření času.
Při prohlížení kódů vestavěných formátů můžete narazit kromě speciálních znaků ještě na znak ; (středník) a název barvy uvedený v hranatých závorkách. Popis číselného formátu totiž může obsahovat celkem čtyři části vzájemně oddělené středníkem. Tyto části pak definují různé formáty pro kladné, záporné, nulové a textové údaje. Jestliže formát obsahuje jen jednu část, je tento formát aplikován jak na kladné, tak i záporné a nulové hodnoty, pokud jsou uvedeny dvě části formátu, použije se první formát na klaná čísla a nulu, druhý na záporná čísla.  Jak to funguje, je možné demonstrovat na následujícím příkladu formátu:
[modré];[červené];[zelené];[černé] kdy kladné číslo vložené do buňky bude zobrazeno modře, záporné červeně, nula zeleně a text bude černý.
Barvu je možno zadat názvem (černé, modré, azurové, zelené, purpurové, červrné,bílé, žluté) nebo také jako BARVAn, kde n je číslo od 1 do 16, a Excel vybere odpovídající barvu z palety 16 barev.
Podmínku lze specifikovat i přesněji, například formát
[modré][100];[černé] zobrazí modře pouze čísla menší než 10 a červeně čísla větší než 100, všechny ostatní hodnoty budou zobrazeny černě.
Vraťme se k úpravě naší tabulky, kde máme ve sloupci „Cena“ zobrazit všechny údaje na dvě desetinná místa a doplnit symbolem Kč.
Nejprve označíme celý sloupec, zobrazíme dialogový panel Formátování buněk (např. volbou z místní nabídky nebo z hlavního menu volbou Formát — Buňky...) a v něm vybereme záložku Číslo. Na ní vybereme Druh měna a v políčku Kód upravíme kód do podoby např.: #.00_-Kč.
Poslední úprava tabulky bude spočívat v definici okrajů některých buněk, výběru barvy a vzorku pozadí pro horní a dolní řádky tabulky.
Poznámka:Na obrazovce se zdá, že buňky jsou orámovány. Jedná se však o tzv. mřížku, jejíž zobrazení lze potlačit (a to buď jen pro tisk nebo i pro zobrazení). Je-li mřížka skryta, použité okraje více vyniknou. Skrytí mřížky pro zobrazení lze dosáhnout volbou z hlavního menu Nástroje — Předvolby... a zrušením zaškrtnutí políčka Mřížky v záložce Zobrazení na dialogovém panelu Předvolby.
Definovat okraje buněk můžeme prostřednictvím záložky Ohraničení z dialogového panelu Formát buněk (viz obrázek 4.3.2). Zde můžeme pro každý okraj (levý, pravý, horní, dolní, celý) vybrat styl okraje (plná čára různé tloušťky, dvojitá, přerušovaná) a barvu okraje. Najednou lze vybrat více než jeden typ okraje.
V naší tabulce označíme horní řádek, tedy buňky A1 až F1, a vybereme pro horní okraj silnou čáru. V druhém řádku (buňky A2 až F2) vybereme pro horní okraj tenkou čáru a pro dolní okraj silnou čáru. Pro poslední řádek tabulky (buňky A10 až F10) vybereme silnou čáru pro horní i dolní okraj. V prvním sloupci (buňky A1 až A10) vybereme pro levý okraj a v posledním sloupci (buňky F1 až F10) pro pravý okraj silnou čáru.
Jako poslední úprava zbývá barevné zvýraznění prvního a posledního řádku tabulky. Obarvit pozadí buňky můžeme z panelu nástrojů nebo volbou záložky Vzorky z dialogového panelu Formát buněk. Tato záložka nám navíc poskytne možnost vybrat pro pozadí buňky vzorek (např. tečkování, šrafování). Pro změnu barvy písma nadpisu tabulky použijeme opět tlačítka z panelu nástrojů nebo barvu změníme ze záložky Písmo dialogového panelu Formát buněk. Zde je třeba upozornit, že konečné slovo v přiřazení barvy má formát. To znamená, že vybereme-li výše uvedeným způsobem pro písmo v buňce např. modrou barvu a pro buňku bude definován formát, kde např. pro záporné hodnoty bude předepsána barva červená, budou záporné hodnoty v buňce zobrazovány červeně a kladné modře.
Tím je úprava tabulky ukončena a lze přistoupit k jejímu tisku (viz. ).
4.5 Formátování pomocí stylů
Při pořizování různých typů dokumentů velmi urychlí a zkvalitní práci  používání stylů (dosáhne se jednotného vzhledu). Stylem nazýváme kombinaci jednotlivých formátovacích atributů, jak jsme je poznali v předchozích dvou kapitolách. Tyto kombinace lze pojmenovat a zařadit do seznamu dostupných stylů. Každý nový sešit obsahuje šest předem připravených stylů, které mají stejné charakteristiky ve všech sešitech a jsou přístupné ve všech listech jednoho sešitu. Jsou to následující styly:
čárky
čárky bez desetinného místa
měny
měny bez desetinného místa
normální
procent
Styly čárky a měny používají dvě desetinná místa, styly čárky a měny bez desetinného místa zaokrouhlují na nejbližší celé číslo. Implicidním stylem je styl „Normální“, který má 6 atributů, jež lze definovat prostřednictvím dialogového panelu Formát buněk a jejichž nastavení ukazuje obrázek 4.5.1. Na něm vidíme, že styl normální má nastaveny všechny atributy, jež styl obsatuje. Všechny ostatní předdefinované styly mají nastaven pouze formát pro číslo.
Obrázek 4.5.1: Dialogové okno pro nastavení stylu
Před použitím některého stylu (ať už vestavěného nebo vlastního) se nejprve označí buňka nebo oblast buněk, v nichž má být styl použit a z hlavního menu se zvolí Formát — Styl... z rozbalovacího menu Název stylu v dialogového panelu Styl (viz obrázek) se vybere styl, který chceme použít.
Definovat styl můžeme dvěma způsoby: poskytnutím příkladu s nastavenými atributy v buňce nebo příkazem Formát — Styl... z hlavní nabídky a vyplněním údajů v dialogovém panelu Styl. Po definici stylu může být tento kdykoli použit, protože se ukládá spolu se sešitem. Pro dosažení jednotného vzhledu dokumentů lze styly kopírovat i mezi sešity.
Velkou předností použití formátovacích stylů je možnost velmi jednoduché úpravy vzhledu části dokumentu, na níž je použit určitý styl. Provedeme-li úpravu stylu, změny se projeví ve všech buňkách, v nichž je styl použit.
Vzhled každé buňky lze ovšem měnit nezávisle na tom, je-li zformátována pomocí stylu či nikoli a to volbami z dialogového panelu Formát buněk. Ten atribut, který byl změněn individuálně však už nepodléhá změnám prostřednictvím stylu. Použijme např. pro napsání buněk A1 až A10 stylu, který má definováno standardní písmo a zarovnání vpravo. U buňky A10 změňme (např. použitím panelu nástrojů) písmo na tučné podtržené. Potom změníme-li v definici stylu písmo na kurzívu a zarovnání na střed, projeví se tato změna okamžitě na buňkách A1 až A9, buňka A10 bude rovněž vycentrována, změna písma se ovšem neprojeví a písmo zůstane tučné podtržené.
 

7. Grafy
7.1 Terminologie
Grafická prezentace dat obsažených v tabulce je působivá a často se s ní setkáváme například v denním tisku. Užívá se zejména pro znázornění výsledků průzkumů, voleb, různých statistik, měření ap.
Graf je vždy automaticky propojen s daty v tabulce. Jakákoli změna hodnot v tabulce se promítne v grafu. Také naopak: změna velikosti grafického prvku v grafu způsobí změnu příslušné hodnoty v tabulce.
Dříve než se pustíme do tvorby grafů, je třeba se seznámit s terminologií, kterou používá například Průvodce grafem.
Sady hodnot, které chceme vynést v grafu, se nazývají datové řady . Při tvorbě grafu si musíme  uvědomit, zda datové řady tvoří ve výchozí tabulce sloupce či řádky. Oblast většinou označujeme včetně záhlaví datových řad a sloupce (resp. řádku), jehož údaje mají být použity pro popis základní (nehodnotové) osy. Údaje použité pro popis nehodnotové osy se nazývají kategorie.
Příklad jednoduché tabulky a dvou grafů z ní vytvořených. Grafy jsou stejného typu, ale datové řady jsou pojaty opačně
 
Důvěra v prezidenta, vládu a parlament
 
prezident
vláda
parlament
věří
72%
58%
34%
nevěří
25%
37%
59%
Tento graf má dvě datové řady, které v tabulce tvoří řádky. Datové řady se jmenují věří a nevěří. Kategorie jsou prezident, vláda, parlament.
 
Tento graf má tři datové řady, které v tabulce tvoří sloupce. Datové řady se jmenují prezident, vláda a parlament. Kategorie jsou věří a nevěří.
FORMATINET
 
Obrázek 7.1.1: Graf 1
 
Obrázek 7.1.2: Graf 2
Máme-li problém s rozhodnutím, zda datové řady tvoří sloupce či řádky, uvědomme si, kterými údaji chceme popsat nečíselnou osu. Jestliže tyto údaje (kategorie) tvoří v tabulce např. sloupec, pak datové řady jsou také ve sloupcích.
 
Další  termíny, se kterými se setkáme při vytváření grafu, nám pomůže objasnit následující obrázek 7.1.3. Zobrazen je sloupcový graf se dvěma řadami a čtyřmi kategoriemi.
Obrázek 7.1.3: Názvosloví jednotlivých částí grafů
Jak je patrné z obrázku, graf je tvořen řadou objektů, jejichž zobrazení lze požadovaným způsobem upravit -  naformátovat, případně je potlačit. Standardní objekty grafu mohou být doplněny o vlastní grafické prvky např. použitím nástrojů pro kreslení.
7.2 Vytvoření grafu
Dříve než zadáme příkaz pro vytvoření grafu, je dobré označit v tabulce oblast buněk s daty, která chceme graficky znázornit. Oblast může být souvislá i nesouvislá. Součástí výběru by měly být i ten řádek a sloupec, které obsahují popisy dat, tedy většinou první řádek a sloupec. Z tabulky můžeme rychle a bez jakýchkoli znalostí graf vytvořit tak, že umístíme kurzor na některou buňku uvnitř tabulky a stiskneme klávesu F11. Graf se vytvoří na novém listě zcela automaticky. Ty parametry grafu, které nám nevyhovují, lze upravit. Pro začátečníka mohou však být dodatečné úpravy grafu složitější než specifikace požadavků na vzhled grafu v průběbu jeho vytváření. Považujme tedy za základní možnost vytvořit graf pomocí Průvodce grafem. Ten se spouští příkazem hlavního menu Vložit — Graf nebo tlačítkem z panelu nástrojů se symbolickým obrázkem grafu. V obou případech se pak objeví první dialogové okno Průvodce grafem.
Průvodce má celkem čtyři dialogová okna, mezi kterými se posouváme pomocí tlačítek p://www.fce.vutbr.cz/studium/materialy/excel/obrazky/7.2tl_dalsi.jpg" \* MERGEFORMATINET a . Kdykoli můžeme ukončit průvodce tlačítkem UDEPICTURE "http://www.fce.vutbr.cz/studium/materialy/excel/obrazky/7.2tl_dokon.jpg" \* MERGEFORMATINET . Jestliže jsme nespecifikovali vlastnosti ve všech oknech Průvodce, doplní je Excel za nás automaticky. V jednotlivých dialogových oknech určujeme:
Typ grafu
 
Obrázek 7.2.1: Karty prvního dialogového okna Průvodce grafem
a) Vybíráme z nabídnutého seznamu typů grafu. Můžeme vybírat ze standardních nebo vlastních typů grafu. Každý standardní typ má několik podtypů, který je znázorněn obrázkem s bližším popisem použití vybraného podtypu. Chceme-li se podívat jak bude vybraný typ a podtyp vypadat v našem konkrétním případě, stiskneme tlačítko Stisknutím zobrazíte ukázku, které po dobu držení levého tlačítka zobrazuje ukázku grafu.
Některé typy grafů jsou si podobné, liší se pouze grafickým znázorněním, některé mají specifické určení. Například všechny typy grafů kromě typu XY bodový zobrazují data na ose kategorií v pravidelných intervalech, protože většinou popisky kategorií nemají číselnou hodnotu (mohou to být názvy jednotlivých států, jména osob apod.) a osa kategorií zobrazuje pouze pořadí hodnot. Na rozdíl od toho graf XY bodový  zobrazuje vztah jedné nebo více závislých proměnných na jedné nezávislé proměnné. Osa x pak nemusí být dělena v pravidelných intervalech. Obdobným způsobem zobrazuje data i Bublinový graf. Další specifický typ grafu představuje Výsečový graf, který zobrazuje pouze jedinou datovou řadu jako podíly jednotlivých hodnot na celku. Podtypy mají často dvourozměrné a třírozměrné varianty.
b) Pokud jsme si vytvořili graf s mnoha dodatečnými úpravami a budeme ho chtít často používat, můžeme jej přidat k typům grafu, které nám při tvorbě nového grafu bude Průvodce grafem nabízet  a uložit jej jako vlastní typ. Vlastní typ si můžeme definovat  tímto postupem:
označíme graf
zvolíme z místní nabídky příkaz Typ grafu(po stisku pravého tlačítka na myši)
vybereme kartu Vlastní typy a volbu Definované uživatelem
stiskneme tlačítko Přidat
zadáme název a popis pro nový vlastní typ.
Zdrojová data grafu
RE "http://www.fce.vutbr.cz/studium/materialy/excel/obrazky/7.2pruvodce2.jpg" \* MERGEFORMATINET
 
Obrázek 7.2.2: Karty druhého dialogového okna Průvodce grafem
a) Na kartě Oblast dat volíme, zda datové řady tvoří v tabulce řádky či sloupce a vidíme textové pole s adresou celé oblasti buněk, jejichž obsah má být v grafu zachycen.
b) Na kartě Řada je vlevo seznam datových řad